Two Evil Eyes aka Due occhi diabolici aka Dvě ďábelské oči (1990)

Mysteriózně-hororový film podle dvou povídek E.A.Poea zasazených do moderní doby od dvou žánrových legend.

První povídky Případ pana Valdemara se ujal George A. Romero a zbytečně ji natáhl, děj se vleče, veškeré překvapení žádné, všechno trochu zajímavé se děje v posledních dvaceti minutách. Ale stejně to spíš než horor připomíná dušičkovou epizodu nějakého krimiseriálu.

Druhá část filmu pod taktovkou Daria Argenta se mi tedy líbila mnohem víc. Jal se zpracovat povídku Černá kočka a do hlavní role fotografa Ushera obsadil skvělého Harvey Keitela, do role jeho družky, která si kočku pořídila pak Madeleine Potter. Usher fotí vraždy pro bulvární plátky a jako umělec stagnuje a je mu to i vytýkáno. Pak dostane inspiraci. Podstatnou roli v jeho nově chystané knize fotografií bude hrát kočka, kterou bytostně nesnáší. Pak se roztočí kolotoč vražd a Usher je v tom až po uši. Argento svoji část přecpal odkazy na další Poeovy povídky a navíc dokázal udělat velice srandovní konec.

120 minut je moc, navíc první polovina není nic extra. 6/10

Robogeisha (2009)

Hm, že prý akční sci-fi komedie. Spíš parodie na akci. A ukrutně nepovedená. Zase jsem se nechal zlákat názvem a obrázkem na plakátu. V každém případě se filmy Noboru Iguchiho dostávají automaticky na můj blacklist, druhou šanci nedostane.

Představte si, že jste na hlavu padlí ocelářští magnáti a chcete ovládnout Japonsko, minimálně. Začnete cvičit zabijácké gejše, které se snadno infiltrují k mocným a bohatým, kteří by vám stáli v cestě. Potud OK. Ale to je málo, pojďme do nich nacpat nějaké fajnové implantáty a udělat z nich napůl kyborgy. A to ještě tím nejtrapnějším způsobem. A ty nejlepší z nich ještě oceníme maskou která kombinuje Pinokiovu tvář s penisem místo nosu, Tengu se tomu říká.

Do takového sboru jsou naverbovány dvě sestry - Kikue a mladší Yoshie. Kikue je slavná a dělá Yoshie zlo v jednom kuse, ale ve sboru prohrává v iniciačním souboji a je ponížena maximálně - dělá práce služky. Přísahá Yoshie pomstu. Yoshie odhalí, že gejše nejsou cvičené na zabijáky pro nic za nic a když se dozví, oč otci a synu Kagenovovým jde, postaví se proti svým "stvořitelům". Ve chvíli, kdy jde o minuty, vytáhne šamisen a začne si brnkat. Naštěstí se vzpamatuje a promění se v robokentaura (tank+horní polovina gejše). Odvrátí Japonsko od katastrofy srovnatelné snad jen s vynalezením manga a anime?

Tohle by jako anime možná šlo, ale jako hraný film, je to bohapusté ponížení herců. A diváků. Na filmu není nic, co bych pochválil. Prsní imlantáty v podobě kulometu? Ok a kde je zásobník? Vrhání hvězdic ze zadku? Souboj na meče vysouvající se ze zedku? Ok, ale vzhledem k absenci čidel/očí vzadu na hlavě, blbost. Kyselina maskovaná jako mateřské mléko stříkající v mocných proudech z prsou? Ok, ale tam je přece už kulomet! Film je odfláklý i technicky. Kulky odrážející se od čehokoli (třeba i košile obětí) jiskří jak prskavky, ale zároveň po nich nevznikají stopy na
stěně. Ne, ne, ne. Ani scény se spoře oděnými, prý* krásnými, japonskými dívkami to nemohou zachránit od čestného titulu hovadina roku. Takhle si komedii nepředstavuju. 0/10

*ještě bych dodal, že gejše s tradičním účesu a s tradičním líčením jsou škaredé jak cesta do školy

Někdo tam dole mě má rád (2008)

První celovečerní film Romana Vojkůvky (viz Total Detox).

Oto (Martin Frajt) je upoutaný na kolečkové křeslo a komunikuje maximálně pohybem očí. Jeho manželka se o něj stará jen kvůli dceři. Zároveň situaci psychicky nezvládá, pije a vodí si domů náhodné známosti.¨Jedna z nich (Miroslav Přívětivý) se jí posléze vymstí - je spolu s dcerou znásilněna a zabita přímo před Otovýma očima za pomoci . Oto, doteď zapálený katolík, se odvrací od boha a žádá o pomoc s pomstou/spravedlivou odplatou ďábla.Ten přichází a Oto může začít. Zároveň poznává, jaké zlo v lidech dřímá.

První půlka filmu docela solidní psychologický film a la nedělní večer na ČT1, druhá půlka exploitation+revenge film. Spojovacím článkem mezi dvěmi částmi, z nichž každá by mohl být samostatný příběh, je postava Maxe, který pomáhá Otovi, když bůh nechtěl. Celá záležitost s ďábelskými silami připomíná Hrátky s čerty, ale proč ne. Proč se při jinak smutném příběhu nepobavit.

Bohužel Max, než nechá Otu dokončit dílo, nutí Otu žít jako nikdy nežil a ukazuje mu, proč bůh lidi opustil. Samozřejmě s patřičnou dávkou násilí a nechutností. Tady film přestane odsýpat už úplně. Myslím, že taková půlhodina se klidně mohla vynechat. Ale i tak jsou to dvě hodiny asi u nejdrsnějšího českého filmu všech dob po Lotrandovi a Zubejdě. Soundtrack od Roberta Jíši, pečlivě vybrané lokace, hraní si s detaily. Vojkůvka umí. 8/10

Operazione Paura aka Prokletí smrti aka Kill, Baby... Kill! (1966).txt

Zase Mario Bava a italský gotický horor (mimochodem stál u jeho znovuzrození v padesátých letech - I Vampiri).

Do zapadlého městečka přijíždí lékař (Giacomo Rossi-Stuart) a komisař, aby vyšetřili další ze záhadných úmrtí. Místní nespolupracují ani trochu, podle všeho se někoho/něčeho bojí. Dokonce i starosta. Lékaři je ochotná pomáhat jen právě do města navrátivší se studentka medicíny Monika (Erika Blanc). Po smrti komisaře (opět sebevražda) se starosta rozmluví. Indicie naznačují, že dvacetiletá série neštěstí souvisí s domem Graspů ... Doktor s Monikou se snaží ve víru záhad se zorientovat, ale moc se jim to nedaří a umírají další lidé.

Bašta film, když už jsem myslel, že ho nedokoukám, tak se rozjel. Druhá půlka už mě vyloženě bavila. Jako by se člověk díval na hammerovskou klasiku, ale v neodfláklých kulisách bez humorných dialogů. Ženiální hudba, výhradně noční děj, žádné zbytečné vykecávání, dobrá práce s kamerou, krátká stopáž (80 minut). 7/10

La maschera del demonio aka Black Sunday aka Mask of Satan aka Maska démona (1960)

Opravdová klasika, za kterou stojí Mario Bava (viz Cani Arabiati).

Moldávie, 17. století: Domnělá čarodějnice (Barbara Steel) končí na hranici, před jejím zapálením je jí nasazena tzv. ďáblova maska (plechová maska s hřebíky dovnitř). Oheň je však uhašen prudkým lijákem. Na smrti princezny Asy z rodu Vajdů (odsouzena vlastním bratrem) to nic nemění. Naštěstí stihla uvrhnout klatbu na bratra a jeho potomstvo. Krajem se pak traduje ohavná legenda, že prý se Satan čas od času (obvykle v černou neděli) potlouká v okolí a mstí se za smrt svých služebnic a sluhů.

Moldávie, 19. století: Dva lékaři jedou na kongres do Moskvy a cestou nevědomky probudí "mrtvou" čarodějnici z rodu Vajdů. Ta neváhá probudit svého kumpána, ďáblova přisluhovače Vujatiče (Arturo Dominici). Na hradě prince Vajdy (Ivo Garrani) se začnou dít podivné věci. Princezna Katja (Barbara Steel) a princ Konstantin jsou spolu s otcem v ohrožení. Asa udeří skrz doktora Kruvajana a situaci musí čelit jeho mladý kolega Gorobec (John RIchardson), shodou
okolností zamilovaný do Katji.

Podaří se silám dobra porazit zlo vtělené do nemrtvých Asy a Vujatiče (jo, upířina, zase)? Zachrání Gorobec svou lásku? Bude se Ase líbit? Přežije vůbec v nerovném souboji? Film vyniká dobrou kamerou, kostými, lokacemi, hudbou a atmosférou, ze které bezútěšnost a zlo přímo stříká. Přes krátkou stopáž (87 minut) se film docela vleče. Zvlášť poslední třetina. A zase závěrečná mamutí porce patosu. Škoda. 7/10

P.S. Jestli je Mirgorod ve filmu totožný s Mirgorodem, co dnes leží mezi Kyjevem a Charkovem, tak měli páni doktoři asi létající kočár. Jinak by si nemohli naplánovat, že cesta do Moskvy jim potrvá zhruba den (dnes to trvá cca 12 hodin autem směrem Brjansk - Kaluga - Naro-Fominsk).

Total Detox (2010)

Ha! Slasher z české dílny! Tak na to jsem byl hodně zvědavý, jak se dá u nás natočit přesně vyvážený mix krve, kydlení a koz. Je to druhý opravdový film Romana Vojkůvky (podle imdb dělal osvětlovače Choking Hazardu, ale tím se nenechte zmást, rozhodně se při tom natáčení nenakazil nějakým "humorem").

Martin (Jiří Krupica) je víkendový feťák, který má svou důstojnost (nádobíčko si schovává pod pornočasopisy - to ještě dneska někdo kupuje? po apokalypse budou velmi ceněnou investicí) a při vynucené terapii dává na odiv své pohrdání k čichačům - to oni jsou prasata. Terapii mu vnutil jeho otec (frantšek Strnad), předtím ho ovšem řádsky zkřupal. V tom samém čase se po městě potuluju chlapík v kanadách vz. 60, pláštěnce a katovské kápi. Jako vkusné doplňky nosí sekyru na štípání dřeva a nabroušenou coulovou trubku. Jeho koníčkem je zabíjení všech, kdo se kolem
fetu točí.

Pomůže Martinovi terapie u Machovského (skvělý Martin Rataj) dřív než se potká s vrahem? Znormalizuje své vztahy s otcem nebo ho přivede do hrobu? Vyřeší problémy ve vztahu s "teď už čistou" Katkou (Vendula Nováková)? Začne Katka znovu fetovat? Proč vlastně někdo zabíjí feťáky a distributory fetu? Má k tomu pádný důvod? Proč si vybral zrovna sekyru na štípání dřeva? Je to drvoštěp? proč nosí debilní kápi? Myslí si, že je vykonavatelem spravedlnosti? Proč
jsou fotografové modelek obvykle líčeni jako dobytci nejtemnější?

Zajímavý film. Možná zbytečně dlouhý (97 minut), ale zase vypustit dlouhou scénu s focením modelek by znamenalo nedodržet žánrový požadavek na kozy. Dialogy jakž takž, ačkoli používané výrazy a obraty některých fetek svědčí o vysoké intelektuální úrovni. Vojkůvka si vyhrál s detaily - hrdinové mimo jiné sledují slashery/horory (Vojkůvkovu produkci), kterými Vojkůvka vyznal hold svým oblíbeným filmům. Nechal udělat solidní soundtrack Roberta Jíšu (autor
relaxační hudby pro miminka). Prakticky všechno si dělal sám. Prý to měl natočit za 60 000 peněz. Co bych filmu vytkl, je místy špatný zvuk, postavám jsem občas nerozuměl. Ale hlavně neralističnost vlastního zabíjení - tak ostrou sekyru nežeru a i to propichování trubkou vypadá často jako píchání brčkem do pěny na kapučínu. Příběh samotný a konec se mi líbí. Moje sympatie se z obětí jako obvykle přesunuly na zabijáka, kterého jsem zpočátku odsuzoval za nedostatek libertariánství a za strkání sekyry do cizích hlav. V každém případě body plus za to, že aspoň někdo takové věci dělá. 7/10

Swimming Pool - Der Tod feiert mit aka Bazén (2001)

Na tento snímek Borise von Sychowskiho jsem tady už narážel, ba přímo jsem ho pomlouval. Předem říkám, že jediný důvod se na tento "majstrštyk" německé kinematografie podívat je Linda Rybová v epizodní roli Svenji (náhodná známá hlavních hrdinů s asi dvěmi replikami) a taky, že se u toho nemusí ani trochu přemýšlet. Hm, oficiálně horror/thriller. Přesnější by bylo slasher/teen comedy.

Hned na úvod udeří zabiják v domě Catherine, kterou hraje Anna Geislerová. Jaký má její postava vztah k budoucím obětem jsem ani po několikerém shlédnutí nepochopil, ale jo, proč nezabít zrzku v blýskavých šatech. Pak se ocitáme ve víru maturitních zkoušek na mezinárodní škole v Praze, kde se naznačuje, že někteří si možná koupili otázky předem, některým stačí děvkovité oblečení a chování. Většina je úspěšných a po obligátním sosání před školou se parta přátel domluví, že udělají večer neoficiální extrapařbu jen pro zvané. Prý jich bylo 13. Nevím, tolik postav se mi zdá moc. Jejich neúspěšná kamarádka - zrzka - se rozhodne nejít. Zase se nám podsouvá, že příběh je o bandě bohatých rozmazlenců a děvek. Proč jich pár nezabít, že? Po vloupání se do nějakého aquacentra se rozjíždí zábava v/u bazénu s přilehlým barem. Tam šokuje fakt, že někteří si z přehršle dobrého pití vyberou fernet. Další malý důvod k zabití. Prasata. Během zábavy začínají vyplouvat skrytá nepřátelství mezi "kamarády a kamarádkami". Naštěstí přichází zabiják s maskou (vysoce originální!) a začne řešit příčiny rozmíšek. Mačetou. Přežije někdo? Zvlášť když v partě prakticky nikdo nemyslí a řeší se blbosti jako třeba, že se španělská židovka vyspala s klukem svojí nejlepší kamarádky na její narozeniny. Klasika - uzavřená skupina v průseru v zajetí. Dopadne to jako v klasickém slasheru? Přežijí aspoň dva hrdinové a dozvíme se předtím opravdový důvod k jatkům? Obhájí vrah zabití dvou zrzek a Svenji? Je to vůbec možné?

Nevím jestli to byl nízkorozpočtový rodinný film na nedělní večer, ale skoro to tak vypadá. Ve filmu prakticky není nahota, zato je prošpikován inteligentními dialogy o odpovědnosti, píli a charakteru. Většina soubojů se smrťákem je zhovadile odfláknutá, něco jsou fakt blbosti (propichování plechu, sklolaminátu jako by to byl papír), které snad nebyly myšleny vážně. Třeba jako, že se z bazénu nedá dostat, když je zevnitř pozamykaný, ale dostat se dovnitř šlo. Taky je vrah asi na šesti místech naráz, protože jinak by nemohl každou chvíli někoho natrapírovat, když je parta rozptýlená v rozlehlé budově. Taky nežeru, že by poslali polucisté na místo, kde může být potenciální vrah (vzešlo z vyšetřování nějaké jiné vraždy) stárnoucího kriminalistu (Vlasák) samotného. Takoví blbečci zas nejsou.

Hudba odpovídá ději. Atmosféra se nekoná. Překvapení prakticky taky ne. 89 minut tupé zábavy. Pokud to ale někoho přivede ke klasice (Bava, Argento, Lewis, Carpenter, Craven), bude to dobře. 2/10

Citát hlavního hrdiny během běžícího masakru směrem k sobě samému: Kozy, chlast a voda. Něco si měl vynechat.

Ed Gein: The Butcher of Plainfield (2007)

Stejnojmenný film o sériovém vrahu*, respektive o závěru** jeho vražedné kariéry. Mimochodem, jako mnoho jiných kariér v jakémkoli lidském oboru, byl konec způsoben především bohorovností s jakou Gein přistupoval k práci. Pod dojmem několika úspěšných akcí začal lemplačit, kašlat na pravidla a přestal si dělat hlavu s tím, aby zůstal pro všechny nenápadným "lůzrem od staré okresky" a nenazlobil místní. Nebo byl opravdu nemocný a nemyslel to tak.

Konečně film, který přes zjevné zhovadilosti, kterých se Gein dopouštěl (mimo jiné pil karamelovou sodovku), nevypadá lacině a nestaví na okázalém vystavování krve a tělních orgánů v různých uměleckých kompozicích, a přesto sem měl pocit, jako by to tak opravdu tenkrát bylo.

Film je kombinací krimi žánru s romantikou, a to vše je bohužel završeno velehorou patosu vyrůstající z předhůří křesťanské morality. Body dolů. Stejně tak za osvětlení nočních scén. Kdyby nebylo naznačeno, že měsíc je v novu, tak by se jeden myslel, jo, úplněk, jasná noc, ok. Zároveň opomněli, když točili jednu interiérovou scénu, zatemnit okno, kterým je vidět dvorek zalitý denním světlem. Stane se. Lepší než svíčka, která vrhá stín vlastního plamene. Sympatická stopáž (85 minut) a dialogy asi takové, jak se v padesátých letech na americkém venkově mluvilo. Z herců má smysl zmínit Geinova představitele Kane Hoddera a jeho pomocníka Michaela Berrymana, oba jsou známí především z hororů jako zabijáci. Další body dolů pak za nedržení se faktů., když už to nese jméno autora námětu. Dohromady 6/10.

Ještě dva citáty:

Edward Gein: Žádný zákon nezakazuje půjčování mrtvol. Když je vrátím, nic nepáchám. Žádný zákon, žádný zločin.

Dwight K. Schrute: Raději sto nevinných v base než jeden podezřelý na svobodě!

*Je příhodné mluvit o sérii, když byl odsouzen za dvě vraždy? Podezření na dalších osm nic neznamená.
**Od skutečnosti se film přece jen liší. Především postavy posledních obětí nebyly spjaty s policejním sborem Plainfieldu. A Gein taky nezabil svého dementního pomocníka.

Happy end aka Onnellinen loppu (1967)

Málokdy chválím film ze "Zlatých šedesátých", ale tento majstrštyk Oldřicha Lipského a Miloše Macourka vyzdvihnout musím. Ženiální. Experimentální, leč třeskutě humorné.

Klasický příběh: muž (Vladimír Menšík) opouští dlouholetou lásku (Helena Růžičková), aby se oženil s mladší,hezčí (Jaroslava Obermajerová). Ta záhy, prakticky už na svatební cestě, dostane chuť na mladšího, hezčího (Josef Abrhám). Muž si své podezření potvrdí při předčasném návratu z cesty a manželku patřičně ztrestá. Jeho bohulibý čin je pak náležitě oceněn soudem a odměnou mu je trest smrti smrťoucí. Nuda říkáte? Banální příběh? Pche.

Člověk by neřekl, jak srandovně se může jevit takové rozčtvrcení ženy. Ovšem je třeba se na to dívat z určité strany pohledu. Nebo taková poprava gilotinou či pohřeb. Tleskám. Luxusní počin. Akorát mi není jasné, proč jej televize prakticky nevysílají. Soundtrack úplně nesedí k směřování děje a ani dialogy nejsou všechny úplně vybroušené do podoby výstavního křišťálu, ale pořád je to asi nejlepší film, jaký jsem letos viděl. Navíc není dlouhý, jen 71 minut! 9/10

Dodatek: smrt je teprve začátek!

Александр Невский aka Alexandr Něvský (1938)

S velkou dávkou jasnozřivosti nechali natočit v tehdejším SSSR Sergeje Ejzenštejna tento válečný historický velkofilm.

S postavou Alexandra Něvského jste dobře obeznámeni z hodin dějepisu. Ačkoli dnešní dějepisci tvrdí, že potyčka se Švédy na Něvě a s livonskou pobočkou řádu německých rytířů* na Čudském jezeře 5. dubna 1242 nebyly nijak zvlášť významné. Parchanti.

Kolem vlastní bitvy s Němci se točí celý film, jak napřed Rusi dostávali na prdel, škorpili se mezi sebou a až jim začalo v Novgorodu po pádu Pskova (vytýhněte školní atlas) téct do bot, tak poslali s prosíkem do Pereslavle pro Alexandra Jaroslavoviče (skvělý Nikolaj Čerkasov). Ten se nechá ukecat, přestože od potyček se Švédy toliko rybařil a trhal sítě a naparoval se před vyslanci Tatarů, kteří jej lanařili do svého týmu. Předtím však dva frajeři, Vasja a Gavrilo požádali o ruku podle všeho největší novgorodskou krasavici s tím, že se ožení s tím statečnějším, takže i romantika čeká na diváka. Díky hodinám dějepisu víte, jak to dopadne, ale stejně stojí za to se podívat.

Ležendární počin. Vznikl v době, kdy se ještě Stalin s Hitlerem moc nemuseli a Sovětský svaz se chystal na válku. Když se stali nejlepšími kamarády, byl film stažen z promítání a po vypuknutí války znovu do kin nasazen (předtím sestříhán a zaznělo v něm i okřídlené heslo "ani krok zpět"). Němci ve filmu mají helmy ne nepodobné helmám, jaké nosili kluci z wehrmachtu. Prakticky všichni jsou pak o hlavu menší než ruští vesničtí bohatýři. Kovář má v zásobě nepočítaně seker, mečů a drátěných košil (?!), což je docela nelogické. Všechno rozdá a sám si vezme tu nejhorší. Košil má tolik, že si může dovolit je vydávat i babám. Film nazanačuje, že ve válce se baby mohou uplatnit stejně dobře jako muži. Prostě všeobecná příprava národa na válku, který by se ideálně neměl ptát, kde se vzaly tisíce tanků a letadel v nejmírumilovnějším státě světa.

Filmu se vytýká příliš ateliérových scén. Copak se tehdy točilo jinak? V ateliérech se točilo ještě desítky let poté. Oceňuje se hudba od Prokofjeva. Hm. Místy navozuje komediální atmosféru, zvlášť v kombinaci se zrychlenými záběry hromadných bitek. Navíc nemám rád skřípání houslí obecně. A ruskou moderní klasickou hudbu už vůbec ne. V každém případě bych si odpustil závěrečné jásání a vypustil většinu dialogů. Dialogy jsou pak napsány tak, že se hodí spíše na divadelní prkna, než na filmové plátno, ale když to srovnám s Rambem, tak to zas tak moc teatrální není.

Škoda, že je to tak dlouhé. 7/10

* přesněji šlo o autonomní klub/řád mečových rytířů

Raja 1918 aka The Border (2007)

Další historický film, tentokrát z doby těsně po uznání finské nezávislosti bolševickým ruskem (leden 1918). Po tomto aktu vypuklo povstání "Rudých Finů", kteří chtěli připojit Finsko k Ruské sovětské federativní socialistické republice. Povstání bylo po pár měsících poraženo a hranice upevněna způsobem, nad kterými dnešní humanisté možná kroutí hlavou, zdvihají obočí a nesouhlasně mručí, ale důležité je, že byla upevněna.

Další romantické drama kombinované s "jak se co dělá" na téma "jak se ve velkém popravuje ve Finsku"*. Fix!

Stanici pohraničníků přijíždí velet kapitán baron von Munck (Martin Bahne), který z toho není dvakrát odvařený (právě se vrátil z občanské války domů ku snoubence, která mu nechce na tuto akci dát další opušťák). Protože finští vojáci jsou vesměs negramoti (za Cara se nechodilo do školy? Vždyť i G.K. Žukov v oněch časech vystudoval nejméně dvě třídy školy.) najímá jako sekretářku učitelku jménem Maaria Eleonoora Lintu (Minna Haapkylä), která se nekloní ani na stranu bílých ani na stranu rudých a tvrdí, že je humanistka. Komu slouží doopravdy? Novému finskému státu? Kominterně? Lidstvu? Velitel postupem času odvrhává řešení po lidsku a drží se příkazů z hora (ve filmu se tvrdí občas, že jsou přímo od vůdce Bílých Finů Mannerheima, asi už to v dnešním Finsku nemá být hrdina, ale ukázkový hajzl) a rozjede něco, čemu by se dalo říkat zločiny proti lidskosti. Čas od času však na předpisy kašle - opravdu si zachovává vnitřní integritu (milost ruskému špionovi, bo nosí dobrý čaj, cigarety a jídlo). Taky se spřátelí s velitelem pohraničníků na ruské straně a vzniká tak mnoho komických situací.

Sblíží se von Munck i s Maariou? Vymstí se mu postavení koncentračního tábora? Bude se Rusům líbit jeho přátelství s jejich velitelem? Je jeho opravdovým přítelem? Dokáže si poradit s vlastizrádci z vlastního týmu? Dokáže se po tom všem vrátit do normálního civilního života? Stály mu ty majorské frčky za to?

Docela dobrých 114 minut pokoukání. Historické uniformy, etnický útlak, střet vojáka a filosofa v jedné osobě. Co víc chcete? Na film ze země, kde je furt tma, bláto, zima a kde není, co dělat než pít a zabít se, dobré. 8/10

* při srovnání s filmem Čekista, byli Fini v té době opravdu zaostalými barbary, kteří potřebovali silnou ruku jako sůl

Joshikyôei hanrangun aka Undead Pool aka The Girls Rebel Force of Competitive Swimmers (2007)

Dost bylo intelektuálských vymyšleností. Tento film z dílny autora Cruel Restaurantu Kôji Kawana postrádá jen Ilsu, jinak splňuje variantu "mix všeho" z mé ankety. Je to lehce pornokomediální hororový akční thriller s prvky psychologického dramatu dívky kdysi držené a znásilňované v zajetí postavený na solidním slasherovém základu.

Na japonskou střední školu přichází nová studentka Sayaka. Omylem ji po tréninku plaveckého mužstva strčí do bazénu Aki. Při společné sprše zjistí Sayaka, že Aki má stejná mateřská znaménka (na krku a na pravém balónku skrvnu velikosti mexického dolaru). Aki se chce spřátelit. Sayaka pomalu podléhá. Ve škole probíhá nějaké očkování proti nové nákaze. Aki a Sayaka se úspěšně vyhnou očkování. Velice záhy se ukáže, že očkování přetvořilo studentky i pedagogický sbor v zombie. Krom Sayaky a plaveckyň jsou nakaženi všichni. Nejsrandovněji se chová zombie-matematikář a zombie-angličtinářka. Začíná boj o přežití.

Podaří se děvčatům přežít? Všem? Vykydlí mnohonásobnou převahu zombie? Proč se z plaveckyň nestávají zombie? Bude během kydlení zombie čas na lesbické hrátky? Jsou Aki a Sayaka sestry vzhledem k znaménkům? Pak proč je Aki bezbožně plochá? Kdo je Aki? A kdo je Sayaka? Proč se bojí vody? Od kdy, sakra, zombie artikulovaně mluví a myslí?

Mám-li být upřímný, hnus. Tolik zbytečných střev, krve, mozků a artových záběrů pod sukni jsem už dlouho neviděl. A když říkám zbytečných tak to tak myslím.

Děj je extrémně složitý (nelogický zvrat odhadem průměrně každé 3 minuty), naštěstí prakticky chybí "hodnotné" dialogy. Velice levná záležitost. I přes krátkou stopáž (78 minut), atraktivní plaveckyně (Sasa Handa* hlavní roli, hm) a přeplácanost jsem měl co dělat, abych to shlédl celé. 3/10

* Hvězda japonských filmů pro dospělé a bývalá hvězda catfightu (babských rvaček, zápasů) jestli jste to nevěděli barbaři.

Alphaville, une étrange aventure de Lemmy Caution aka Alphaville (1965)

To jsem si spravil chuť. Francouzsko-italský mysteriozní kousek s prvky noir a sci-fi od Jean-Luc Godarda.

Do hlavního města galaxie přijíždí z vnějších světů Ivan Johnson (Eddie Constantine) jako novinář, který chce udělat rozhovor s tvůrcem počítače Alpha 60 (něco jako centrální mozek lidstva v Návštěvnících) profesorem von Braunem. V cestě mu stojí, kde co. Třeba i svůdnice třetího stupně (velice luxusní hotelové služby nás čekají v budoucnosti). Johnson poznává, proč bylo vhodné von Brauna, kdysi profesora jménem Nosferatu, vyhnat z vnějších zemí.
Jeho pravým úkolem je přivést jej zpět a zároveň zničit Alphu 60. Než přistoupí k úkolu, stihne poznat zvláštnosti Alphaville jako třeba fakt, že místo bible je v hotelích slovník, ze kterého mizí slova; nebo shlédne sérii vkusně přichystaných poprav za nelogičnost chování či nepřizpůsobení se. Navrch začne balit von Braunovu dceru Natashu, která ovšem jako všichni lidé v Alphaville se řídí logikou a nezná věci jako láska.

Velice experimentální film inspirovaný knihou Paula Eluarda Hlavní město bolesti (je z ní ve filmu mockrát citováno) je postaven krom excelentního Constantina především na audiovizuálním prožitku. Kontrasty světla a tmy evokují nějaký temný komiks. Dialogy střídané dramatickým hudebním doprovodem a strojovým hlasem Alphy 60, který přestože je počítačem, tlaská většinou samé blbosti. To vše opravdu udrží člověka u tohoto 99 minut dlouhého filmu. Musí ovšem překousnout prvních 10 naprosto nelogických minut, naschvál odfláknuté scény šarvátek a ignorování tolik vzývané logiky. 7/10

Nuga geunyeowa jasseulkka? aka Sexy Teacher aka Who Slept with Her ? (2006)

To jsem si dal. Po sérii umělecky a intelektuálně hodnotných film (prakticky celý listopad) korejská teenagerovská masturbační romantická komedie z prostředí jejich ekvivalentu střední školy.

Do školy přichází na zástup nová učitelka francouzštiny a vypadá hodně dobře. Když si vezme na starost přípravu vystoupení na umělecké přehlídce a jako dobrovolníci jsou vybráni kurevník, mladý stařec s velkým pérem a srandista je vlastně vymalováno. Chtějí ji přirozeně všichni. I ředitel školy. A nakonec i vychovatel zvaný též Šikmoočko (fakt v Koreji?). Prudérní Šikmoočko je původcem spousty legrace - vypadá jako ultimátní mix Mao-Ce-Tunga a Kim Čong-ila. Pak se diví, že je ztvárněn jako umělecké grafitti.

Kdo sklátí učitelku? Koho sklátí učitelka? Fakt mají Korejci zákony, které umožňují fyzické, velice ponižující tresty? V tom případě nevím, na co měli Američani Gitmo, když stačilo poslat všechny lotrase zapletené v údajném terorismu do jakékoli korejské školy. Fakt jsou Korejci tak křesťanští? Opravdu asijští muži dneška nemají žádnou důstojnost (viz Cruel Restaurant), jak se nám snaží v mnoha filmech ukázat?

109 minut prvoplánové slonoprasečí přeplácanosti. Zhruba jako byste ještě přidali "humor" do všech těch Snowboarďáků, Rafťáků a Hráčů stolního tenisu a pak z toho sestříhali nejlepší momenty. Tolik třeskutého humoru je k nepřežití.

Pokud jsem do teď opovrhoval Japonskými filmaři, tak Korejci je zdárně dotahují. Člověk se zasměje, několikrát, ale na 109 minut to není. 3/10

Россия 88 Rossiya 88 aka Russia 88 (2009)

Zase jeden z filmů typu "jak se co dělá". Tentokrát jak se dělá ruský neofašismus. Drama Pavla Bardina, jehož děj a postavy jsou smyšlené, ale "podobají se tomu, co se v současné Moskvě děje", prý (škádlení přistěhovalců z Kavkazu, rejdy na tržnice). Prostě něco jako ruská odpověď na Romper Stomper.

Film je natočen jako natáčení dokumentu. Eddie, zvaný též Abrahám (bo je položid), točí pro internetovou náborovou kampaň film z prostředí jedné buňky, kterou vede Kapitán (veterán z Afghanistánu/Čečenska), jeho pravou rukou je Blade - basák a zpěvák srandovní kapely - fakt srandovní, kluci z Orlíku byli Mozarti jeden větší než druhý proti nim. Ale jejich píseň o deseti negrech, co visí na stěně a co se stane, když jeden spadne ... byla taky sračka. Zlatý Kolovrat a Sokyra Peruna. Buňku se snaží začlenit systém, ale Blade chce po svém a odmítá peníze na opravu klubovny, public nazi camp a adrenalinové zábavy (založení legálních paravojenských jednotek). A k tomu ještě problémy se sestrou a doma, Kapitánova smrt - přirozená.

U toho filmu jsem se hodně nasmál. Když se židáček Eddie nakrucoval před zrcadlem levou rukou hajluje nebo jak se na táboře rozbrečel, bo mu říkali Abrahám. Ale Romper Stomper nebo Skinhead Attitude to není. Ale zbytečných 104 minut taky ne. Ukazuje se, že to není jen výsadou našich "vlastenců" brát mezi sebe úplné blbečky. 6/10

"Jak jsi se stal fašistou?" "Jsi blázen? Nejsem fašista, ale vlastenec!" Tomu se těžko věří, když se fotíte pod svastikou nápadně připomínající vlajku NSDAP a taky soutěžíte v disciplíně "hajluj nejrychleji, hajluj nejzbytečněji".

Die Schlangengrube und das Pendel aka Hadí jáma a kyvadlo aka Castle of the Walking Dead aka The Torture Chamber of Dr. Sadism (1967)

Západoněmecký pokus natočit gotický horor lehce, ale opravdu lehce, využívající motivu z Poeovy Jámy a kyvadla s Lexem Barkerem* v hlavní dvojroli Roger/Roger, Karin Dor** a Christopherem Lee***.

Roger von Marienberg odsoudí hraběte von Adomai (Lee) k smrti smrťoucí rozčtvrcením (stětí je za dvanáct košerovaných panen málo), ten slibuje ukrutnou pomstu. Po 35 letech Roger Mont Elise pátrá po svém pravém původu (jeho osud připomíná Jana Tleskače - místo hlavolamu má medailon). Dostává tip - pozvánku od hraběte Frederica Reguly (Lee), který ho zavede do údolí s hradem Adomai. Cestou přibere krásnou učitelku hry na klavír Lilian von Brabant (Dor), která má také pozvání a kněze, který je podezřele obratný v případech přepadení lapky, lámání odporu služebnictva a vůbec je podezřelý - považte, on má zbraň! Nakonec se dostanou šťastně na hrad (s mírnými ztrátami) a tam se začíná rozplétat ohavná legenda, která se dotkne každého,
bez milosti.

Najde Roger svou pravou identitu Rogera? Oč jde hraběti Regulovi? Dokončí svůj posvátný úkol? K čemu potřebuje učitelku klavíru? Co spojuje Lilian, Rogera a Regulu? A na co mu bude dobrý kněz? Stane se Roger nejlepším kamarádem hraběte nebo si půjdou po krku? A proč se to jmenuje Hadí jáma a kyvadlo? Vyhraje dobro čili nic?

Na uspokojení divákovy zvědavosti je 85 minut pohádkově zjemnělých dialogů bez krve a témeř bez násilí možná až moc. Atmosféra jakžtakž, ale třeba Barker se ustavičně tváří pozitivně. Ani jako Old Shatterhand se neuměl tvářit nazlobeně. Ostatní hrají pak docela obstojně. Zvláště Otec Fabián je řízek. Akorát z toho jeho postava dělá víc komedii než by bylo na horor záhodno, ale tohle je snad obecně neduh hororů 60. let. 7/10

* Old Shatterhand, kdyby jste si nevzpomněli, ignoranti!
** Ribanna
*** cca milion Draculů a jiných zmetků (Hanuman, eh, Saruman)

Чекист aka Čekist aka The Chekist (1992)

Tak na tohle jsem byl zvědavý. Jak moc na historické filmy nejsem, tak tohle bylo zajímavé. Nedlouho po rozpadu Sovětského svazu natočili v LenFilmu film, který ukazuje běžný pracovní týden na guberniálním velitelství ČK, čti Čeka - črezvyčajnaja komissija. Ano řeč bude o chlapcích s "planoucím srdcem, čistýma rukama a chladnou hlavou"*.

Jsme v době rudého teroru. Velitelství velí soudruh Srubov a k jeho povinnostem patří krom výroby rozsudků (Čeka není soud, ale nástroj masové represe) i dohlížení na vykonání. Den co den, skupina po skupině, je zastřeleno několik desítek ničemných kontrarevolucionářů. Srubov na to naštěstí není sám, má pomocníky, kteří jsou velice horliví a s rozsudkem se nepářou - v jedné srandovní scéně se jeden z nich sám odsoudí. Personál Čeky - nižší management a dělnické profese, jak by s dnes řeklo - je z nějakého důvodu vykreslen jako směs retardů, impotentů a násilnických zvířat. Trochu tendenční. I čekista je jen člověk. Požádá-li jej malé dítě o cigaretu, dá, ačkoli ví, že vzápětí po něm bude metat odpadky a zpívat neuctivou písničku. Dokonce jim i vyhrožovali smrtí! A pak buďte na své okolí jako mílius!

Film má téměř povahu dokumentu a la Troy McClure - ukáže kompletní technologii rudého teroru včetně zasvěcených komentářů. Bohužel týden na služebně je moc - scény se zbytečně opakují (asi aby jste si zapamatovali, že zločinců v době rudého teroru bylo fakt hodně) a zároveň je to krátká doba, aby se postavy mohly psychologicky vyvíjet (to mě zajímá nejvíc, lžu). Ovšem Srubov předvede duševní salto mortale s piruetou. Proto (krom zvědavosti, jak se věci dělaly) stojí za to se podívat na 93 minut dlouhý film Alexandra Rogožkina s Igorem Sergejevem v hlavní roli (hrál ruského vojáka v Pádu Třetí říše). 7/10

* To je dobré heslo na policejní auta!

OneChanbara: The Movie aka Chanbara Beauty (2008)

Hm, zombies, pěkné japonské holky, krev a střeva. Co víc si přát?

Tento laciný film vznikl podle konzolové hry (Japonci). Podle toho taky vypadá. Ve světě řádí virus měnící lidi v zombie. Existují však rozptýlené skupiny odporu, které zombie přímo vyhledávají a ničí. Třeba tuhle Aya - šermířka v plavkách s kožešinovým boa, kovbojským kloboukem a kozačkami na vysokém podpatku, čili v typickém šermířském úboru - pohodlném a praktickém. Nebo její kumpán Katsuji, víceméně neschopný nohsled. Když se k nim přidá ještě motorkářka v kůži s upilovaným kulobrokem (?!), mohou se definitivně vydat na cestu za pomstou. Proti nim krom armád nemyslících stojí i Ayina sestra Saki - taktéž šermířka v tradičním samurajském oblečení - ve školní uniformě.

Že prý akční horor. Pche. Komedie. Souboje připomínají Matrix (lepší případ) a Chinese Torture Chamber bez sexu uprostřed šarvátky* (horší případ). Krom těch holek nic moc, zombie nepřirozeně rychlí a šikovní. Psychologie postav ve stylu "jen přes mou mrtvolu ... fajn, zabil sem vlastní sestru ... co bude k jídlu?". 86 minut podivné japonské pokleslé zábavy prošpikované odfláklými (asi naschvál) počítačovými efekty, které ignorují fyziku. Zlatý Cruel Restaurant nebo Ichi the Killer. 4/10

* http://www.zideo.nl/playzideo/6b3457596f563575

The Hound of Baskervilles aka Pes Baskervillský (1958)

Režie Terence Fischera, v hlavních rolích Peter Cushing (Sherlock Holmes) a Christopher Lee (Sir Henry Baskerville). Další hammerovská klasika.

Příběh znáte, předloha - román známého autora brakové literatury A.C Doylea - byla k mání ve všech dětských odděleních ve všech knihovnách, pokud jste teda nevlastnili jeden výtisk přímo doma.Uchrání Holmes s pomocí věrného Dr. Watsona Sira Henryho před rodinným prokletím? Za jakou cenu? Existuje prokletí vůbec nebo je to jen lákadlo pro turisty rozhodující se mezi skotskými vrchovinami a anglickými blaty? A co na to říkal ten kůň?

Stará dobrá Anglie. Filmu není moc co vytknout. Tohle je klasický Sherlock Holmes a ne ten s Robertem Downeyem Juniorem (2009 - Sherlock místo génia připomíná retardovaného akčního hrdinu, který se dostává do komických situací - stejně zprasená klasika jako Cesta kolem světa se Schwarzenegerem). Tentokrát interiéry (klasicky hammerovsky přeplácané) docela sedí. Kostýmy, hudba, dramatické a překvapivé momenty tvořené bez nějakých extraefektů. 86 minut prostého, lehce hororového krimipříběhu s prvky komedie. Inu 8/10, přece jen to mohlo být kratší.

Spalovač mrtvol aka The Cremator (1968)

Kdo by neznal? Aspoň příběh z dob povinné četby. Že prý kult a jeden z nejlepších našich filmů, životní role Rudolfa Hrušínského a kdo ví co ještě. Velice se mi líbí řeči o "zlatých šedesátých", jaké úžasné filmy se točily a pak se nesměly vysílat, páč byly tak strašně úžasné. Kecy. Kolikrát po revoluci dávali Spalovače mrtvol? Prakticky vůbec. A myslím na nějakém kanále s celorepublikovým pokrytím (Tv Barandov a CS Film tu nejsou tak dlouho). Kolikrát dávali U pěti veverek, Trampoty oficiála Tříšky nebo Hostinec u kulatého stolu? Cca dvacetkrát. Nebo Antona Špelce, ostrostřelce odhadem 3x za rok. Takže zlatá čtyřicátá!

Ve zkratce: Pan Kopfrkingl (R. Hrušínský) má nejenom divné příjmení, ale navíc i krajně nestabilní osobnost. Během krátké doby na konci třicátých let pod (velice) mírným tlakem událostí ve světě (pravděpodobně se myslí vývoj v Německu) stává echtovním nacistou. Přitom se stále drží žvástů o Tibetu a dokonce je neváhá šířit. Vše a všichni musí stranou, pan Kopfrkingl dělá kariéru!

Docela podařená komedie, ha, mělo to být psychologické drama, kde udělal soudruh Herz chybu? Scéna s věšením člověka je udělaná tak, že se musí smát, no co to je? Že to má temnou atmosféru? Bodejť, když je to černobílé a natočené v krematoriu (Pardubice), to se dělá pak samo. Že někdo ve vedlejších rolích zářil? Kdyby film nebyl postavený na jedné postavě tak možná. A že ve vedlejších rolích bylo hvězd (Ilja Prachař, Chramostová, Menzel, Carmen Majerová, ...). Kdo se mi ve filmu hodně líbil, byli Menšík s Myslíkovou jako manželé hlupačka a cholerik a mladý Jan Kraus sosající na slavnostním obědě víncko, načež dostal, tuším, lepanec.

Docela jsem se nudil prakticky plných 96 minut. Oceňuju kameru a shledávám, že pro mě tyhle psychologické blbosti (filmy, knihy) asi nejsou. 4/10

Antropophagus aka The Grim Reaper aka The Savage Island aka Man Beast aka Antropofág (1980)

Hned na počátku říkám, že jsem měl moc velká očekávání. Někde se o četl o nechutnostech, které Joe D´Amato točí, a toto měla být jedna z největších. Možná tehdy, dnes rozhodně ne.

Poměrně tuctový příběh: partička turistů se shodou náhod zastaví na ostrově, kde stojí před záhadou, proč nikoho z obyvatel není vidět. Obyvatelé nejsou. Ani mrtvá těla. A loď uplavala ... i s těhotnou manželkou jednoho z nich., líbilo se mi, jak manžel bez váhání vyrazil na výlet s ostatními a nechal tam Maggie s vymknutým kotníkem dřepět v péči řeckého kapitána Z názvu je jasné, o co jde. Když mizí jeden za druhým, a Daniel mezitím balí Jolie, která je do toho pekla zatáhla, Carol (Zora Ulla Kesllerová - znáte z Fešáka Huberta) hysterčí a dělá hovadiny.

Přežije někdo? Kdo, co (George Eastman - hvězda spaghetti westernů) a proč na ostrově vraždí? Dozvíme se to? Kde jsou nechutnosti? Není to náhodou placená reklama na dovolenou v Řecku/koupi ostrova v Egejském moři?

Zbytečně dlouhé, efekty nic moc, zvukař by si měl lisknout za zvuk "německá turistka v nevkusných bikinách plavčí v moři" a osvětlovač za scény se svíčkou a lampou - na stěně jsou mimo stínů postav i jejich stíny! Ovšem Marcello Giombini se jako skladatel vyznamenal, Návštěvníky s hudbou Karla Svobody znáte. Tak vynásobte to stokrát a stále ještě není tak dramatická a zároveň akční jako v tomhle díle, přitom spád to má až posledních 15 minut. Ale nenechte se odradit, třeba pro někoho se to stane pokladem italské filmografie. 5/10

Zankoku Hanten aka Cruel Restaurant (2008)

Opravdová lahůdka z dílny režiséra jménem Koji Kawano. Mňam. Zpočátku jsem si myslel, že půjde o laciný slasher říznutý krimi. Ovšem tohle je zároveň pocta a hozená rukavice parodiím typu Kill Bill. Jako bych viděl japonského Tarantina s lišáckým úšklebkem, dokud ještě netočil úplné sračky.

V jisté restauraci dělají věhlasné Tougenské taštičky (cosi jako ravioli, asi) a zároveň se v okolí ztrácejí lidé a čas od času se zas nacházejí jejich části. Pozůstalí, polucie, tisk začínají kolem kuchyně slídit. Opravdu kuchař Chin (Sakae Yamazaki) vaří z lidí? Je to kýžené tajemství Tougenu, které se majitelka Lin (Mihiro) naučila během tvrdého (ale opravdu) výcviku u Mistra Hoi (Kêsuke)? Nebo je vše jinak a opravdu stačí tři druhu vepřového a ... Miluje Chin Lin nebo jen plní povinnost? Opravdu jsou japonští muži takoví sráči (čest Mistru Hoi), jak se v tomhle filmu ukazuje? Jen víc tsunami a větších!

Dlouho jsem nebyl nadšený nějakým filmem tak jako z tohoto. Dokonce jsem ochotný se na něj někdy ještě podívat, což obvykle nejsem kromě kousků jako Ichi the Killer, Nekromantik I+II a Jen ho nechte, ať se bojí.

Jemným japonským humorem protkané scény znásilnění se střídají s poctivými záblesky krimi a slasherové parodie na filmy o výcviku bojových umění. K tomu soundtrack vtipně postavený mimo jiné na melodiích z Mission Imposible. Japonky vypadají dobře, krom té "školačky" ze scény s cca 40 porcemi taštiček (je na školačku stará), polucisté jsou za blbečky, prostě všechno jak má být. 9/10

El Ataque de los Muertos Sin Ojos aka The Return of the Evil Dead aka Attack of the Blind Dead aka Die Auferstehung der reitenden Leichen aka Die Rü

Není to tak dávno, kdy jsme tu měli dílko Amanda de Ossoria La Noche del Terror Ciego. Toto je druhý z jeho tetralogie o zombie templářích.Že by nějak navazoval, to teda ne. Akorát na úvod je jakési vysvětlení, kde
se ti templáři vzali a proč skončili, jak skončili. Co opět chybí, je, kde se vzali jejich koně.

V malé portugalské vesničce se schyluje k slavnosti ohně. Tj. k alegorickému upalování templářů. Místní zvoník/místní blázen je pro větší legraci lynčován a je zachráněn jakousi Monchou. Starosta Duncan objednal profipyrotechnika, aby ohňostroj přispěl k větší slávě vsi. To netuší, že se Capitan velice dobře zná s jeho snoubenkou Vivian. Že by se rýsoval milostný trojúhelník? Nebo dokonce čtverec (starostův nohsled Dacosta se taky zálibně olizuje)?

První film se teda líbil víc. Měl víc atmosféry, méně postav, méně se v něm mluvilo a celkově byl temnější. Navíc se v druhém filmu série objevuje docela zásadní nesrovnalost v "modu operandi et vivendi" templářských zombie. Tento film více než hororem je psychologickým - tvrdí se, že v krizi se projevují opravdové charaktery lidí, a tento film je na tomto postulátu postaven.

Kdo selže? Kdo selže víc? Kdo dřív? Opustí Vivian starostu? Vrátí se ke Capitanovi nebo zkusí štěstí s Duncanem? Je opravdu zvoník blázen nebo se tak jenom chová a vypadá? Opravdu musí hlavní hrdinka filmů v této sérii být zrzka? To v Portugalsku a Španělsku 70. let bylo takové peklo, že nebyla k dostání ani pořádná umělá krev? Posalazarovské Portugalsko sice bylo chudé a Francovo Španělsko taky, ale až tak?

Za bídné efekty, nenavázání na předchozí film a tím i zahození solidního námětu, a černobílé postavy (ultrahajzl vs. ultradobrák/ultrablbec) body dolů. Za solidní soundtrack a přijatelnou délku (91 minut) naopak nahoru. 6/10

Saigo-no-bansan aka The Last Supper (2005)

Film podle románu Kei Ohishiho, japonský! Fix! Tohle jsem měl shlédnuté napsané dlouho, ale nechtělo se mi to přepsat definitivně.

Ocitáme se na natáčení televizního pořadu o slavném plastickém chirurgovi. Moderátorka si myslí, že ji doktor "BOŽÍ RUKA" tahá za nos, když označí servírované maso (řízek v trojobalu) za lidské maso. Strašná sranda. Divák už tuší, kde je pravda. Že by si bral práci domů?

Možná jsem zvrácený, ale po všech těch filmech a absolvovaných akcích (čundry, kapelní soustředění) mi nepřijde večeře ve společnosti hlavy krásné Japonky ani trochu pohoršující. Na druhou stranu vyrábět škvarky z lidského tuku je moc. Počítám, že by stejně smrděly rybinou páč se Japonci furt cpou rybama. Bez chleba!? Japonci jsou divný národ. Jen víc tsunami a větších.

Bohužel film přechází v půlce z kategorie "tak to opravdu je" do kategorie "nesmysl, tohle nemůže být". Snad ani v Japonsku. Škoda, že děj takhle sfantasmagořili. Třeba hlavní hrdina, kanibal, je tak nějak sympatický a vyloženě kladná postava. Fakt to tak mělo vyznít? Jinak film působí docela lacině (efekty) a nic moc brutálního na něm není. Řekněme, že těch 92 minut nebylo úplně ztracených, minámálně teď vím, že existují "kluby", do kterých není radno jít najezený. 5/10.

Horror of Dracula aka Dracula (1958)

První z hammerovské série filmů s Christopherem Lee jako Draculou a Peterem Cushingem jako Van Helsingem. Šestý ze série, tu byl včera. Režie Terence Fischer.

Příběh podle Stokera je dostatečně známý, ale v tomto zpracování je neskutečně zkreslený, víc zkreslený byl snad jen v Nosferatu, eine Symphonie des Grauens, což al ebylo způsobeno potížemi s autorským právem. Třeba Jonathan se vydává za knihovníka a k hraběti jede s temným úmyslem ho zprovodit ze světa. Akci zprasí, zemře, ale každopádně hraběte nasejří. Ten se vydá pomstít jeho snoubence Lucy. Pak už příběh je úplně pervertovaný (jména, místa, vztahy mez postavami).

Upřímně jsem čekal něco víc. Zvlášť od Leeho. Tenhle Dracula se mu, myslím, nepovedl. Vypadá moc mladistvě a vůbec je moc akční - bere schody po dvou - kde je důstojnost? Cushing naopak exceluje, je to taková západní Josef Kemr.

Solidní je tradičně hudba, to filmy z těch časů mají skoro automaticky. Co bych filmu hodně vyčetl, je výprava - hradní exteriér ani interiér nemá ani zrno´ko ponurosti, která by sídlu dobytka nejtemnějšího slušela. Atmosféra
veškerá žádná. Čekal jsem víc, ale cením si krátké stopáže - 82 minut. Ve finále tedy 5/10.

Dracula A.D. 1972 aka Drákula roku 72´(1972)

Říkejte tomu klidně britský týden s Hammer Film Production. Šestý ze série sedmi filmů s Drákulou.

Drákula (Chritopher Lee) podléhá ve směšném souboji s profesorem Van Helsingem velice směšnou smrtí. Van Helsing (Peter Cushing) taky. Naštěstí se poblíž potlouká Drákulův poskok, který uchová jeho popel a dřevěný kolík. To se píše rok 1872. Plesk! Ocitáme se v roce 1972, zase v Londýně, kocháme se nablýskaností City, špinavostí dělnických čtvrtí a všudypřítomnými hipíky, vlastně, ocitáme se na pořádné hippie pařbě.

Potomek Drakulova poskoka Johnny Alucard (Christopher Neame) se infiltruje do jednotky znuděné mládeže jako klasický představitel stylu barok/romantik* a po fiasku s minulou pařbou (policie přijela dřív než by čekali) navrhuje černou mši. Po počátečním zdráhání parta souhlasí. A začnou se dít věci. Přesně 100 po výše zmíněném
souboji je Drákula vzkříšen a jde po Van Helsingových potomcích, prapravnučkou s velkými balónky (členka Johnnyho party - Stephanie Beacham) počínaje, jejím dědečkem (vnukem profesora Van Helsinga) profesorem Van Helsingem (Peter Cushing) konče. Alucard je ovšem neschopný a tak jsou i nějaké "collateral damages".

Podaří se Drákulovi srovnat skóre s van Helsingovými? Nebo ho zase Van Helsing nějak srandovně zabije? Zachrání ještě Jessicu? A co Johnny? Mrtvej? Dostane zaslouženou odměnu od hraběte? A co policie, vyšetří podivné případy úmrtí mladých žen v Chelsea? Nebude házet Van Helsingovi klacky pod nohy? Bude znovu otevřena kavárna Cavern?

Vetšinu těchto otázek vám zodpoví sledování tohoto 92 minut dlouhého krimihororu. Někdo na nekonečnou psychedelickou pařbu na začátku nadává, pro mě to byly nejkrásnější minuty filmu ... Solidní počin, který docela rychle uteče. Skoro bych věřil, že to tak v sedmdesátých letech na prohnilém západě bylo. 7/10. Oprava, za excelentní výkon Petera Cushinga 8/10. Oprava, za to, že Drákula netančil s funky prsatýma holkama 7/10.

* srovnej se stylem tzv. gotiků - prochcané lněné košile, opasky na uzel, nepěstěný plnovous, případně krejzl.

The Phantom of the Opera aka Fantom opery (1962)

Britská klasika mysteriosního žánru z dílny Hammer films v režii Terence Fishera s několikrát zfilmovaný příběhem podle předlohy G. Lerouxe.

Lord Ambrose D´Arcy (autor), Harry Hunter (producent) a Lattimer se chystají uvést novou operu Johanka z Arku. Ale jakoby samotná opera byla proti tomu. Ztrácejí se a samovolně ničí věci, kulisy, kostýmy, ze zdi mluví záhadný hlas, občas se zjevuje "duch". Hvězdná (Edward de Souza) zpěvačka definitivně končí, když se při premiéře zhoupne do jeviště oběšenec. Hunter na konkurzu vybírá Christine (Heather Sears), starý obšourník D´Arcy (Michael Gough) se jí pokouší zlákat pod průhlednou záminkou k nemravnostem. Hunter ji zachrání a vyslouží tím oběma padáka. Když padáka dostanou skoro všichni, Lattimer (Thorley Walters) donutí D´Arcyho souhlasit s jejich návratem, zpěvačka však mizí. Hunter je na stopě Fantomovi (Herbert Lom).

Rozluští Hunter záhadu, kdo a proč sabotuje operu? Zachrání Christine? Včas? Bude D´Arcy za svou aroganci ztrestán? Je opravdu takový hajzl? A co Fantom? Získá si sympatie a pozná nové přátele? Bude opera mít sukces?

Ofiviálně tento film má mít 84 minut, asi jsem viděl zkrácenou verzi (80 minut) a i ta se mohla zkrátit o redundantní operní scénky. Klasický příběh dobra a zla kýčovitě jasně vykreslených (příspěvek Hammer Films) ověnčený podivnými dialogy a korunovaný závěrem, kde je vše vysvětleno, aby i naprostý blbec pochopil, co tuší už od třetiny filmu. Oceňuji scény z dámské šatny viktoriánské éry, takže 7/10.

The Innocents aka Suspense aka Neviňátka (1961)

Tento britský horor/thriller Jacka Claytona s geniálním scénářem Trumana Capoteho je prý klasika. Zaslouží si to označení.

Majstrštyk Debory Kerr v roli guvernantky čili česky vychovatelky dvou osiřelých dětí, o které se jejich zámožný strýc starat odmítá (cáluje, ale špinit ruce si s nimi nebude). Slečna Giddensová nastupuje na místo tragicky zemřelé předchůdkyně a zpočátku se jí práce s dětmi (Miles a Flora) na zámku v gotickém slohu na britském venkově líbí. Postupně začíná cítit něco neblahého v chování dětí a přiznejme si spolu s Rychlými šípy, že "se tam začíná trochu bát". Od služky paní Grose vyzvídá, jak to na zánku bylo než přijela, kdo byl pan Quint, který měl na Milese až démonický vliv, kdo byla její nešťastná předchůdkyně, jaký byzbožný vztah spolu měli než oba tragicky zemřeli, ale zemřeli hned a definitivně? Slečna Giddensová si už není jistá, začíná strkat nos do věcí, do kterých jí nic není, a tady začíná její vlastní tragédie.

Film se sice od počátku vleče, děj nijak zvlášť nezrychlí ani později, ale přesto těch 100 minut uběhne docela rychle. Film je postavený především na práci kamery, zvukového doprovodu a hereckých výkonech Debory Kerr a Martina Stephense (Miles). Nečekejte žádné baf zpoza rohu nebo křoví ani krev a střeva a nevysvětlitelné jevy. Připravte se na úzkost a psychickou sebedestrukci až do morku kostí. 8/10

Twins of Evil aka Dcery zla aka The Gemini Twins aka The Virgin Vampires aka Twins Of Dracula (1971)

Tento film z produkce Hammer Films jsem si ke shlédnutí vybral kvůli názvu a byl jsem příjemně překvapen, čekal jsem něco lacinějšího.

Do městečka v podhradí hradu Karstein přijíždí do opatrovnictví Gustava Weila (Peter Cushing) jeho dvě neteře. Z Benátek si přivážejí poněkud volnější mravy na Anglii 16. - 17. století. Jejich strýc nelibě nese jejich chování a oblékání. Ale má jiné starosti - jako předseda bratrstva, které potírá ďáblovy pomocníky a pomocnice (čti čarodějnice) stojí před záhadou umírajících mladíků a mizících dívek. Má tip na jednu čarodějnici, ale její upálení musí po konfrontaci s jejím souložníkem (hrabě Karnstein) odložit, přinejmenším do rána, tehdy se skupinou jezdců nedá dívce šanci. Hrabě Karnstein je znuděný mladý hejsek a když se dozvídá, že Weil má u sebe doma
dvojčátka Marii a Friedu (rozkošná, bujná, neposedná, prostě děvka) v podání sester Collinsonových, dostane na ně zálusk.

Zastaví někdo zlovolnéo Karnsteina? Zastaví někdo fanatického Weila před upalováním všeho, co má sukni bez manžela v bratrstvu? Upálí nakonec i svoje dcery? A manželku? Stane se z něj bezbožník největší?

To se dozvíte, když se podíváte na tento 87 minut dlouhý britský hororový snímek Johna Hougha s úžasným soundtrackem z dílny Harryho Robinsona. Film je něco jako mix Popelky a Kladiva na čarodějnice, akorát v něm je méně erotických scén. Děj má spád, přestože je divákovi předkládáno zbytečně mnoho vysvětlujících odboček k nepodstatným detailům. Co atmosféře filmu škodí, je natáčení "nočních scén" prakticky za plného světla (něco jako Major Zeman - Sladké I). Jinak docela příjemná odpočinková záležitost. 8/10

Rudá záře nad Kladnem (1955)

Film podle románu Antonína Zápotockého s hudbou od Ludvíka Podéště, stál za to už jen proto, že nýčko vím, kdo to byl ten Podéště, že má u nás svoji ulici. Jupí.

Z války (první, světové) se vrací Toník (Josef Bek) domů a ne aby šel za svou milou, napřed jde na stranický výbor (otázky priorit), kde dostává první liskanec - socializace se v nové republice odkládá. Soudruzi socialističtí poslanci nejsou asi tak socialističtí, jak tvrdili. Za buržoasní republiku bojoval na ruské frontě? Je zhnusen. Konečně se Toník setkává s Mařkou (Vlasta Chramostová?!?) a dojde na první z mnoha erotických scén. Pár let po válce začíná být na Kladně horko, dělnictvo i rolnictvo se bouří proti starým buržoasním pořádkům. A buržousti ještě víc nasírají. Dostanou přes držku? Dostane vzápětí dělnictvo přes držku? Co se naučil Toník na výletě na sjezd Kominterny? Kroutit krky?

Film je klasické politické drama s romantickým nádechem (to byste se divili, na co se tehdy dalo sbalit babu). Ve své době jistě filmový hit roku. Nenechte si ujít Vlastu Chramostovou, později prý disidentku, jak deklamuje bolševické agitky. Člověku s takovým charakterem to holt musíte uvěřit. I já uvěřil! Inu, když se něco dělá z pravého přesvědčení...

Prostě se to vidět musí. Film je natřískaný hvězdami (Bek, Vojta, Deyl ml., Brodský, Besser, Kurandová, Willig, Beyvl, Leraus, Růžek) a i po letech je aktuální. Vzpomeňte si, jak proti doktorům vláda chtěla povolat armádu a jak chtěla odborárské předáky soudit. Teď ji jistě mrzí, že už není zákon na ochranu republiky nebo něco podobného. 8/10 jak vyšitých.

Poučení z filmu: pochopení ženské duše a citů tkví v zakoupení červeného, plyšového kanape s velkým zrcadlem.

Psychotica (2006)

Mladá dívka se ocitá "v péči" lékařského pokusníka s krutou mocí. Přirozeně ne dobrovolně. Pokusník sleduje obrazy v její hlavě vyvolané nějakým bezva fetem. Dívka zažívá opakovaně svou smrt. Naštěstí pokaždé jiným způsobem.

Tento film, ve kterém hrají toliko 3 herci (Carolin Meyer - dívka, Kay Petzold - pokusník/vrah a sám režisér Sebastian Radtke) se zdá být pokračováním ve šlépějích mladého Jorga Buttgereita. A že jsou to dobré šlépěje. Amatérství z toho nekape, ale přímo teče, stejně jako nadšení a zdravý mladý duch. Oproti Buttgereitovi se můžete těšit na technicky mnohem dokonalejší snímek, především vlivem technického pokroku, který se udál od dob, kdy Buttgereit dělal své nejlepší kousky. Vizuální stránka je tedy v pořádku. Scény jsou propracované až do absurdních detailů. Nedokážu si představit, kolik času do toho ti lidé museli investovat.

Ve filmu se moc nemluví, což je rozhodně plus. Navíc ani němčina není dostatečně zvrhle znějící jazyk pro takovou lahůdku určenou bezesporu náročným divákům. Z hereckých výkonů bych vyzdvihl permanentně prasácký výraz Kaye Petzolda.

Postaví se hrdinka v některé z "nočních můr" na vážnější odpor? Bude jí to něco platné? Proč dělá mladý pokusník tento experiment? Potřebuje zápočet z předmětu "Pokusy na lidech I"? Získá jej? A medaili od Nobelova výboru? Proč vlastně byl tento film natočen? Je to poselství o tom, že, co je dotaženo do extrému, nemusí nutně být dobré, navzdory tvrzení některých zenových guru?

Na některou z těchto otázek, nebo možná na všechny, nebo na žádnou, dostanete odpověď, když toto zhruba hodinové dílko shlédnete do konce.

Myslím, že 9/10 není příliš pro film s přijatelnou stopáží, solidním řemeslným provedením a soundtrackem na míru. Pak že Němci neumí natočit film (jeden by soudil podle titulů Bazén, Holky to chtěj taky a Pták Ohnivák). Ještě mě zajímá jestli bude druhý díl. Mohl by. Předpokládám, že by se mi líbil ještě víc. Během titulků běží cosi jako teaser/trailer, bohužel ve stylu série Saw.

La Noche del Terror Ciego aka Tombs of the Blind Dead (1971)

Zápletka tohoto díla režiséra Amanda de Ossoria je docela obyčejná. Hned od počátku se rýsuje milostný trojúhelník Bet-Virginia-Roger a podle všeho půjde o pěknou letní crazy komedii.

Virginia žárlí na Bet, Roger chce Bet a neví, že Virginia chce Rogera. Takže o trjúhelník ani nejde. Bet a Virginie prožívají náhodné setkání po mnoha letech (na internátu byly nejlepšími kamarádkami) a teď je mezi nimi těžko utajovaná zloba. K tomu se z čiré nudy vydávají na venkov. Přímo do pustiny. Když Virginia vyskočí z vlaku v prostoru nedaleké zříceniny, strojvedoucí ani na záchrannou brzdu nezastaví a jede dál a přiloží pro jistotu uhlí, co se do kotle vejde. Virginia je asi v pěkné rejži.

Najde si úkryt do setmění. Bude vhodný ke spaní? přepadnou ji nějací pobudouvé? Znásilní ji ošklivě? Znásilní někdo Rogera? Ošklivě? Tak, ve třetině filmu je víceméně vše hotové. Zbytek je setříhán z mixu polonahé krásky, odfláknutého vstávání z hrobu, oblečené krásky, dívčího křiku, zombie v kutnách (takovou bych chtěl, plesnivou!).

Lhal jsem! Naopak je to teprve začátek. Pravá hrůza teprve přichází.

Pro mě ženiálně natočený film, přestože se vnucuje otázka: opravdu musí být všechny důležité ženské postavy zrzky? Statisticky nesmysl (zvlášť v portugalsko-španělském filmu). Druhá otázka: Opravdu si vesnické děvečky ve středověku holily podpaží? Nemyslím.

Ještě bych dodal, že film má přijatelnou délku a pokud jste si doteď mysleli, že nějaký jazyk na světě je nejvíc sexy, zapomeňte. Je to španělština ... nebo portugalština, nejsem lingvista, spíš ale ta španělština. 8/10

P.S. má to ještě tři další díly. To jsem zvědav.

Olověný chléb (1953)

V režii Jiřího Sequense vznikl kouzelný politický thriller pro děti z prostředí chudobné mládeže/dětí na okraji průmyslového velkoměsta.

Ústředním motivem je, jak bystřejší mohlo napadnout z roku vzniku a názvu, útisk proletariátu kapitalisty. Zde síly zla, rozuměj kapitalismu representuje pan Kodyma (skvělý Miloš Nedbal). Síly dobra pak jedenáct statečných dětí+pár dospělých. Kodyma chce dělat ve fabrice pořádek. První na řadě jsou samozřejmě komunisté Nečas a Vaněk. Kodyma nepropouští hned, ale ... Vaňkův synovec Toník vede pionýry, kteří hrají divadlo o draku Fabrikanciovi, poměrně buřičský kousek. Pionýři však dovedně maskují svou činnost jako tělocvik, k čemuž jim napomáhá mimo jiné i Kodymova sekretářka, která vynáší z kanceláře důležité informace. Toník věru nemá lehký život, každou chvíli po něm pase parta kadeřavého Ferryho a uštědří mu výprask, který ovšem Toníka nemůže odradit. Jednou ho před výpraskem zachrání jiný výrostek a Toník se z něj snaží udělat slušného člověka. Podaří se?

Situace v Kodymce se přiostřuje a schyluje se k bouři, eh stávce. A je tu stávka. Kodyma zuří. Povolává četnictvo, policii (pod nelaskavým velením Miloše Kopeckého), není mu to však nic platné. Dělníky z Kodymky podpoří stávkou i dělníci jiných fabrik. A když se najdou stávkokazi, tak jsou to měkkosrdcatí saláti, které ukecá i malá holka (druhá nejdojemnější scéna).

Stávka ještě není skončena a jsou tu "rudé letnice", nějaká oslava komunistické mládeže. Přirozeně pod dohledem policie a četnictva. Když na akci vystoupí poslanec Koutecký (Otomar Krejča), je zle. Budou četníci a policisté po právu spráskáni jak psi? Bude spráskán Koutecký? A co udavač Ferry? Zasouloží si v lese? A toníkova parta? Přežije bez úhony zásah elitního komanda četnictva? A vyhrají stávkující svůj spravedlivý boj s hajzlem kapitalistou?

Skvěle obsazený film, který byl natočen z mně neznámého důvodu. Nenudil jsem se. Rozhodně zajímavější než Kolja. Možná jako startovací líheň pro dětské hvězdy (Píďalka - Jana Brejchová, Pepík - Hynek Bočak, Fiškus - někdo s brýlemi a další).

Nejlepší hláškou filmu je asi toto: Jsi chlapík, Jířo!

P.S. Jířa je holka.

Downtown aka Die Nackte Puppen der Unterwelt (1975)

Další kousek s Linou Romay v jedné z hlavních rolí od Jesse Franka. Nenechte se zmást, titulky uvádějí jako autora scénáře a reřiséra Wolfganga Franka, ale jo, je to on.

Hrdinou je "sirotek vychovaný děvkami v bordelu, který dospíval mezi nymfomankami, striptýzovými tanečnicemi a tak všelijak podobně". Sní o přístavu, kde servírují čerstvé ryby k snídani a čerstvé děvky k večeři (a kdo ne). Na cestu k tomuto buhulibému cíli si vydělává jako soukromý detektiv. Přichází nabídka, která smrdí krchovem, ale jde o ranec peněz příliš velký na to, aby Al Pereira zvaný též Al Capone odolal. Sledovačka a výroba kompromitujících materiálů na majitele místních kasín a bordelů Ramose od jeho žrlivé manželky vypadá navíc jako hračka. Poradí si? Na co jsou paní Ramosové fotky, když je přesvědčena o manželově nevěře? Věci se samozřejmě komplikují a nemslím tím, že Pereira zhoubovatí ležením ve vaně (klíčová scéna). Opustí Al Ritu, postarší barmanku (zrzka)? Odhalí hru, do které byl zatažen? Vyřeší Ramosovu vraždu? Dokáže si prosadit svůj klobouk navzdory módním trendům? Toto vše bude odhaleno během tohoto 83 minut dlouhého příběhu plného zvratů a nadbytečných sexuálníc scén (jste-li fans přírodních, takříkajíc bioklínů, možná oceníte).

Určitě je třeba pochválit Jesse za roli Pereiry, myslím, že mu sedla perfektně (stárnoucí kurevník). Lina Romay (pro neznalé Francova partnerka v civilním životě, tehdy) si od začátku drží punc coury a když má možnost projevit svůj herecký talent ve vážné scéně, zdá se být retardovaná (páč se neumí ani napít, čas 56:01 cca). Koho jiného by však na takové "role" Jess sháněl, že ano? Dospívám pomalu k názoru, že Jess Franco je praotcem všech erotických filmů, jak je možná znáte z TV HOVNA - prachbídný děj, dementní dialogy, prachbídné vyobrazení akce. Za trest 3/10.

Použitelná moudra: Oko za oko, zub za zub, díra za díru.
Šnaps je šnaps a pivo je pivo.
Podařilo se ti postavit péro houpacmu koníkovi. Bravo.

Bastardi (2010)

Mňo, s krajní nedůvěrou jsem se jal shlédnout tento film v režii pana Šíchy. Zaprvé je to český film natočený po revoluci (vesměs hovadiny), zadruhé tam nejspíš nebudou žádné prasárny, když to dávali na Kůlu a hraje tam kupa hvězd (Šulcová, Thielová, Bohdanová, Hanušová, Poloczek a milion dalších). Naštěstí většinou nedostanou šanci se výrazně projevit. Hrají jen okrajové role v příběhu hrdiny stojícího sám proti světu (mladý učitel Majer - Tomáš Magnuszek - beztak jsem to jméno spletl).

Ve zkratce: variace na téma Dirty Harry nebo Death Wish akorát hrdina viditelně neoplývá vlastnostmi ani schopnostmi postav hranými jeho hollywoodskými protějšky Clintem Eastwoodem a Charlesem Bronsonem. Co je spojuje? Nasranost. Majerovi podle pravidla "každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán" zabijí sestru, taktéž učitelku (Kristina Leichtová) nějací výrostkové, tři. Díl viny samozřejmě nese i ona a hlavně její ratardovaný bratr (jinak by šel sestru vyzvednout před školu a nečekal by ji až na nádraží, poté, co měla projít parkem, který se jí stal osudným, temným.) Ještě jsem nezmínil, že se děj odehrává v základní škole, která je tak barevná, že United Colour Beneton hadr. Ale z toho se nestřílí. Možná pan Rejkjavik by z toho střílel a nedivil bych se. Zajímavé je, že dva ze tří největších spratků jsou běloši, jeden má být synem mafiána. Myslím, že pravý mafián by se takhle nevystavoval a nepoutal pozornost. Takový bych já byl mafián, dá-li bůh. Počítám, že běžní lidé se u filmu smějí, ale tak to možná je (menšinoví běloši se přizpůsobí, spadnou na úroveň poloopic).

Film má naštěstí jen 80 minut a i tak se to táhne (chybí propracovaná psychologie postav, proč je, kdo takový jaký je). Moc netuším pro koho ten film je určen. Pro mládež? Aby se naučila nadávat po romsky (ve filmu citelně chybí "tvoje mama neumi plavat", "tvoje mama ma gumove zuby" a "co si? vsak ty si, ja vim, ze si"). Dosáhne "antihrdina" Majer spravedlnosti? Jak moc mu pomůže policie? Bude sám ztrestán za drzost vůči dětem? A co "Horák-Čurák"? Bude mít oplétačky s úřady za nezdrženlivost a netrpělivost? Bude mít flim po vzoru amerických výše zmíněných sériích pokračování? Mohl by, konec je tak udělaný. Všechno, co potřebujete vědět se stane v prvních pěti a posledních deseti minutách, zbytek je většinou jen škádlení učitelů ze strany žactva rekrutovaného ze zrušených pomocných škol.

Soundtrack má na svědomí Rytmus a jeho bratia v negerské hudbě, která "podněcuje zbytečnou agresivitu k čubkám" (zdroj: Marge Simpsonová), takže si pište, že taky není dvakrát výchovný. Mohlo to být horší. Za koule předvést jistě fiktivní situaci na základních školách 7/10.

Užitečný citát: Na co je bůh, když se rodí zmrdi jako já?

Na závěr ještě citát klasika: "Kdyby nebylo zvěře mimo klece, nebylo by těchto problémů." (Biliskner) Přiznám, že při sledování se mi v kapse otevíraly desky s plány na však vy víte co.

Tron (1982)

Další film od Disneyho. Fix. No už se těším. S takovými myšlenkami jsem si tento fil pustil. Podle všeho se ocitáme v jakémsi elektronickém světě, kde si programy, procesy žijí vlastním životem a násilí a útisk je zde stejně normální a užitečnou součástí života jako v lidském světě. Muž, programátor her Flynn se pokouší ovládnout svým programem elektronické obvody počítače/sítě firmy Encom, aby získal důkaz, že autorem her, které vydělaly ranec peněz je on a ne majitel Encomu. Jeho program je zajat, vyslýchán, mučen, sodomizován.

Nyní víme, kdo je proti komu. Pan Dillinger skrze "Dálkové ovládání" víceméně proi všem. Na scénu přichází mladý programátor s projektem Tron jako obranným mechanismem mimo Dálkové ovládání, které je mimochodem pěkně nasířené ... Když se nedaří, pobrečí si u laborantky z dillingerovy fabriky na gamesy, která s ezabývá mizením a zhmotňováním věcí. A jsme opět v herně s videohrami (tak film začínal). Flynn, Bradley a laborantka chtějí Dillingera zastavit, zničit a přichází sranda: Flynn je digitalizována vstupuje dos věta el. udělátek, stává se "hostem Dálkového ovládání a chystá se mu natrhnout prdel zevnitř.

Tak vypadá dnes už klasické sci-fi (režie, scénář, příběh Steve Liesberger), které se nedávno dočkalo volného pokračování (Tron: Legacy), které jsem neviděl, ale v době, kdy se pomalu bojíte otevřít peřináč, aby na vás nevyskočil ajťák, to může být kasovní trhák. Cca 1,5 hodiny na svoji dobu graficky zajímavých obrazových sekvencí (víc animované než hrané), ale díky chudému ději, soundtracku, který si nezadá se soundtrackem k mrazíkovi a dobrému, krajně nelogickému konci, jsem litoval, že jsem se na to vůbec díval. Mimochodem, napadlo by vás naprogramovat tank rychlejší než motocykl? Za progresivitu a originalitu virtuálního světa ve své době, ale za nic jiného 6/10.

Použitelný citát: Už nikdy nepřemýšlej, na přemýšlení jsem tady já.

Les Brulantes aka Der Heiße Tod aka 99 Femmes (1969)

Přesně! Další kousek Jesse Franca, tentokrát v lichtenštejsko-německo-španělsko-italsko-britské koprodukci, natočen ve francouzštině podle scénáře Jesse Franca, navíc ho podezírám, že ztvárnil episodní roli staříka, který znásilňuje mladá děvčata.

Do věznice Castillo del Muerto (Citadela smrti) na ostrově připlouvá nová dávka vězeňkyň: zrzka Natalie (98), šlapka Helga (97) a blondýnka Marie (99). Na jména teď zapomeňte, "klientky" tu nejsou víc než čísla. Na ostrov se žene bouře: nový ministr spravedlonosti není příliš nakloněn středověkým metodám převýchovy delikventů ("corporal punishment" a díra viz korekce v Bumerangu). Jak se s tím vyrovná chlípný, kulhavý, sympatický guvernér ostrova a jeho bordelmamá, pardon, ředitelka ženeské věznice?

Tak úvod máme za sebou a hlavou se žene kardinální otázka: opravdu směly vězeňkyně nosit punčochy? Film poté, co umírá simulantka 98 a 99 je poslána do díry za žádost o lékařskou pomoc pro 98, nabírá pomalý spád. Lékař po ohledání těla 98 (třetí mrtvá v jednom roce, skoro by se řeklo mimořádná událost), posílá hlášení ministrovi, a přijíždí na měsíční inspekci perspektivně nová ředitelka. Guvernér a stávající ředitelka okamžitě osnují spiknutí proti ní.

Jak toto všechno skončí? Dostane se 99 spravedlivého procesu a propuštění? Ještě během života? Dočká se nová ředitelka nástupu do funkce ve zdraví? Bude po zásluze potrestán zlobivý guvernér.?Ustane věčný kolotoč ženských rvaček a zápasů v mělčině? To se dozvíte, když shlédnete toto skoro sto minut dlouhé dílo, jehož atmosféru vhodně dokresluje hudba Bruna Nicolaie. Výběr lokace natáčení se povedl, pevnost a obklopující džungle je holt jiné kafe než třeba sterilní Mírov obklopený lesy zasaženými pohromou. Film spěje k nepříliš překvapivému závěru, zato se však můžete těšit, že nebude žádný happyend. Škoda, že se to tak vleče, ani jedna honička ve stylu Bennyho Hilla to nezachrání. Mimochodem asi nejtvrdší film Jesse Franca, co jsem viděl - žádný erotický film jako od Simandla. Pravé hácéčko - obvykle se jedná o vzpomínky, vyprávění, nebo sny některého "čísla" a nijak tyto neposunují děj! Doporučuji přeskočit. 3/10

Galaxy of Terror aka Galaxie teroru (1981)

Tentokrát z mainstreamového sci-fi soudku, film B.D.Clarka natočený studiem MGM.

Film začíná dramaticky - vesmírný koráb Remus z planety Zergeus ztroskotá na planetě Morgantus. Mistr Zergea vysílá záchrannou misi, jejíž lodi velí nepěkná kapitánka přeživší masakr na planetě Hesperus, o které se tvrdí, že je šílená (bude střílet z "retrokanónu). Minimálně. Bude to pekelná jízda. Pátrání po ztroskotancích začíná. Nejvíce se vyznamená Kos - věčně je ze všeho v hajzlu a pokud nezvrací, nebrečí či neřve strachy tak umírá. Akce se nevyvíjí vůbec dobře... ani trochu.

Najdou někoho živého? Zbláznily se přístroje či jejich obsluha? Jsou na planetě sami. Přežijí oni sami? Rozdá si to kapitánka s mrtvým tělem Kose? Sbalí starý velitel výsadku Elvar bloncku s nepřísným drdolem? Umře při pokusu o to? Zmocní se šílenství všech? Bylo by divu, když dojde i na chapadélka? Je kuchař opravdu neschopný kuchař? Pozabíjí se zbytky týmu mezi sebou? Udělal by to Mirek Dušín? Takhle se musíte ptát.

Po nemastných neslaných prvních 20 minutách z celkových 78 se film stane koukatelným a nakonec i zajímavým. V napětí diváka kromě obecně tmavého prostředí planety, lodě, jeskyní udržuje i geniální soundtrack Barryho Schradera. Ten je asi ze všeho vůbec nejlepší. 7/10.

Citát: Bůh pošle maso, ďábel kuchaře.
P.S. Nepoužívat na adresu baby, která vám robí oběd, mohl by být poslední.