V Žaponsku frčí sebevraždy. Mládež je bere jako trendovou a prestižní záležitost. Televizní reportér Yuu (spíš kameraman) a kolegyně Rie pátrají po příčinách tohoto fenoménu a náhodou potkávají slečnu, která víceméně náhodou se neúčastnila sebevražedné párty, na který vystupoval oxid uhelnatý jako hlavní hvězda večera. Dívka jim půjčuje černý DVD, s poetickým názvem Manuál k sebevraždě. Hádejte, co tam asi bude. Hádejte, jak se změní život Yuua až shlédne sugestivní video ve stylu Troye McLura v podání mysteriosní Rickie, která internetový diskusní klub. Najde Yuu Rickii? Vyspí se s Rie? Najde důvod k životu? Zabije se aspoň nějak vtipně?Osami Fukutami na 86 minutách předvádí neuvěřitelnou nudu a ta nejhorší klišé o japonských mužích (ubrečený blbeček, co otravuje okolí kecy o tom, jak jeho život nestojí za nic, ale sebevraždu ne a ne dokonat). Film je označován jako horor, ale opět je to podfuk! Mimo keců o duchu zemřelého vlastní rukou, který posedává živé nic nečekejte. Yuu je jak zpomalený film. Dokonce i když jsem si jednu pasáž pustil dvakrát rychleji, stejně se tak tak šoural po chodbě! Režisér trestuhodně nevyužil potenciálu žaponských školaček se sebvražednými manýry. Proti takovému Suicide Clubu je to slabý odvar. A to se mi suicide Club nijak zvlášť nelíbil. 1/10
Žádné komentáře:
Okomentovat