S velkou dávkou jasnozřivosti nechali natočit v tehdejším SSSR Sergeje Ejzenštejna tento válečný historický velkofilm.S postavou Alexandra Něvského jste dobře obeznámeni z hodin dějepisu. Ačkoli dnešní dějepisci tvrdí, že potyčka se Švédy na Něvě a s livonskou pobočkou řádu německých rytířů* na Čudském jezeře 5. dubna 1242 nebyly nijak zvlášť významné. Parchanti.
Kolem vlastní bitvy s Němci se točí celý film, jak napřed Rusi dostávali na prdel, škorpili se mezi sebou a až jim začalo v Novgorodu po pádu Pskova (vytýhněte školní atlas) téct do bot, tak poslali s prosíkem do Pereslavle pro Alexandra Jaroslavoviče (skvělý Nikolaj Čerkasov). Ten se nechá ukecat, přestože od potyček se Švédy toliko rybařil a trhal sítě a naparoval se před vyslanci Tatarů, kteří jej lanařili do svého týmu. Předtím však dva frajeři, Vasja a Gavrilo požádali o ruku podle všeho největší novgorodskou krasavici s tím, že se ožení s tím statečnějším, takže i romantika čeká na diváka. Díky hodinám dějepisu víte, jak to dopadne, ale stejně stojí za to se podívat.
Ležendární počin. Vznikl v době, kdy se ještě Stalin s Hitlerem moc nemuseli a Sovětský svaz se chystal na válku. Když se stali nejlepšími kamarády, byl film stažen z promítání a po vypuknutí války znovu do kin nasazen (předtím sestříhán a zaznělo v něm i okřídlené heslo "ani krok zpět"). Němci ve filmu mají helmy ne nepodobné helmám, jaké nosili kluci z wehrmachtu. Prakticky všichni jsou pak o hlavu menší než ruští vesničtí bohatýři. Kovář má v zásobě nepočítaně seker, mečů a drátěných košil (?!), což je docela nelogické. Všechno rozdá a sám si vezme tu nejhorší. Košil má tolik, že si může dovolit je vydávat i babám. Film nazanačuje, že ve válce se baby mohou uplatnit stejně dobře jako muži. Prostě všeobecná příprava národa na válku, který by se ideálně neměl ptát, kde se vzaly tisíce tanků a letadel v nejmírumilovnějším státě světa.
Filmu se vytýká příliš ateliérových scén. Copak se tehdy točilo jinak? V ateliérech se točilo ještě desítky let poté. Oceňuje se hudba od Prokofjeva. Hm. Místy navozuje komediální atmosféru, zvlášť v kombinaci se zrychlenými záběry hromadných bitek. Navíc nemám rád skřípání houslí obecně. A ruskou moderní klasickou hudbu už vůbec ne. V každém případě bych si odpustil závěrečné jásání a vypustil většinu dialogů. Dialogy jsou pak napsány tak, že se hodí spíše na divadelní prkna, než na filmové plátno, ale když to srovnám s Rambem, tak to zas tak moc teatrální není.
Škoda, že je to tak dlouhé. 7/10
* přesněji šlo o autonomní klub/řád mečových rytířů
Žádné komentáře:
Okomentovat