pátek 17. května 2013

Nekromantik (1987)

Dnes se podíváme na perlu německé kinematografie z produkce Manfreda O. Jelinskeho v režii Jorga Buttgereita, o kterém jsem zde již psal v souvislosti s tímto kouskem: Schramm.

Film začíná dobře: scénou s močící ženou a automobilovou nehodou. Na scénu vstupuje hlavní hrdina Rob v podání výtečného Daktari Lorenze, který pracuje v úklidové četě. Pořídí si malý suvenýr. A následuje další vyměšovací scéna. Běží osmá minuta filmu a vězte, že Buttgereit ještě přitvrdí. Hrdina se doma kochá svou sbírkou a ne jen tak ledajakou. Že by právě na ni sbalil svou přítelkyni Betty? Rob při práci získá unikátní možnost pořídit si přítele, a využije jí a naservíruje přítele Betty přímo do postele. Betty má radost větší než ze 100 růží v zimě. Přirozeně následuje německá trojka.

Jak dopadne tento netradiční partnerský trojúhelník? Dá Betty přednost příteli před Robem? Jak vybruslí Rob z trablů v práci? Bude kočička dostatečnou náplastí Robovi na všechny bolístky?

Tento geniální snímek by si neměl nechat ujít nikdo, kdo má rád německý smysl pro humor a líbily se mu třeba tituly jako Holky to chtějí taky, Kalhoty v pozoru nebo Gummo, které zcela jistě čerpají inspiraci v tomto majstrštyku, ale přece jen jsou slabým odvarem této kultovní komedie s prvky psychologického dramatu. Buttgereit, Franz Rodenkirchen, Jelinsky a Lorenz předvádí na skromné ploše 74 minut to, o čem se ti nejodvážnější žertem baví, ale čím někteří Němci žijí. Atmosféra hustá tak, že by se ani nožem od Horsta Fuchse nedala krájet, je krom geniální kamery umocněna excelentním hudebním doprovodem z dílny pánů jako jsou John Boy Walton, Hermann Kopp a Daktari Lorenz. Za mě 9.5 z 10. Víc ne, protože naivně doufám, že ještě někdy uzřím něco lepšího.

P.S. Ve filmu se objeví i božská Monika M.!

Žádné komentáře:

Okomentovat