Antichrist a.k.a. Antikrist (2009)

V koprodukci dánsko-německo-francouzsko-švédsko-itálsko-polsko natočil Lars von Triers (viz třeba Království) mysteriosní psychologické drama tématem podobné našemu Dnu pro mou lásku s Vančurovou a Harapesen, ale ostřejší.

Prolog začíná sexem manželského páru zatímco jejich robátko nespí a dělá bugr. Zaujetí sexem naprosto přehluší dětskou chůvičku. Dokonce ani převržená otevřená láhev s alkoholem pár nezastaví. Dítě drze vprostřed noci jde ven - oknem. Matka - Charlotte Gainsbourg - se nervově zhroutí, otec - Willem Dafoe - (takto psychiatr/psycholog/prostě šarlatán) navrhuje terapii v chatě v lesní pustině. Vylíže se pár z dočasných trablů?

Pakliže máte rádi filmy, které nic nezakrývají a i vcelku humusácké věci, jež se občas dějí, dokáží zasadit do krásných obrazových výjevů (ženská samobřízka, kolenovrtství, ...) je to film pro vás. Za geniální práci s kamerou, hudbou (prolog, epilog) a zvířátky 9/10.

I tra volti della paura a.k.a. Black Sabbath a.k.a. tři tváře strachu (1963)

S dílem Maria Bavy jsem se setkal v podobě filmu Cani Arrabbiati. Nýčko po letech další výtečný kousek, ale nepředbíhejme.

Film tvoří tři hororové povídky na motivy díla Čechova, Tolstého a Maupassanta (pořadí neznám). První příběh s Michéle Mercier (jo, Angelika) o teroru prostitutky skrze zprvu anonymní telefonáty bych zařadil jako klasiku žánru zvaného "giallo", čili mix mystéria, detektivky a hororu. Hudba, zvuk, obraz, vše dokonale sladěné pro maximální atmosféru. Druhý příběh s Borisem Karloffem (!) se podobá klasičtějšímu hororu, přece jen v něm vystupuje Wurdulak. Ačkoli záběry na výstřihy vesnických děvčat jsou taky slušně propracované. Třetí příběh o chamtivosti a autosugesci je nejspíše nejděsivější a nejtemnější, co se týče atmosféry.

Příběhy mají spád (dohromady má film něco přes hodinu a půl), dialogy a zápletky nejsou úplně debilní, obrazově i zvukově se jedná o podařené dílo. Co víc si přát. 9/10

Svůdné zombie a.k.a. Zombie Strippers (2008)

Jay Lee je autorem několika nepříliš povedených hororů, ale nenechme se tím mást. Umí zkazit i komedii.

Americká armáda dostává na zadek v několika válkách po celém světě. Problém nedostatku vojáků má vyřešit virus, který z vojáků po smrti udělá zabijácké zombie. Výzkum se samozřejmě zvrtne a problém přijíždí řešit komando mariňáků. Jeden se ovšem nakazí a utíká do místního striptýzového klubu, který vede vrtošivý stařík (Robert Englund známý z Noční můry v Elm Street) s bývalou ruskou striptérkou ("svlékala jsem se pro chleba... a vodku"). V klubu zuří konkurenční boj mezi dvěma hvězdami (jednou z nich je Jenna Jameson), navíc nastupuje nová kolegyně. Nakažené striptérky mají u zákazníků docela sukces. 

Jsou zombie striptérky opravdu to nejlepší, co si můžete za své špinavé peníze koupit? Tančí lépe než ty zdravé a živé? Zapadne nová kolegyně do kolektivu? Zbaví se její přítel panictví? 

94 minut docela prostoduché zábavy plné všelijakých pseudohlášek, krve, vnitřností a silikonových krásek. Přiznám se, že jsem Jennu Jameson nemohl poznat. Tímhle filmem kariéru asi nenakopne. Za soundtrack v deathmetalovém duchu bodík plus. 3/10

Gao yang yi sheng a.k.a. Dr. Lamb (1992)

Tohle se mi válelo doma skoro rok, než jsem se dokopal k tomu, abych toto dílo z hong-kongské produkce režiséra jménem Danny Lee zhlédl. Ani nálepka Cat III (od 18 let) mě nelákala, ale stalo se.

Ve fotolabu se objeví zajímavé fotografie zohavených mrtvých žen. O neznámého fotografa se začně zajímat policie. Je jím zadržený taxikář, jehož dětství bylo poznamenáno smrtí matky a nenávistí macechy a nevlastních sourozenců? Tým inspektora Lee se to snaží za pomoci vyšetřovacích metod a la gestapo zjistit. 

Dějově je hotovo během první třetiny filmu, pak už jde jen o retrospektivní přehlídku tehdy snad šokujících scén ze života úchylného maniaka. Dnes by ten film rozhodně senzaci nevyvolal. Gore efekty nic extra, navíc jediná scéna, kde se tvůrci "rozmáchli" ústí v naprosto nereálný dokonalý úklid pokojíčku, kde by si nejspíš ani Wolf nevěděl rady. Za komické scény se zvracením, ňadry a humorné dialogy na přijatelné ploše 88 minut 5/10.

 

Carrie (2013)

Říká se, že natočit film podle knihy Stephena Kinga není zrovna jednoduché a výsledek mnohdy končí za očekáváním. Žádné jsem neměl, když jsem se díval na toto zpracování jeho románu Carrie (od 70. let už třetí zpracování) od režisérky Kimberly Peirce.

Carrie (Chloë Grace Moretz) se narodila jako naprosto nechtěné dítě a již od narození je nadána mocí, o které neví, a která se projevuje jen při rozrušení. Je v posledním ročníku na střední škole a je pod zhoubným vlivem své matky, takto náboženské fanatičky, která vidí hřích na každém kroku. Žádný div, že opomněla Carrie poučit o menstruaci. Takže když Carrie utrpěla svou první menstruaci v šatnách po tělocviku, přičemž byly přesvědčena o tom, že když krvácí, tak umírá, bylo na posměch od spolužaček zaděláno. Samozřejmě se příslušné video brzy objeví na internetu. Blíží se školní ples, Carrie chce jít, matka jí v tom přirozeně brání.

Dostane se Carrie slušnějšího zacházení od spolužáků (a nakonec i učitelů a matky)? Dokáže ovládnout svou schopnost a pomstít se strašlivou a nepřiměřenou pomstou? Bude dobro po zásluze potrestáno?

101 minut, které uběhnou poměrně svižně, ačkoli první dvě třetiny filmu jsou jen jakýmsi prologem k epickému závěru, který je bohužel použitými efekty zbaven atmosféry. Na horor to atmosféry má zoufale málo. A nekoná se ani žádné překvapení, i pro nečtenáře knihy je další děj snadno očekávatelný. 5/10

Funshutsu kigan - 15-sai no baishunfu a.k.a. Gushing Prayer: A 15-Year-Old Prostitute a.k.a. Ejakulationsgebet: Die fünfzehnjährige Hure (1971)

Zajímavě znějící titul mě zlákal k tomu, abych se podíval na tento japonský film - ve volném českém překladu "Dojemná modlitba patnáctileté prostitutky", který natočil Masao Adachi (poté nic nerežíroval cca 35 let a dobře udělal).

K obsahu/ději není moc co napsat. Dva mladí japonští chlapci a dvě dívky řeší "problémy" spojené se sexem. Jedna je dokonce těhotná s učitelem. Pro lepší zážitek se postupně obě stanou prostitutkami a chlapci klienty prostitutek. Pokud nesouloží, nekecají o souloži nebo nešmírují někdo při souloži, tak ... eh vlastně nic.

Jak vyřeší děvče těhotenství s učitelem? Je těhotná opravdu s ním? Miluje ji? Ona jeho?

72 minut slušné nudy plné filosofujících odhalených mladičkých a bezbožně plochých Japonek. K tomu jako bonus mimořádně otravné brnkání na kytaru. Upřímně 70 % na imdb nerozumím.

Funny Games (1997)

Po zklamání z Hanekeho Času vlků, který mi nijak asociálně nepřipadal a o nějaké kontraversi taky nemůže být řeč, jsem se rozhodl dát jeho tvorbě ještě jednu šanci.

Georg, Anna a Georg ml. přijíždí na dovolenou do svého domu u jezera. Potřebují pomoc s lodí a tak se seznámí s Peterem a Paulem, kteří jsou na návštěvě u sousedů. Paul později přichází vypůjčit pár vajíček pro sousedku, ale jako rozený nešika je rozbije. Pak rozbije další, které si vyprosí. To už s ním přichází i Peter a žádá o vajíčka. Anna se začíná zlobit. Georg nakonec taky. Ale není to nic proti tomu, když se nazlobí Peter s Paulem. Dostanou už ty pitomé vajíčka? Přestane Anna hysterčit? Vzpomene si Georg ml. na své vychování?

To, co začíná jako příjemná variace na film Poslední dům nalevo, se zvrhne v rodinnou tragikomedii. Peter srší humorem, dobírá si Paula, čas od času udeří Georga do zraněné nohy. Tohle se Hanekemu povedlo. Tak moc, že o 10 let později vznikl americký remake! 104 minut promyšlené zábavy, sice místy předvídatelné, ale nic není dokonalé. 8/10