V plátku Českých drah jsem našel rozhovor s chlápkem, který natočil dokument o ve Francii žijícím rakouským režisérem jménem Michael Haneke, který prý točí docela kontraversní filmy. Hm, říkal jsem si a rozhodl se na jeden podívat - Čas vlků.
Táta, máma, dcera a syn přijíždí na chalupu v lesích. nic nenasvědčuje mimořádným okolnostem. Uvnitř jsou ale nezvaní hosté, kteří rodinu oberou o zásoby a návdavkem zastřelí otce. Matka a děti jdou doslova o dům dál, vyžebrat něco k jídlu, najít nocleh. Seník se zdá být příhodným, než syn, který není ani trochu na výši situace (nespecifikovaná apokalypsa vedoucí k exodu městského obyvatelstva na venkov), uteče, prochladne a zavleče k ruinám seníku otrhaného chlapce. Dcera v něm nalezne nepochopitelné zalíbení. Společně se vydají vstříc chiméře vlaku, který by je mohl odvézt někam, kde je lépe.
Dostane se rodina na nádraží včas? Bude mít čím zaplatit za cestu vlakem? Je syn opravdu takový pitomec a otrhaný chlapec takový zmrd? Dostane dceru do potíží? Budou vrazi otce potrestáni? Zvrhne se soužití tlupy na nádraží v sérii znásilnění, loupeží a vražd? Co způsobilo apokalypsu?
Haneke nešetří statickými záběry na neživé předměty, bez hudebního doprovodu a náznaku akce vyloženě nudí na ploše 110 minut. Nikdy jsem nechápal k čemu je dobrý širokoúhlý záběr, kde vidíte malou hlavní postavu zato vše na kilometr kolem. Haneke učebnicovým záběrem na rodinu, která jde po silnici na horizontu, dokazuje, že opravdu na nic jiného ta technika není. 3/10 a to nejspíš jenom za koule zabít tolik zvířat při natáčení.
Žádné komentáře:
Okomentovat