Hodně ujetá záležitost od Pascala Laugiera. Celé to trochu připomíná kuřimskou kauzu.V 70. letech ve Francii ze soukromého hobby vězení/mučírny utekla mladá dívka Lucie (Mylène Jampanoï). Po 15 letech najde své věznitele a vykydlí je u nich doma včetně syna flákače a dcery plaveckyně. Její kamarádka Anna (Morjana Alaoui) z dětského domova to neschvaluje, ale přesto přichází Lucii na pomoc před útoky nějakého monstra v podobě milionem jizev poznamenané ženy (?!), ošetřuje ji a uklidňuje. To by normálně vystačilo na celý film, tady jsme teprve na začátku.
Nic není tak jednoduché a prosté, jak se zdá. Všechno je jinak. To diváka napadne už na začátku, kdy něžná polovička věznitelského páru opravuje vodovodní přípojku, zatímco manžel kuchtí snídani. Je jasné, kdo tam nosí kalhoty. Děj a stupeň zhovadilosti se stává s postupem času absurdnějším a nesmyslnějším.
Řemeslné provedení snímku je dobré, jako by se člověk díval na nějaký dokument o fyziologii a psychologii tortury. Vše snižuje snaha o racionální zdůvodnění. I překročení fyziologických limitů člověka se dá v rámci žánru snést. Oceňuji samotný závěr. Vlastně ani nevím, co se nakonec s hlavní hrdinkou Annou stalo. Ale přesto se snaha o vážnost nepovedla. Kdyby film zůstal v rovině "pojďme věznit a mučit mladé dívky , protože je to sranda" a trval třeba o 20 - 30 minut míň, mohl to být docela fajn exploitation relax.
97 minut vycpaných mimořádným blbstvím hlavních hrdinek, "genialitou" věznitelů a logickými chybami v metodách věznění a mučení. Za vizuální zážitek především 7/10.
Žádné komentáře:
Okomentovat