Le Temps du Loup a.k.a. Wolfszeit a.k.a. Čas vlků (2003)

V plátku Českých drah jsem našel rozhovor s chlápkem, který natočil dokument o ve Francii žijícím rakouským režisérem jménem Michael Haneke, který prý točí docela kontraversní filmy. Hm, říkal jsem si a rozhodl se na jeden podívat - Čas vlků.

Táta, máma, dcera a syn přijíždí na chalupu v lesích. nic nenasvědčuje mimořádným okolnostem. Uvnitř jsou ale nezvaní hosté, kteří rodinu oberou o zásoby a návdavkem zastřelí otce. Matka a děti jdou doslova o dům dál, vyžebrat něco k jídlu, najít nocleh. Seník se zdá být příhodným, než syn, který není ani trochu na výši situace (nespecifikovaná apokalypsa vedoucí k exodu městského obyvatelstva na venkov), uteče, prochladne a zavleče k ruinám seníku otrhaného chlapce. Dcera v něm nalezne nepochopitelné zalíbení. Společně se vydají vstříc chiméře vlaku, který by je mohl odvézt někam, kde je lépe.

Dostane se rodina na nádraží včas? Bude mít čím zaplatit za cestu vlakem? Je syn opravdu takový pitomec a otrhaný chlapec takový zmrd? Dostane dceru do potíží? Budou vrazi otce potrestáni? Zvrhne se soužití tlupy na nádraží v sérii znásilnění, loupeží a vražd? Co způsobilo apokalypsu?

Haneke nešetří statickými záběry na neživé předměty, bez hudebního doprovodu a náznaku akce vyloženě nudí na ploše 110 minut. Nikdy jsem nechápal k čemu je dobrý širokoúhlý záběr, kde vidíte malou hlavní postavu zato vše na kilometr kolem. Haneke učebnicovým záběrem na rodinu, která jde po silnici na horizontu, dokazuje, že opravdu na nic jiného ta technika není. 3/10 a to nejspíš jenom za koule zabít tolik zvířat při natáčení.

Kárate a muerte en Torremolinos (2003)

První film mladého Pedra Tembouryho (tehdy mu bylo 22), nadějného španělského režiséra/herce, který našel zalíbení ve filmech Jesuse Franca se stal objektem mého zájmu naposled.

Dr. Malvedades se rozhodne ovládnout svět. Potřebuje k tomu vyvolat z hlubin příšeru, která se objevuje v dávných bájích z oblasti Torremolina (nějaká přímořské etovisko ve Španělsku). K tomu potřebuje provést magický rituál, který zahrnuje prolití krve 5 čerstvě/nedávno odpaněných dívek. Aby je získal vyvolá z hlubin několik zombie karatistů. Rozpoutané peklo v městečku se snaží zažehnat mladý katolický surfař Jess, toho času stále držící panictví, neschopný starosta a Dr. Orloff (sám režisér). Na pomoc přijde i duch mistra Mijagiho (Jess Franco).

Sežene Dr. Malvedado pět čerstvě osdpaněných dívek? Naučí se katoličtí surfaři karate od mistra Mijagiho? Sežene duch mistra Mijagiho dost hulení? Zahraje starosta na greenu birdie?

79 minut nenáročné legrace odkazující na slavná díla a tvůrce minulosti. Mimochodem Temboury stojí i za filmem "Ukradli péro Hitlerovi", takže podobný humor lze očekávat. Je to sice slabší, ale koukatelné. I díky hudbě z dílny místních punkových kapel. 6/10

Dracula contre Frankenstein a.k.a. Dracula: Prisoner of Frankenstein a.k.a. Screaming Dead (1971)

Týden Jesse Franca pokračuje! Měl jsem ve vlaku dlouhou chvíli a tak jsem shlédl další kousek tohoto nadmíru (i v tom negativním slova smyslu) plodného režiséra. 

Dr. Seward se rozhodne zabít hraběte Draculu jednou pro vždy a učiní tak. Jako na potvoru ovšem na místo dorazí Dr. Frankenstein s asistentem a se svým monstrem, a rozhodne se naopak Draculu využít k vytvoření neporazitelné armády. Jako na potvoru se v okolí poflakuje cikánská tlupa a její vůdkyně Amyra se rozhodne ...

Bude Dracula zabit a znovu oživen? Uspěje Dr. Frankenstein ve svém ďábelském plánu? Jaký bude důsledek cikánské kletby? K čemu je dobrý vlkodlak?

Film o délce 78 minut natáčený tradičně v krásných interiérech a exteriérech je doprovázen hudbou Bruna Nicolaie, což mu dodává na atmosféře. Stejně jako fakt, že se v něm moc nemluví a je třeba se na film opravdu soustředit, protože některé scény vypadají zdánlivě nesouvisle s příběhem, který se může jevit jako slátanina několika klasických hororových předloh, ale co taky vymýšlet nového v 70. letech, když nemáte kopec prachů a ve stejném roce jste natočili ještě 8 filmů (viz též Robinson a jeho divoké otrokyně nebo Drakulova dcera). 4/10

Cecilia a.k.a. Diary of a Desperate Houswife a.k.a. Sexual Aberrations of a Housewife (1983)

Protože nedávno uběhl rok od smrti Jesse Franca, napadlo mě podívat se na nějaký jeho film. Náhodný výběr padl na francouzsko-belgický "erotický" film Cecilia. Pro jistotu v ruském dabingu s originální francouzštinou na pozadí a anglickými titulky. 

Cecilia (Muriel Montossé) je ne zcela šťastná manželka velvyslance v Brazílii (nebo někde v jihovýchodní Asii). Vztah s manželem nakopne až její znásilnění dvěma bratry bývalého řidiče, se kterým měla milenecký vztah. Po znásilnění následuje společné cachtání v rybníce s lekníny. Vzrušená událostí Cecilia se vrhá na doma na manžela a po aktu lásky se mu svěřuje se svým "zážitkem". André (Antonio Mayans) je nasrán. Cecilia navrhuje volnější manželství...

Pomstí se André bratrům Kana? Přijme tezi, že sex s jinými neznamená, že že jej manželka nemiluje? Ví Cecilia, co vlastně chce? Vyspí se s "dědečkem"? Je opravdu schopnější erotická tanečnice než štětky v místním klubu? 

Franco opět natočil něco mezi kurevsky nudným erotickým filmem a melodramatem. Tolik keců naprosto neodpovídajících situaci je moc i na něj. Samozřejmě práce s kamerou je "francovská" čili dobrá, ale v kontextu zhovadilého příběhu zbytečná námaha. Přeskakování v čase a místě děje taky moc nepřidá na pochopitelnosti díla. Tentokrát bídné 3/10

Venuše v kožichu a.k.a. Venus im Pelz a.k.a. Vénus à la fourrure (2013)

S dílem Romana Polanského jsem se již setkal a bylo to příjemné překvapení, jeho Bůh masakru byl na kecací komedii odehrávající se v jednom bytě ve čtyřech lidech slušný komediální počin. Nyní jsem narazil na jeho adaptaci románu Venuše v kožichu. 

Chystá se divadelní adaptace Venuše v kožichu a zoufalá, nezaměstnaná herečka Vanda se přijde do divadla ucházet o roli Vandy von Dunayevové. Cca dvě hodiny po konci konkursu. Autor scénáře a režisér Thomas ji chce vyhodit, ale nemá šanci - Vanda si za pomoci dobového kostýmu, absence kostýmu, psychologických keců a podobných ženských zbraní vynutí šanci se předvést. Postupně procházejí některé pasáže hry. Vanda střídavě hraje na Thomasovo ego, podvědomou submisivitu vštípenou nejspíše v dětství a Thomasovu intelektuální změčilost (používá slova jako city-pocity apod.).

Dostane Vanda roli? Bude Thomas hrát Severina nebo Vandu? Bude Vanda hrát Severina? Bude někdo penetrován do análu hrabětem?

Luxusní zpracování knižní předlohy ve formě napůl divadelní, napůl filmové, kdy v divadelní části jeden neví, kdy se ještě hraje divadlo a kdy se postavy jenom baví. Skvělá Emanuelle Seigner v roli Vandy Jourdain a možná ještě lepší Mathie Amalric v roli Thomase dokazují, že při dobrém scénáři stačí dva, aby 90 minut bavili. Zde musím přiznat, že pár slabších scén se najde, ale pořád je to v rámci mainstreamu přijatelné. 9/10

Černobílá Sylva (1961)

V reakci na budovatelské agitky padesátých let vznikl studentský film Jana Schmidta Černobílá Sylva. Je sice krátký, ale o to lepší.

Sylva (Zuzana Stivínová) je zednicí z party Máni Wolfové, nemá příjmení a oplývá budovatelským nadšením. Přinejmenším jako hrdinka filmu Láska mezi panely,  při jehož promítání vypadne z plátna přímo mezi diváky v sále. Přirozeně se chce co nejdříve vrátit ke své práci, k té ve filmu, pročež se vypraví za svými stvořiteli - scénaristou (Jiří Lír), režisérem (Lubomír Lipský). Po prvotním zděšení a záměně s herečkou Zuzanou Stivínovou, se pokouší vyřešit její situaci. Nápady vyniká především studenti filmařského řemesla (Václav Sloup, František Němec, jan Přeučil). Ovšem její umístění na rekonstrukci Valdštejnského paláce nedopadne dobře ("reliéfní období už dávno skončilo, soudruzi" a "vždyť to je melouch!") a čím dál více se ukazuje, jak strašné může být zhmotnění myšlenky, nedejbože ideálu.

Poradí si pánové od filmu se Sylvou? Vrátí se Sylva ke své partě na stavbu? Vyloučí pány študáky z ČSM? Postaví Sylva další barák z nekvalitních cihel? Vezme si nějakého intelektuála za muže? Napíše ježatý student (Sloup) seminární práci o Sylvě?

27 minut klasických ideologických klišé neskutečně zhuštěných a ve výsledku opravdu komických. Jak obecně považuji československou tvorbu 60. let za hodně přeceňovanou, tohle stojí za vidění. 9/10

P.S. Tentokrát bez plakátu, protože film je hodně opomíjený. Při hledání jsem ovšem narazil na článek, kterýžto si za pakatel (18 dolarů) můžete přečíst, který dílem (a snad i jinými) byl inspirován:

Hanáková, Petra: From Mařka the Bricklayer to Black and White Sylva. Images of women in Czech visual culture and the Eastern European visual paradox. Studies in Eastern European Cinema, Volume 2, Number 2 (2011. July), pages 145–160.

Психоз (2010)

Záliba v amatérských hororech mě po nějakých těch kraťasech jako je Bílá krev 2, Chodba smrti nebo Hrůza z brdských lesů, z nichž obzvláště ten poslední je vskutku slušným počinem, přivedla k filmu Kirilla Chrestinina Psychóza, který je prý inspirován pravými událostmi někde v Saratovské oblasti dnešního Ruska.

Aljošova vesničanská babička umřela a zůstalo po ní dědictví v podobě domu na vsi. Žádná chatrč, ale slušný domek. Aljoša není první na řadě dědit, ale postupně došla řada i na něj - o dům nikdo nestál, protože se v něm nikomu nelíbilo. Aljošův strýc jej dopisem varuje před prokletím, které je spojeno s domem v podobě dávno mrtvé babičky, která měla být čarodějnicí. Aljoša jako pravý geroj naláká na příjemný prodloužený víkend svoji holku a její sestru.

Pobryndá strýčkův dopis čajem ve vlaku? Podaří se trojici strávit tři dny a tři noci v domě hrůzy? Dojde na trojku Aljoši, Leny a jeho sestry? Vyplatí se Leně být línou lemrou? Kým byla doopravdy babička? Proč Aljošova matka vypadá mladší než on? Kdo páchal anglické titulky s tolika chybami?

Chrestinin v hlavní roli zároveň režíroval podle svého scénáře sebou samým produkovaný film. Jak se dnes říká: dobře on! Film je amatérský, ale tím dobrým způsobem: nemám peníze, možnosti, ale snažím se a nepáchám 10-15 minut dlouhé hovadiny 3x do roka, ale když už tak už. Výsledkem je 85 minut velice atmosférické zábavy s příjemnou hudbou evokující klasické horory 50.-70. let minulého století. Hudbu složil samozřejmě Chrestinin. Škoda je anglických titulků, resp. ne úplně přesného překladu. Škoda, že autor neodolal použít jeden jediný gore efekt v závěru. Vzhledem k tomu, jak laciný byl, tak těch efektů bylo moc. 8/10