Schramm

Máte rádi, když ve filmu teče krev, barva a semeno? A když vidíte obrazy, které předbíhají děj a do smysluplného celku se spojí až v samém závěru filmu? Nejste na intelektuální dialogy plné patosu? Nejste na diaolgy skoro vůbec? Jste dobytci? Možná je Schramm pro vás, možná ne. Zároveň dojde na opravdové nechutnosti. Ačkoliv ne do té míry jako třeba v Cannibal Holocaustu (sex s brazilskými indiánkami) nebo Pornoholocaustu (všechno). A možná hned po shlédnutí půjdete do dílny pro kladivo a hřebík.

Jedná se o dílo trojlístku Buttgereit, Rodenkirchen, Jelinski. Buttgereit proslul ponejvíce jako autor (dělal témeř vše) nejlepších německých bijáků posledního čtvrtstoletí (Nekromantik, Nekromantik II, Der Todesking) a jako režisér kultovního, leč nepříliš dobře přijatého sci-fi seriálu LEXX. Ostatní dva pak spoluprací s Buttgereitem.

Tentokrát je nám předložen obraz mírně zvráceného sériového vraha, který je navenek normální (jaké překvapení!), je hodný na sousedy, hlavně pak na sousedku - děvku, kterou hraje hvězdná Monika M. (znáte ji z Nekromantiku II). Mimochodem ta role jí neskutečně sedne - vypadá na to a když má kostým hitlerjugend, oko diváka plesá (osobně bych uvítal možná i dospělejší kostým včetně nezbytných doplňků). Náš hlavní hrdina se cítí být pravděpodobně seuxálně frustrován a koupit si sousedku ho ani nenapadne. Předem vám prozradím, že si s ní přece jen užije, ale jinak, než byste čekali. Krom toho, že bojuje se svými libůstkami - no vlastně se jim poddává - jezdí taxíkem a to je vše, co se o něm dozvíme. Pokud nedáváte pozor hned od začátku, může vám utéct podstatný rozdíl mezi skutečností a fikcí odehrávající v hlavě našeho "hrdiny". A pak třeba zubatou piču (rekvizita hned několika světově proslulých zhovadilých filmů) budete považovat za nesmysl.

Až po 63 minutách zjistíte, že konec vám byl prozrazen během filmu (několikrát) a že to vlastně ani není konec, pochopili jste správně! Jestli Buttgereit chystal pokračování netuším, ale chybějící peníze asi nebyl důvod proč nepokračovat. Film doprovází hodně dobrý minimalistický soundtrack, který k daným scénám sedne jako prdel na hrnec. A poučení z filmu: fotografování není žádná věda! Pro mě 8/10.

Frankenstein (1931)

Příběh románu Frankenstein neboli moderní Prométheus (Frankenstein; or, The Modern Prometheus) napsaný Mary Shelley by měl znát každý, kdo měl český jazyk na střední škole. Jeho prvním z řady filmových zpracování je snímek Jamese Whalea. Ze záhadného důvodu v titulcích filmu je jako autor románové předlohy uveden Percy B. Shelley (manžel Mary S.). Je to zároveň první z řady filmů s Borisem Karloffem, kde se objevuje jako Frankensteinovo monstrum.

Jak moc se film odlišuje od knihy nechť každý posoudí sám. Dílo je klasikou žánru zvaný horror, ale je otázkou zda zaslouženě. Možná nejstrašidelnější část filmu je úvodní varování před strašidelným příběhem. Dialogy postav jsou kýčovité a vesměs směšné. Výkony herců jsou na zvukový film přinejlepším průměrné, výjimku tvoří Boris Karloff, jak moc mu ovšem pomáhá maska nedokážu posoudit. Postava Henryho Frankensteina (tvůrce monstra) ničím neevokuje šílenství, do kterého se zvrtly jeho vědecké ambice, jak se polovinu filmu snaží diváky přesvědčit jeho okolí. Trochu uvěřitelnou postavou je pak jeho otec baron Frankenstein, který filmu dodává špetku humoru (záměrně), větší část tam dodal autor scénáře neúmyslně. Nejsměšnější je pak legendární scéna, kdy se Monstrum setkává s děvčátkem u jezera. Nejprve do něj hází kvítky a Monstrum je evidentně rozradostněné, když dojdou, vrhá tam první věc, kterou má po ruce - děvčátko. Placák.

Filmu chybí hudební doprovod, exteriéry točené v ateliérových kulisách jsou ucházející, ale s kulisami filmů Karla Zemana nejde srovnávat. Nadbytek scén zaobírajících se psychickým stavem Henryho a naopak nedostatek scén, kde se opravdu něco děje a nekecá se je další vadou filmu. Možná, že v době svého vzniku mohl být zajímavý, ale určitě je spousta i méně známých hororů z té doby, které tento film strčí hravě do kapsy. 4/10

Vampyr aka Der Traum des Allan Grey (1932)

Dnes již klasické německé brakové dílo Carla Th. Dreyera využívající dobové obliby brakového umění všeobecně.

Hlavní hrdina, Allan Gray se ubytuje v malém pensionu na břehu řeky, pravděpodobně někde na německo-francouzském pomezí. Na jehoo nervovou soustavu pakticky ihned začnou útočit nevysvětlitelné a neospraveditelné úkazy - mumlání v podivném jazyce, jehož zdrojem je slepý stařík. Samovolné odemykání a otevírání dveří. Nezvaná návštěva v podobě zmate(č)ného staříka, který předá Allanovi balíček k otevření po jeho smrti a říká, že ona nesmí zemřít.

Allan je čímsi puzen jít ven na procházku, mine tedy bohatě zásobený bar v hale a jde až k opuštěnému (zdánlivě) vodnímu mlýnu a začnou se dít věci. Registruje stíny bez zjevných zdrojů stínů, jednou je to jednonohý veterán z první světové (pravděpodobně Francouz, stojí na straně zla), podruhé kopáč na dvoře, dále tančící páry a celá stínová kapela. Pokračuje v průzkumu, nachází pokoj dekorovaný lebkami a preparovanými kostrami dětí a opic a v jedné místnosti konečně dojde ke spřažení vojákova stínu s tělem vojáka. Nikdo v ddomě si Allana nevšímá, až na mysteriosního muže, který se jej jen tak mimochodem zeptá jestli něco neslyšel a rozpoutá se dialog podobný dialogu dvou idiotů.

Stín dítěte bez dítěte v parku vede Allana k panství muže, který jej prve navštívil v pokoji. Oknem vidí jak po něm střílí vojákův stín. Muž umírá. Předtím dává retardované dceři Gisele medailon. Celou dobu se nikdo nepokusil o první pomoc, to byly časy! Allan otevírá balíček, který shodou okolností nosí stále u sebe. Otevírá knihu o vampýrech a dozvídá se o způsobu jejich "života". Druhá dcera, simulantka Leone je přistižena jak se courá při úplňku po zahradě. Allan s její sestrou ji naleznou jak leží na lavičce a kdosi se nad ní sklání a když je spatří prchá. Je to stvoření, které evidentně má hlavní slovo mezi bytostmi ve mlýně. Po setkání s dívkou evidentně ožívá, naopak Leone opět upadá v bezvědomí. A jsme téměř v polovině filmu.

Leone se probouzí s přáním zemřít, již předtím blouznila o krvi (a půdě) a nyní již bezpečně ví, jakým prokletím byla stižena. Za chvíli jí zase otrne, když předvede nejkrásnější filmový ďábelský úsměv a úšklebek roku 1932 v kategorii horror/rodinná komedie, a to když se jí začnou sbíhat sliny na vlastní sestru.

Zachrání Allan alespoň Gisele? Osvobodí duši Leone od prokletí? Zastaví někdo řádění nemrtvých? Zemře při tom Allan hrdinskou, leč hlupáckou smrtí? Je lékař spojencem sil zla? Je Allanovo podezření vyvolané knihou, předešlým setkáním s lékařem ve mlýně a faktem, že lékař navštěvuje pacientku jen v noci, důvodné? Dopadne transfuse Allanovy krve Leone dobře, nedostane žloutenku? Hraje lékaře opravdu L.D.Trocký? Odpovědi na tyto otázky poskytne shlédnutí filmu až do kýčovitého konce, kterému chybí snad jen sex v loďce (viz série James Bond a Pornoholocaust).

Film má všechna plus dané dobou svého vzniku - atmosféru nezničenou nesmyslným nasvícením, nevkusnými filmovými efekty syntetickými soundtracky. O hudební doprovod postavený především na smyččích se postaral Wolfgang Zeyer. Efekty stínu odděleného od těla film dává na frak i filmům o půl století mladším (viz Dracula Jesse Franca, Ghostbusters apod.). Film není ani zbytečně dlouhý, 73 minut je tak akorát. Dohromady tedy 9/10.

The Sadistic Hypnotist (1969)

Dnes jsem shlédl film Grega Corarita (podle jeho románu) The Sadistic Hypnotist známý též jako Wanda, the Sadistic Hypnotist z roku 1969. Během předlouhých úvodních titulků podepřených klasickými rockovými melodiemi, které složil Al Quick a nahráli "The Masochists", možná nabudete dojmu, že půjde o jeden z klasických amerických road-movies. Hudba (směs jižanského rocku a blues) opravdu evokuje cestu (vlakem po tratích, kde ještě jsou pražce cítit a slyšet).

Na začátku vidíme muže, který při pohledu do výkladní skříně se soškami vidí řadu žen, samozřejmě nahých. Má bujnou fantasii? Je zfetovaný? Oboje? Nechte se překvapit! O chvíli později jej vidíme, jak usedá v kině a sleduje jakýsi pornodokument/film a usosává kolu. Dokument se zabývá šmírákém sledujícím coury na nudapláži, které dokazují svou vysokou kulturní úroveň klobouky ve vlasteckých barvách, čtením Washington Post, Turner´s Diary a Playboye. Po tomto krátkém dokumentu následuje hlavní film: Miss Dikey Dikeman. Takže film ve filmu.

Mladý muž (Sylvester) je po autonehodě ošetřen dvěma mladými ženami a je uložen do postele. Dále víme, že v jejich domě je mnoho doplňků z kůže. Muž se probouzí a má pochopitelně mnoho otázek, ale je umlčen brunetou (že bude z dvojice dominantní usuzujeme podle toho, že třímá jeden ze zmíněných doplňků - bičík). A kdyby to nebylo jasné z její přehnané artikulace a hyperbolické mimiky, tak je to Wanda, příjmením Sadistická Hypnotisérka, hraje ji mimořádně špatně Katharine Shubeck. Její blond kamarádka (Greta, představuje ji Janine Sweet) naopak je milá tak akorát.

Jen, co si Sylvester odpočine, začne "mučení". Film má být komedií a tak také Wandino mlácení k posteli přivázaného Slye vypadá. Komické jsou nejen napodobení a kostýmy (a jejich časté převlékání), ale především dialogy. Připomínají českou BDSM produkci začátku 90. let. Pak jde Slye s děvčaty na procházku kolem panství a s pouty na nohou mu to moc nejde (má je mimochodem dost na volno). Vůbec je to simulant. Jeho postrčení do bazénu, topení se, volání (žertem?) o pomoc je jako z estrády žáků prvního stupně základní školy. Nakonec je Gretou zachráněn.

Kolem 25. minuty film začíná dostávat spád, přijíždí auto plné cour v plavkách, které jdou do minuty dolů. Chyba lávky! Hrátky v bazénu za zvuků hammondek silně připomínají finální scénu ze švédského či dánského filmového hitu z čas hippies Jomfruens i Tegn. Dlouhé a nudné! Mimochodem nudí se i divák v kině (pravděpodobně Greg Corarito) - co natočil to má. Wanda, Greta a 5 bezejmenných kamardek se pak baví striptýzem, ke kterému Wanda hypnoticky přinutila náhodnou podomní prodejkyni kosmetiky a opět je třeba říct jasné ne hammondkám! Dívky se z rádia dozvídají o vyhlášeném pátrání po nebezpečném przniteli. Zábavu to nezastaví ani na chvíli.

Wanda nutí dívky k různým darebnostem, např.: "nýčko si lesba, chovej se podle toho nebo vedle v pokoji je svázaný chlápek, jdi a znásilni ho." Samozřejmě ta scéna je strašná. Tou dobou vidíme pravděpodobného prznitele, jak se nalévá kořalkou ve Wandině domě a přehrabuje gramodesky. Slye má obvykle blbé řeči, ale když za ním přijde Greta neprotestuje ani trochu. Idylu ukončí Wanda. Prznitel, který se ve filmu nazývá Maniak si půjčuje nějaké Wandiny hračky a stále pije. Hlášení z rádia upřesní, že je kudrnatý a závislý na alkoholu a jiných drogách. Super.

Ihned poté naběhne do pokoje s courami a naprosto náhodně je bičuje - opravdu by nebyl přemožen 7 ženami? A co Wandiny přesvědčovací schopnosti. Křik cour a ďábelský smích Maniaka je nahraný na smyčce - jako křik dětí v Ikee. Větší smysl pak dává, když se ženy navzájem svazují pod pohrůžkou zastřelení - maniak má pistoli! Maniak se skvěle baví, když najde Slye přivázáného k posteli. Pak se dozví, že Wanda má v domě LSD: "Omamné látky? Kde? Kde?" Bičovaná Wanda mu nic neřekne, zrádecký Slye tedy nasměruje pozornost Maniaka na Gretu a připojí se kopáním?! Společně pak prohledávají kuchyň. Bingo! Chtěl bych vidět někoho, kdo má LSD v lahvičce s velkým nápisem LSD.

Chlapci se chtějí bavit, baští LSD jako lentilky a Maniak dává Sylvesterovi možnost vybrat si couru k zneuctění. Je pěkně vybíravý. Tou dobou už mají oba pozměněné vnímaní a dochází k atomovému výbuchu potlačených talentů a představ - po neumělých pokusech na poli bodypaintingu (vesmě hippie vzory a symboly) dojde k rozmazání barev a olejování cour navzájem - to vše v hlavě Slye. Slye si vybral Wandu, Maniak Gretu. Dále vidíme rychlé střídání reality (prznění, kterému se žádná nebrání) a představ. Pomstí se Slye za předešlá "mučení"? Co udělá Maniak až mu dojde fet? Jak skončí nebohá Greta? To už bych prozradil příliš. Nerad bych někomu pokazil sledování toho "díla". Prozradím, že divák z kina odejde a podle všeho mu není líto, že film
skončil (ve filmu). Mimochodem má dopravní nehodu, ke které se nachomýtnou dvě mladé ženy ...

Nejlepší herecký výkon ve filmu podala jednoznačně Lynn Harris, která hrála první ze "soch" ve výkladní skříni - tu v zelených plavkách. Jinak film je produktem doby, éry hippies. Místo aby Corarito bojoval proti komunismu ve Vietnamu nebo antikomunismu v Kambodži tak točil hovadiny.

A hipíci na to chodili do kina! Dávám 1/10 a to za milosrdných 69 minut stopáže a za film ve filmu plus použití zvukových smyček.

Cani Arrabiati (1974) aka Semaforo Rosso aka Wild Dogs aka A man and a Boy aka Rabid Dogs

Tentokrát se podíváme na film z dílny Maria Bava - vzteklé psy. Film začíná zostra - plačící ženou za závěsem. Bez náznaku vysvětlení se za doprovodu dramatického soundtracku ocitáme ve scéně, ve které dojde k ozbrojenému přepadení vozu s výplatami, zabití pokladníka, přestřelce, vraždě, loupeži a honičce s policií (nejsem si jistý, ale fiat proti fiatu), takže honička nemá žádného favorita dokud lupičům nedojde benzín, což předčasně ukončí oslavy partě veselých loupežníků pod vedením Doca. Následuje další přestřelka (s policií), vzetí rukojmích, vyjednávání s policií - odjezd si vyjednají až po zabití jedné z rukojmích, další berou ssebou. Běží teprve desátá minuta filmu a trojice dacanů (čtvrtý, tj. řidič extratřídy Fagio byl zabit fízly) pomalu začíná nervóznět, ovšem až na Doca, který je klidný.

Trojice mění auto - na křižovatce nasedá do auta náhodného řidiče včetně unesené rukojmí, která je mimochodem zrzka. Trojice zjišťuje, že krom řidiče mají v držení i nemocné mimino - fakt kurevský den. Zrzka chce dítě odnést do nemocnice a začíná hysterčit. Místo liskance je zahrnuta širokým repertoárem nadávek od dacan jménem Blade. Pořádek a klid v autě se snaží udržet Doc, ale Blade pro změnu rýpe do posledního z party dacanů, přezdívaného 32. V autě nemůže být chvíli klid, když ztichne maniodepresivní Blade, hovadiny začne vymýšlet 32 vesměs otravuje Mariu, tvrdí, že je podobná Gretě Garbo, nemyslím si; nebo zpívá italskou verzi Highway to Hell - to jsem si vymyslel. Z nějakého důvodu Ricardo (unesený řidič) nejede ani v pravém ani v levém pruhu na dálnici a jede nenápadně uprostřed, než je varován před darebnými triky.

Pak Blade začne skvělý monolog o tom jak je skvělý se svou zbraní (nůž), jak dlouho trpí pobodaný než zemře, a že malá oběť je nejlepší - nejvíce křičí, ale nejdéle vydrží při vědomí. A vůz se blíží mýtné stanici ... a projíždí bez sebemenších obtíží - jen pár okamžiků poté je rozhlasem odvysíláno pátrání po dacanech, z čehož má největší radost Blade. Když Ricardovi prozradí kolik ukradli (100 milionů lir) zcela klidně se jim vysměje. Ricardo a dacani se neustále navzájem nasírají. Když provedou otočení na dálnici a vrací se k městu mají menší problémy s mýtným, zdrží se a platí jej znovu - lístek by ukázal, že se otočili na dálnici a nenajeli na ni normálně. Pak dojedou a stojí v koloně na uzavírce silnice, kde budí pozornost zavřenými okny (je hic). Navíc Ricardo nabourá vůz stojící před ním a Doc musí poškozeného řidiče vyplatit. Což Doca dosere. Jestli chtěl Ricardo vzít syna do nemocnice, rozhodně si nepomohl.

Blade navrhuje všechny podřezat. Pak začně Ricardo vymýšlet, že musí zastavit a dát synovi léky, Maria ho podporuje a dožaduje se vykonání potřeby. Zatímco Blade se baví přestavou, že se vychčí nebo vysere v autě, 32 uznává, že by pak další jízda nebla zrovna pohodlná. Zatímco se dacan dohadují, kdo se chce víc dívat, Maria utíká přes kukuřičné poleke statku na obzoru. 32 a Blade se vydají za ní. Ricardo propásne příležitost ujet Docovi, ten mu pro jistotu bere klíč od vozu. Maria dál uniká a volá o pomoc na statku. Ukrývá se ve stodole. Pak zase dělá hluk a dostihne ji Blade. 32 jí uštědří nějaký ten liskanec, Blade se zachová jako gentleman a zastaví ho. Jeho starostí je, jestli se na útěku stihla vychcat, když se jí tak chtělo a nabádá 32, aby to zkontroloval. Dacani se baví jejími rozpaky, když ji nutí se vychcat na dvoře před jejich zraky a dochází k první erotické scéně filmu - sundání kalhotek, zvednutí sukně a kýženému chcaní. Nabízí se otázka, proč jsou profesionální lupiči vykresleni zároveň jako zvrhlíci a proč ji zatím (běží druhá polovina filmu) neznásilnili?
Zbytek cesty Maria pojede bez kalhotek. Blade a 32 pokračují v duchaplné zábavě - dávají si hádanky: Co je tvrdé, když se zasouvá dovnitř, a měkké, když se vysouvá? Oplatek do kávy! Ricardo je nasranější víc a víc. Konečně se dozvídáme, proč se 32 říká 32, a to když Marii ukazuje ztopořené péro. S Bladem se baví jako jediní, když jí nabízejí vyzkoušení. Vyvolají tím menší krizi a rozmíšku s Docem, který souhlasí s Ricardem, že by už měl nechat klukovin.

Poslední třetina filmu: Ricardo si vyslouží zastávku na pumpě a jde s nakoupit s 32 v zádech. Budí pozornost uklizeče, když 32 trvá na tom, že půjdou na hajzl spolu. 32 kupuje láhev fernetu, když Ricardo potkává svou známou - zrzku s velkýma balónkama - a 32 přestává myslet a začíná ji balit. Venku přitom čeká vůz s dacany, penězi a rukojmími. Mírně najebaný 32 začíná leštit Marii prsa majonézou, kterou jí potřísnil. Ricardo rezignoval a je mu všechno jedno. Doc má co dělat, aby ho zklidnil. Když se snaží zabránit hrozícímu znásilnění n zadním sedadle - je napaden 32 a rozhodne se konat. Blade také naléhá na 32, aby přestal - auto s kopulujícím párem vzadu budí na silnici pozornost a tak Doc jedná - v tunelu 32 zastřelí. Což asi neměl dělat, protože to byl Bladeův přítel a Blade se vztekne. Podezřele rychle se zklidňuje.

Do euforie se Blade dostane, když zjistí, že 32 žije. Pak se zase smiřuje s jeho neodvratnou smrtí a těší se na vyšší podíl. A přichází další edukační výklad: na kožených sedačkch aut se dá dobře trénovat, ale lidská kůže je jiná, loupe se jako banán. Začíná docházet benzín, situace se opět mírně vyhrotí. Zvlášť když pumpař má svou polední pauzu a odmítá otevřít pumpu. Situaci zachrání Blade s pomocí Marie. Když už vše vypadá v pořádku, na pumpu přibíhá jakási zrzka, že prý má rozbité auto a potřebuje odvézt do města ... dařba jak cip. Nenechá si vymluvit svezení, mrtvého 32 považuje za spícího (stejně jako pumpař). Zrzka (taky Maria) prostě nezavře hubu a kecá a kecá. Dacani sice zlobili, ale těch 15 km s ní by jim ikdo nepřál. Zrzka po chvíli začně štvát i Ricarda. Když Maria pustí rádio, Zrzka začne zpívat a nutit ostatní k témuž. Pak následuje znovu hlášení o pátrání a poté co ze 32 spadne přikrývka, je Zrzce vše jasné, shodou okolností ztichne až když ji Blade propíchne hrdlo.

Dacani se zbavují jejího těla a těla 32, kterého ovšem musel Blade dorazit, což je dost dojemná scéna nepočítáme-li sebrání hodinek Bladem ještě živému 32. A jdeme do finále tohoto 96 minut dlouhého filmu. V autě je atmosfér, že by se dala krájet, Blade pláče, zvrací, Maria pláče, skoro zvrací. Když si chce zpravit chuť hroznovým vínem, je chycen ve vinohradu staříkem s hráběmi a další krize je na světě. Řeší ji 50 000 lir (plná nádrž benzínu stála 9000 lir). Blade sice mohl použít nůž nebo útect, ale v jeho hlavě se něco mění. Náhle je venkovanem. Když se mu Doc směje, Blade tvrdí, že zabije i otce, když to bude nutné. Přijíždějí k opuštěnému sídlu, kde je nachystané další auto a vše se schyluje k popravě zbylých rukojmí, když tu náhle ... a zbytek neprozradím. Ne že by konec byl vyloženě nečekaný podle průběhu filmu, ale rozhodně nejde o typický happy-end. Když si budete myslet, že je konec, dojde k překvapivému zvratu, který leccos vysvětlí, ale vnímavý divák by neměl být zas až tak překvapen.

Film se odehrává prakticky výhradně v autě, čemuž odpovídá hudební doprovod docela dobře. Výkony herců jsou obstojné, ačkoli je možné, že Italové se psychopaticky chovají pořád, takže možná až tak o umění moc nejde. V každém případě solidní film, který poteší každého, kdo má byť jen trochu zvrácený smysl pro humor a spravedlnost a spoustu volného času. Verdikt zní 8/10.

Abominable Dr. Phibes (1971)

Film režiséra Roberta Fuesta začíná varhanním sólem muže v hrubě nevkusné pláštěnce či županu s kapucí - vyloženě předobraz jeho temnosti z Lexxu. Když dohraje (zároveň doběhnou titulky), natáhne klíček ve stroji a začne pro změnu hrát kapela (Dr. Phibes Clockwork Wizards) a maskovaný direktor ansámblu si zatančí s mysteriosní ženou v bílém. Poté odjíždí vozem řízeným ženou s kožešinovým kloboukem na noční rejd - vikýřem ve střeše pouští netopýry do pokoje nějakému staříkovi a vrací se - hodinoví kouzelníci stále hrají!

Ráno je stařík napadený netopýry nalezen mrtev - a rozjíždí se vyšetřování původu exotických netopýrů, jejich možné nakažení vzteklinou. Tou dobou hlavní postava příběhu vyrábí hlavu, tvář a doplňky hlavy (nos, uši) z vosku. Večer se koná maškarní pařba, kde se Dr. Phibes seznamuje s Dr. Hargravesem (žába, cvokař). Hargraves netuší, že jeho maska má zvláštní mechanismus přezky - neustále se stahuje - jeho hlava pod tlakem praská. Scotland Yard neví co dělat. Dvě záhadná úmrtí blízko po sobě. Dále vidíme Dr. Longstreeta jak sleduje film s břišní taneční a když je v nejlepším, nečekaně se vrací jeho služka a obviňuje ho v dobrém z nestydatosti. Pak se mu pokazí promítací stroj a na dovršení všeho přichází odnikud žena v bílém - jako předvoj Dr.
Phibese. Společně mu berou značné množství krve (cca 4 litry), které zanechají v lahvích na krbu, a oběť umírá.

Scontland Yard už řeší třetí podivnou smrt mezi lékaři v Londýně a stopa je vede k Dr. Vaseliusovi, kterého naleznou hrát si s vláčky a který všechny oběti znal. Tamtéž se inspektor dozvídá o smrti Dr. Longstreeta. Na místě činu Dr. Phibes ztratil medailon či přívěšek a teď ho to mrzí! Zanechal stopu. Klenotník vypoví, že je to jeden kus ze sady deseti, ale popis ženy, která ji objednala se omezuje jen na to, že byla vysoká a módní. Dále se ukazuje, že symbol je podle všeho židovský. Inspektor se zaplétá s rabínem a indicie ukazují, že jde o nápodobu
deseti ran, jak je známe z bible, kde bůh údajně trestal egypťany (netopýři, krev, žáby, kobylky, krysy ...).

Dr. Phibese nalézáme u jakéhosi osobního oltáře, kde vzpomíná na svou ženu a pouští si zvukový záznam, na kterém přísahá pomstu 9, kteří ji zabili (8 lékařů+sestra). Ano, Dr. Vaselius zjistí, že se 4 mrtvými měl jeden společný pípad, a to neúspěšnou operaci paní Phibes. Inspektor a všichni si myslí, že Dr. Phibes je dávno po smrti a není nikdo, kdo by měl důvod se mstít. Ale.

Dr. Phibes nastraží léčku, jeho řidička (žena v černém) předstírá poruchu vozu na cestě, zastaví vůz s jistým doktorem a Dr. Phibes udeří znovu. Inspektor zjištuje, že peníze z účtu Dr. Phibes ve Švýcarsku byly převedeny do Anglie a vybrány jistou ženou. Auto Dr. Hitchparka je prohledáno inspektorem - tentokrát šlo o kroupy - kombinace sněžného děla a kapalného dusíku. Inspektor a Dr. Vaselius dochází k závěru, že Dr. Anton Phibes není mrtev - v jeho rakvi je popel a ne těloa tělo jeho ženy z hrobky zmizelo. Navíc se objevily plákaty, které zvou na koncert Dr. Phibese. Dalším na řadě je podle všeho Dr. Kitai, jehož smrt (havárie dvouplošníku - pilota hryzaly krysy) sleduje Dr. Phibes za hry ženy v černém na housle. Stejně tak jankovitý let letadla sledoval komisař poslaný inspektorem, ale opozdil se o minuty.

Dále sledujeme Dr. Phibese jak si užívá tanečního večera v kulisách kasina ve svém sídle. Doteď nepromluvil a sklenku šampaňského vypil otvorem někde mezi ramenem a hlavou. Další oběť umírá v pánském klubu propíchnuta rohem sochy jednorožce zrovna, když mluví s detektivy. V laboratoři pak Dr. Phibes vaří hustohustý vývar z kapusty. Policie chrání všechny přeživší ze seznamu (2/9). Phibes má solidní skóre - vraždu každé dva dny. Nemocnice, ve které sestra pracuje, je obklíčena detektivy a prošpikována policisty. Inspektor doufá, že Dr. Phibes je už uvnitř a má pravdu. Phibes navrtá díru ve stropě pokoje, ve kterém sestra spí a zalévá její hlavu hustohustým vývarem z kapusty, pak vypouští do akce kobylky, mocně lákané vůní vývaru. Inspektor soudí, že rána "smrt prvorozených" se může týkat syna Dr. Vaseliuse a má pravdu. Jeho syn je pryč. Je nalezena zdravotní sestra s lebkou očištěnou od masa kobylkami.

Dr. Vaselius má telefon - ozývá se jen zvuk varhan. Podruhé mluví Dr. Phibes skrze mluvítko a domlovají si schůzku. Inspektor se chce zúčastnit, ale je omráčen Dr. Vaseliusem. A je tu finále, Dr. Vaselius je přiveden k synovi, který je připraven k operaci, inspektor přihází k vědomí a spěchá do domu Dr. Phibese. Úkol pro Dr. Vaseliuse je prostý: vyoperovat klíček, který má syn v blízkosti srdce, aby mohl odemknout pouto, které drží jeho hlavu pod nádobou s kyselinou, jejíž odtok je spirála a kyselina začne téct na synův obličej za 6 minut (tak dlouho trvala neúspěšná operace jeho ženy). Podaří se operace? Přežije syn? Bude zasažen kyselinou? Někdo jiný bude zasažen? Bude Dr. Phibes zadržen? Bude ztrestán? Nechte se překvapit. Dopředu říkám, že film má nechutně dojemný konec.

Takže 94 minut filmu v kulisách Anglie dvacátých let, detektivní příběh + příběh velké lásky na pozadí zločinu + steampunk vymyšlenosti, řekněme 7/10, mohlo to být kratší.

La Fille de Dracula aka Eine Jungfrau in den Krallen von Vampiren aka Daughter of Dracula (1972)

Opět film Jesse Franca (scénář, režie, část hudby, zahrál si v něm). Příběh se odehrává na zámku Karlstein, jehož okolí a jeho lid byl poznamenaný terorem majitele blízkého hradu - hraběte Karlsteina (Draculy). Dracula je mrtev ... ale. Hned v úvodu je po záběrech hradu a mořského (asi) pobřeží, náhled do moderně zařízeného pokoje (děj se odehrává v současnosti), ve kterém se mladá žena chystá na koupel, tj. odkládá postupně své šatstvo a noří se do vany. Tomuto a její koupeli je věnován poměrně značný obrazový prostor. Vše je natočeno kamerou z ruky a pohledem šmíráka. Žena do poslední chvíle netuší, že je sledována a stane se obětí ... hryznutí. Doufejme, že má fenistil žel.
Ve stejném čase na jiném místě je povolána dcera k matce ve smrtelném křesle, ano křesle. Poprvé se setkáváme s Francem v roli mysteriosního Jeffersona. Záhadně se tváří a neříká nic. Když matka s dcerou zůstanou samy, dozvídá se dcera, že je přímým potomkem rodu z Karlsteina a že v kryptě je uložen první z rodu, který byl prý vampýr. Dcera získává klíč k zakázané komnatě, ve které roky nikdo nebyl. V městečku přiléhajícím k hradu a zámku vidíme ráno v hotelu Jeffersona. Podle všeho se rozhodl prozkoumat zámek. Tou dobou je nalezeno nahé mrtvé tělo ženy z úvodní scény pohozené na pláži. Prakticky okamžitě se objeví novinář Charlie a vyptává se na případ inspektora. Podle všeho něco ví. Inspektor přirozeně odmítá vliv nadpřirozených jevů. V baru však narazí na Jeffersona, který se diví jak může někdo o tak vážné věci (kletba rodu Draculů, zavraždění JFK a holokaust) žertovat.
Následuje camrání mladé Louisy Karlstein po zámeckém parku a její vstup do rodové krypty. Jaká hrůza, v kraptě narazí na rakve! Nečekané. Je vyděšená víc, než když se vzápětí jedna z rakví otevírá a v ní se tyčí oživlá mrtvola. Tou dobou vidíme její sestřenici Karin v couřím oblečku je vystrašena k smrti neznámým mužem v kabátu a klobouku v jiné části zámku. Uklidní ji až majitel zámku hrabě Karlstein, který si prohlíží galerii žen z rodu - všechny mají na obrazech zahalený krk. A přichází Jefferson a trousí moudra o smrtelném tichu přerušovaném výkřiky teroru a věčném zákonu mystéria. hrabě Karlstein se pokouší mu opět zakázat takto mluvit, ale Jefferson se mu vysmívá.
Večer zastihne váženého hrabě Maxe Karlsteina ve striptýz baru - kabaretu Majestic. Opis děje ve striptýz baru je zbytečný. Dále pak divák shlédne očima šmíráka další striptýz - jde o stejnou striptérku jako v baru, ovšem tentokrát v jejím pokoji. Hryz! Tentokrát se oběť brání. Její křik přivolá pomoc, ale pozdě, útočník zvědavce porazí na zem a utíká. Pokud máte podezření na hraběte Karlsteina, vězte, že já taky, vždyť má knír!
Louisa hraje na klavír a podle Karin pěkně. Podle všeho se chce lesbit. Bingo! Když se schyluje k akci - ukazuje se, že Louisa má nepřirozeně velké tesáky, ale Karin to nezastaví. K jejich blbnutí v komnatě tentokrát hraje doprovod na klavír sekretář hraběte. Film začíná mít náběh na erotický film, jak ho možná znáte z televize.
Vyšetřování smrti Doris (taneční umělkyně) zdánlivě nikam nevede, svědek, který se pokusil zastavit vraha, si pamatuje dokonale jen jeho hůl. Jefferson ožívá, když slyší o holi s vyřezanou rukojetí ve tvaru hlavy. Cyril Jefferson je vyslýchán neb je podezřelý - byl viděn jak se camrá onu noc v okolí místa činu (hotelu). Jefferson opět poukazuje na prokletí, které přišlo na kraj po smrti prvního hraběte Draculy, ale inspektor se znovu jen směje. Pak přicháí svědkyně a vypovídá o návštěvě hraběte Maxe v Majesticu a jeho odchodu hned po odchodu Doris ze scény. Navíc hrabě prý kulhá a používá hůl!
Zatímco inspektor má hlavu v pejru, novinář se potají vloupá do zámku a nachází tam onu hůl s hlavou. Onoho rána se opět setkáváme s Karin. Je to moje nejoblíbenější postava - pokud nemá couří obleček, tak má aspoň couří botky. Tak Jess zaplácá nějakou tu minutky ve stopáži jejím procházením po hradbách zříceniny a kocháním se výhledem na okolní kopce a moře. Hrabě je předvolán na policii, popírá vlastnictví hole, nemá alibi na noc ze 3. na 4. února. Je zatčen. Zvrat přichází když se inspektorovi přihlásí hostinská Anna z Hotelu du Roi a prohlásí se za hraběho milenku s tím, že oné noci byli spolu v Majesticu. Hopla. Její manžel (Jefferson) přece pro hraběte pracuje! Hrabě je volný a kulhá si to ulicemi domů, když je napaden otázkami Charlieho a posílá ho k čertu. Charlie navrhuje inspektorovi dalšího podezřelého - sekretáře hraběte.
Anna je po návratu z komisařství ve svém pokoji napadena zahaleným mužem. Její křik přivolá Charlieho (nasával dole), muž uniká oknem. Vidíme siluetu netopýra za zavřeným oknem. Muselo to být? Charlie se vrací na zámek pro rozhovor s Karlsteinem a otevírá mu Karin a zve ho dál, Louisa jej však vyhání a navrch Karin liskne. Louisa přivádí Margot (číšnice z Hotelu du Roi - pravděpodobně milenka sekretáře) do krypty, kde Margot v šoku z vampýra v rakvi ztrácí vědomí. Louisa ji předhazuje vampýrovi - pravděpodobně svému otci a zavírá je spolu v rakvi.
Ráno se spolu probouzí ne úplně oblečené Louisa a Karin (dvě mladé řeziva, jestli jste zapomněli). Dochází k dalším incestním hrátkám. Hudební doprovod je opět skvělý. Jako vystřižený z válečných dokumentů, samý dramatický nástup a když přijde uklidnění, hryz! a Louisa konečně napadá Karin.
Nadchází finále - Anna a Jefferson si spolu vyříkají její nevěru a Jefferson ohlásí vyhlazení monstrosního rodu světlem a ohněm. A tak se i stane. Už už se chystá proklát vampýra dřevěným koílekm, když tu se objeví novinář Charlie a inspektor a konají za něj - Charlie probodává jedno tělo resp. hlavu, inspektor zapaluje druhou rakev a to je konec. Výborně.
Na 78 minut filmu málo děje a příběh má spád posledních 15 minut. Jinak se vleče. Kamera solidní, hudba výborná, nahoty tak akorát, ale to nestačí, takže 4/10.

Les Nuits de Dracula aka "Jess Franco´s" Count Dracula (1970)

Tentokrát jsem se díval na příběh Draculy ztvárněný Jessem Francem, a je třeba říct, že rozhodně nejde o jeden z nespočtu béčkových filmů tohoto extrémně kreativního pána - je to hvězdně obsazený filmový počin - jména jako Christopher Lee (hrabě Dracula), Herbert Lom (van Helsing) a Klaus Kinski (Reinfield) snad stačí, ne?
Začátek příběhu se nijak neliší od knižní předlohy Brama Stokera (pomíjím, že film není natočen formou deníku). Londýnský skoroprávník Jonathan přijíždí za svým klientem na jeho hrad. Cestou je nesčetněkrát varován lidmi (zde zaráží fakt, že kdejaký vesničan v Rumunku 19. století umí anglicky) i podivnými úkazy - třeba když mysteriosní kočí poslaný hrabětem zahání smečku vlků - zde se projevila genialita tvůrce - místo vlků jsou použiti němečtí ovčáci a Franco se to ani nesnaží skrývat. Nabízí se otázka: je snad kočí sám hrabě? Kdo zná příběh ten ví.
Jonathan je na hradě přivítán a ubytován samotným hrabětem a pří té příležitosti si všimne, že Draculův obraz se neodráží od zrcadla, ale na nic se neptá. Klient je klient a jde spát. Další den obtěžuje hraběte nesmyslnými otázkami: proč se stěhuje do Anglie a opouští rodinné sídlo, tak krásný hrad? proč stěhování nevyřídil poštou lacněji? Později zjistí, že se stal Draculovým vězněm. Zkoumá tedy pokoj a kochá se výhledem z okna do rokle. Je napaden netopýrem. Tehdy dochází ke klasickým scénám jako je napadení 3 zplozenkyněmi ďábla, kdy se ukazuje, že hrabě není až takový hajzl - zachraňuje Jonathana a 3 bytostem z pekel (řeziva, přesně podle knižní předlohy) předhazuje místo něj plačící dítě v pytli. Dvě mouchy jednou ranou - zachraňuje Jonathana pro sebe a na hradě je konečně ticho a klid.
Jonathan se probouzí a není si jist rozdílem mezi skutečností a zlým snem. Že se něco děje zjišťuje ze dvou ranek na krku. Vylézá oknem na chatrný hradní ochoz a s nasazením života leze do komnat hraběte. Ejhle! Bedny. Ne švédské, prostě bedny. A 3+1 rakev (bez Donutila). Otevírá nejzdobnější - v ní leží hrabě. Po obsahu dalších tří se nepídí, možná tuší, že tam jsou ony tři pekelné dívky. Skokem z ochozu na přístupovou cestu utíká z hradu a my se s Jonathanem dále setkáme až při jeho probuzení ve speciální klinice Dr. Van Helsinga, kde je v péči Dr. Sewarda (hrubý rozpor s knihou). Seward v knize je vskutku psychiatrem, ale na své klinice. Van Heling pak je lékařem extra třídy a Sewardovým přítelem z Holandska. Nevadí.
Ve stejném ústavu dlí zoofágní magor Reinfield, který jako první vycítí, že "On přichází" a vyhlíží jej z okna v zahradě domu, který byl dlouho prázdný a nyní byl koupen novým majitelem. Prozradím, že majitelem je hrabě D., což by jistě poznal i nebystrý divák podle dřevěných beden. Film vynechává pasáž o mysteriosní pouti beden do Anglie, což je škoda. Konečně na scénu vstupuje Mína (Jonathanova snoubenka) a její přítelkyně Lucy. lucy je ve spánku lákána hlasem a za oknem vidíme siluetu netopýra. Ztvárnění netopýry létajího za oknem bije svým neuměteltvím do očí. V náměsíčném stavu odchází z domu a vrací se do postele v jiném stavu - malátná, apatická, s příznaky velké ztráty krve a 2 rankami na štíhlém, bílém krčku. Hmm. Bílém ... Dr. Seward nechává Mínu poslat pro Lucyina snoubence, američana Quincyho Morrise, tak je její stav vážný. A díky následujícím nočním návštěvám hraběte D. i přes krevní trasnfúze je horší a horší, až nakonec umírá bezprostředně po Draculově sosání. Ten je však přistižen Mínou a tajemství je prozrazeno, ačkoliv profesor Helsing leccos o Draculovi věděl (i od Reinfielda - který přišel takto o dceru, když s ní byl na tripu v Transylvánii, tak od "blouznícího" Jonathana), tak jistotu získal až po smrti Lucy. Přestože Quincy řekl řezivo ještě před její smrtí (zasnoubení se), tak nevíme jestli konal včas (do 20 minut) a jestli vůbec - kniha ani film se o tom nezmiňují.
Prof. Helsing se konečně odhodlává k činu - čte ostatním vybrané kapitoly ze skript Nemrtví pro první ročník oboru Černá umění (myslí se temná ne africká). Když je pak nalezena mrtvá holčička s prokousnutým hrdlem, je Helsingovi vše jasné - Lucy je nemrtvá. Důkazem je prázdná rakev její luxusní kryptě. Helsing, Jonathan a Quincy čekají na její návrat z dalšího výletu (před úsvitem) a učiní příslušná opatření - kůl do drdce a oddělení hlavy od trupu. Trojice nyní jde po Draculovi. Vědí už, že bedny s hlínou jsou jeho úkryty. Mína soudí, že klíčem k hraběti může být Reinfield (byl donucen hrabětem vyrvat mříže své cely a skočit z druhého patra na dlažbu) a dostává svolení promluvit s ním. Quincy, Jonathan a Seward se vloupají do sídla hraběte. Tam se rozpoutá ZLO - bouře, křik a dokonce i vycpaná zvířata jakoby ožívala. Mezitím Mínu napadá na hraběho příkaz Reinfield ve své cele. Zvířata zastaví až hrozba křížkem, který mstitelé dostali od Helsinga jako zbraň na obranu proti nemrtvím. Zároveň je zlomena dočasně i moc hraběte nad Reinfieldem a Mína je zachráněna.
Stejného večera Helsing má mozkovou příhodu a ochrne na dolní končetiny. Mína se jde bavit do opery a podle všeho i hrabě, ledaže by šel na baštu. Daří se mu obé. Hrabě však tuší, že v Londýně mu pšenka nepokvete a kupuje si lístek na loď do Varny. Quincy a Jonathan jsou posláni na hrad rodu Draculů po souši a měli by jej tam čekat a definitivně zlikvidovat. Předtím se však hrabě přichází rozloučit s profesorem a Mínou, profesor jej vyhání za cenu možného požáru ve svém sídle, když z hořících polen ustaví na podlaze (dřevěné) kříž. Quincy a Jonathan na hradě nezahálí, nekouří doutníky ani nepopíjí lahodné tokajské, ale likvidují draculovy "dcery" a znehodnocují jeho rakev (vysvěcením). Hrabě a jeho doprovod tvořený spřátelenou cikánskou tlupou se již blíží k hradu. A Quincy s Jonatanem na ně svalují z hradeb obří balvany. Doprovod se statečně rozuteče a hrabě je zlikvidován, tentokrát je použit oheň. Hořící rakev s tělem je pak pro větší zneuctění svržena z hradeb.
Tento 94 minut dlouhý film nepřináší žádné převratné triky (vlastně tam úplně chybí) a stojí především na výkonech herců, atmosféře, kompozici záběru a stoupající úrovni napětí. Závěrem je třeba vyzdvihnout soundtrack z dílny Bruna Nicolaie. Jak on musel mučit muzikanty, aby tak pěkně hráli ... Komu tento film doporučit? Především fandům steampunkových kostýmů - protože se příběh filmu odehrává ve století páry, a pak všem, kdo ve věku od 6 do 88 let a nemají lautr hovno co dělat. A hodnocení navzdory všem strašně chytrým drržitelům patentů na vkus z čsfd a imdb: 7/10!

Sexual Historia del O

Sexual Historia del O aka The Sexual Story of O (1984)

Tentokrát se podíváme na jednu z nesčetných variací na téma /Story of O/ z dílny španělského veterána B-filmů Jesse Franco, autora minimálně 200 filmů.
Film začíná zostra. Hlavní hrdinka je do dvou minut postříkána ... kropícím zařízením v parčíku a hned v páté minutě dochází ke striptýzu. Je třeba říct, že částečnému. Kalhotky a ponožky si ponechává na sobě!? Tomu říká pohodlí? Chodit v ponožkách? Striptýz je sledován párem (on+ona) voyerů, kteří evidentně mají něco za lubem.
Jestliže dosud byl soundtrack směsí zcivilozavných španělských melodií a popu 70. let; a toto je doprovázeno adekvátními kamerovými prostřihy (květ růže, prsa, květ růže a včela, podpoaží, prsa, květ růže), tak v osmé minutě přichází kulturní šok - hlavní hrdinka se za broukání si haydnovy Ó jde vychcat. Fantazie. Samozřejmě o minutu později už skotačí na diskotrysko hit z rádia bez kalhotek a v ponožkách. Nakonec se vrací k četbě románu Normana Mailera. Pár voyerů se zatím snaží upoutat její pozornost a nakonec se daří, když On pohvizduje ódu na radost (pro zvrhlíky má tato skladba stejný význam jako Stardust pro špiony - je to poznávací znamení).
Po dlouhém očním kontaktu Maria (On z voyerů) se naopak O (americká turistka) vystavuje jejich zrakům (skoro nahá v posteli). Mario a Mara pak spolu obcují, zatímco O ve svém pokoji přes dvůr hotelu masturbuje (16. minuta). Výtečně. Háček se zasekl a Mara jde vyzvednout O v jejím pokoji. Mara má nekonvenční styl olékání: kozačky a zimní šál, a když je sakra zima, tak tanga navrch. Další průběh je očekávatelný, dochízí ke trojce a když je pak Mara ze trojky vyvržena Mariem zažívá slovy klasika "kurevskou nudu". A nýčko už nám do konce filmu schází necelá hodina. Bezva, jo.
Postupně se dozvídáme, že Mara a Mario prodávají mladé dívky párům zvrhlíků, kteří je zabíjí. Mario projevuje váhání, ale jeho poychybnosti přebíjí Mara slibem, že je to naposled, že už mají vyděláno, a navrch kuřbou. Je rozhodnotu. Mara navštěvuje O (nyní už víme, že se jmenuje Odile) a dává jí cosi jako poslední lesbení (cca 40. minuta). Před cestou na ostrov. Na ostrově se stanou hosty v sídle "Princess Bombaqi". Začíná smlouvání o ceně. Cena za "O" bude vyšší bude-li vědět, že zemře. Mara a Mario si obchod nechtějí komplikovat a nadále pokračují v jednání s P. Bombaqi ve španělštině, tak aby "O" nerozuměla ani slovo o tom, jak byla její předchůdkyně hloupá, když až do samého konce nepochopila, oč jde (a to to byla rodilá španělka, prosím).
Bombaqi a její manžel byli staromódní a nikdy neměli sex s černoškou. Že prý byl manžel rasista. Bombaqi se líbí Mauři, její partner Maury nenávidí. Máme tady výchovný okamžik. Podle všeho jsou největší záporáci filmu rasisté, a to je špatné, áno? Pak (53. minuta) přichází další vrcholný moment pro náročného diváka, kdy "O" během klábosení a vtipkování u večře odchází za účelem vyřígání se u palmy (po dvou skleničkách vína - červeného - beztak nějaké kyvé).
Pak dochází pravděpodobně ke klíčovým scénám filmu: Mario se odmítá podílet na zvrhlém počínání a jde si zakouřit na pláž; Mara načíná "O" okusováním prstů na noze; "O" je stále v bezvědomí, když přichází hvězdná chvíle současného bombaqina životního partnera - po chvíli sexu se rozpláče a přiznává, že nemůže a jde se vyplakat P. Bombaqi na rameno, eh prso. P. Bombaqina doteď vše sledovala s uspokojením a uspokojováním se. Mara tuší, že kšeft je v hajzlu. A to vše během 10 minut - film konečně dostává spád, byť velice malý.
Vše zachrání alespoň pro tuto chvíli Bombaqi, když odkládá špinavost na příští den a spolu s Marou opečovává svého partnera. Ten se tváří jako Al Bunda, když se zasní o striptýz baru, plné šrajtofli peněz a Peggy pod drnem.
A nadchází ráno, Mario se stále prochází po pláži, "O" se probouzí s kurevským bolehlavem a spoustou otázek: jak sem se dostal do postele, proč jsem poslintaná, kde jsem a kdo mě poslintá příště, proč cihla hozená do vody dělá kola stejně jako oblázek? Pak si to rozdá znovu s Mariem v trávě, kde je nachytá Mara a vleče "O" zpět do sídla, kde jí omámí injekcí neznámé drogy, "aby byla povolnější". Dobrá práce, Maro!
"O" se probouzí z omámení a nevěří svým rozmazaným zrakům: blíží se k ním Mara v plynové masce s řetězem a Bombaqi ve fetišistické kukle ala URNA s řemdihem +1. Řětězem je připoutána k posteli, vše sleduje Mario skrz okno z terasy. Zasáhne včas? Zasáhne vůbec. Těžko - je to přece Bombaqin partner. Následné mlácení je natočeno vyloženě art stylem, který nemá s realitou nic společného. Najednou má každá ze zvrhlých cour svůj řemdih+1 a vše je rozmazáno, ale i tak nemusí být divák expertem na násilí, aby seznal, že takový počet úderů kamkoliv není možné přežít při vědomí, je-li to možné vůbec.
Konečně se ztopoří i Bombaqin partner a P. Bombaqi si užívá. Mara opět masturbuje - překvapení. Když kde nic tu nic vidíme Mario kterak utíká po pláži s brokovnicí. Ano správně, odpraví trojicí darebníků a jako správný gentleman odnáší "O" v náručí do moře. Jestli si yslíte, že správně jsem měl napsat do člunu, tak ne, do moře je správně. Výborně. Jistě je to plavec extratřídy a uplave s "O" v bezvědomí ve vleku minimálně 10 km v plandavých hadrech na pevninu. Fandit mu nebudu.
Tak to byl cca 88 minut dlouhý film z dílny ležendárního Jesse Franca (scénář i režie). Inu délka do hodiny, omezení sexuálních scén na minimum, realističtější mučení a konverzace duchaplnější než: "nepiju alkohol." tohle je španělská pařba, všichni musí být opilí. "tak jo." by neškodila. Jinak pokud jste fandy hustohustého pubického ochlupení je to film pro vás. Jess Franco si vyhrál s detaily více než dobře a jediným zklamání pro vás mohou být vyholená podpaží (Jessi máš malé nevýznamné plus - vždyť se psal rok 84!). Verdikt zní: 5/10 (viděl sem větší blbosti).

"Wet & Rope" aka "Shudojo: nure nawa zange" aka "Wet Rope Confession"

Japonsko, 1979, cca 70 minut

Děj začíná svatbou zdravotní sestry a lékaře jedné nemocnice, kteří se vydávají na svatební cestu. Pravděpodobně v hotelovém apartmá jsou přepadeni dvěma ničemy - muže znehybní, ženu je zneuctěna ve vaně. A to je teprve 4. minuta! Samotné vyobrazení scény je tak měkké, že by bylo lze vysílat v TV i před 20. hodinou a v kině pro děti od 9 let. Žena klade odpor jen zpočátku a nakonec si to podle všeho užívá!?. Muž po skončení hanebností se chce opít a činí tak následujícím způsobem: pije lahváč ze sklenice! Inu jiný kraj, jiná zhovadilost (Japonsko) - civilizovaný člověk po traumatu by volil nějaký tvrdý alkohol. V artové verzi filmu prý hrdina usrkává víno a zakusuje sýr.
Muž přirozeně bere znásilnění manželky jako útok na svou vlastní čest a se slovy: "ztratila jsi nevinnost", ji vyhání z domu a zakazuje volat policii, protože by to na něj vrhalo špatné světlo. Jaká ostuda být manželem znásilněné! Žena se pokusí o sebevraždu skokem ze skály do moře, ale zastaví ji kněz č.1 a posílá ji do kláštera.
Tam se nestačí novicka divit: zatímco matka představená baští k večeři řízky s oblohou, tak řadové sestry mají k večeři něco mezi rožkem a vekou + nějaké krabicové víno (nepochybně). Veka (tvrdá) je zhusta užívána jako sexuální hračka (13. minuta). Klíčová scéna (2 jeptišky+rožek) se odehrává v kapli kláštera, čemuž přihlíží pravděpodobně kněz č.2, který zrovna pulíruje nádoby na svěcenou vodu (nebo možná pisoáry). Na scénu vstupuje s bičem a 2 darebné jeptišky se předhánějí v prosbách o přednostní a tvrdší zmrskání (18. minuta). Jeho
funkce (kněze) je novicce vysvětlena spolubydlící tak, že "dělá z nás lepší společnice /čti kurvy/." Následuje pověšení za ruce na hák a natažení do vzduchu. Novicka je zmatená a běží do jiné kaple prosit boha o radu. Tam ji najde zraněný chlápek a požádá o pomoc. Novicka mu poskytuje první pomoc (vytahuje kulku z ramene) a divákovi se dere na mysl otázka, jak se sakra dostal do ženského kláštera?
Raněný ji žádá o kontakt s jistou Yoko Kasama. Novicka (Miki) se po ní ptá a je hrubě odbyta. Zároveň (druhý den ráno) se u brány objeví policie a pátrá po raněném muži. Miki jej neprozradí. Pak je poslána matkou představenou s psaním do jiného kláštera a jako doprovod spolubydlící (Maria), která ji má hlídat, Cestou se staví na diskotéce?! Miki opět nechápe. Maria je očividně známá a oblíbená v klubu - frajeři ji vyzývají k tanci a kupují jí pivo. Když se frajeři pokuší sbalit Miki - utíká. A film rázem připomíná film jeptiška na útěku (brr). Zato
Maria se "nechá" chytit, když vběhne do bytu (2 frajerů z diskotéky) - ano správně, dochází k sexuálnímu uspokojování. Miki mezitím nakupuje zdravotnický materiál pro raněného muže, kterého ukrývá někde v klášteře.
Večer se obě vrací do kláštera, kde matka představená s knězem č.1 plánuje "pařbu Sv. Zvířete"?! Miki v se v noci vytrácí do kaple, aby ošetřila raněného. Netuší, že je sledována Marií, kterou muž odhalí, jak naslouchá za dveřmi, a pro jistotu zprzní, aby ho neprozradila!? Ukazuje se, že muž v klášteře hledá svou sestru rozhodnutý se vrátit s ní domů a Miki chce jít s ním. Maria je chycena sestrami a vyslýchána matkou představenou, stejně tak Miki - je přivázána na kříž a výslech pokračuje za asistence perversního kněze č. 2 a jeho biče (43.minuta) a taky zubů. Mučení zastavuje kněz č.1. Miki je jím vyreklamována a probouzí se v jeho pokoji. Tam ji za neustálého modlení za její hříchy osahává (minimálně).
Raněnému přinese chleba Maria a notně ho tím vyděsí. Mírným mučením bradavek od ní získá onformaci o své sestře - zemřela během trestu (od kněze č.2 asi). Tou dobou se Miki kaje před knězem č.1. Ten jí nabízí úlohu ovečky při "pařbě Sv. Zvířete". Pak odhání studenou vodou tělesná pokušení. Jeho snahu hatí matka představená. Takže zase sex (50. minuta), a to si kněz č. 1 ani nesundá plínku! Kněz č. 2 přihlíží a podle všeho jet bláznem. Během čumendy olizuje pisoáry (nebo snad nádoby na svěcenou vodu?).
Konečně začíná "pařba Sv. Zvířete". Místní honorace přichází do kláštera a za patřičný tučný obnos získá právo vstupu na rituál. Mezi muži se vybírají další peníze na "spásu zbloudilé ovce" - v zásadě jde o aukci. Zbloudilou ovci (Miki v plyšovém kostýmu ovečky) vydraží muž č. 11 a ihned se pokouší o její zprznění a po počátečním odporu se mu daří - aby ne, když mu knez č. 1 požehnal. To vše před publikem z řad honorace a řádových sester. Konečně víme, proč je řád nejlepší ve vybírání příspěvků na charitu. Ostatní sestry pak musí předvést chození po čtyřech se zvednutými sutanami a je s nimi obcováno také. Ne vždy na bázi dobrovolnosti (62. minuta). Miki poznává díky tetování v pořadatelích pařby jednoho z útočníků, který ji kdysi znásilnil a dochází jí, že vše byl předem připravený plán, jak získat nové maso do klášter/hampejzu. Když se ji pokusí znásilnit podruhé, je zachráněna raněným mužem. Když se snaží spolu utéci přichází opět policie (lékárnice práskla nákup Miki policii).
A to je konec pařby - honorace utíká, aby nebyla kompromitována a matka představená upadá do mdlob - takhle s knězem č. 1 opatství (funkci) nikdy nedobudou. A přichází happy-end, jak jinak než stylový, raněný muž obcuje s Miki na seně (70. minuta).
V necelých 70 minutách je minimálně 6 sexuálních scén, natočených ve stylu "A je to", psychologický vývoj postav veškerý žádný. Interiéry, atmosférický soundtrack a saténové noční košile jeptišek už dojem nezachrání. Inu žádný skvost jsem nečekal (film je japonského původu) a jako plus mu lze ještě přičíst poměrně krátkou stopáž. Ale viděl jsem i horší exploitation filmy - takže 4/10.

Voditel dlya Very

Voditel dlya Very (2004)

země původu: Rusko/Ukrajina
IMDB: http://www.imdb.com/title/tt0416292/

Příběh se odehrává v roce 1962 v Ukrajinské SSR, přesněji někde na Krymu. Lidské drama se odehrává mezi nemnoha postavami filmu. Ústřední roli hraje jak sám název filmu napovídá řidič - seržant RA Viktor (Igor Petrenko), který je přidělen k službám ženerálovi Serovovi a čas od času jezdí i ves službách jeho rozmazlené dcery Very (Yelena Babenko).
Hned od začátku svého pobytu v sídle velitele vojenského okruhu je Viktor mlsně okukován a sváděn služkou pana domácího Lidou (Yekaterina Yudina) a to zprvu nepříliš úspěšně. Na pornofilm to zatím nevypadá. Viktor a ženerál Serov zjišťují zhruba současně, že Vera je těhotná a pokusila se zařídit si potrat v oblastní nemocnici, který ovšem lékaři odmítnou provést pro pokročilé stadium těhotenství (rozkladu). Vera si ovšem ví rady a pospíchá za nejlepší kamarádkou - rozmazlenou dcerou admirála (pravděpodobně velitele černomořské flotily) a ta jí dává správný kontakt. Otci úmyslně lže a za otce označuje nedávno zavražděného (KGB) otcova přítele z armády. Ženerál se dovídá, že po něm samém pase KGB a že má ve svém okolí práskače. Jde o starý případ, kdy ženerál zakázal hasičům a záchranářům zasáhnout na hořící lodi s desítkami lidí na palubě (kdo neuhořel, se utopil). KGB je přesvědčena, že ženerál má písemné rozkazy k tomuto činu a snaží se mu je uloupit, aby se nemohl hájit. To je úkolem kapitána Zmrda (Andrei Panin), který k fízlování naverbuje i Viktora.
Viktor, jehož přáním je dosáhnout důstojnického stavu se nechá vmanévrovat do pozice ctitele Very a všude ji stínuje. Tak zjišťuje při oslavě na lodi admirálovo dcery, že otcem je kubánský důstojník "Roche", toho času na výcviku diverzantů v SSSR. Ten na lodi klátí co chodí. Viktorovi se fízlování nelíbí a chce skončit, ale kapitán Zmrd je proti a naznačuje mu, že případná svatba s ženerálovou dcerou by znamenala konec kariéry v armádě, protože ženerál je odepsaný. Film obsahuje i prvky akčního filmu. Nejprve Viktor zachrání ženerálovi život, když jejich auto s poškozenými brzdami míří z útesu. Za to je Viktor odměněn pobytem ve vyšetřovací vazbě a výslechy KGB. Na přání Very je z vězení vysekán ženerálem. Dále můžeme shlédnout záchvěv neobyčejného hrdinství (blbosti), když se Viktor vrhá smrti vstříc v hořící garáži, aby zachránil před ohněm ... auto! Inu Osel. KGB je přesvědčena, že zachraňoval ženerálovy dokumenty o jeho nevině a z vězení jej musí osobně vyvést ženerál. Tou dobou už Lida (žárlí na Veru, chce Viktora) dosáhne svého a vztekne Viktora tak, že se neudrží a znásilní ji napůl na dobrovolné bázi obou. Lida ovšem dostává výpověď a vrací se snad do lágru a ze všeho viní Viktora.
Vere se konečně narodí dcera (asi) a když ji přivezou domů, kapitán Zmrd se svými pochopy z KGB rozjede pátrání po dokumentech pod záminkou odhmyzení baráku chemickými prostředky. Zároveň kapitán Zmrd zařídí Viktorovi odjezd na studia o měsíce dříve než bylo dohodnuto, aby se ho zbavil. Když odjíždí na letiště, Viktor v půli cesty otočí vůz a jedou zpátky, protože Vera si zapomněla cosi v pokoji. V domě je svědkem vraždy svého otce (původně kamuflované jako oběšené). Je zastřelena i s otcem a vše je naaranžováno jako její dílo (rozšířená sebevražda). Kapitán Zmrd zjišťuje, že přežilo dítě a že Viktor taky leccos viděl a nechá ho pronásledovat. Honička auty končí na pobřeží Černého moře a Viktor s dítětem se schovává ve skalních útesech, kde ho nakonec dostihne kapitán Zmrd. Nyní přichází překvapení (?!), nezastřelí je! Viktor dítě předává Lidě a odchází neznámo kam se slibem, že se vrátí.
Film je natočen v nádherné krajině kolem Sevastopolu, výprava odpovídá době a soundtrack taky. Rozhodně je to sledovatelný film. Minimalně 7/10.

Ding!!

Jsem zpět!