Die Kriegerin aka Bojovnice aka Combat Girls (2011)

Opět jsem se nechal nalákat názvem - Kriegerin podle vzoru Herrin. A opět jsem nebyl vyloženě zklamán.

Kriegerin - Marisa (Alina Levsin - naturalizovaná Ukrajinka!) je mladá a  uvědomělá žena se zdravě nacionálním pohledem na svět formovaným milovaným dědou, veteránem z druhé světové války, toho času ležícím v nemocnici. Marise policie sbalí milence a vůbec je chabrus na nervy. Pracuje v obchodě s matkou a odmítá obsluhovat muslimské přistěhovalce. Tak se seznámí s Rasulem a jeho bratrem, do jejichž života později zasáhne (pochcání trika trika nevyjímaje). Další členové buňky "národního odporu" jsou taky zajímaví - feťák, apatická Melanie s odebraným dítětem, 15 let stará Svenja + kupa bezmozků. Marisa přes svoje přesvědčení pomáhá Rasulovi, přirozeně tajně. Svenja to doma se zoufale nudnou matkou a věčně prudícím otčímem nemůže vydržet. Bouří se. Matka Kriegerin nechce navštívit svého umírajícího otce. Všechno se sere.

Podaří se Rasulovi dostat do Švédska za strýcem? Neodchytne ho sociálka? Usmíří se matka s dědou? Dostane drogový dealer na pamětnou? Je 600 EUR za kvér moc? Srovná Svenju otčím do latě? Začne jí hnisat její nová nenalepovací tetovačka? Podaří se utajit pomoc Rasulovi? Dostane Kriegerin růži? Podaří se Svenje napsat dobrou slohovku na téma demokracie*?

Film je další z řady filmů, které se tváří jako zasvěcená sonda do národně socialistického podzemí (Romper Stomper, Russia 88), ale nepochybně v mnohém přehání. Kdyby se příslušníci "neo-scény" chovali takhle**, tak jsou eliminováni ze společnosti velice rychle, jakkoliv se mohou zaklínat i sympatickými názory. Prostě ne nadarmo se říká: chovej se jako běloch! Těch cca 100 minut jsem se vyloženě nenudil jen díky absurdním obrazům ze života NS aktivistů, bohužel autor ukázal konec již na začátku, takže o nějakém velkém napětí se mluvit nedá. Nevím, pro jakého diváka je film určen, ale jestli měl zkultivovat chování nacionalistické mládeže, tak je to gól do vlastní branky, protože chuligánství vypadá jako docela dobrá zábava. Herecké výkony snad kromě hlavní hrdinky nestojí za zmínku, hudební doprovod je hrubě nekonzistentní, hloupé dialogy střídají chvíle geniálního prozření, na které navazuje návrat k původní hlouposti. Přemíra postav dělá z filmu chaotickou ne úplně navazující skládačku. 5/10.

* Demokracie je to nejlepší, co jsme kdy v Německu měli. Všichni jsme si rovni, není žádné dole a nahoře ... V demokracii může každý spolurozhodovat. Ty, já, ..., alkoholici, feťáci, prznitelé dětí, negři, pitomci s neukončenou základkou, lidi, které tahle země nezajímá ...
** Fascinuje mě úloha tetování u těchto individuí. Předpokládám, že většina z nich nikdy nesloužila ve vojenském ani obchodním námořnictu, klasickými kriminálníky ba ani japonskými prostitutkmi nebyla, tak proč tetování?

Visitor Q aka Bijitā Kyū (2001)

 S tvorbou Takashi Miikeho jsem se setkal poprvé více než před deseti lety a to klasikou Ichi the Killer. Pak jsem shlédl epizodu ze seriálu Masters of Horror od dotyčného, ale nijak uchvácen jsem nebyl. Nyní jsem se náhodou dostal k tomuto filmu. A nelituji. A to se svým pohrdáním žaponskou kulturou netajím.

Hned od samého začátku se divákovi servírují nechutné, leč interesantní, scény. Ta první s názvem "Už jste osouložili vlastní dceru?" je ta nejvíce obyčejná. Pak už jsou obrazy a děje už jen bizarnější a humusáčtější. Během omezeného času nahlédneme na běžný život spořádané žaponské rodinky, kterou tvoří Otec, Matka, Syn a Dcera. A Náhodný kolemjdoucí. Zdá se být katalyzátorem změn v jejich jinak až k uzoufání nudném a maloměšťácky konzervativním životě podle tradičních žaponských rodinných hodnot.

Emancipuje se Matka a stane se samostatnější v každodenním jednání nebo se stane ještě nudnější domácí puťkou? Začne se Dcera víc učit nebo se zkazí? Překoná Otec svůj stín a vymyslí konečně nějaké zajímavé a originální téma pro televizní reportáž nebo zůstane nulou? Postaví se Syn svým šikanovatelům, začne je sám šikanovat? Během něco málo přes 80 minutách filmu se to dozvíte. Za mě 7/10.