Opět jsem se nechal nalákat názvem - Kriegerin podle vzoru Herrin. A opět jsem nebyl vyloženě zklamán.
Kriegerin - Marisa (Alina Levsin - naturalizovaná Ukrajinka!) je mladá a uvědomělá žena se zdravě nacionálním pohledem na svět formovaným milovaným dědou, veteránem z druhé světové války, toho času ležícím v nemocnici. Marise policie sbalí milence a vůbec je chabrus na nervy. Pracuje v obchodě s matkou a odmítá obsluhovat muslimské přistěhovalce. Tak se seznámí s Rasulem a jeho bratrem, do jejichž života později zasáhne (pochcání trika trika nevyjímaje). Další členové buňky "národního odporu" jsou taky zajímaví - feťák, apatická Melanie s odebraným dítětem, 15 let stará Svenja + kupa bezmozků. Marisa přes svoje přesvědčení pomáhá Rasulovi, přirozeně tajně. Svenja to doma se zoufale nudnou matkou a věčně prudícím otčímem nemůže vydržet. Bouří se. Matka Kriegerin nechce navštívit svého umírajícího otce. Všechno se sere.
Podaří se Rasulovi dostat do Švédska za strýcem? Neodchytne ho sociálka? Usmíří se matka s dědou? Dostane drogový dealer na pamětnou? Je 600 EUR za kvér moc? Srovná Svenju otčím do latě? Začne jí hnisat její nová nenalepovací tetovačka? Podaří se utajit pomoc Rasulovi? Dostane Kriegerin růži? Podaří se Svenje napsat dobrou slohovku na téma demokracie*?
Film je další z řady filmů, které se tváří jako zasvěcená sonda do národně socialistického podzemí (Romper Stomper, Russia 88), ale nepochybně v mnohém přehání. Kdyby se příslušníci "neo-scény" chovali takhle**, tak jsou eliminováni ze společnosti velice rychle, jakkoliv se mohou zaklínat i sympatickými názory. Prostě ne nadarmo se říká: chovej se jako běloch! Těch cca 100 minut jsem se vyloženě nenudil jen díky absurdním obrazům ze života NS aktivistů, bohužel autor ukázal konec již na začátku, takže o nějakém velkém napětí se mluvit nedá. Nevím, pro jakého diváka je film určen, ale jestli měl zkultivovat chování nacionalistické mládeže, tak je to gól do vlastní branky, protože chuligánství vypadá jako docela dobrá zábava. Herecké výkony snad kromě hlavní hrdinky nestojí za zmínku, hudební doprovod je hrubě nekonzistentní, hloupé dialogy střídají chvíle geniálního prozření, na které navazuje návrat k původní hlouposti. Přemíra postav dělá z filmu chaotickou ne úplně navazující skládačku. 5/10.
* Demokracie je to nejlepší, co jsme kdy v Německu měli. Všichni jsme si rovni, není žádné dole a nahoře ... V demokracii může každý spolurozhodovat. Ty, já, ..., alkoholici, feťáci, prznitelé dětí, negři, pitomci s neukončenou základkou, lidi, které tahle země nezajímá ...
** Fascinuje mě úloha tetování u těchto individuí. Předpokládám, že většina z nich nikdy nesloužila ve vojenském ani obchodním námořnictu, klasickými kriminálníky ba ani japonskými prostitutkmi nebyla, tak proč tetování?
Kriegerin - Marisa (Alina Levsin - naturalizovaná Ukrajinka!) je mladá a uvědomělá žena se zdravě nacionálním pohledem na svět formovaným milovaným dědou, veteránem z druhé světové války, toho času ležícím v nemocnici. Marise policie sbalí milence a vůbec je chabrus na nervy. Pracuje v obchodě s matkou a odmítá obsluhovat muslimské přistěhovalce. Tak se seznámí s Rasulem a jeho bratrem, do jejichž života později zasáhne (pochcání trika trika nevyjímaje). Další členové buňky "národního odporu" jsou taky zajímaví - feťák, apatická Melanie s odebraným dítětem, 15 let stará Svenja + kupa bezmozků. Marisa přes svoje přesvědčení pomáhá Rasulovi, přirozeně tajně. Svenja to doma se zoufale nudnou matkou a věčně prudícím otčímem nemůže vydržet. Bouří se. Matka Kriegerin nechce navštívit svého umírajícího otce. Všechno se sere.
Podaří se Rasulovi dostat do Švédska za strýcem? Neodchytne ho sociálka? Usmíří se matka s dědou? Dostane drogový dealer na pamětnou? Je 600 EUR za kvér moc? Srovná Svenju otčím do latě? Začne jí hnisat její nová nenalepovací tetovačka? Podaří se utajit pomoc Rasulovi? Dostane Kriegerin růži? Podaří se Svenje napsat dobrou slohovku na téma demokracie*?
Film je další z řady filmů, které se tváří jako zasvěcená sonda do národně socialistického podzemí (Romper Stomper, Russia 88), ale nepochybně v mnohém přehání. Kdyby se příslušníci "neo-scény" chovali takhle**, tak jsou eliminováni ze společnosti velice rychle, jakkoliv se mohou zaklínat i sympatickými názory. Prostě ne nadarmo se říká: chovej se jako běloch! Těch cca 100 minut jsem se vyloženě nenudil jen díky absurdním obrazům ze života NS aktivistů, bohužel autor ukázal konec již na začátku, takže o nějakém velkém napětí se mluvit nedá. Nevím, pro jakého diváka je film určen, ale jestli měl zkultivovat chování nacionalistické mládeže, tak je to gól do vlastní branky, protože chuligánství vypadá jako docela dobrá zábava. Herecké výkony snad kromě hlavní hrdinky nestojí za zmínku, hudební doprovod je hrubě nekonzistentní, hloupé dialogy střídají chvíle geniálního prozření, na které navazuje návrat k původní hlouposti. Přemíra postav dělá z filmu chaotickou ne úplně navazující skládačku. 5/10.
* Demokracie je to nejlepší, co jsme kdy v Německu měli. Všichni jsme si rovni, není žádné dole a nahoře ... V demokracii může každý spolurozhodovat. Ty, já, ..., alkoholici, feťáci, prznitelé dětí, negři, pitomci s neukončenou základkou, lidi, které tahle země nezajímá ...
** Fascinuje mě úloha tetování u těchto individuí. Předpokládám, že většina z nich nikdy nesloužila ve vojenském ani obchodním námořnictu, klasickými kriminálníky ba ani japonskými prostitutkmi nebyla, tak proč tetování?
Žádné komentáře:
Okomentovat