Po dlouhé době zase klasická japonština - ukázka žánru zvaného ero guro (erotická groteska), kterou natočil za svého života celkem plodný Teruo Ishii. Samotný anglický název zní slibně a film sám má nadějný rozjezd - dvě či tři umělecky zpracované popravy, ale žádná hudlařina jako od košického kata Mikluša, fakt umění. Film je složen ze tří příběhů - první je klasickým příběhem o ženské nevděčnosti, absolutním nedostatku cti a morálky a prachbídném sociálním zaopatření japonských dělníků v kamenolomech 17. století. Druhý si budu pamatovat jako klášterní tajemství (neplést s tímhle Klášterním tajemstvím). Bohužel ze všech tří mi přijde jako nejslabší - pomalý rozjezd, moc řečí a málo mučení. Třetí příběh, nazvěme ho třeba Umění musí bolet, je zase docela povedený, ačkoli scénu s obnaženými Japonkami v lázních si mohl autor odpustit.
Připravte se na vizuální a duševní podívanou - kostýmy, zbytečné násilí, ironické zvraty a skromnou porci moralizování. Zpětně si ani nevybavím, jestli má film hudební doprovod, který stojí za řeč, asi jsem se opravdu soustředil jen na dívání se. Atmosféru to má celkem nepříjemnou a protože nechybí ani obligátní japonský muž plačící a utíkající před ženou, tak za těch 85 minut ukrutné legrace 7/10.
Žádné komentáře:
Okomentovat