neděle 12. února 2012

Salon Kitty (1976)

Že prý jeden z 10 nejvýznamnějších nazi-sexploitation filmů (přesněji číslo 6). Hm. A kde byl prosím ten sexploitation? Tinto Brass v italsko/západoněmecké produkci natočil pěknou hovadinu na motivy legendy o německém luxusním armádním nevěstinci, kde byly z klientů tahány rozumy o válce, náladě mezi vojskem (Ia) a drby.

Kitty (Ingrid Thulin*) má luxusní nevěstinec (jako výletní podnik Riviéra v Andělovi s ďáblem v těle), pak přijde svinská válka (s Polskem) a budova je konfiskována pro potřeby nějakého štábu. Ale ambiciozní esesman Wallenberg (Helmut Berger) je uznalý a nabízí Kitty společný podnik. Kitty dá know-how, SS prostory a výrobní prostředky (rozuměj pravé nordické děvky). Wallenbergovu pozornost upoutá Margherita (Teresa Ann Savoy), která má zppočátku blbé řeči ohledně nedostatečného národně sociálního Wallenbergova přesvědčení. Při práci se seznámí s pilotem, který má vyloženě pacifistické názory.

Bude ho hlásit? Udělá to někdo jiný? Dostane se její milý do trablů? Prokoukne Margherita zrůdnost podniku a udělá nějakou nepředloženost? Zatáhne do svých trápení i Kitty? Udrží Wallenberg pořádek ve svém domě a stane se mocným mužem?

Velice přeceňovaná záležitost. Nevím, co na tom bylo šokujícího v té době. Prostě podprůměrný erotický film v kostýmech. Velice podprůměrný. Velice černobílé dělení dobro/zlo, pacifismus/národní socialismus. Dementní dialogy. Otravné pěvecké vystoupení Kitty na začátku, které nebylo ani uměním ani erotikou, ba spíše urážkou a výsměchem. 125! minut života pryč. Nahaté holky a holky v uniformě jsou dost málo. Teď teprve oceňuji sérii s Ilsou. Fix. 1/10

*hvězda filmů Ingmara Bergmana

Žádné komentáře:

Okomentovat