Dnes již klasické německé brakové dílo Carla Th. Dreyera využívající dobové obliby brakového umění všeobecně.Hlavní hrdina, Allan Gray se ubytuje v malém pensionu na břehu řeky, pravděpodobně někde na německo-francouzském pomezí. Na jehoo nervovou soustavu pakticky ihned začnou útočit nevysvětlitelné a neospraveditelné úkazy - mumlání v podivném jazyce, jehož zdrojem je slepý stařík. Samovolné odemykání a otevírání dveří. Nezvaná návštěva v podobě zmate(č)ného staříka, který předá Allanovi balíček k otevření po jeho smrti a říká, že ona nesmí zemřít.
Allan je čímsi puzen jít ven na procházku, mine tedy bohatě zásobený bar v hale a jde až k opuštěnému (zdánlivě) vodnímu mlýnu a začnou se dít věci. Registruje stíny bez zjevných zdrojů stínů, jednou je to jednonohý veterán z první světové (pravděpodobně Francouz, stojí na straně zla), podruhé kopáč na dvoře, dále tančící páry a celá stínová kapela. Pokračuje v průzkumu, nachází pokoj dekorovaný lebkami a preparovanými kostrami dětí a opic a v jedné místnosti konečně dojde ke spřažení vojákova stínu s tělem vojáka. Nikdo v ddomě si Allana nevšímá, až na mysteriosního muže, který se jej jen tak mimochodem zeptá jestli něco neslyšel a rozpoutá se dialog podobný dialogu dvou idiotů.
Stín dítěte bez dítěte v parku vede Allana k panství muže, který jej prve navštívil v pokoji. Oknem vidí jak po něm střílí vojákův stín. Muž umírá. Předtím dává retardované dceři Gisele medailon. Celou dobu se nikdo nepokusil o první pomoc, to byly časy! Allan otevírá balíček, který shodou okolností nosí stále u sebe. Otevírá knihu o vampýrech a dozvídá se o způsobu jejich "života". Druhá dcera, simulantka Leone je přistižena jak se courá při úplňku po zahradě. Allan s její sestrou ji naleznou jak leží na lavičce a kdosi se nad ní sklání a když je spatří prchá. Je to stvoření, které evidentně má hlavní slovo mezi bytostmi ve mlýně. Po setkání s dívkou evidentně ožívá, naopak Leone opět upadá v bezvědomí. A jsme téměř v polovině filmu.
Leone se probouzí s přáním zemřít, již předtím blouznila o krvi (a půdě) a nyní již bezpečně ví, jakým prokletím byla stižena. Za chvíli jí zase otrne, když předvede nejkrásnější filmový ďábelský úsměv a úšklebek roku 1932 v kategorii horror/rodinná komedie, a to když se jí začnou sbíhat sliny na vlastní sestru.
Zachrání Allan alespoň Gisele? Osvobodí duši Leone od prokletí? Zastaví někdo řádění nemrtvých? Zemře při tom Allan hrdinskou, leč hlupáckou smrtí? Je lékař spojencem sil zla? Je Allanovo podezření vyvolané knihou, předešlým setkáním s lékařem ve mlýně a faktem, že lékař navštěvuje pacientku jen v noci, důvodné? Dopadne transfuse Allanovy krve Leone dobře, nedostane žloutenku? Hraje lékaře opravdu L.D.Trocký? Odpovědi na tyto otázky poskytne shlédnutí filmu až do kýčovitého konce, kterému chybí snad jen sex v loďce (viz série James Bond a Pornoholocaust).
Film má všechna plus dané dobou svého vzniku - atmosféru nezničenou nesmyslným nasvícením, nevkusnými filmovými efekty syntetickými soundtracky. O hudební doprovod postavený především na smyččích se postaral Wolfgang Zeyer. Efekty stínu odděleného od těla film dává na frak i filmům o půl století mladším (viz Dracula Jesse Franca, Ghostbusters apod.). Film není ani zbytečně dlouhý, 73 minut je tak akorát. Dohromady tedy 9/10.
Žádné komentáře:
Okomentovat