The Big Country a.k.a. Velká země (1958)

Onehdy jsem si pořídil dva výběry westernových melodií na vinylu. Ten první, od Supraphonu (mimochodem mnohem lepší než ten rumunský) předurčil, jaký film budu sledovat příště. Je to klasika ze zlatých padesátých natočená Williamem Wyllerem.

Bývalý námořník Jim McKay (Gregory Peck) přijíždí za svou snoubenkou Pat Terrillovou na farmu jejího otce "Majora" Terrilla. Jim na uvítanou dostane kapky od Hanasseyovic kluků. Rozezlený Terrill pošle na farmu Hennessyových trestnou výpravu. Starý Hanassey na oplátku přijde prudit na zásnubní slavnost k Terylům. Obě rodiny svým způsobem válčí o pozemky Big Muddy patřící slečně učitelce Julii (Jean Simmons). O tu se svým hrubým způsobem snaží mladý Buck Hanassey (Chuck Connors) a o Pat pro změnu předák na farmě Leech (Charlton Heston). 

Jak dopadnou pozemky skýtající přístup k vodě pro stáda dobytka? Přerostou staré spory v krvavou lázeň? Dojde naplnění Leechova láska k Pat? Najde Jim cestu zpátky pomocí legračních hodinek? Zkrotí McKay Starého Bleska? Pochopí McKay pojetí cti a práva ve smyslu "divokého" západu? Přelstí starý Hanassey Majora Terrilla?

Odpovědi na tyto otázky divák nalezne v cca 160 minut dlouhém filmu. Trochu dlouhé, ale s úžasnou hudbou na pozadí a se všemi těmi humornými vsuvkami se to dá snést. V každém případě ústřední melodii z hlavy jen tak nedostanete. 7/10

Příště: Jak byl dobyt západ/How the West Was Won (1962)

Hana to Hebi a.k.a. Flower and Snake a.k.a. Květina a had (2004)

Náhodným brouzdáním po youtube jsem narazil na několik videí s názvem Flower and Snake někdy s podtitulkem Torture. Typické "must see". Zvlášť když se film od roku 1974, kdy byla natočena první verze podle románové předlohy, dočkal několika dalších zpracování, případně i volných pokračování.

Shizuko je profesionální tanečnice (čti: ne štětka u tyče nebo tak něco), která se vdala za ředitele firmy, který má u vroubek u jakuzy. Aby splatil dluh, prodá svou ženu na hraní panu Tashirovi uklidněn tím, že ve věku 95 let upoután na vozík tento nebude dělat velké nepřístojnoti. Omyl. Pan Tashiro provozuje zajímavý uzavřený klub, kde se odehrávají všelijaká artistická vystoupení. Shizuko ani její ochránkyni Kyoko se vývoj situace pranic nelíbí.

Dostane se Shizuko z nepříjemné situace? I s Kyoko? Co pan Tashiro, bude uspokojen výkony Shizuko? Jaký nejbizarnější kostým na sebe oblékne "Klauní muž" - moderátor dění v "cirkuse"? Nepropadne nakonec Shizuko netradičním sexuelním praktikám jako droze?

Vcelku slušně zpracovaný exploitaition kousek dle dobrých japonských tradic (asi jediné, na co jsou dobří). Bohužel delší než je nutno, 115 minut už je příliš - to ani přemíra nahoty nespraví. Nečekejte žádné opravdové humusárny, prostě nějaký ten rape, hodně hraní s provazy, nějaké to pomočování, chlápka v holčičím oblečení apod. 8/10

Antichrist a.k.a. Antikrist (2009)

V koprodukci dánsko-německo-francouzsko-švédsko-itálsko-polsko natočil Lars von Triers (viz třeba Království) mysteriosní psychologické drama tématem podobné našemu Dnu pro mou lásku s Vančurovou a Harapesen, ale ostřejší.

Prolog začíná sexem manželského páru zatímco jejich robátko nespí a dělá bugr. Zaujetí sexem naprosto přehluší dětskou chůvičku. Dokonce ani převržená otevřená láhev s alkoholem pár nezastaví. Dítě drze vprostřed noci jde ven - oknem. Matka - Charlotte Gainsbourg - se nervově zhroutí, otec - Willem Dafoe - (takto psychiatr/psycholog/prostě šarlatán) navrhuje terapii v chatě v lesní pustině. Vylíže se pár z dočasných trablů?

Pakliže máte rádi filmy, které nic nezakrývají a i vcelku humusácké věci, jež se občas dějí, dokáží zasadit do krásných obrazových výjevů (ženská samobřízka, kolenovrtství, ...) je to film pro vás. Za geniální práci s kamerou, hudbou (prolog, epilog) a zvířátky 9/10.

I tra volti della paura a.k.a. Black Sabbath a.k.a. tři tváře strachu (1963)

S dílem Maria Bavy jsem se setkal v podobě filmu Cani Arrabbiati. Nýčko po letech další výtečný kousek, ale nepředbíhejme.

Film tvoří tři hororové povídky na motivy díla Čechova, Tolstého a Maupassanta (pořadí neznám). První příběh s Michéle Mercier (jo, Angelika) o teroru prostitutky skrze zprvu anonymní telefonáty bych zařadil jako klasiku žánru zvaného "giallo", čili mix mystéria, detektivky a hororu. Hudba, zvuk, obraz, vše dokonale sladěné pro maximální atmosféru. Druhý příběh s Borisem Karloffem (!) se podobá klasičtějšímu hororu, přece jen v něm vystupuje Wurdulak. Ačkoli záběry na výstřihy vesnických děvčat jsou taky slušně propracované. Třetí příběh o chamtivosti a autosugesci je nejspíše nejděsivější a nejtemnější, co se týče atmosféry.

Příběhy mají spád (dohromady má film něco přes hodinu a půl), dialogy a zápletky nejsou úplně debilní, obrazově i zvukově se jedná o podařené dílo. Co víc si přát. 9/10

Svůdné zombie a.k.a. Zombie Strippers (2008)

Jay Lee je autorem několika nepříliš povedených hororů, ale nenechme se tím mást. Umí zkazit i komedii.

Americká armáda dostává na zadek v několika válkách po celém světě. Problém nedostatku vojáků má vyřešit virus, který z vojáků po smrti udělá zabijácké zombie. Výzkum se samozřejmě zvrtne a problém přijíždí řešit komando mariňáků. Jeden se ovšem nakazí a utíká do místního striptýzového klubu, který vede vrtošivý stařík (Robert Englund známý z Noční můry v Elm Street) s bývalou ruskou striptérkou ("svlékala jsem se pro chleba... a vodku"). V klubu zuří konkurenční boj mezi dvěma hvězdami (jednou z nich je Jenna Jameson), navíc nastupuje nová kolegyně. Nakažené striptérky mají u zákazníků docela sukces. 

Jsou zombie striptérky opravdu to nejlepší, co si můžete za své špinavé peníze koupit? Tančí lépe než ty zdravé a živé? Zapadne nová kolegyně do kolektivu? Zbaví se její přítel panictví? 

94 minut docela prostoduché zábavy plné všelijakých pseudohlášek, krve, vnitřností a silikonových krásek. Přiznám se, že jsem Jennu Jameson nemohl poznat. Tímhle filmem kariéru asi nenakopne. Za soundtrack v deathmetalovém duchu bodík plus. 3/10

Gao yang yi sheng a.k.a. Dr. Lamb (1992)

Tohle se mi válelo doma skoro rok, než jsem se dokopal k tomu, abych toto dílo z hong-kongské produkce režiséra jménem Danny Lee zhlédl. Ani nálepka Cat III (od 18 let) mě nelákala, ale stalo se.

Ve fotolabu se objeví zajímavé fotografie zohavených mrtvých žen. O neznámého fotografa se začně zajímat policie. Je jím zadržený taxikář, jehož dětství bylo poznamenáno smrtí matky a nenávistí macechy a nevlastních sourozenců? Tým inspektora Lee se to snaží za pomoci vyšetřovacích metod a la gestapo zjistit. 

Dějově je hotovo během první třetiny filmu, pak už jde jen o retrospektivní přehlídku tehdy snad šokujících scén ze života úchylného maniaka. Dnes by ten film rozhodně senzaci nevyvolal. Gore efekty nic extra, navíc jediná scéna, kde se tvůrci "rozmáchli" ústí v naprosto nereálný dokonalý úklid pokojíčku, kde by si nejspíš ani Wolf nevěděl rady. Za komické scény se zvracením, ňadry a humorné dialogy na přijatelné ploše 88 minut 5/10.

 

Carrie (2013)

Říká se, že natočit film podle knihy Stephena Kinga není zrovna jednoduché a výsledek mnohdy končí za očekáváním. Žádné jsem neměl, když jsem se díval na toto zpracování jeho románu Carrie (od 70. let už třetí zpracování) od režisérky Kimberly Peirce.

Carrie (Chloë Grace Moretz) se narodila jako naprosto nechtěné dítě a již od narození je nadána mocí, o které neví, a která se projevuje jen při rozrušení. Je v posledním ročníku na střední škole a je pod zhoubným vlivem své matky, takto náboženské fanatičky, která vidí hřích na každém kroku. Žádný div, že opomněla Carrie poučit o menstruaci. Takže když Carrie utrpěla svou první menstruaci v šatnách po tělocviku, přičemž byly přesvědčena o tom, že když krvácí, tak umírá, bylo na posměch od spolužaček zaděláno. Samozřejmě se příslušné video brzy objeví na internetu. Blíží se školní ples, Carrie chce jít, matka jí v tom přirozeně brání.

Dostane se Carrie slušnějšího zacházení od spolužáků (a nakonec i učitelů a matky)? Dokáže ovládnout svou schopnost a pomstít se strašlivou a nepřiměřenou pomstou? Bude dobro po zásluze potrestáno?

101 minut, které uběhnou poměrně svižně, ačkoli první dvě třetiny filmu jsou jen jakýmsi prologem k epickému závěru, který je bohužel použitými efekty zbaven atmosféry. Na horor to atmosféry má zoufale málo. A nekoná se ani žádné překvapení, i pro nečtenáře knihy je další děj snadno očekávatelný. 5/10