středa 22. června 2011

Silent Night, Bloody Night aka Tichá noc, krvavá noc (1974)


Film Theodora Gershuryho začíná na pohled vesele: Jeffrey dědí dům po dědečkovi, který je od jeho záhadné smrti opuštěný. Ale nenechte se zmást, prý jde o psychologický thriller. Při prodeji začnou na povrch vyplouvat jisté informace o majiteli domu a o něm samém. Dokonce se říká, že v něm dlí nelidskost. Právník vyřizující prodej se s milenkou chystá přespat v domě, zároveň se k němu blíží maniak uprchlý z ústavu pro choromyslné. Zápletku bychom měli a dokonce si můžeme zaspekulovat hned zkraje na další vývoj filmu.

Jak toto dopadne? Proč prodávající Butler Jr. Jr. vypadá a chová se jako maniak, je to on? Před divákem se začně rozplétat složité klubko vztahů mezi minulými a současnými majiteli/obyvateli domu a lidmi z blízkého okolí. 84 minut je celkem snesitelná délka tohoto filmu, věřte, že to uteče jako voda, ovšem nebudete-li dávat patřičný pozor, kdo je kdo, budete velice zmateni a z filmu si žádné poselství neodnesete (ne že by ho tam bylo zrovna hodně, ale něco jako násilí plodí násilí plodí násilí či něco na ten způsob by to mohlo vystihovat).

Film trpí jistými neduhy, které lze přičíst době vzniku - nesmyslné nasvícení nočních scén a blbosti scénáristy - aktéři příběhu se chovají velice podivně, chvíli jako naivové z Horního Blbova, jindy jako ostřílení zálesáci, které nemůže jen tak něco překvapit. Poměrně originální je vysvětlení událostí minulých i současných na konci filmu, formou jako pro blbečky. Konec je vůbec fantastický.

Poměrně slušný film, podle názvu bych čekal nějaké ukrutně nudné béčko. Solidní hudební doprovod postavený především na hitu Stille Nacht je samozřejmostí. Výkony herců bych nehtěl soudit neb film jsem neviděl v původním znění, ale výrazy zla a šílenství a strachu a sexu jim šly vesměs dobře. Inu, pěkných 7/10.

Nejlepší dialog: "Koupilas víno k večeři? Ano, doporučil mi ho přímo majitel obchodu. To je hodný, loňský ročník se dneska těžko shání."

Žádné komentáře:

Okomentovat