The Big Country a.k.a. Velká země (1958)

Onehdy jsem si pořídil dva výběry westernových melodií na vinylu. Ten první, od Supraphonu (mimochodem mnohem lepší než ten rumunský) předurčil, jaký film budu sledovat příště. Je to klasika ze zlatých padesátých natočená Williamem Wyllerem.

Bývalý námořník Jim McKay (Gregory Peck) přijíždí za svou snoubenkou Pat Terrillovou na farmu jejího otce "Majora" Terrilla. Jim na uvítanou dostane kapky od Hanasseyovic kluků. Rozezlený Terrill pošle na farmu Hennessyových trestnou výpravu. Starý Hanassey na oplátku přijde prudit na zásnubní slavnost k Terylům. Obě rodiny svým způsobem válčí o pozemky Big Muddy patřící slečně učitelce Julii (Jean Simmons). O tu se svým hrubým způsobem snaží mladý Buck Hanassey (Chuck Connors) a o Pat pro změnu předák na farmě Leech (Charlton Heston). 

Jak dopadnou pozemky skýtající přístup k vodě pro stáda dobytka? Přerostou staré spory v krvavou lázeň? Dojde naplnění Leechova láska k Pat? Najde Jim cestu zpátky pomocí legračních hodinek? Zkrotí McKay Starého Bleska? Pochopí McKay pojetí cti a práva ve smyslu "divokého" západu? Přelstí starý Hanassey Majora Terrilla?

Odpovědi na tyto otázky divák nalezne v cca 160 minut dlouhém filmu. Trochu dlouhé, ale s úžasnou hudbou na pozadí a se všemi těmi humornými vsuvkami se to dá snést. V každém případě ústřední melodii z hlavy jen tak nedostanete. 7/10

Příště: Jak byl dobyt západ/How the West Was Won (1962)

Hana to Hebi a.k.a. Flower and Snake a.k.a. Květina a had (2004)

Náhodným brouzdáním po youtube jsem narazil na několik videí s názvem Flower and Snake někdy s podtitulkem Torture. Typické "must see". Zvlášť když se film od roku 1974, kdy byla natočena první verze podle románové předlohy, dočkal několika dalších zpracování, případně i volných pokračování.

Shizuko je profesionální tanečnice (čti: ne štětka u tyče nebo tak něco), která se vdala za ředitele firmy, který má u vroubek u jakuzy. Aby splatil dluh, prodá svou ženu na hraní panu Tashirovi uklidněn tím, že ve věku 95 let upoután na vozík tento nebude dělat velké nepřístojnoti. Omyl. Pan Tashiro provozuje zajímavý uzavřený klub, kde se odehrávají všelijaká artistická vystoupení. Shizuko ani její ochránkyni Kyoko se vývoj situace pranic nelíbí.

Dostane se Shizuko z nepříjemné situace? I s Kyoko? Co pan Tashiro, bude uspokojen výkony Shizuko? Jaký nejbizarnější kostým na sebe oblékne "Klauní muž" - moderátor dění v "cirkuse"? Nepropadne nakonec Shizuko netradičním sexuelním praktikám jako droze?

Vcelku slušně zpracovaný exploitaition kousek dle dobrých japonských tradic (asi jediné, na co jsou dobří). Bohužel delší než je nutno, 115 minut už je příliš - to ani přemíra nahoty nespraví. Nečekejte žádné opravdové humusárny, prostě nějaký ten rape, hodně hraní s provazy, nějaké to pomočování, chlápka v holčičím oblečení apod. 8/10

Antichrist a.k.a. Antikrist (2009)

V koprodukci dánsko-německo-francouzsko-švédsko-itálsko-polsko natočil Lars von Triers (viz třeba Království) mysteriosní psychologické drama tématem podobné našemu Dnu pro mou lásku s Vančurovou a Harapesen, ale ostřejší.

Prolog začíná sexem manželského páru zatímco jejich robátko nespí a dělá bugr. Zaujetí sexem naprosto přehluší dětskou chůvičku. Dokonce ani převržená otevřená láhev s alkoholem pár nezastaví. Dítě drze vprostřed noci jde ven - oknem. Matka - Charlotte Gainsbourg - se nervově zhroutí, otec - Willem Dafoe - (takto psychiatr/psycholog/prostě šarlatán) navrhuje terapii v chatě v lesní pustině. Vylíže se pár z dočasných trablů?

Pakliže máte rádi filmy, které nic nezakrývají a i vcelku humusácké věci, jež se občas dějí, dokáží zasadit do krásných obrazových výjevů (ženská samobřízka, kolenovrtství, ...) je to film pro vás. Za geniální práci s kamerou, hudbou (prolog, epilog) a zvířátky 9/10.

I tra volti della paura a.k.a. Black Sabbath a.k.a. tři tváře strachu (1963)

S dílem Maria Bavy jsem se setkal v podobě filmu Cani Arrabbiati. Nýčko po letech další výtečný kousek, ale nepředbíhejme.

Film tvoří tři hororové povídky na motivy díla Čechova, Tolstého a Maupassanta (pořadí neznám). První příběh s Michéle Mercier (jo, Angelika) o teroru prostitutky skrze zprvu anonymní telefonáty bych zařadil jako klasiku žánru zvaného "giallo", čili mix mystéria, detektivky a hororu. Hudba, zvuk, obraz, vše dokonale sladěné pro maximální atmosféru. Druhý příběh s Borisem Karloffem (!) se podobá klasičtějšímu hororu, přece jen v něm vystupuje Wurdulak. Ačkoli záběry na výstřihy vesnických děvčat jsou taky slušně propracované. Třetí příběh o chamtivosti a autosugesci je nejspíše nejděsivější a nejtemnější, co se týče atmosféry.

Příběhy mají spád (dohromady má film něco přes hodinu a půl), dialogy a zápletky nejsou úplně debilní, obrazově i zvukově se jedná o podařené dílo. Co víc si přát. 9/10

Svůdné zombie a.k.a. Zombie Strippers (2008)

Jay Lee je autorem několika nepříliš povedených hororů, ale nenechme se tím mást. Umí zkazit i komedii.

Americká armáda dostává na zadek v několika válkách po celém světě. Problém nedostatku vojáků má vyřešit virus, který z vojáků po smrti udělá zabijácké zombie. Výzkum se samozřejmě zvrtne a problém přijíždí řešit komando mariňáků. Jeden se ovšem nakazí a utíká do místního striptýzového klubu, který vede vrtošivý stařík (Robert Englund známý z Noční můry v Elm Street) s bývalou ruskou striptérkou ("svlékala jsem se pro chleba... a vodku"). V klubu zuří konkurenční boj mezi dvěma hvězdami (jednou z nich je Jenna Jameson), navíc nastupuje nová kolegyně. Nakažené striptérky mají u zákazníků docela sukces. 

Jsou zombie striptérky opravdu to nejlepší, co si můžete za své špinavé peníze koupit? Tančí lépe než ty zdravé a živé? Zapadne nová kolegyně do kolektivu? Zbaví se její přítel panictví? 

94 minut docela prostoduché zábavy plné všelijakých pseudohlášek, krve, vnitřností a silikonových krásek. Přiznám se, že jsem Jennu Jameson nemohl poznat. Tímhle filmem kariéru asi nenakopne. Za soundtrack v deathmetalovém duchu bodík plus. 3/10

Gao yang yi sheng a.k.a. Dr. Lamb (1992)

Tohle se mi válelo doma skoro rok, než jsem se dokopal k tomu, abych toto dílo z hong-kongské produkce režiséra jménem Danny Lee zhlédl. Ani nálepka Cat III (od 18 let) mě nelákala, ale stalo se.

Ve fotolabu se objeví zajímavé fotografie zohavených mrtvých žen. O neznámého fotografa se začně zajímat policie. Je jím zadržený taxikář, jehož dětství bylo poznamenáno smrtí matky a nenávistí macechy a nevlastních sourozenců? Tým inspektora Lee se to snaží za pomoci vyšetřovacích metod a la gestapo zjistit. 

Dějově je hotovo během první třetiny filmu, pak už jde jen o retrospektivní přehlídku tehdy snad šokujících scén ze života úchylného maniaka. Dnes by ten film rozhodně senzaci nevyvolal. Gore efekty nic extra, navíc jediná scéna, kde se tvůrci "rozmáchli" ústí v naprosto nereálný dokonalý úklid pokojíčku, kde by si nejspíš ani Wolf nevěděl rady. Za komické scény se zvracením, ňadry a humorné dialogy na přijatelné ploše 88 minut 5/10.

 

Carrie (2013)

Říká se, že natočit film podle knihy Stephena Kinga není zrovna jednoduché a výsledek mnohdy končí za očekáváním. Žádné jsem neměl, když jsem se díval na toto zpracování jeho románu Carrie (od 70. let už třetí zpracování) od režisérky Kimberly Peirce.

Carrie (Chloë Grace Moretz) se narodila jako naprosto nechtěné dítě a již od narození je nadána mocí, o které neví, a která se projevuje jen při rozrušení. Je v posledním ročníku na střední škole a je pod zhoubným vlivem své matky, takto náboženské fanatičky, která vidí hřích na každém kroku. Žádný div, že opomněla Carrie poučit o menstruaci. Takže když Carrie utrpěla svou první menstruaci v šatnách po tělocviku, přičemž byly přesvědčena o tom, že když krvácí, tak umírá, bylo na posměch od spolužaček zaděláno. Samozřejmě se příslušné video brzy objeví na internetu. Blíží se školní ples, Carrie chce jít, matka jí v tom přirozeně brání.

Dostane se Carrie slušnějšího zacházení od spolužáků (a nakonec i učitelů a matky)? Dokáže ovládnout svou schopnost a pomstít se strašlivou a nepřiměřenou pomstou? Bude dobro po zásluze potrestáno?

101 minut, které uběhnou poměrně svižně, ačkoli první dvě třetiny filmu jsou jen jakýmsi prologem k epickému závěru, který je bohužel použitými efekty zbaven atmosféry. Na horor to atmosféry má zoufale málo. A nekoná se ani žádné překvapení, i pro nečtenáře knihy je další děj snadno očekávatelný. 5/10

Funshutsu kigan - 15-sai no baishunfu a.k.a. Gushing Prayer: A 15-Year-Old Prostitute a.k.a. Ejakulationsgebet: Die fünfzehnjährige Hure (1971)

Zajímavě znějící titul mě zlákal k tomu, abych se podíval na tento japonský film - ve volném českém překladu "Dojemná modlitba patnáctileté prostitutky", který natočil Masao Adachi (poté nic nerežíroval cca 35 let a dobře udělal).

K obsahu/ději není moc co napsat. Dva mladí japonští chlapci a dvě dívky řeší "problémy" spojené se sexem. Jedna je dokonce těhotná s učitelem. Pro lepší zážitek se postupně obě stanou prostitutkami a chlapci klienty prostitutek. Pokud nesouloží, nekecají o souloži nebo nešmírují někdo při souloži, tak ... eh vlastně nic.

Jak vyřeší děvče těhotenství s učitelem? Je těhotná opravdu s ním? Miluje ji? Ona jeho?

72 minut slušné nudy plné filosofujících odhalených mladičkých a bezbožně plochých Japonek. K tomu jako bonus mimořádně otravné brnkání na kytaru. Upřímně 70 % na imdb nerozumím.

Funny Games (1997)

Po zklamání z Hanekeho Času vlků, který mi nijak asociálně nepřipadal a o nějaké kontraversi taky nemůže být řeč, jsem se rozhodl dát jeho tvorbě ještě jednu šanci.

Georg, Anna a Georg ml. přijíždí na dovolenou do svého domu u jezera. Potřebují pomoc s lodí a tak se seznámí s Peterem a Paulem, kteří jsou na návštěvě u sousedů. Paul později přichází vypůjčit pár vajíček pro sousedku, ale jako rozený nešika je rozbije. Pak rozbije další, které si vyprosí. To už s ním přichází i Peter a žádá o vajíčka. Anna se začíná zlobit. Georg nakonec taky. Ale není to nic proti tomu, když se nazlobí Peter s Paulem. Dostanou už ty pitomé vajíčka? Přestane Anna hysterčit? Vzpomene si Georg ml. na své vychování?

To, co začíná jako příjemná variace na film Poslední dům nalevo, se zvrhne v rodinnou tragikomedii. Peter srší humorem, dobírá si Paula, čas od času udeří Georga do zraněné nohy. Tohle se Hanekemu povedlo. Tak moc, že o 10 let později vznikl americký remake! 104 minut promyšlené zábavy, sice místy předvídatelné, ale nic není dokonalé. 8/10

Le Temps du Loup a.k.a. Wolfszeit a.k.a. Čas vlků (2003)

V plátku Českých drah jsem našel rozhovor s chlápkem, který natočil dokument o ve Francii žijícím rakouským režisérem jménem Michael Haneke, který prý točí docela kontraversní filmy. Hm, říkal jsem si a rozhodl se na jeden podívat - Čas vlků.

Táta, máma, dcera a syn přijíždí na chalupu v lesích. nic nenasvědčuje mimořádným okolnostem. Uvnitř jsou ale nezvaní hosté, kteří rodinu oberou o zásoby a návdavkem zastřelí otce. Matka a děti jdou doslova o dům dál, vyžebrat něco k jídlu, najít nocleh. Seník se zdá být příhodným, než syn, který není ani trochu na výši situace (nespecifikovaná apokalypsa vedoucí k exodu městského obyvatelstva na venkov), uteče, prochladne a zavleče k ruinám seníku otrhaného chlapce. Dcera v něm nalezne nepochopitelné zalíbení. Společně se vydají vstříc chiméře vlaku, který by je mohl odvézt někam, kde je lépe.

Dostane se rodina na nádraží včas? Bude mít čím zaplatit za cestu vlakem? Je syn opravdu takový pitomec a otrhaný chlapec takový zmrd? Dostane dceru do potíží? Budou vrazi otce potrestáni? Zvrhne se soužití tlupy na nádraží v sérii znásilnění, loupeží a vražd? Co způsobilo apokalypsu?

Haneke nešetří statickými záběry na neživé předměty, bez hudebního doprovodu a náznaku akce vyloženě nudí na ploše 110 minut. Nikdy jsem nechápal k čemu je dobrý širokoúhlý záběr, kde vidíte malou hlavní postavu zato vše na kilometr kolem. Haneke učebnicovým záběrem na rodinu, která jde po silnici na horizontu, dokazuje, že opravdu na nic jiného ta technika není. 3/10 a to nejspíš jenom za koule zabít tolik zvířat při natáčení.

Kárate a muerte en Torremolinos (2003)

První film mladého Pedra Tembouryho (tehdy mu bylo 22), nadějného španělského režiséra/herce, který našel zalíbení ve filmech Jesuse Franca se stal objektem mého zájmu naposled.

Dr. Malvedades se rozhodne ovládnout svět. Potřebuje k tomu vyvolat z hlubin příšeru, která se objevuje v dávných bájích z oblasti Torremolina (nějaká přímořské etovisko ve Španělsku). K tomu potřebuje provést magický rituál, který zahrnuje prolití krve 5 čerstvě/nedávno odpaněných dívek. Aby je získal vyvolá z hlubin několik zombie karatistů. Rozpoutané peklo v městečku se snaží zažehnat mladý katolický surfař Jess, toho času stále držící panictví, neschopný starosta a Dr. Orloff (sám režisér). Na pomoc přijde i duch mistra Mijagiho (Jess Franco).

Sežene Dr. Malvedado pět čerstvě osdpaněných dívek? Naučí se katoličtí surfaři karate od mistra Mijagiho? Sežene duch mistra Mijagiho dost hulení? Zahraje starosta na greenu birdie?

79 minut nenáročné legrace odkazující na slavná díla a tvůrce minulosti. Mimochodem Temboury stojí i za filmem "Ukradli péro Hitlerovi", takže podobný humor lze očekávat. Je to sice slabší, ale koukatelné. I díky hudbě z dílny místních punkových kapel. 6/10

Dracula contre Frankenstein a.k.a. Dracula: Prisoner of Frankenstein a.k.a. Screaming Dead (1971)

Týden Jesse Franca pokračuje! Měl jsem ve vlaku dlouhou chvíli a tak jsem shlédl další kousek tohoto nadmíru (i v tom negativním slova smyslu) plodného režiséra. 

Dr. Seward se rozhodne zabít hraběte Draculu jednou pro vždy a učiní tak. Jako na potvoru ovšem na místo dorazí Dr. Frankenstein s asistentem a se svým monstrem, a rozhodne se naopak Draculu využít k vytvoření neporazitelné armády. Jako na potvoru se v okolí poflakuje cikánská tlupa a její vůdkyně Amyra se rozhodne ...

Bude Dracula zabit a znovu oživen? Uspěje Dr. Frankenstein ve svém ďábelském plánu? Jaký bude důsledek cikánské kletby? K čemu je dobrý vlkodlak?

Film o délce 78 minut natáčený tradičně v krásných interiérech a exteriérech je doprovázen hudbou Bruna Nicolaie, což mu dodává na atmosféře. Stejně jako fakt, že se v něm moc nemluví a je třeba se na film opravdu soustředit, protože některé scény vypadají zdánlivě nesouvisle s příběhem, který se může jevit jako slátanina několika klasických hororových předloh, ale co taky vymýšlet nového v 70. letech, když nemáte kopec prachů a ve stejném roce jste natočili ještě 8 filmů (viz též Robinson a jeho divoké otrokyně nebo Drakulova dcera). 4/10

Cecilia a.k.a. Diary of a Desperate Houswife a.k.a. Sexual Aberrations of a Housewife (1983)

Protože nedávno uběhl rok od smrti Jesse Franca, napadlo mě podívat se na nějaký jeho film. Náhodný výběr padl na francouzsko-belgický "erotický" film Cecilia. Pro jistotu v ruském dabingu s originální francouzštinou na pozadí a anglickými titulky. 

Cecilia (Muriel Montossé) je ne zcela šťastná manželka velvyslance v Brazílii (nebo někde v jihovýchodní Asii). Vztah s manželem nakopne až její znásilnění dvěma bratry bývalého řidiče, se kterým měla milenecký vztah. Po znásilnění následuje společné cachtání v rybníce s lekníny. Vzrušená událostí Cecilia se vrhá na doma na manžela a po aktu lásky se mu svěřuje se svým "zážitkem". André (Antonio Mayans) je nasrán. Cecilia navrhuje volnější manželství...

Pomstí se André bratrům Kana? Přijme tezi, že sex s jinými neznamená, že že jej manželka nemiluje? Ví Cecilia, co vlastně chce? Vyspí se s "dědečkem"? Je opravdu schopnější erotická tanečnice než štětky v místním klubu? 

Franco opět natočil něco mezi kurevsky nudným erotickým filmem a melodramatem. Tolik keců naprosto neodpovídajících situaci je moc i na něj. Samozřejmě práce s kamerou je "francovská" čili dobrá, ale v kontextu zhovadilého příběhu zbytečná námaha. Přeskakování v čase a místě děje taky moc nepřidá na pochopitelnosti díla. Tentokrát bídné 3/10

Venuše v kožichu a.k.a. Venus im Pelz a.k.a. Vénus à la fourrure (2013)

S dílem Romana Polanského jsem se již setkal a bylo to příjemné překvapení, jeho Bůh masakru byl na kecací komedii odehrávající se v jednom bytě ve čtyřech lidech slušný komediální počin. Nyní jsem narazil na jeho adaptaci románu Venuše v kožichu. 

Chystá se divadelní adaptace Venuše v kožichu a zoufalá, nezaměstnaná herečka Vanda se přijde do divadla ucházet o roli Vandy von Dunayevové. Cca dvě hodiny po konci konkursu. Autor scénáře a režisér Thomas ji chce vyhodit, ale nemá šanci - Vanda si za pomoci dobového kostýmu, absence kostýmu, psychologických keců a podobných ženských zbraní vynutí šanci se předvést. Postupně procházejí některé pasáže hry. Vanda střídavě hraje na Thomasovo ego, podvědomou submisivitu vštípenou nejspíše v dětství a Thomasovu intelektuální změčilost (používá slova jako city-pocity apod.).

Dostane Vanda roli? Bude Thomas hrát Severina nebo Vandu? Bude Vanda hrát Severina? Bude někdo penetrován do análu hrabětem?

Luxusní zpracování knižní předlohy ve formě napůl divadelní, napůl filmové, kdy v divadelní části jeden neví, kdy se ještě hraje divadlo a kdy se postavy jenom baví. Skvělá Emanuelle Seigner v roli Vandy Jourdain a možná ještě lepší Mathie Amalric v roli Thomase dokazují, že při dobrém scénáři stačí dva, aby 90 minut bavili. Zde musím přiznat, že pár slabších scén se najde, ale pořád je to v rámci mainstreamu přijatelné. 9/10

Černobílá Sylva (1961)

V reakci na budovatelské agitky padesátých let vznikl studentský film Jana Schmidta Černobílá Sylva. Je sice krátký, ale o to lepší.

Sylva (Zuzana Stivínová) je zednicí z party Máni Wolfové, nemá příjmení a oplývá budovatelským nadšením. Přinejmenším jako hrdinka filmu Láska mezi panely,  při jehož promítání vypadne z plátna přímo mezi diváky v sále. Přirozeně se chce co nejdříve vrátit ke své práci, k té ve filmu, pročež se vypraví za svými stvořiteli - scénaristou (Jiří Lír), režisérem (Lubomír Lipský). Po prvotním zděšení a záměně s herečkou Zuzanou Stivínovou, se pokouší vyřešit její situaci. Nápady vyniká především studenti filmařského řemesla (Václav Sloup, František Němec, jan Přeučil). Ovšem její umístění na rekonstrukci Valdštejnského paláce nedopadne dobře ("reliéfní období už dávno skončilo, soudruzi" a "vždyť to je melouch!") a čím dál více se ukazuje, jak strašné může být zhmotnění myšlenky, nedejbože ideálu.

Poradí si pánové od filmu se Sylvou? Vrátí se Sylva ke své partě na stavbu? Vyloučí pány študáky z ČSM? Postaví Sylva další barák z nekvalitních cihel? Vezme si nějakého intelektuála za muže? Napíše ježatý student (Sloup) seminární práci o Sylvě?

27 minut klasických ideologických klišé neskutečně zhuštěných a ve výsledku opravdu komických. Jak obecně považuji československou tvorbu 60. let za hodně přeceňovanou, tohle stojí za vidění. 9/10

P.S. Tentokrát bez plakátu, protože film je hodně opomíjený. Při hledání jsem ovšem narazil na článek, kterýžto si za pakatel (18 dolarů) můžete přečíst, který dílem (a snad i jinými) byl inspirován:

Hanáková, Petra: From Mařka the Bricklayer to Black and White Sylva. Images of women in Czech visual culture and the Eastern European visual paradox. Studies in Eastern European Cinema, Volume 2, Number 2 (2011. July), pages 145–160.