Captain Berlin versus Hitler (2009)

Po patnácti letech filmově-režijního půstu se znovu projevil německý klasik Jorg Buttgereit (Nekromantik, Schramm a další) a dlouho jsem se těšil než se ke mně film dostal. Pročež zákonitě muselo přijít zklamání.

Tentokrát se rozhodl oživit hrdinu ze svého krátkometržního kousku Captain Berlin - Retter der Welt (1982), který ikazoval "superhrdinu" supermanského střihu, ale který holt někdy dostával hodně na prdel. Nyní nemá za nepřítele nikoho menšího než samotného Adolfa Hitlera, jehož ostatky se po desítky let po válce snaží přivést k životu šílená Dr. Ilse von Blitzen (úžasná Claudia Steiger), leč nevychází vše úplně podle plánu - Dracula (Adolfo Assor) nechce spolupracovat a vyklube se z něj bolševické monstrum. Unesená panenská dívka Maria se ukáže být dcerou Captain Berlína (Jürg Plüss), který po válce pověsil svůj hrdinský život i s dresem na hřebík, a nyní má důvod se vrátit na scénu a podruhé (!) zhatit plány Herr Hitlera. Zadaří se mu tentokrát?

Buttgereit tentokrát zvolil formu záznamu divadelního představení střihnutého komiksem, kdy herci své role deklamují pro virtuální publikum v hledišti. Zároveň existuje ospravedlnění pro laciné kulisy, výpravu a triky. V několika dějstvích na ploše necelých 75 minut se servíruje řádná porce zvráceného humoru a bizarních situací. Ocenit je třeba fakt, že chytlavý soundtrack je originální kýč všech kýčů z roku 1982 z dílny autora jménem Peter Synthetik: Captain Berlin. Proč zklamání? Čekal jsme něco reálnějšího a lehce hororového. Tohle je čistá komedie a z velké části postavená na monolozích (hlavně Ilse), z nichž kupa je diplomaticky řečeno zbytečných. 5/10  

P.S. Buttgereit si neopomněl ve filmu zahrát, Germanikus (Das Teutonenmonster) v jeho podání je velice humorná postava.

Tokugawa onna keibatsu-shi a.k.a. The Joy of Torture

Po dlouhé době zase klasická japonština - ukázka žánru zvaného ero guro (erotická groteska), kterou natočil za svého života celkem plodný Teruo Ishii. Samotný anglický název zní slibně a film sám má nadějný rozjezd - dvě či tři umělecky zpracované popravy, ale žádná hudlařina jako od košického kata Mikluša, fakt umění.

Film je složen ze tří příběhů - první je klasickým příběhem o ženské nevděčnosti, absolutním nedostatku cti a morálky a prachbídném sociálním zaopatření japonských dělníků v kamenolomech 17. století. Druhý si budu pamatovat jako klášterní tajemství (neplést s tímhle Klášterním tajemstvím). Bohužel ze všech tří mi přijde jako nejslabší - pomalý rozjezd, moc řečí a málo mučení. Třetí příběh, nazvěme ho třeba Umění musí bolet, je zase docela povedený, ačkoli scénu s obnaženými Japonkami v lázních si mohl autor odpustit.

Připravte se na vizuální a duševní podívanou - kostýmy, zbytečné násilí, ironické zvraty a skromnou porci moralizování. Zpětně si ani nevybavím, jestli má film hudební doprovod, který stojí za řeč, asi jsem se opravdu soustředil jen na dívání se. Atmosféru to má celkem nepříjemnou a protože nechybí ani obligátní japonský muž plačící a utíkající před ženou, tak za těch 85 minut ukrutné legrace 7/10.

Nekromantik (1987)

Dnes se podíváme na perlu německé kinematografie z produkce Manfreda O. Jelinskeho v režii Jorga Buttgereita, o kterém jsem zde již psal v souvislosti s tímto kouskem: Schramm.

Film začíná dobře: scénou s močící ženou a automobilovou nehodou. Na scénu vstupuje hlavní hrdina Rob v podání výtečného Daktari Lorenze, který pracuje v úklidové četě. Pořídí si malý suvenýr. A následuje další vyměšovací scéna. Běží osmá minuta filmu a vězte, že Buttgereit ještě přitvrdí. Hrdina se doma kochá svou sbírkou a ne jen tak ledajakou. Že by právě na ni sbalil svou přítelkyni Betty? Rob při práci získá unikátní možnost pořídit si přítele, a využije jí a naservíruje přítele Betty přímo do postele. Betty má radost větší než ze 100 růží v zimě. Přirozeně následuje německá trojka.

Jak dopadne tento netradiční partnerský trojúhelník? Dá Betty přednost příteli před Robem? Jak vybruslí Rob z trablů v práci? Bude kočička dostatečnou náplastí Robovi na všechny bolístky?

Tento geniální snímek by si neměl nechat ujít nikdo, kdo má rád německý smysl pro humor a líbily se mu třeba tituly jako Holky to chtějí taky, Kalhoty v pozoru nebo Gummo, které zcela jistě čerpají inspiraci v tomto majstrštyku, ale přece jen jsou slabým odvarem této kultovní komedie s prvky psychologického dramatu. Buttgereit, Franz Rodenkirchen, Jelinsky a Lorenz předvádí na skromné ploše 74 minut to, o čem se ti nejodvážnější žertem baví, ale čím někteří Němci žijí. Atmosféra hustá tak, že by se ani nožem od Horsta Fuchse nedala krájet, je krom geniální kamery umocněna excelentním hudebním doprovodem z dílny pánů jako jsou John Boy Walton, Hermann Kopp a Daktari Lorenz. Za mě 9.5 z 10. Víc ne, protože naivně doufám, že ještě někdy uzřím něco lepšího.

P.S. Ve filmu se objeví i božská Monika M.!

Kukuřičné děti a.k.a. Children of the Corn (1984)

Minulý týden jsem se zabýval filmem Děti kukuřice. Tentokrát pro změnu filmem Děti kukuřice. Tím původním. Tím, který natočil Fritz Kiersch.

Burt (Peter Horton) a Vicky (Linda Hamilton) projíždějí Nebraskou. Vicky je běloška a nedržkuje a je pořád nepřirozeně klidná (asi hlavní rozdíl proti černé Vicky). I když Burt přejede Josepha s podřezaným hrdlem. Ve vylidněném Gatlinu se poprvé střetávají s bandou zdivočelých dětí a s holčičkou, co přes přísný zákaz poslouchá hudbu a kreslí pastelkami. Vicky upadá do zajetí, Burt se nebojí nějakých usmrkanců a chystá se jim dát na zadek.

Porazí Burt Malakaie (ryšavý zlý mladík pro špinavou práci)? Udrží sympatický Izák svoje věrné v bezpečí před hříšnými vetřelci? Je "Ten, co chodí mezi řádky" opravdu nasrán chováním Izáka a Malakaie a dá to jejich následovníkům sežrat? Spokojí se s obětí? Jednou? Dvěma? 

Tahle originální verze je mnohem lepší než ta pozdější, ačkoli konec obou je obdobně idiotský (ale jinak). Hudba je propracovanější, scény autentičtější, dialogy méně debilní (v hororu musí být dialogy debilní, ale s mírou). Na takřka stejné ploše (88 minut) se toho odehraje v této verzi nepoměrně více a divák se o dozví o tom legračním kultu mnohem víc. 7/10

Děti kukuřice a.k.a. Children of the Corn (2009)

Nové televizní zpracování knižní klasiky Stephena Kinga (prvně zfilmováno již v roce 1984) z dílny Donalda P. Borcherse. Staré jsem neviděl, a prý jsem o nic nepřišel.

V roce 1963 bylo v Gatlinu, v Nebrasce sucho. Asi velké. A nejspíš i hlad, jinak by dětský kazatel nepřiměl ostatní děti a mládež k vybití všech nad 19 let věku, protože oni svými hříchy mohou za současnou situaci. O 12 let později krajem projíždí zbloudilý pár - Vicky a Burt, který jest poznamenán službou ve Vietnamu. Vicky v jednom kuse držkuje a během jedné hádky s Burtem, Burt srazí autem chlapce. Vicky zase držkuje. Burt ohledáním zjišťuje, že měl podřezané hrdlo a prakticky umíral, když ho srazil. Vicky přesto držkuje. Burt sbalí tělo do kufru a pokračuje do Gatlinu, nejbližšího města. Gatlin vypadá opuštěně. Taky je. Burt jde na průzkum, Vicky je v autě obklíčena zdivočelými mladými křesťany vedenými Malachaiem, který je ze střechy jednoho z domů řízen Izákem. Výstřel z brokovnice ji nezachrání od jejich spárů. Fajn, že jí Burt sebral klíče, aby nemohla odjet. Při střetnutí Burta s Izákem a Malachaiem se provalí, že Malachai prolil krev v řádcích kukuřice a "Ten, co chodí mezi řádky" bude nejspíš nasrán. Burt takticky ustupuje, Izák chystá ceremoniál ...

Jaký podivný kult Izák vede? Proč všichni poslouchají devítiletého spratka? Jenom pro jeho židovské jméno? Osvobodí Burt Vicky? Přestane Vicky aspoň na chvíli držkovat? Kdo je ten démonický dacan v kukuřici?

Film, který vyloženě nenudí, má jakousi atmosféru (kombinace strachu, žido-křesťanství a sexu), ale bohužel má idiotský konec a některé "efekty" by bylo lépe nepoužít, když už byly naneštěstí vynalezeny. I za přijatelnou stopáž (85 minut) 4/10.

The Car a.k.a. Auto (1977)

Elliot Silverstein natočil horor, jehož námět jsem viděl ztvárněn v několika pozdějších filmech, a který by mohl pod hlavičkou Besipu a ROSA být promítán na školách.

Dva nezodpovědní cyklisté (dvojitá čára není zeď, souběžná jízda) se střetnou s klasickým "silničním pirátem" dneška - ve velkém černém voze s tónovanými skly. Výchovná lekce udělena, ona i on smeteni z cesty, do kaňonu, resp. z mostu do řeky. Dalším na řadě je vulgární stopující mladík, který se připlete k případu domácího násilí. Násilník je zároveň svědkem čtyřnásobného (!) přejetí mladíka.  Šerif ponouká manželku pana Amose k žalobě. Marně. Když jde šerif pro pití pro Wadea (James Brolin) a Luka, je sražen uprostřed ulice černou limuzínou. Luke začne zase pít, Wade převezme velení. Zdá se, že není třeba naslouchat hlasu Indiánek.

Podaří se dopadnout tajemného řidiče smrtícího vozu? Proč jezdí tak agresivně? Copak nikdy neviděl video Besipu s Pavlem Soukupem? Zvítězí Luke nad alkoholem? Dostane Amos přes držku za mlácení ženy? Rozvede se s ním? Přijmou Wadeovy děti jeho přítelkyni do rodiny? Vydaří se školní slavnost? Co se stalo s módou knírků? Kdy budou zase frčet?

Jedná se o film s nijak zvlášť napínavým dějem, plný honiček (bicykl vs. auto, auto vs. auto, auto vs. motorka, kůň vs. auto, děti vs. auto), který rozhodně nenudí. Může za to slušná kamera, spousta akce a příležitostné vtípky? Nebo dojem vylepšuje akční finále, které toho moc neobjasní. S přiměřeným hudebním doprovodem a střídmou porcí hloupých dialogů je 92 minut délky tak akorát. 7/10

Citát: "Tak my dáváme deset let pokuty za parkování a teď toto." (policejní důstojník po nalezení třetí oběti dopravní "nehody".)

Aenigma (1987)

Lucio Fulci jako správný Ital nemohl nenatočit film, který by nesmrděl giallem. Však je taky s Bavou a Argentem jedním z nejvýznamnějších tvůrců v žánru. V italsko-jugoslávské (!?) koprodukci realizoval film s hrubě zavádějícím názvem Aenigma. Film jsem dlouho odkládal, v domnění, že jde o nějaké sci-fi. Chyba.

Holky z internátu si ve spolupráci s tělocvikářem vystřelí z prostoduché spolužačky Kathy, dcery šílené uklízečky Marry. Nejapný a krutý žert se zvrhne v nebezpečnou a hloupou zábavu, při které je Kathy zle zraněna a končí v komatu v nemocnici. Ve škole ji shodou okolností nahradí nová studentka Eva, která nedávno prodělala nervový kolaps. S jejím nástupem se začínají dít ve škole ošklivé příhody. Hlavně lidem, kteří si nemístně pobavili na účet Kathy. Tu někdo zemře, tam někdo zemře, ... Kathyin stav se nijak nemění, krom zvláštní aktivity v mozku, které si všimne sestra a doktor Andersson, který pečuje i o Evu, která má podle všeho rozdvojenou osobnost ...

Proč umírají ve škole lidé? Je Marry čarodějnice (vypadá na to)? Probere se Kathy z komatu? Jsou výčitky svědomí a strach podpořené touhou po pomstě nejmocnějšími emocemi?

Fulci vyrobil hororově laděné drama, které má snad všechny atributy gialla. Vizuálně i hudebně podpořený

atmosférický mysteriosní krimi příběh s patřičnou dávkou násilných scén o přijatelné stopáži (85 minut) sice nenadchne, dlouho se rozjíždí a když se zdá, že by mohl nabýt svižnějšího tempa, tak končí, ale rozhodně není zklamáním, což se o spoustě Fulciho filmech říct nedá. 6/10