úterý 15. listopadu 2011

Spalovač mrtvol aka The Cremator (1968)

Kdo by neznal? Aspoň příběh z dob povinné četby. Že prý kult a jeden z nejlepších našich filmů, životní role Rudolfa Hrušínského a kdo ví co ještě. Velice se mi líbí řeči o "zlatých šedesátých", jaké úžasné filmy se točily a pak se nesměly vysílat, páč byly tak strašně úžasné. Kecy. Kolikrát po revoluci dávali Spalovače mrtvol? Prakticky vůbec. A myslím na nějakém kanále s celorepublikovým pokrytím (Tv Barandov a CS Film tu nejsou tak dlouho). Kolikrát dávali U pěti veverek, Trampoty oficiála Tříšky nebo Hostinec u kulatého stolu? Cca dvacetkrát. Nebo Antona Špelce, ostrostřelce odhadem 3x za rok. Takže zlatá čtyřicátá!

Ve zkratce: Pan Kopfrkingl (R. Hrušínský) má nejenom divné příjmení, ale navíc i krajně nestabilní osobnost. Během krátké doby na konci třicátých let pod (velice) mírným tlakem událostí ve světě (pravděpodobně se myslí vývoj v Německu) stává echtovním nacistou. Přitom se stále drží žvástů o Tibetu a dokonce je neváhá šířit. Vše a všichni musí stranou, pan Kopfrkingl dělá kariéru!

Docela podařená komedie, ha, mělo to být psychologické drama, kde udělal soudruh Herz chybu? Scéna s věšením člověka je udělaná tak, že se musí smát, no co to je? Že to má temnou atmosféru? Bodejť, když je to černobílé a natočené v krematoriu (Pardubice), to se dělá pak samo. Že někdo ve vedlejších rolích zářil? Kdyby film nebyl postavený na jedné postavě tak možná. A že ve vedlejších rolích bylo hvězd (Ilja Prachař, Chramostová, Menzel, Carmen Majerová, ...). Kdo se mi ve filmu hodně líbil, byli Menšík s Myslíkovou jako manželé hlupačka a cholerik a mladý Jan Kraus sosající na slavnostním obědě víncko, načež dostal, tuším, lepanec.

Docela jsem se nudil prakticky plných 96 minut. Oceňuju kameru a shledávám, že pro mě tyhle psychologické blbosti (filmy, knihy) asi nejsou. 4/10

Žádné komentáře:

Okomentovat