pondělí 27. června 2011

Galaxy of Terror aka Galaxie teroru (1981)

Tentokrát z mainstreamového sci-fi soudku, film B.D.Clarka natočený studiem MGM.

Film začíná dramaticky - vesmírný koráb Remus z planety Zergeus ztroskotá na planetě Morgantus. Mistr Zergea vysílá záchrannou misi, jejíž lodi velí nepěkná kapitánka přeživší masakr na planetě Hesperus, o které se tvrdí, že je šílená (bude střílet z "retrokanónu). Minimálně. Bude to pekelná jízda. Pátrání po ztroskotancích začíná. Nejvíce se vyznamená Kos - věčně je ze všeho v hajzlu a pokud nezvrací, nebrečí či neřve strachy tak umírá. Akce se nevyvíjí vůbec dobře... ani trochu.

Najdou někoho živého? Zbláznily se přístroje či jejich obsluha? Jsou na planetě sami. Přežijí oni sami? Rozdá si to kapitánka s mrtvým tělem Kose? Sbalí starý velitel výsadku Elvar bloncku s nepřísným drdolem? Umře při pokusu o to? Zmocní se šílenství všech? Bylo by divu, když dojde i na chapadélka? Je kuchař opravdu neschopný kuchař? Pozabíjí se zbytky týmu mezi sebou? Udělal by to Mirek Dušín? Takhle se musíte ptát.

Po nemastných neslaných prvních 20 minutách z celkových 78 se film stane koukatelným a nakonec i zajímavým. V napětí diváka kromě obecně tmavého prostředí planety, lodě, jeskyní udržuje i geniální soundtrack Barryho Schradera. Ten je asi ze všeho vůbec nejlepší. 7/10.

Citát: Bůh pošle maso, ďábel kuchaře.
P.S. Nepoužívat na adresu baby, která vám robí oběd, mohl by být poslední.

Robinson und Seine Wilden Sklavinnen aka Robinson and His Wild Slave Girls aka L´isola dei Piaceri Proibiti (1972)

Překvapení! Další film z dílny Jesse Franca! Tentokrát ho točil v německo-francouzské-izraelské koprodukci pod jménem Frank Holman.

Film začíná zostra. Špatně placený lékárník Robinson Schmidt vysype obsluhované blondýnce s velkýma balónkama tablety do výstřihu a dostane liskanec za velice ochotnou pomoc. Nadrženec jeden, fuj! Doma ho čeká sekýrnická manželka a sekýrničtější tchýně. Není divu, že se oddává snění v duchu své oblíbené knhy (Robinson Crusoe), ale místo Pátka si představuje Středu a Sobotu se středníma balónkama a květy ve vlasech místo oblečení. Robinson je vůbec dobytek - myslí na ex s manželkou ikdyž je zpatlaná krémem na noc (chybí jen okurková kolečka). Perversník je poslán do laboratoře, aby si hrál a nezlobil. Snění pokračuje a víc a víc ovlivňuje jeho práci, až jednou přijdou dvě reklamace najednou: zrzka s knírem a stařík s balónkama, Robinson totiž zaměnil "breast and hair enhancement". Dostává padáka.
Podaří se Robinsonovi a jeho opičímu asistentu vynalézt něco užitečného? Zbohatne? Skončí jako bezdomovec? Koupí si ostrov a bude na něm chodit nahý a smrdět solí?

Řeklo by se tuctový film o frustrátovi, kterému se nedaří, ale má zaručený plán, jak z toho ven. Film kombinuje prvky romantické komedie, erotického filmu na nově a psycholodického dramatu a na pár minut i thrilleru. To jsem si teď vymyslel. Soundtrack v duchu latinských rytmů je přiměřený obrazu, kterým nás režisér krmí.

Zajímavost: Ve filmu se objeví Jess Franco v roli režiséra bude pořádat "porňopárty".

76 minut stopáže, krapet zavádějící název (spíše by se místy hodilo Divoké slečny a Robnson, sexuální otrok), hodně zvratů a komediálních situací, krásná příroda. Inu, solidních 5/10, poklad to není, ale proti Koljovi sem aspoň neusnul.

neděle 26. června 2011

La Chute des Aiglés (1989) aka Pád orlů

Po nějaké době tu mám zase jeden kousek od Jesse Franca (režie, scénář, úprava námětu a mám podezření, že i námět napsal sám pod pseudonymem). Kdo zná nějaké filmy Jesse Franca bude tentokrát zklamán, žádné "prasárny" v něm nejsou. Bohužel. Kostýmy jsou ve filmu slušivé.

Září 1939, Berlín: Na oslavu narozenin Lili (Alexandra Ehrlich) přichází její ctitel z řad hrdinného wehrmachtu Petr a jeho otec, který party rozjede oznámením války s Anglií a Francií. Otec Lili (hvězdný Christopher Lee) spěchá k telefonu, aby nechal skoupit, co nejvíce válečných půjček, protože spekuluje na německé vítězství. Lili odmítá švarného vojáka Petra (Mark Hamill) a zamiluje se do mladého pianisty Karla (Antonio Mayans), ze kterého se vyklube pacifista a antifašista. Ironií osudu se právě on stane hrdinou wehrmachtu a obzvláště se vyznamená při Rommelově dobrodružství v Africe. Lili během války zpívá v baru vojákům na dovolené a zotavené v Berlíně (mimo jiné se zase setká s Peterem. Její milý pianista s ní přerušuje všechny kontakty (Lily podporuje válku) a horuje pro Hitlera. Mezi Lily a otcem to začne jiskřit poté, co mu oznámí úmysl přidat se ke zdravotnickému sboru ... a odjet na východní frontu. Zlomený otec se pomalu upíjí v baru. Další a další rány na něj doléhají.

Otevře východní fronta Lily oči? Jak moc se sblíží na východní frontě s důstojníkem, kter ji poskytuje akompanii a ochranu (Ramon Estevez/Sheen - bratr Charlieho, syn Martina) Bude naplněna Petrova láska k Lily? Vrátí se Lily z východní fronty a Karel z Afriky zdrávi? Setká se někdy Lily s pianistou Karlem? Dožijí se oba setkání ve zdraví? Dojde na nechutnosti? Kdo vyhraje válku?

To se dozvíte, shlédnete-li tento 90 minut dlouhý film až do konce, což není úplně snadné, protože je to nuda, šeď, šeď, která by se jistě dala zkrátit o dobrých 20 minut. Minimálně o bojové scény, které jsou tak odfláknuté, že by bylo lépe filmu bez nich. Hrdinové zažívají i dost humorných situací na pozadí osobnostního přerodu (Petr, Karel, Lily, její otec). Film je něco mezi tragikomedií a psychologicko-válečným dramatem. To jsem si teď vymyslel. I na Jesse Franca slabé, uznávám. 2/10, maximálně. Stále o úroveň lepší než Pornoholocaust.

středa 22. června 2011

Detsembrikuumus aka December Heat aka Krvavá revoluce (2008)

Co to tu máme tentokrát? Estonský historický film režiséa Aske Kaseho o událostech závěru roku 1924, tedy pět let po získání nezávislosti.

Ze Sovětského svazu přes hranice míří skupina mužů se zbraněmi ... tou dobou v nuzném bytě novomanželů Tanela a Anny probíhá novomanželská hádka ... a na náměstí kolportér křičí: "komunistická hrozba pominula" ... v Leningradě se protestuje proti procesu s estonskými komunisty ... v Tallinu se zas slibuje smrt fašistickým generálům. To by tak v kostce bylo zadání (prvních deset minut) a dalších 82 minut divák absolutně neznalý historie sleduje osudy Tanela, Anny, Estonska, pekaře a jeho darebného synka a "Právníka" - revolucionáře numero uno, kterak se snaží o řešení propletence vztahů na pozadí probíhajícího uchopení moci lidem. Bacha spoiler: bude potlačeno kontrarevolucí.

Film jsem viděl bohužel v českém znění a je třeba bez obalu říct, že distributor je šulín. Opomněl nechat přeložit dialogy spiklenců Kominterny v ruštině. I titulky by posloužily účelu, zvlášť když některé scény trvají i několik minut. To je další kámen úrazu filmu, moc se v nm mluví a vysvětluje kdo, koho, proč? Ve výsledku tendenční, nudný 92 minut dlouhý film, který zachraňují jen dobové kostýmy a interiéry. Napětí veškeré žádné. Kdybyste chtěli vidět historický film natočený tak, abyste se nenudili už po 20 minutách, podívejte se radši na Bumerang, Proti všem nebo Dny zrady. Toto je nuda. Škoda, že se tématu neujal Jess Franco, jistě by došlo na nějakou "akci". 3/10

Nejlepší replika: "Paní, prosím, dovolte mi od vás několikrát vystřelit z okna. Vlast vám tuto službu nezapomene. Pokračujte v práci." (hrdinný generál k prostitutce kunčaftem v posteli)

Ještě bych dodal: tak to tenkrát opravdu bylo!

Silent Night, Bloody Night aka Tichá noc, krvavá noc (1974)


Film Theodora Gershuryho začíná na pohled vesele: Jeffrey dědí dům po dědečkovi, který je od jeho záhadné smrti opuštěný. Ale nenechte se zmást, prý jde o psychologický thriller. Při prodeji začnou na povrch vyplouvat jisté informace o majiteli domu a o něm samém. Dokonce se říká, že v něm dlí nelidskost. Právník vyřizující prodej se s milenkou chystá přespat v domě, zároveň se k němu blíží maniak uprchlý z ústavu pro choromyslné. Zápletku bychom měli a dokonce si můžeme zaspekulovat hned zkraje na další vývoj filmu.

Jak toto dopadne? Proč prodávající Butler Jr. Jr. vypadá a chová se jako maniak, je to on? Před divákem se začně rozplétat složité klubko vztahů mezi minulými a současnými majiteli/obyvateli domu a lidmi z blízkého okolí. 84 minut je celkem snesitelná délka tohoto filmu, věřte, že to uteče jako voda, ovšem nebudete-li dávat patřičný pozor, kdo je kdo, budete velice zmateni a z filmu si žádné poselství neodnesete (ne že by ho tam bylo zrovna hodně, ale něco jako násilí plodí násilí plodí násilí či něco na ten způsob by to mohlo vystihovat).

Film trpí jistými neduhy, které lze přičíst době vzniku - nesmyslné nasvícení nočních scén a blbosti scénáristy - aktéři příběhu se chovají velice podivně, chvíli jako naivové z Horního Blbova, jindy jako ostřílení zálesáci, které nemůže jen tak něco překvapit. Poměrně originální je vysvětlení událostí minulých i současných na konci filmu, formou jako pro blbečky. Konec je vůbec fantastický.

Poměrně slušný film, podle názvu bych čekal nějaké ukrutně nudné béčko. Solidní hudební doprovod postavený především na hitu Stille Nacht je samozřejmostí. Výkony herců bych nehtěl soudit neb film jsem neviděl v původním znění, ale výrazy zla a šílenství a strachu a sexu jim šly vesměs dobře. Inu, pěkných 7/10.

Nejlepší dialog: "Koupilas víno k večeři? Ano, doporučil mi ho přímo majitel obchodu. To je hodný, loňský ročník se dneska těžko shání."

úterý 29. března 2011

Genuine aka Tale of a Vampire

Film Roberta Wieneho z roku 1920 Genuine vypráví příběh ženy, která mužům přináší jen zkázu.
Genuine (běloška?) je cosi jako šamanka kmene poraženého v kmenové válce kdesi v severní Africe a jako taková je prodána do otroctví. Jej nový majitel ji drží v docela útulné isolaci hluboko pod zemí ve svém sklepení (až to připomíná kuřimskou kausu). Jeho sídlo vypadá jako po nájezdu sprejerů a jiné alternativně-kulturní verbeže. Majitel je docela podivín, krom Genuine s ním bydlí již jen jeho černý otrok a v kontakt s lidmi na povrchu vstupuje jen když se nechá každodenně holit (přesně v poledne). Tak by mohli žít až do smrti, kdyby se Genuine nenudila tak moc.
Shodou okolností se majiteli domu začnou kupit nesnáze: má přijet na návštěvu jeho synovec, jeho oblíbený holič za sebe pošle náhradníka, a Genuine prchá ze své komnaty do pokoje, kde je pán holen. Pán mimochodem při holení vždy usne (odvážné). Genuine nedá moc práce obloudit holičského učedníka, a pánovi je odřezáno hrdlo. Po učedníkovi je na povrchu sháňka, ten zatím obcuje s Genuine, s nalomeným duševním zdravím se vrací domů. V tom přijíždí pan synovec. Nasraný starý holič dává dokupy trestnou výpravu na "čaroděje". Bude Genuine zachráněna. Umře Negr při obraně sídla svého nového pána? Přežije z osádky domu bezbožníkova
někdo, najde Genuine klid a mír?
Film je natočen vizuálně naprosto úžasně, podivné exteriéry, ještě podivnější interiéry. Genuine nosí oblečky jako dnes Lady Gaga (akorát vkusné a není škaredá jak cesta do školy). Film jsem viděl s pravděpodoně novým zvukovým hudebním doprovodem Larryho Marotty. Úžasných 44 minut tohoto improvizátora (dělal soundtracky i k jiným němým filmům). Nedlouhý film s milou atmosférou doby, kdy bylo ještě správné vlastnit a kupovat otroky ... 7/10.

Хвъзда aka Hvězda (1949)

První filmová adaptace knižní předlohy E. Kazakeviče Hvězda vznikla v roce 1949 rukou Alexandra Ivanova. Zatím jsem viděl jen tuto a toto jsou mé dojmy z ní. Samotná předloha je poměrně útlá knížka, která na malém rozsahu ukazuje život rozvědčíků za války, přesněji jaké úkoly plní při zjišťování zámyslů nepřítele.
Hlavním hrdinou je velitel čety (hraje Vasilij Merkurjev), jehož jméno mi neutkvělo v paměti, stejně jako jména většiny ostatních hrdinů. Je tak fanaticky zažraný do plnění svých povinností, že si ani nevšimne, že se do něj zamilovala radistka Káťa. Do té je zase zamilovaný Mamočkin a myslí, že ona ho taky miluje. Když zjistí, že tomu tak není, snaží se dát Káťu s velitelem dohromady ... Takového dobráka, aby svět pohledal. I v knížce je Mamočkin dobrák až to bolí, když jde o jednotku a velitele především (V knize se chová hrubě nesocialisticky a rekvíruje jídlo, koně, pití pro svoji jednotku a nedává potvrzení, za což je po zásluze vyplísněn a je hned napravený).
Divizní průzkum má za úkol zjistit, k čemu se chystá nepřítel a když se první družstvo z nepřátelského týlu nevrátí, nastupuje do akce naše jednotka (volací znak hvězda) složená z velitele, tří zkušených (Mamočkin, radista a navrátilec z nemocnice) a nováčků (politický zástupce velitele a clapec, který jako !jediný! v průzkumu umí německy). Družstvo nemá štěstí a když najde místo, kde jejich předchůdci byli pobiti Němci, máme možnost vyslechnout si tirádu o spravedlivé pomstě. To už Hvězda ví, že v prostoru operují tankové divize SS Viking, Totenkopf (v českém dabingu "mrtvá hlava", bože!). Bohužel nestihli zprávu odeslat Zemi (volací znak Káti v divizním štábu). Hvězda si nadále počíná dost neopatrně a nechá se překvapit jednotkami nepřítele, když se povaluje na seně v seníku. Během přestřelky je poškozena radiostanice. Scéna, kdy se probojovávají ven je mimořádně směšná a řekl bych, že uráží německou brannou moc, takhle by jistě seník nedobývali.
Zranění a úmrtí se množí a jednotka je čím dál slabší a nakonec se rozdělí v zájmu doručení informací. Někteří se dokonce obětují, aby dotírajícího nepřítele zdrželi. Přežije misi alespoň někdo? Splní hvězda svůj úkol včas? Spojí se Země s Hvězdou? Dostane Mamočkin po hubě od Káti?
Film má délku necelou půldruhou hodinu, z níž velkou část hrdinové prokecají, prozpívají za zvuků kytary v táboře nebo jinak prozevlují. Napínavým film začne být v posledních 20 minutách. Poučným moc není, protože si nemyslím, že by průzkumníci (ti nejlepší v divizi) chodili vzpřímeně volným krokem přes otevřené prostory pasek a luk nebo dokonce kouřili cigarety! Co je třeba pochválit je fakt, že je tam méně propagandy než bych čekal na film z oné doby. Kde se to hrabe na Zdivočelou zemi. Nenudil jsem se, ale že bych to potřeboval vidět dvakrát? 5/10.

Ještě dodatek: závěr filmu se kurevsky liší od závěru knihy, abyste nebyli pak zbytečně smutní.