Aenigma (1987)

Lucio Fulci jako správný Ital nemohl nenatočit film, který by nesmrděl giallem. Však je taky s Bavou a Argentem jedním z nejvýznamnějších tvůrců v žánru. V italsko-jugoslávské (!?) koprodukci realizoval film s hrubě zavádějícím názvem Aenigma. Film jsem dlouho odkládal, v domnění, že jde o nějaké sci-fi. Chyba.

Holky z internátu si ve spolupráci s tělocvikářem vystřelí z prostoduché spolužačky Kathy, dcery šílené uklízečky Marry. Nejapný a krutý žert se zvrhne v nebezpečnou a hloupou zábavu, při které je Kathy zle zraněna a končí v komatu v nemocnici. Ve škole ji shodou okolností nahradí nová studentka Eva, která nedávno prodělala nervový kolaps. S jejím nástupem se začínají dít ve škole ošklivé příhody. Hlavně lidem, kteří si nemístně pobavili na účet Kathy. Tu někdo zemře, tam někdo zemře, ... Kathyin stav se nijak nemění, krom zvláštní aktivity v mozku, které si všimne sestra a doktor Andersson, který pečuje i o Evu, která má podle všeho rozdvojenou osobnost ...

Proč umírají ve škole lidé? Je Marry čarodějnice (vypadá na to)? Probere se Kathy z komatu? Jsou výčitky svědomí a strach podpořené touhou po pomstě nejmocnějšími emocemi?

Fulci vyrobil hororově laděné drama, které má snad všechny atributy gialla. Vizuálně i hudebně podpořený

atmosférický mysteriosní krimi příběh s patřičnou dávkou násilných scén o přijatelné stopáži (85 minut) sice nenadchne, dlouho se rozjíždí a když se zdá, že by mohl nabýt svižnějšího tempa, tak končí, ale rozhodně není zklamáním, což se o spoustě Fulciho filmech říct nedá. 6/10 

Die Kriegerin aka Bojovnice aka Combat Girls (2011)

Opět jsem se nechal nalákat názvem - Kriegerin podle vzoru Herrin. A opět jsem nebyl vyloženě zklamán.

Kriegerin - Marisa (Alina Levsin - naturalizovaná Ukrajinka!) je mladá a  uvědomělá žena se zdravě nacionálním pohledem na svět formovaným milovaným dědou, veteránem z druhé světové války, toho času ležícím v nemocnici. Marise policie sbalí milence a vůbec je chabrus na nervy. Pracuje v obchodě s matkou a odmítá obsluhovat muslimské přistěhovalce. Tak se seznámí s Rasulem a jeho bratrem, do jejichž života později zasáhne (pochcání trika trika nevyjímaje). Další členové buňky "národního odporu" jsou taky zajímaví - feťák, apatická Melanie s odebraným dítětem, 15 let stará Svenja + kupa bezmozků. Marisa přes svoje přesvědčení pomáhá Rasulovi, přirozeně tajně. Svenja to doma se zoufale nudnou matkou a věčně prudícím otčímem nemůže vydržet. Bouří se. Matka Kriegerin nechce navštívit svého umírajícího otce. Všechno se sere.

Podaří se Rasulovi dostat do Švédska za strýcem? Neodchytne ho sociálka? Usmíří se matka s dědou? Dostane drogový dealer na pamětnou? Je 600 EUR za kvér moc? Srovná Svenju otčím do latě? Začne jí hnisat její nová nenalepovací tetovačka? Podaří se utajit pomoc Rasulovi? Dostane Kriegerin růži? Podaří se Svenje napsat dobrou slohovku na téma demokracie*?

Film je další z řady filmů, které se tváří jako zasvěcená sonda do národně socialistického podzemí (Romper Stomper, Russia 88), ale nepochybně v mnohém přehání. Kdyby se příslušníci "neo-scény" chovali takhle**, tak jsou eliminováni ze společnosti velice rychle, jakkoliv se mohou zaklínat i sympatickými názory. Prostě ne nadarmo se říká: chovej se jako běloch! Těch cca 100 minut jsem se vyloženě nenudil jen díky absurdním obrazům ze života NS aktivistů, bohužel autor ukázal konec již na začátku, takže o nějakém velkém napětí se mluvit nedá. Nevím, pro jakého diváka je film určen, ale jestli měl zkultivovat chování nacionalistické mládeže, tak je to gól do vlastní branky, protože chuligánství vypadá jako docela dobrá zábava. Herecké výkony snad kromě hlavní hrdinky nestojí za zmínku, hudební doprovod je hrubě nekonzistentní, hloupé dialogy střídají chvíle geniálního prozření, na které navazuje návrat k původní hlouposti. Přemíra postav dělá z filmu chaotickou ne úplně navazující skládačku. 5/10.

* Demokracie je to nejlepší, co jsme kdy v Německu měli. Všichni jsme si rovni, není žádné dole a nahoře ... V demokracii může každý spolurozhodovat. Ty, já, ..., alkoholici, feťáci, prznitelé dětí, negři, pitomci s neukončenou základkou, lidi, které tahle země nezajímá ...
** Fascinuje mě úloha tetování u těchto individuí. Předpokládám, že většina z nich nikdy nesloužila ve vojenském ani obchodním námořnictu, klasickými kriminálníky ba ani japonskými prostitutkmi nebyla, tak proč tetování?

Ellos robaron la picha de Hitler (2006)

Hm. Vždycky jsem považoval španělštinu za jeden z nejvíce prasáckých jazyků. Takřka cokoli v ní zní jako nějaká čuňačinka. A navíc u každého druhého slova tušíte o čem je řeč. Po shlédnutí tohoto díla nadějného režiséra/herce Pedra Tembouryho mi musí dát každý za pravdu.

Turečtí dělníci objeví v Berlíně Hitlerův bunkr a v něm krom docela zachované Evy Braunové i do láku naložený Hitlerův pohlavní úd. Anžto je zachovalý, je vystaven světu v místním muzeu !umění!. Celý svět k němu vzhlíží. V ospalém turistickém letovisku Torremolinos (někde v Malaze) se o objevu dozví dr. Weissmann (průměrný Manuel Tallafé) a hlas jeho otce prof. Weissmanna v hlavě (výtečný Jesus Franco) ho ponouká k pokračování v práci na stvoření nadčlověka. Dr. Weissmann není sám, pomáhá mu Morpho (Lucio Romero) a 4 místní náckové - Pták, Pit-bul, X a Hlupák. Že to jsou pitomci na to vemte jed. Plánům otce a syna Weissmannových se do cesty staví militantní skupina feministek Sosedema (Secret Society for the Destruction of the Male) v sestavě Děložní zuřivost, Zubatá vagína, Zničující výtok, která má v rukávu tajnou zbraň - Mujer Bionicu*.

Podaří se Weissmannům vzkřísit Říši? Bude lidstvo porobeno novým Vůdcem? Podaří se Sosedemě zničit mužstvo? Najde si Pták a jeho kamarádi přátele v Německu? Co všechno jsou nerozluční přátelé udělat pro ideu? Dodělá Mujer Bionica Pit-bula?

Že se jedná o bláznivou akční komedii je snad jasné už teď. Autor se přiznává k inspiraci v klasických peckách jako jsou Bondovky, Charlieho andílci, Mission Impossible, Frankenstein, ...Zároveň film není prachsprostou parodií na žánr. Bohužel chybí překvapení na závěr. Ačkoli. Zasmál jsem se. 85 minut je tak akorát - včetně kýčovitých animací - ty spolu s dalšími "efekty" filmu spíše škodí. Ale 7/10 je pořád dost.

* Neplést s La Mujer Bu-bionicou

Visitor Q aka Bijitā Kyū (2001)

 S tvorbou Takashi Miikeho jsem se setkal poprvé více než před deseti lety a to klasikou Ichi the Killer. Pak jsem shlédl epizodu ze seriálu Masters of Horror od dotyčného, ale nijak uchvácen jsem nebyl. Nyní jsem se náhodou dostal k tomuto filmu. A nelituji. A to se svým pohrdáním žaponskou kulturou netajím.

Hned od samého začátku se divákovi servírují nechutné, leč interesantní, scény. Ta první s názvem "Už jste osouložili vlastní dceru?" je ta nejvíce obyčejná. Pak už jsou obrazy a děje už jen bizarnější a humusáčtější. Během omezeného času nahlédneme na běžný život spořádané žaponské rodinky, kterou tvoří Otec, Matka, Syn a Dcera. A Náhodný kolemjdoucí. Zdá se být katalyzátorem změn v jejich jinak až k uzoufání nudném a maloměšťácky konzervativním životě podle tradičních žaponských rodinných hodnot.

Emancipuje se Matka a stane se samostatnější v každodenním jednání nebo se stane ještě nudnější domácí puťkou? Začne se Dcera víc učit nebo se zkazí? Překoná Otec svůj stín a vymyslí konečně nějaké zajímavé a originální téma pro televizní reportáž nebo zůstane nulou? Postaví se Syn svým šikanovatelům, začne je sám šikanovat? Během něco málo přes 80 minutách filmu se to dozvíte. Za mě 7/10.

Chained Heat II aka Peklo v řetězech (1993)

Na tento slavný erotický thriller jsem narazil náhodou a není mi jasné, jak to, že až nyní po letech sledování WIP (women in prison) filmů. Ne, že by šlo o nějaký majstrštyk, ale je nabitý hvězdami, odehrává se v Československu, je natočený v Československu a režisérem není nikdo jiný než věhlasný autor podřadných erotických filmů Lloyd A. Simandl (viz též Příběhy ze života Alžběty, kněžny Čachtické). Jeho invence byla až taková, že název naznačuje pokračování žánrové klasiky z 80. let (Chained Heat), kterou se Simandl inspiroval.

Mladá americká dívka Alex přijíždí do Prahy (vlak z Frankfurtu zastavoval v té době v Dejvicích, jo?) za svou sestrou Suzanne. Netuší, že ve vlaku ji byly do tašky nastrčeny drogy a na nádraží je zatčena. Je dosouzena na 10 let a poslána do věznice Razik (?!), kde velí Magda Kassorová v podání Brigitte Nielsen (viz Rudá Sonja, Rocky IV) s pomocí kápa Rosy Schmidtové (Jana Švandová). Předhánějí se, kdo udělá větší peklo v Raziku. Alex dostává hned po příchodu sodu od Karly (Markéta Hrubešová). Najde si ale kamarádku Tinu (Lucie Benešová - skoro bych ji nepoznal). Suzanne tlačí na amerického velvyslance Goffa, aby zasáhl. Na scéně se objeví Štefan (Marek Vašut), polucista, jehož míra tolerance ke zlokouskům justice byla právě naplněna.

Dostane se Alex spravedlnosti? Zastaví Suzanne a Štefan Kassorovou a Rózu? Jak velký rozsah má justiční spiknutí? Má Simandl diváky za pitomce? Opravdu lze Avií ujet dvěma žigulíkům?

Film se bohužel zmítá na pomezí "true pure" WIP a eroťáku na Nově. Čili nic pořádného neuvidíte. Ze všech základních atributů WIP (společné sprchování, mučení, sexploitation) uvidíte jen náznaky. Skoro bych řekl, že i v tom eroťáku je víc nahoty. Simandl se však striktně drží jiných dvou atributů - hloupý příběh a debilní dialogy. Přitom začal dobře, prvních 40 minut není vyloženě špatných, ale pak to jde se sledovatelností rychle z kopce (i z toho malého kopce). Atmosféra vězení se Simandlovi taky moc povedla - běžně jsou zdobena nápisy jako WHITE POWER, National Skins a snad i Orlík.

El buque maldito aka The Ghost Galleon aka Horror of the Zombies Blind Dead 3 (1974)

Do třetice Amando de Ossorio a jeho templářští zombíci. Po Blind Dead I a Blind Dead II jsem shlédl třetí film ze slavné tetralogie.

Výrobce lodí potřebuje reklamu pro své motorové čluny a najme dvě modelky, aby fingovaly potíže na moři a nechaly se naoko zachránit s tím, že to bude pro člun dobrá reklama (dvě hloupé buchty přežily samy na moři). Když jsou pryč již několikátý den, přítelkyně jedné z nich začne hysterčit a tlačit na agentku, která ji dovede až k výrobníku. Společně se spojí s děvčaty na lodi vysílačkou. Děvčata jsou v husté mlze, je jim horko a právě připlouvá galleona ze 14. století ... Přítelkyně, agentka, výrobník a námořní meteorolog vyplouvají děvčata hledat ...

Najdou záhadnou mlhu, která v oblasti nemá co dělat? Od kdy panují v Severním moři tropické teploty? Proč je jen jedna z žen v příběhu zrzka? Kde se vzala stará loď na moři? Skrývá poklad? Staré víncko? Smrt? Kde se vzal na lodi lodní deník vyrobený ze školního sešitu? Budou děvčata zachráněna? A co meteorolog, naučí se plavat?

Změna prostředí templářům podle mě moc nesvědčí, tak nějak mi tam chybí koňové a rozbité hrady. Když pomineme, že příběh je nesmysl (záhadná mlha, jo?) a dialogy vyloženě hloupé, tak krom hudby, stylových zombie a epického závěru je to nuda, šeď a nuda. A to jsem viděl jen verzi o 85 minutách stopáže. Nechtěl bych vidět director´s cut (105 minut). 4/10

Jisatsu manyuaru aka The Suicide Manual (2003)

V Žaponsku frčí sebevraždy. Mládež je bere jako trendovou a prestižní záležitost. Televizní reportér Yuu (spíš kameraman) a kolegyně Rie pátrají po příčinách tohoto fenoménu a náhodou potkávají slečnu, která víceméně náhodou se neúčastnila sebevražedné párty, na který vystupoval oxid uhelnatý jako hlavní hvězda večera. Dívka jim půjčuje černý DVD, s poetickým názvem Manuál k sebevraždě. Hádejte, co tam asi bude. Hádejte, jak se změní život Yuua až shlédne sugestivní video ve stylu Troye McLura v podání mysteriosní Rickie, která internetový diskusní klub. Najde Yuu Rickii? Vyspí se s Rie? Najde důvod k životu? Zabije se aspoň nějak vtipně?

Osami Fukutami na 86 minutách předvádí neuvěřitelnou nudu a ta nejhorší klišé o japonských mužích (ubrečený blbeček, co otravuje okolí kecy o tom, jak jeho život nestojí za nic, ale sebevraždu ne a ne dokonat). Film je označován jako horor, ale opět je to podfuk! Mimo keců o duchu zemřelého vlastní rukou, který posedává živé nic nečekejte. Yuu je jak zpomalený film. Dokonce i když jsem si jednu pasáž pustil dvakrát rychleji, stejně se tak tak šoural po chodbě! Režisér trestuhodně nevyužil potenciálu žaponských školaček se sebvražednými manýry. Proti takovému Suicide Clubu je to slabý odvar. A to se mi suicide Club nijak zvlášť nelíbil. 1/10

964 Pinocchio (1991)

Hlavní "hrdina" je bývalý sexuální otrok, který byl místo likvidace omylen vypuštěn do ulic. Bývalým se stal pro svou neschopnost plnit své úkoly. Jeho bývalá mateřská organizace si uvědomí své pochybení a vyšle uvřískané komando v jeho stopách. Pan 964 (Haji Suzuki) ovšem riziko nevnímá, protože po prodělané lobotomii (za účelem přestavby na kyborga) nevnímá ani spoustu jiných věcí. Má ovšem štěstí a ujme se ho podivné stvoření žijící v podzemních tunelech - Himiko (škaredá jak cesta do školy a taky nemá plně vyvinuté mentální schopnosti. Krom nakupování v doprovodu debila se ho snaží zapojit do konverzace. Než se naučí své vlastní jméno uběhne půl filmu.

Rozpomene se Pinocchio na svůj dřívější osud a vykoná postu na svých věznitelích? Najde ho zabijácké komando dřív? Najde znovu zen, obnoví své čchi a získá znovu schopnost erekce? Kolik toho může drobná japonská žena vyzvracet? Je součástí japonské kultury rochnit se za střízliva ve vlastních zvratcích? Vydržíte 97 minut zhovadilé podívané kvůli ženiálnímu závěru?

Že prý kyber-punk. Hm. Kde? Tragická kamera a světla a střih sem, střih tam+japonská parodie na hudbu? V tom případě ano. Shôjin Fukui se opravdu tímto snímkem blýsknul, ale asi jsem měl zavřené oči. 2/10

Higanjima aka Maenbaleui ggoom (2009)

Zase jsem se nechal zlákat obalem/plakátem. Přestože vím, že mě málokdy japonská/jihokorejská filmová tvorba jako náročného diváka béčkových filmů nadchne. Co nám to Tae-Gyun Kim servíruje tentokrát?

Akira dostává ve škole zrovna kapky a utíká před bandou "punks", shodou okolností na trase útěku se pohybují jeho přátelé a pomáhají, jak umí. Z maléru ho vytrhne záhadná dívka (ve scéně v hotelovém pokoji se ukáže, že přívlastek záhadná je na místě). Poví Akirovi o jeho pohřešovaném bratru. Akira s tlupou se nachomýtnou k děsivé scéně v opuštěném skladu/dílně, ve které záhadná dívka samozřejmě taky figuruje. Upíři existují, šikanují ostrov nezakreslený na mapách a bratr proti nim bojuje. Rei (záhadná dívka) odveze lodí partu kolem Akiry (Elvis, Bréca, Chcípáček, Chemik a Tlouštík) na ostrov ... jako jídlo pro upíry. Dostane se Akira a jeho parta z této šlamastyky? Setká se ještě z Bratrem? Přežije Chcípáček? Dostane se Rei odplaty za její zlokousky? Přežije vůbec někdo z hrdinů?

Film se od začátku zmítá v multi-žánrové míchanici. Co začalo jako našláplý atmosférický horor se rychle překlápí do teenagerské zamilované komedie s prvky psychologického dramatu. Ovšem jen do chvíle, kdy započnou akční jatka ve stylu Kill Billa. Když pak přijde návrat k hororu, těžko uvěřit. Zvlášť, když jsou použity prostředky jako animace a naprosto nereálná stvoření.

Po technické stránce se jedná o dílko zdařilé (noční scény vypadají opravdu jako noční), ovšem přemíra technických možností škodí (triky s nestvůrami jsou hodně trapné a scény s nimi ani opodstatnění - není řeč o upírech) a v samém závěru vyvolávají úškleb. Naprosto nesourodý soundtrack je jak vystřižený z korejské romantické komedie (ano, pár jsem jich viděl) a atmosféře příliš nepomáhá. S délkou ke dvěma hodinám to režisér přehnal, tolik děje tam není. Ani nesmyslné bojové scény nenapovídají, že by film byl myšlen vážně jako horor. Možná jde o specifický asiatský komediální filmový žánr, kde horor je jen tapetou na pozadí. 4/10

Buio Omega aka Beyond Darkness aka Za hranicí temnoty (1979)

Skvost! A le to trochu předbíhám.

Frank (Kieran Canter) je mladý rozmazlenec, který neunese smrt své milované (Dojde na sex na rozhraní života s smrti?) a pořídí si její mrtvé tělo domů. Jako preparátor zvířat ví co a jak, aby to nebylo nechutné. Je v tom podporován svou hospodyní Iris (Franca Stoppi), která sice na jeho mrtvou milou žárlí, ale zároveň Franka ovládá (jednou pomocí Frankovy obliby pít "mateřské mléko", jednou zase ruční prací). Do toho přichází další víceméně náhodné návštěvnice jeho sídla. A taky polucie. A soukromý detektiv. Přece jen je sháňka po mrtvém těle Anny (Cincia Monreale) vykopané z hrobu.

Jak dlouho bude Iris tolerovat Frankovi milenky v domě? Jak dlouho vydrží Frankova milenka v použitelném stavu? Dojde na nekrohrátky? Dokáže se Frank odpoutat od závislosti na Iris? Ožení se sní, aby jí zavřel hubu? Učiní někdo přítrž bezbožnému konání Franka, Iris a Anny (in memoriam)? Co to tam říká ten starý kněz?

Vcelku napínavé nekromantické lehce hororové psychologické drama s prvky krimižánru a gore, to vše umocněné fantastickou hudbou v podání syntheticky poprockových mistrů Goblin (viz též filmy Suspiria nebo Tenebre). Joe D´Amato se ztopořil k obdivuhodnému výkonu při natáčení tohoto 94 minut dlouhého filmu, to rozhodně. 9/10

The Afterman (1985)

Skutečný poklad belgického filmu, pod kterým je režijně podepsán Rob Van Eyck. Lhal jsem, je to odpad z největších.

Že prý post-apokalyptický thriller. To by si možná režisér byl býval přál. O apokalypse se dozvíte možná z recenze, plakátu, obalu videokazety, ale rozhodně ne z děje. Eyck se nenamáhal ani naznačit, kam a proč zmizeli lidé, a dokonce ani jediný obraz všeobecné zkázy nenabídne. Hlavní "hrdina" opustí bunkr a jde na vandr, potkat nějaké nové fajn lidičky. Cestou je análně zneužit partou mladých a neklidných, zotročen farmářem, milován farmářovou otrokyní. Po smrti famáře pokračuje se svou dívkou, kterou pro změnu témeř naservíruje tlupě kanibalů.

Podaří se mu ji osvobodit? Nalezne hrdina někde na zemi místo k životu? Dosáhne alespoň na chvíli pocitu štěstí?

Budiž Eyckovi ke cti, že neurážel diváky hloupými dialogy k hloupému ději a herci tak prakticky nemají, co zkazit. Postavy maximálně čas od času něco kvičí a ječí (vlámština to snad není). Malé, lehce smazatelné plus. Velkým mínusem jsou náhodné nadbytečné sexuální scény, které nejdou do hloubky. K tomu dvě kratičké gore scény a nekrosex - (takové minimum správného post-apa), ale na 90 minut zoufale málo. 0/10

Gusha no bindume aka Hellevator aka The Bottled Fools aka Výtah do pekla (2004)

Podzemní svět tunelů s autoritářským systémem, kde i cigarety patří k přísně zakázaným drogám. Co si má počít středoškolačka Luchino než jít za překupníkem drog. Shodou okolností se jí do cesty připlete nějaký potížista a upoutá pozornost policisty. Luchino utíká, odhazuje hořící cigaretu a povede se jí přitom zapálit rozlité kapalné palivo. Výsledkem je přes 100 mrtvých a pátrání po ní. Výtahem jede do školy, jako by se nic nestalo. Krom obsluhy výtahu je tam ještě mladík "mám všechno v paži", stará paní, mladá matka s kočárkem a nějaký intelektuál. Když navíc přistoupí agenti Úřadu pro dohled a sledování s 2 kriminálníky (násilník a atentátník), cesta se změní v zajímavou. Nejspíš poteče krev. Luchino navíc vidí takříkajíc každému do žaludku až na mladíka se sluchátky a brýlemi, který okolí ignoruje.

Zajímavý sci-fi horor Hiruki Yamaguchiho. Trochu nevyrovnaný, první polovina je dobrá, ale druhá trochu vázne přestože formálně se v ní odehrává vlastní drama a veškerá akce. Postavy se chovají krapet nelogicky, ale to je nejspíš důsledek společenského uspořádání tunelů, jak naznačují prostřihy do minulosti postav a do budoucnosti některých z nich. Ve filmu je poměrně dobře oddělen děj současný od minulých a budoucnosti, takže by divák neměl být příliš zmaten. Na japonský film jsem čekal více prasáren, ale možná je dobře, že tam nebyly prakticky žádné. Překvapivý konec, dobré vizuální vyobrazení (včetně detailů mechanicky řízeného a poháněného výtahu v kontrastu s mobilními telefony), příhodný soundtrack pro postapokalypsu a přijatelná délka 96 minut, . 7/10

Salon Kitty (1976)

Že prý jeden z 10 nejvýznamnějších nazi-sexploitation filmů (přesněji číslo 6). Hm. A kde byl prosím ten sexploitation? Tinto Brass v italsko/západoněmecké produkci natočil pěknou hovadinu na motivy legendy o německém luxusním armádním nevěstinci, kde byly z klientů tahány rozumy o válce, náladě mezi vojskem (Ia) a drby.

Kitty (Ingrid Thulin*) má luxusní nevěstinec (jako výletní podnik Riviéra v Andělovi s ďáblem v těle), pak přijde svinská válka (s Polskem) a budova je konfiskována pro potřeby nějakého štábu. Ale ambiciozní esesman Wallenberg (Helmut Berger) je uznalý a nabízí Kitty společný podnik. Kitty dá know-how, SS prostory a výrobní prostředky (rozuměj pravé nordické děvky). Wallenbergovu pozornost upoutá Margherita (Teresa Ann Savoy), která má zppočátku blbé řeči ohledně nedostatečného národně sociálního Wallenbergova přesvědčení. Při práci se seznámí s pilotem, který má vyloženě pacifistické názory.

Bude ho hlásit? Udělá to někdo jiný? Dostane se její milý do trablů? Prokoukne Margherita zrůdnost podniku a udělá nějakou nepředloženost? Zatáhne do svých trápení i Kitty? Udrží Wallenberg pořádek ve svém domě a stane se mocným mužem?

Velice přeceňovaná záležitost. Nevím, co na tom bylo šokujícího v té době. Prostě podprůměrný erotický film v kostýmech. Velice podprůměrný. Velice černobílé dělení dobro/zlo, pacifismus/národní socialismus. Dementní dialogy. Otravné pěvecké vystoupení Kitty na začátku, které nebylo ani uměním ani erotikou, ba spíše urážkou a výsměchem. 125! minut života pryč. Nahaté holky a holky v uniformě jsou dost málo. Teď teprve oceňuji sérii s Ilsou. Fix. 1/10

*hvězda filmů Ingmara Bergmana

Eden Log aka Jeskyně smrti (2007)

Muž se probouzí v kaluži v nějaké tmavé jeskyni. Špinavý a mokrý. Vedle leží jiný muž, mrtvý muž. Neví, kdo a kde je a jak se do té situace dostal (Copak je idiot? Sám se dostal do téhle situaci). Tak tedy jde, plazí se, někam. Ha světlo. Víc světla. Projekce nějakých tváří. Debilní pokyny/poselství z reproduktoru. Nerozumí ničemu. Turniket. Ještě jeden. A zase tmavé chodby jeskyně/šachty/podzemního bunkru. Další projekce. Furt netuší kdo, kde a proč je. Ale jde.

Přijde hrdina (Clovis Cornillac) na to, kdo, kde a proč je? Co všechno se mu přihodí po cestě za eventuálním prozřením?

Nuda. Prostředí fajnové, jako nějaký Vault po nájezdu pankáčů a hipíků, ale tmavé. Zbytečně tmavé, často nevidíte nic než siluetu. Střihy příliš časté a rychlé. Kamera otřesná, doslova. Ve vzácných okamžicích akce se třese jako ratlík. Atmosféru solidní tmy dokresluje soundtrack z dílny Seppuku Paradigm* (viz též L´Interieur). Děj prakticky žádný, pravděpodobně totiž předcházel vyobrazenému. Kolem a kolem, docela nuda s možným poučením v závěru, ale taky možná bez jakéhokoli smyslu. Záleží asi na vnímání diváka. Mě to neřeklo vůbec nic. Že bych tento vědecko-fantastický horor musel vidět dvakrát, asi ne. Oceňuju, že ve filmu je prakticky jen jedna postava. Aspoň si nemusí člověk pamatovat, kdo je kdo a navíc odpadají debilní dialogy, které v kritických chvílích člověk může čekat: "sluší ti to," "ty jsi mě nikdy nemilovala!", "tolik toho chci ještě stihnout." 4/10

* Opět volně ke stažení na jejich stránkách.

L'isola dei morti viventi aka Island of the Living Dead aka Zobie: Ostrov smrti (2008)

Hm. Bruno Mattei (Krysy, Holocausto Porno) se na stará kolena pokusil natočit zombie horor. Pomlouvači tvrdí, že je to jeden z nejsračkovějších autorů všech dob. A možná mají pravdu.

Loď s lovci pokladů nalezne bednu s mincemi z potopené lodi. Svým lemplovstvím o ni hned přijdou (rozsype se při vatahování na palubu). Krizi se snaží zažehnat pitím. Navrch se rozzuřila bouře. A rozbil se jim motor. A rozlilo pitíčko. Když se sere, tak se sere. Naštěstí ráno zjistí, že jsou na dohled neznámého ostrova, který ani na mapě není. Nechají mechanika opravovat loď a vydávají se na průzkum. Kapitán Kirk (Gaetano Russo), Sharon (Yvette Yzon), nějaká buchta (Ydalia Suarez), prostoduchý Snoopy, asiatský kuchař Tao a Fred. Bingo! Našli rozvaliny kláštera/chrámu po španělských kolonizátorech. A mrtě zlata! A jako bonus se ostrov a katakomby hemží živými mrtvými. A zásoba munice je omezená a rozumové schopnosti týmu rovněž. Ke všemu se zase na noc rozzuří bouře. Dostanou se hrdinové z ostrova? Budou z nich milionáři? Nezblázní se z tolika peněz? Co udělá vidina peněz s jejich vztahy?

Mňo, úplná blbost to není. Nic originálního, ale některé scény jsou ženiální. Kritizovat čas od času odfláklé detaily masek a soundtrack, který evokuje film třídy MEGAFILM podle klasifikace tv nova (smyčce, dramatické nástupy, žádné klávesy z kauflandu za 200 peněz) spíš než béčkový horor je jistě na místě. Opravdu ty smyčce působí nepřístojně. Samozřejmě dialogy jsou hloupé, ale nezapomeňte, že hrdinové se dokázali smířit s existencí zombies během minut. Dojde i na klasické klišé - sebeobětování s patřičnou dávkou slovní agrese vůči nebohým zombie, které je nesměle a nedůrazně odmítáno kolegy, leč marně. Připravte se atomové výbuchy nelogična.

Nečekejte inteligentní zábavu, a možná ani zábavu. Zombi Holocaust to není. Ale spíš takový flashback o dvě desetiletí nazpět s technikou, o které by si mohli nechat v osmdesátých letech zdát. 91 minut pěkné přírody, fajnových rozvalin, hezkých ateliérových katakomb a krve a vnitřností místy futrovaných filozofickými pojednáními. 5/10

Kyonyû doragon: Onsen zonbi vs sutorippâ 5 aka Big Tits Dragon: Hot Spring Zombie Vs. Stripper 5 (2010)

Akční "hororová" parodie na komedii, kterou natočil Takao Nakano, klame názvem (neoficiálně je z film znám jako Big Tits Zombie). Hodně.

Banda tanečnic z u tyče, prostitutek v boji s vtěleními ďáblovými. Velice směšné od začátku do doby, než dojde na chapadélka. Režisér mohl natočit film plný legračních soubojů, levných gore efektů a hloupých dialogů. Dokonce by mohl ignorovat i příběh (jo, je tam), pořád by měl plusové body za poloblečené Japonky.

Četl jsem, že Nakano prý je kultovní satirik a tímhle (zfilmováním nějakého manga komiksu) si dělá srandu z japonské kultury. Tak to potom jo. Akorát mi chyběla nějaká záchodová scéna a vášnivá filozofická diskuse nad flíčkem od čokolády na košili nějaké školačky. Nakana šlechtí, že to moc nenatahoval (73 minut). 2/10

Rats - Notte di terrore aka Rats - Night of the Terror aka Krysy : noc hrůzy (1984)

Představte si svět po jaderné apokalypse, kde ti hodní jsou v podzemních úkrytech a ti zlí se vzbouřili a potulují se po povrchu (cca 200 let po válce). A nahoře to vypadá jako v Šíleném Maxovi - pustina, široko daleko nic, pak nějaké trosky města jako když se zastavíte na mapě ve Falloutu. Když se ke všemu proháníte takovým světem s kumpačkou věrných přátel a očividně vám nechybí benzín do motorek a nafta do džípu a obrněnce, co víc si přát. Do tohoto ideálního světa nás přivádí Bruno Mattei (spoluautor bájného Porno Holocaustu) v tomto opusu.

Kurt a jeho parta nalézají něco na způsob luxusního baru ve stylu 30. let 20. století. Z baru vedou dveře do haly s neskutečným množstvím zásob (cukr, rýže, bravčové). Dál najdou jakýsi velín s "videohrami" a sklep s čističkou vody a hydroponickou farmu. Videohry nejsou hry jak zjistí Video. Vše je super, jen mrtvá těla snad vojáků potrhaná a ohryzaná krysami nejsou nic moc. Jo a taky krysy ve skříních. V tlupě to skřípe: Taurus (skvělý Massimo Vanni*) vyžene ze společné ložnice Lucifera (satanista) a Lilith (gotička) šoustat pryč - velice komická scénka. Když je Lilith později nalezena mrtvá je podezřelý Lucifer. Jde se lynčovat. A pomalu umírají další lidé. A můžou za to krysy, i ty s milými malými čumáčky!

Zvládne Kurt, Taurus, Čokoláda (černoška), Deus (hipík), Video (hráč videoher), Diana + Myrna (jedna motorkářka, druhá Kurtova hysterická coura, nevím, která je která), Vévoda (bezkarakterní militantní srandista v napoleonské uniformě) a Noah (milovník přírody) kritickou situaci? Je člověk inteligentnější než krysa. než milion krys? Přijde nenadálá pomoc zvenčí? Včas? pro všechny? Opravdu je možné se zaseknout v babě? Ukočíruje Kurt skupinu? Dostane se Video Čokoládě do kalhotek?

Moc jsem se bavil. Samozřejmě jsem fandil krysám. Je to hrozné béčko, ale trampoty této fantasticky "vyvážené" tlupy pobaví. Technicky je to docela katastrofa. 97 minut debilních dialogů, rozhodnutí a činů, odfláklých efektů, ale dohromady docela fajn. Nápad dobrý. Dnes už pomalu klasický postapo ekohoror. 8/10

* tady vypadá jako na blond odbarvený George Eastman, pozor neplést

Shivers (1975)

David Cronenberg, jeden z nejznámějších kanadských režisérů (znám pro skvosty typu Crash*, Videodrome, Scanners) a jeho první komerčně úspěšný kousek.

Špatný den, znáte to - bolí vás břuch, manželka otravuje s doktorem, do domu se stěhují noví sousedé a ke všemu najdete milenku docela bestiálně zavražděnou a když zvracíte z balkónu krev tak baby na ulici mají deštník! Normální špatný den.

Kdysi geniální lékař koketuje s myšlenkou na léčbu nemocí pomocí modifikovaných parazitů nasazených v těle. O tom, že je ve stádiu reálných experimentů na lidech nikdo neví. Dokud pokusný subjekt (studentka) není nalezena vědcovým kolegou v bytě luxusního činžáku Skyliner. V bytě se nalézá i sám vědec. Podle všeho se mu experiment vymkl z rukou. Paraziti druhu "hovnivý červ" se šíří rychle a jejich rozšiřování mezi obyvateli domu se zdá nezastavitelným. Podaří se lékařům zastavit červy, kteří způsobují ehm extrémní nadrženost napadeného zastavit?

Moc pěkný horor/sci-fi s jednoznačným poselstvím jednou řež a dvakrát měř. Krev, nějaké ty efekty, humor, náznak prasáren, přijatelná délka 87 minut a Barbara Steel (viz též Maska démona) v jedné z rolí. Jo. 8/10

* vřele doporučuji

Citizen X aka Občan X (1995)

Nedávno jsem se díval na film inspirovaný životem A.R. Čikatilem Evilenko, který mě nijak zvlášť neurazil ani nenadchl. Tohle je ovšem jiná liga. Tento film Chrise Gerolma vznikal nedlouho (něco přes rok po popravě) po vlastních událostech a ty tak byly v čerstvé paměti diváků televizí v USA.

Soudní lékař Burakov (Stephen Rea) dostává jedno tělo za druhým a když mu jednou ke konci šichty přinesou rovnou osm, ochutná vlastní medicínu - práci přesčas, něco, co navrhoval vyšetřovatelům už léta, protože v oblasti se mrtvá těla nachází už delší čas. To se píše rok 1982, Sovětský svaz se přestavuje a životy lidí možná přece jen mají nějakou hodnotu. Předtím ovšem stihli odsoudit retardovaného cikána po vymláceném přiznání. Když tedy vraždy neustaly plukovník Fetisov (Donald Sutherland) dává Burakovovi na starost vyšetřování celé série. Proti němu krom vraha (Jeffrey DeMunn) stojí i lokální hlavy strany, KGB, milice a Fetisov jej podporuje potají. Psychologové pomoci odmítají, jen jeden - Dr. Buchanovský (Max von Sydow) má odvahu a vypracuje profil Občana X.

Mnohem realističtější film než Evilenko. Lépe obsazený a zahraný. Mechanismus Čikatilovy práce není tak urážlivě prostý. A kiksy vyšetřovatelů tak hlupácké. Navíc se nikdo nesnaží divákovi namluvit, že Čikatilo je produktem KSSS. Prostě žádný laciný Rudý rozparovač. Solidních 105 minut kriminálního dramatu, dá-li se tedy o dramatu u "životopisného" filmu mluvit znáte-li alespoň trochu okolnosti případu. Navíc se i naznačuje, že být vyšetřovatelem takových zrůdností není práce jako každá jiná. 8/10

Tenebre aka Unsane aka Under the Eyes of the Assassin (1982)

Mix detektivky, hororu a mystéria od Daria Argenta, jedním slovem giallo - žánr, na jehož úspěchu v 70. a 80. letech minulého století měl Argento velkou zásluhu (spolu s Bavou a Fulcim).

Spousta autorů paperbackových detektivek přežívá jen tak tak, ale hrdinu našeho příběhu Petera Neala (Anthony Franciosa) pomalu začíná jeho úspěch znepokojovat. Někdo v Římě vraždí podle jeho knih jako podle manuálu k ledničce. Když z USA přilétá do Říma propagovat svou novou knihu, vrah začne svou pozornost upínat k lidem ve spisovatelově okolí. Neal se ocitá vraždícímu individuu stále blíž, nebo spíše opačně. Vraždící monstrum se blíží k Nealovi. A ke všemu ho otravuje exmanželka. Nechtěl bych.

110 minut střídavě se stupňujícího a klesajícího napětí a násilí. Spousta času je vyplněna hloupými dialogy a přiznám, že jsem měl docela problém neusnout řed koncem, což by byla škoda. Ten je docela povedený. O hudební doprovod se postarali především Goblin (stejně jako u Suspirie). 6/10

The Crow aka Vrána (1994)

Adaptace komiksu, na které se podílel sám autor komiksu James O'Barr a režíroval Alexander Proyas. V hlavní roli Erica během natáčení filmu (přímo při) zesnulý Brandon Lee, synátor Bruce Leeho.

Detroit, společnost napůl rozvrácená, Halloween klepe na dveře, přichází tradiční součást oslav Devil´s night (něco jako slavnost světel ve Stínadlech), kdy město doslova hoří. V rámci oslav je zabit Eric Draven se snoubenkou. Po roce je přivedena jeho duše zpět Vránou, protože neodešla ani trochu v míru. Draven bere kytaru a vydává se po stopách svých vlastních vrahů. A dává jim okusit vlastní meducínu. A dělá to obvykle velice vtipně.

Hodně temná, atmosférická záležitost, která by možná mohla odsýpat rychleji, ale těch 102 minut stojí za trpělivost. Zvlášť, když Ericův revanš neběží vždy úplně po drátkách. Přece jen vyčkat závěru souboje s hlavou zločinecké organizace Top-Dolarem (dobře zahraný Michaelem Wincottem) stojí za to. 7/10

À l'intérieur aka Inside aka Uvnitř (2007)

Další z francouzských krváků. Jo! Humusárna největší od samého začátku za kterým stojí pánové režiséři Alexandre Bustillo a Julien Maury. Ženy v pokročilém stadiu těhotenství. Fuj.

Fotografka pařížských novin Sarah přežije autonehodu, její manžel/partner nikoliv. Naštěstí se nestalo nic malému dacanovi v bříšku. V Paříži tou dobou zuří nepokoje a rebelie kvůli koincidenciální smrti dvou přičmoudlých imigrantů. Šéfredaktor, tlačí Sarah, aby se vrátila do práce co nejdřív. Ke všemu se blíží Vánoce. Sarah si užívá domácí pohodu, když se do domu začne dobývat nějaká narušitelka. Policejní hlídka ji odradí jen na chvíli.

Kdo je narušitelka v černém? Co chce po Sarah? Opravdu jen zavolat si? Nevíte jak provést improvizovaný císařský řez nůžkami snadno a rychle? Přežije robátko? A matka takto iniciovaný porod? Dorazí policie při druhém útoku včas a zasáhne adekvátně? Staneme se svědky policejní brutality a rasismu? Kdo všechno se připlete do obyčejného občansko-trestného řádění dámy v černém?

Více než 80 minut čisté hrůzy. Říznuté nadbytečnou brutalitou. Francouzi. První půlhodina je celkem o ničem, ale pak už se můžeme vyžívat v řemeslně slušně natočeném krvavém dramatu s nádechem revanše. Podařené, počítám, že mi z toho bylo víc zle než z Martyrs, ale škoda pomalého rozjezdu a vyloženého hlupáctví polucistů, takoví pitomci nejsou ani naši městští opičáci. 7/10

Gosurori shokeinin aka Gothic and Lolita Psycho (2010)

Další kousek z dílny chlapíka jménem Gô Ohara (viz též), dlouhý celých 88 minut..

Městem obchází strašidlo. Nikoli komunismu, ale gotická lolitka, která nemá nic jiného na práci než starat se o svého invalidního otce a zabíjet pečlivě vybrané oběti. První zastávka: ilegální obchod se zbraněmi, oprava: luxusní společenský klub, ve kterém má zábava vyšší prioritu než životy a zdraví bavičů. Rozpoutá se všeobecná šarvátka, tj. všichni proti holce s deštníkem (s vystřelovací čepelí).

Tohle je klasická přeplácaná slonoprasečí míchanice. Něco z revenge filmů, nějaký ten gore, něco málo psychologického dramatu, mysteriózní závěr, parodie na kung-fu filmy. Do správného japonského mainstreamu snad chybí jen chapadélka. Naštěstí. Kdyby to trvalo do hodiny, byla alespoň trochu respektována fyzika a logika, že náboje v zásobníku ubývají, mohlo by to být inteligentní legrace, takhle je to blbost, která zabaví, ale nenadchne. 4/10

Evado (2011)

Hm, studentský nízkorozpočtový film Daniela Pánka. Ty mám nejradši. Mají totiž nedlouhou stopáž, tento naopak celých 77 minut.

Hlavní hrdina Petr (sám Daniel Pánek) je namyšlený lempl, holka se s ním rozchází a vůbec se mu moc nedaří. Když planetu přepadnou mimozemšťané, místo aktivního odporu volí válení se v přepychovém sklepním krytu, kde vzpomíná, jaký byl jeho život předtím. Když mu dojdou nakládané okurky, papírové kapesníčky či zbabělost, rozhodne se, že teda nahoru půjde a bude něco dělat. Stylově se ohákne a jde.

Něco není v pořádku, potkává totiž dost agresivní zombie. Kde se vzaly? Existuje ještě odpor proti okupantům? A kde jsou vlastně emzáci?

Zajímavý námět, solidní zpracování, nad kterým zaplesají fans hraní si na vojáky, dobře vybrané lokace (vybydlené sídliště, ...). Režisér si nelámal hlavu nad tím, co při malém rozpočtu nejde a elegantně vybruslil z největšího problému - z masek emzáků. Škoda, že vše se točí jen kolem jedné postavy s rozporuplným charakterem - měl starost o holku, která ho odkopla, ale jinak byl v krytu sám? To neměl nikoho dalšího na celém širém světě? Jinak solidní post-apo film. 7/10

Clerks II (2006) aka Muži za pultem

Hrdinové filmů Kevina Smithe (viz též Clerks) Dante a Randall se vrací na místo činu. Naposled, protože jejich krámek vyhořel. Otevírá se před nimi celý nový svět ... fastfood Mooby´s, kde se flákají obdobně jako v Quickstopu navíc však otravují kolegy a šéfovou.

Dante má skvělý den, poslední u Mooby´s, stěhuje se na Floridu, bude se ženit a nevěsta dostane věnem dům a Dante práci. Nic mu nemůže ten den zkazit. Snad jen dobrosrdečný Randall. Splní si Dante sny a změní svůj život k lepšímu? Zbaví se konečně koule na noze se jménem Randall Graves? Smíří se Randall s odchodem nejlepšího/jediného kamaráda? Co se stalo s Jayem a mlčenlivým Bobem? Promluví Bob ve správnou chvíli? Kdo nahradí Danteho za kasou a kdo bude lakovat nehty šéfové Becky (Rosario Dawson)? Opravdu stojí filmová trilogie Pán prstenů za pendrek? A co Hvězdné války, Transformers? Jestli vás zajímají názory těchto dvou přátel na filmy, sex a mezidruhovou erotiku, tak se podívejte a smějte se.

P.S. obsazení je prakticky stejné jako v Clerks, jen se mihne navíc pár dalších známých herců v epizodních rolích (Ben Affleck, Ethan Suplee, Jason Lee). 9/10

Suspiria (1977)

Tento horror/thriller netočil nikdo menší než Dario Argento (viz též Dvě ďábelské oči).

Do baletní školy někde v německu přijíždí prý talentovaná mladá (?!) Američanka Suzy, aby se naučila umění bavorského baletu. Ve stejnou doby, kdy přijíždí, ze školy utíká jiná studentka a je zabita ve svém bytě něčím neznámým. Že by jí ten balet šel nějak od ruky, to moc ne. Ani do kolektivu hned nezapadá a navíc se zdá, že baletní škola není jen baletní školou.

Film je po audiovizuální stránce povedený, bohužel nijak zvlášť neodsýpá. Ba přímo až nudí. Ale to už je divák blízko velkého finále, které mu (skoro) vše vynahradí. Doporučuji neprospat poslední cca čtvrthodinu z celkových 98 minut. 6/10

Deus Irae (2010)

Hm, krátkometrážní (13 minut, z toho 3 minuty titulky) exorcistická hříčka argentiského převážně scénáristy než režiséra Pedra Cristianiho (mj. scénář k filmu Moebius - luxusní počin).

Dívku posedne démon, matka objedná úderný vymítačský tým a jde se na věc! Podaří se?

Krátké, atmosférické, leč humorné, technicky ženiální a hlavně krátké. 9/10

Za horâ kaiki gekijô: Kaiki! Shinin shôjo aka Dead Girl Walking

Mladá Sayuri (Ayaka Maeda) umírá na zástavu srdce během zalévání pokojového kvítka. Lékař vyplní úmrtní list, rodina truchlí. Ale ne! Sayuri se vůbec nechová jako mrtvá! Myslí a hýbe se.

Smíří se její rodina s takovou ostudou? Pokusí se Sayuri přesvědčit, že když je někdo mrtvý, tak by měl koukat, aby byl mrtvý a nepotloukat se po ulicích? Uspěje ve světě tanečnic volnějších mravů? Jak dlouho vydrží Sayuri formaldehyd? Bude ho mít vždy dost na udržení své tělesné integrity nebo se začne rozpadat?

Tento krátkometrážní (44 min) avantgardní film Kôji Shiraishiho z roku 2004 (prakticky černobílý s mezititulky pro dívčiny myšlenky) není úplně snadné dokoukat. Děj se vleče (stejně jako Sayuri) a pokud usnete, může se stát, že si na konci budete myslet, že film běží podruhé. Ale klid, má to opravdvý závěr. 6/10

Clerks aka Mladí muži za pultem (1994)

Úsvit režijní kariéry Kevina Smithe (Zack a Miri točí porno, Dogma, Chasing Amy, Clerks 2, seriál Reaper,...) a podařený - zamračený a jakoby nikdy nemělo vyjít slunce.

Dante Hicks (Brian O´Halloran) pracuje jako prodavač v malém krámku. Nedaří se. Místo dne volna bere záskok, a to má hrát odpoledne hokej! Práci mu notně ztěžuje jeho kamarád/kolega Randall Graves (Jeff Anderson), který pokud neuráží zákazníky ve videopůjčovně, kde shodou okolností pracuje, uráží zákazníky v krámku, kde taky pracuje. Dante neocení ani odhalení sexuální historie své současné dívky, ani svatbu své bývalé dívky a ani pohřeb jiné bývalé dívky ho nerozveselí. Do toho Randall a jeho zhovadilé názory na všechno. A ještě musí hrát hokej! A to jsou ještě jenom drobnosti mezi mnoha jinými, které Dante zažije během jednoho velice, velice špatného dne.

Zadaří se mu aspoň v něčem? Překazí svatbu své ex? Pokazí pohřeb své jiné ex? Pořídí si novou ex? Nakope konečně do zadku drogové dealery Jaye a Silent Boba/Mlčenlivého Bobše? Proč Silent Bob nemluví? Mluví vůbec? Stihne Dante hokej? Je v alespoň v něm dobrý? Špatný den? Bude komu facku dát?

U tohoto nízkorozpočtového debutu Kevina Smithe užijete kopec srandy. Nečekejte nic intelektuálského, spíš přímočarou zhovadilost Randalla v ostrém protikladu se seriózním a Dantem, z nichž ani jeden nemá odvahu měnit svůj život. Co kdyby si ho ještě víc pokazili. Pozor na scény s Jayem (Jason Mewes) a Bobem (Kevin Smith), mohli byste dojít k závěru, že fetovat je správné, ááno. 9/10

Evilenko (2004)

Velice volně na motivy skutečného Rudého rozparovače A.R.Čikatila byl natočen v italské produkci Davidem Griecem film s názvem Evilenko. Hlavního hrdinu A.R.Evilenka ztvárnil Malcolm McDowell, jeho hlavní protivníky pak Martin Csokas jako vyšetřovatel Lesjev a Ronald Pickup jako psychoanalytik.

Evilenko pracuje jako učitel ve škole. Dělá dětem zle (zabavil kopací míč s odkazem na komunistické ideály). Jednou se pokusí znásilnit děvčátko přímo ve třídě po vyučování, nepovede se mu to a dostává se do potíží - ředitel zastrašen členstvím Evilenka ve straně nepodniká nic než vynucení Evilenkovy rezignace, který doma svůj konec ve školství vysvětluje antisocialistickým spiknutím. začíná pracovat jako úředník a díky svému vyhrocenému konzervatismu si vyslouží naverbování do služeb KGB a získá tím perfektní krytí pro nicnedělání a cesty po všech čertech. Během nich si vyhlíží další a další oběti. Podle všeho je geniální hypnotizér a našeptávač. Vyšetřovatelé kupí chybu na chybu než je angažován Lesjev a než se během výslechu podezřelých seznámí s psychoanalytikem, který pomáhá i vyšetřuje na vlastní pěst ze zájmu o zkoumání vrahovy osobnosti. Smyčka kolem Evilenka se stahuje.

Vysvětlení motivů Evilenkovy série (53 dětí a žen během let 1984-1990) zní krajně nepravděpodobně a se skutečností nemá nic společného. Spíše bylo třeba v knižní předloze určené nejspíš pro americký trh ukázat, že být stalinistou je špatné, ááno. Stejně tak angažování Lesjeva má podivné pozadí, jako by si mohl vyšetřovatel vybírat, co bude dělat. Krom samotného Evilenka nikdo pořádně nehraje. V reáliích SSSR za Gorbačovovy krutovlády se příliš nevyznám, ale že by měli pornočasopisy? Glasnosť jak má být. Hlavně, že existence vražedného maniaka se veřejně odhalit nesměla. A ve škole, mezi milicionáři a vůbec už se neříkalo soudruhu, ale pane? V 88. roce už byly běžné igelitky?

111 minut kriminálního dramatu, který skončí tak, jak očekáváte a ne jinak. Mimochodem hudební doprovod vytvořil Angelo Badalmenti (film+seriál Městečko Twin Peaks, Mullholand Drive), takže očekávejte solidní audiozážitek, když už neuvidíte žádnou hrůzu a ječet překvapením a popadat dech po dějových zvratech asi nebudete. 6/10

Lepším uměleckým ztvárněním se mi zdá tato píseň od Inferna.

The Call of Cthulhu (2005)

Andrew Leman se s malým rozpočtem pustil do zpracování této slavné povídky z pera H.P.Lovecrafta a docela se mu to povedlo.

Vypraveč příběhu získává jako dědictví po prastrýci složku s materiály o podivných událostech. Navzdory instrukcím se do nich ponoří a v pátrání a rozplétání záhad pokračuje a není to nic snadného. Klasická Lovecraftova zápletka - člověk se nořením do skutečností zahrnující cosi, co ani není bytostí, přesahující lidskou zkušenost, prokousává za hranici té nejdivočejší reality. Vypravěč vypráví o událostech, které se udály v rozmezí několika generací a kterým sám na kloub řijít nedokázal, načež tedy předává štafetový kolík dál.

Film byl celý natočen černobíle s filtry vytvářejícími iluzi starého filmu a je němý. Krom hudebního doprovodu neuslyšíte nic. Mluvené dialogy jsou tedy po vzoru filmů 20. let minulého století nahrazovány mezititulky. Na počátku je jich možná zbytečně mnoho, ale pokud nezná divák předlohu, tak se hodí. Za odvahu pustit se do Lovecrafta, "autenticky dobové" zpracování, sympatickou délku (47 minut) 8/10.

Martyrs (2008)

Hodně ujetá záležitost od Pascala Laugiera. Celé to trochu připomíná kuřimskou kauzu.

V 70. letech ve Francii ze soukromého hobby vězení/mučírny utekla mladá dívka Lucie (Mylène Jampanoï). Po 15 letech najde své věznitele a vykydlí je u nich doma včetně syna flákače a dcery plaveckyně. Její kamarádka Anna (Morjana Alaoui) z dětského domova to neschvaluje, ale přesto přichází Lucii na pomoc před útoky nějakého monstra v podobě milionem jizev poznamenané ženy (?!), ošetřuje ji a uklidňuje. To by normálně vystačilo na celý film, tady jsme teprve na začátku.

Nic není tak jednoduché a prosté, jak se zdá. Všechno je jinak. To diváka napadne už na začátku, kdy něžná polovička věznitelského páru opravuje vodovodní přípojku, zatímco manžel kuchtí snídani. Je jasné, kdo tam nosí kalhoty. Děj a stupeň zhovadilosti se stává s postupem času absurdnějším a nesmyslnějším.

Řemeslné provedení snímku je dobré, jako by se člověk díval na nějaký dokument o fyziologii a psychologii tortury. Vše snižuje snaha o racionální zdůvodnění. I překročení fyziologických limitů člověka se dá v rámci žánru snést. Oceňuji samotný závěr. Vlastně ani nevím, co se nakonec s hlavní hrdinkou Annou stalo. Ale přesto se snaha o vážnost nepovedla. Kdyby film zůstal v rovině "pojďme věznit a mučit mladé dívky , protože je to sranda" a trval třeba o 20 - 30 minut míň, mohl to být docela fajn exploitation relax.

97 minut vycpaných mimořádným blbstvím hlavních hrdinek, "genialitou" věznitelů a logickými chybami v metodách věznění a mučení. Za vizuální zážitek především 7/10.