S dílem Romana Polanského jsem se již setkal a bylo to příjemné překvapení, jeho Bůh masakru byl na kecací komedii odehrávající se v jednom bytě ve čtyřech lidech slušný komediální počin. Nyní jsem narazil na jeho adaptaci románu Venuše v kožichu.
Chystá se divadelní adaptace Venuše v kožichu a zoufalá, nezaměstnaná herečka Vanda se přijde do divadla ucházet o roli Vandy von Dunayevové. Cca dvě hodiny po konci konkursu. Autor scénáře a režisér Thomas ji chce vyhodit, ale nemá šanci - Vanda si za pomoci dobového kostýmu, absence kostýmu, psychologických keců a podobných ženských zbraní vynutí šanci se předvést. Postupně procházejí některé pasáže hry. Vanda střídavě hraje na Thomasovo ego, podvědomou submisivitu vštípenou nejspíše v dětství a Thomasovu intelektuální změčilost (používá slova jako city-pocity apod.).
Dostane Vanda roli? Bude Thomas hrát Severina nebo Vandu? Bude Vanda hrát Severina? Bude někdo penetrován do análu hrabětem?
Luxusní zpracování knižní předlohy ve formě napůl divadelní, napůl filmové, kdy v divadelní části jeden neví, kdy se ještě hraje divadlo a kdy se postavy jenom baví. Skvělá Emanuelle Seigner v roli Vandy Jourdain a možná ještě lepší Mathie Amalric v roli Thomase dokazují, že při dobrém scénáři stačí dva, aby 90 minut bavili. Zde musím přiznat, že pár slabších scén se najde, ale pořád je to v rámci mainstreamu přijatelné. 9/10
Žádné komentáře:
Okomentovat