Гитлер капут! aka Gitler kaput! (2008)

Co na to říct? Strašné. Nejenže si film dělá srandu z legend (Sedmnáct zastavení jara - samo o sobě parodie, Hitler, 50cent). To se musí vidět. Sice je to škoda času, ale zážitek nezkazím, když řeknu, že je to kupa parodických skečů, meni nimiž je velice těžké najít příběh.

Ruské špionské eso Šulenberg má v svém konspiračním bytě barevnou televizi s dálkovým ovládáním a instrukce z ústředí dostává skrze předpovědi počasí ruské televize a facebook. Pozor je přelom dubna a května 1945! Podobných anachronismů je film plný, evidentně záměrně. V příběhu bych doporučoval nehledat logiku a možná ani příběh. Kdo tvrdí, že se u toho ani jednou nezasměje, lže, ale že by to bylo tak dobré, abych to viděl ještě někdy znova, tak to kurva ani omylem! To už spíš doporučují film Můj vůdce nebo Kameňák 3 a to jsem ho ani neviděl. Pro někoho důvodem k dokoukání může být ruská radistka s velkýma balónkama, ale vězte, že jakýkoli film Lloyda A. Simandla ukáže víc a dokonce s dějem navrch. Jak se na moderní ruské a ukrajinské komedie sluší je třeba na soundtrack nacpat, co nejvíce negerských písniček, případně zkarikovat klasiku (Kalinka v němčině). Strašné. 2,5/10 a to proto, že si nechávám reservu na Porno Holocaust a Odcházení.

Сволочи (Svolochi) aka Parchanti (2006)

Měli jste jako děti rádi příběhy, ve kterých vítězí slušnost nad hrubostí a které jsou plné čisté dětské nevinnosti? Kde děti mohou být jen obětí zkaženosti dospělých? A hrdinství a láska k vlasti je motivací silnější krvavé msty? Tak toto je film pro vás!

Píše se rok 1943, vývoj WWII se definitivně obrátil ve prospěch Sovětského svazu, ale na jeho území se potulují statisíce dětí bez domova (rodiče padli ve válce, jsou na frontě, zůstali na evakuovaném území pod německou okupací,..) a živí se nejčastěji krádežemi. V oněch slavných časech bylo možné soudit i chuligány ve věku 14 let a trest srmti přirozeně nebyl zapovězen. Naneštěstí spousta malých gangsterů byla ještě příliš mladá na regulérní soud. Výsledkem bylo, že si z pobytu v cele, výchovném táboře nic nedělali, naopak získávali další zkušenosti.

Ve stejné době bylo třeba mobilizovat a mobilizovat další a další zálohy až došlo na zrození mistrovského plánu využít nezvladatelných parchantů k diverzním akcím v nepřátelském týlu. Představte si tucet špinavců školou povinných. Výcvikový tábor dostal na starost podplukovník Anton Višněvskij (hvězdný Andrej Panin), t.č. host gulagu a jeho podobně postižení kolegové (pravděpodobně údajnými represemi konce 30. let, prý to tak tehdy bylo). Hlavním hrdinou však není, jsou jimi Tiapa a jeho starší kamarád Kot. Zařazení do výcviku berou jako možnost k útěku. Ve filmu nečekejte příliš akce, té se dočkáte až v závěru, a to ještě v naprosto zhovadilém podání mimo hranice reality). Ani tak se nudit nebudete, protože sledovat tábor, kde není jasné, jestli velí Anton nebo banda dětí, a kde se schyluje k protižidovskému pogromu, může být taky zábava. Všechno podstatné se však stane v cca posledních 10 minutách. Tvrdit však, že film je zbytečně dlouhý (90 minut) nelze, dobrák Anton, ještě větší dobrák Paša, hajzl Studer, malý Tiapa (asi ruský Tomáš Holý) vás svými dialogy jistě nadchnou. Škoda jen toho konce. Hudební doprovod k filmu je dobrý, ale pozor samostatně vydaný soundtrack začíná rapovou "písní", která naštěstí ve filmu nezazní, aspoň jsem si nevšiml. Čili 7,5/10.

Sur un arbre perché aka Na stromě (1971)

Málokdy se dívám na filmy v televizi, ale tentokrát jsem udělal výjimku. Dávali starou komedii s Louisem de Funès, na kterou jsem si nemohl upamatovat, jednalo se o film Na stromě režiséra Sergeho Korbera.

De Funès hraje ve filmu velkostavitele dálnic Henri Roubiera (úspěšného) s ambicemi v politice. Při cestě za obchodem se mu přihodí nepříjemná věc, na okamžik uvázne v koloně, čehož využije mladý stopař (Funèsovo syn Olivier) a doslova se mu vnutí do auta. Roubier je postava nerudná (koho by také mohl de Funès hrát) a cholerická navrch. Mladý stopař navíc na dálničním přivaděči uvidí dívku/ženu v nesnázích (porouchané auto, kterým jela se společníky) a rozhodne se, že Roubier v rámci pokání za svou aroganci sveze i ji, a to kamkoliv si bude přát (kasíno v Itálii, ve Francii je zbavena svéprávnosti a má zákaz vstupu do kasín). Roubierův odpor je zlomen vydíráním mladíka. Již na začátku se nám pěkně profilují postavy: Roubier - ctihodný občan, takřka oběť únosu, nezodpovědná flundra se závislostí na hazardu s oblibou škaredých psů (malý kundolízek) a žebravý mladík bez důstojnosti (stopuje) a jakýchkoli zábran (vydírá Roubiera, svádí vdanou ženu a vůbec).

V okamžiku, kdy auto díky Roubierově jízdě rychlostí nepřizpůsobenou stavu a povaze vozovky (ne vlivem vysoké rychlosti) a zlobivéme psovi v autě, spadne z útesu* a zůstane viset na stromě** rostoucím z pobřežní skály (téměř kolmá stěna), je o zbytek děje postaráno. Ve zbytku času můžeme sledovat drama tří uvězněných lidí po několik dní. Přirozeně nemají jak získat pomoc (doba předmobilně-telefonová), nemají co jíst***, pít**** a pekelně se nudí. Zatímco zbožný Roubier se smiřuje s Bohem, flundra se opaluje, mladík slintá. Pokusy zachránit se se obvykle přeměňují ve frašku***** a když konečně naleznou způsob, jak na sebe upozornit, můžeme se dosyta zasmát nad hloupostí četníků.

Velká záchranná operace je celá od začátku až do konce snůška nesmyslných operací vedených četnictvem. Nabízí se otázka, jestli ve Francii mají hasiče a k čemu asi jsou. Kočky a jinou havěť na stromech vždy zachraňovali hasiči. Ve filmu je přirozeně více postav: věčně najebaný kněz, Roubierova manželka, která nestojí o jeho záchranu, ale o jeho smíření s bohem (přesvědčena televizí o Roubierově nevěř), flundřin ex-manžel plukovník "zabiju všechny i bez důvodu", televizní reportér, ale většinou nejsou tak komické jak by mohly být.

Inu, nemůžu říci, že jsem se nepobavil,ale na hodinu a půl, je toho málo. Naprostá absence reality (viz poznámky) a předvídatelný děj, ovšem se zajímavým závěrem nezávěrem, o hudbě použité ve filmu nemohu nic říci, protože mi nijak neutkvěla v paměti, řekněmě 5,5/10.

* Téměř celou silnici lemují svodidla (i podél skalních stěn), v kritické zatáčce jsou jen patníky.
** Takhle by auto nepřistálo ani omylem.
*** Nevěřím, že by 5. dne nedošlo na psí pečínku pečenou na motoru.
**** Jejich plus, alespoň nemuseli řešit otázky vyměšování. Málo naturalistické dílo.
***** Co je rozumnější? Slézt třetinu délky lana dolů nebo vylézt 2/3 délky lana nahoru?

I Vampiri aka The Vapires aka Lust of the Vampires aka The Devil's Commandment (1956)

Na břehu Seiny bylo nalezeno tělo mladé dívky, nezemřela na následky utonutí, byla zbavena krve, ale zranění nejsou vidět. Policie tápe, není to první podobný případ a do toho všeho přijde senzacechtivý novinář posedlý myšlenkou, že v Paříži řádí upír. Takhle nějak začíná film Riccarda Freda a Maria Bava. Film se nachází na pomezí mezi detektivním a mysteriosním žánrem s klasickými hororovými prvky, které film řadí nejspíše mezi horory.

Prvoplánově se jeví výzdoba rodinné hrobky rodu du Grand, kde je pohřben doktor Julien du Grand. Jeho pokusy s krví jsou v ohrožení prozrazením, když jeden z poskoků (závislý na drogách) zpanikaří po konfrontaci se zvídavým novinářem. Ten mimochodem je v podezření svého kolegy, že je na chlapy, poněvadž už léta odolává "nejkrásnější ženě Paříže" (nemyslím), tj. dceři vévodkyně du Grand.

Děj filmu začne být vbrzku velice snadno předvídatelným, ale může to být jen můj subjektivní dojem, páč jeho stopáž je poměrně krátká (85 min), ale vzhledem k tomu, že jde o první hororový film natočený Italy ve zvukové éře filmu to není tak zlé. 6/10 ať nežeru.

Batoru rowaiaru aka Battle Roayal (2000)

Prakticky z donucení a ne úplně střízlivý jsem shlédl tento snímek. Japonský snímek.

Představte si situaci, kdy se mládež vymkne kontrole, neexistuje autorita dospěláků a parchanti si dělají prakticky, co chtějí a do školy chodí jenom proto, aby dělali zle učitelům. A japonské elity neví, jak vrátit společnost do starých dobrých kolejí (kdy liskanec děcku byl vždy OK a hlavně výchovný, kdy názory dětí nemají žádnou váhu - jsou to děti, jejich myšlenky a city nejsou skutečné), tak vymyslí speciální zákon, který nazvou vyloženě idiotsky - anglický překlad je Battle Roayal Act. Zákon sám je idiotský stejně jako jeho název, neklade si za cíl situaci vyřešit, ale spíš selektivním (místo plošným) omezením některých lidských práv včetně "práva" na život (toto by mělo být spíše zásluhovou privilejí) situaci konzervovat.

Konkrétně se to děje zhruba tímto způsobem: náhodně (!?) vybraná třída je odvezena na ostrov, kde hraje hru, nazvěme ji třeba Přežij!, ve které je cílem přežít jako jediný na omezeném prostoru a v omezeném čase. Nelze toho dosáhnout schováváním v úkrytu, je třeba aktivně likvidovat protihráče/exspolužáky. Průvodcem hrou je bývalý učitel a shodou okolností nám film ukazuje kolo hry, kdy soutěží jeho bývalá třída. Hodně nápadité je široké spektrum zbraní (každý má jinou), nemyslete si, že poklička je úplně k hovnu - naopak je to super zbraň pokud bojujete proti naprostým nemehlům, zamilované holce, nebo blbečkům, co nepochopili vážnost situace a věří tomu, že kamarád kamaráda nezabije. K dané třídě jsou přidaní evidentně dva starší chuligáni.

To je tak na úvod filmu, v podstatě na diváka čeká přes hodinu více či méně brutálního zabíjení a sentimentálněromantických canců - i na to si hráči najdou čas. Situace dojde tak daleko, že v naprosté neúctě k principu hry děti utvoří několik spojenectví (x bab + zraněný synek, kterého by chtěly nebo milenecký pár + vítěz minulého kola, apod.).

Film je poměrně napínavý a na začátku si můžete vybrat své favority a čekat, kdy zemřou, v několika případech budete nejspíše překvapeni. Krom vyložených hloupostí hned na začátku filmu (děti chodí prakticky dobrovolně do školy a ještě dodržují ústrojovou kázeň + náhodné vybrání třídy, místo nejzlobivější - neexistuje motivace pro děti nezlobit, stejně je můžou vylosovat) je film sledovatelný a plus je, že si nemusíte pamatovat jména postav (stejně to nejde - zaprvé vypadají +- všichni stejně, akorát baby mají sukně, zadruhé japonská jména znějí všechna stejně), stačí si pamatovat holčička č.3 apod.

Soundtrack odpovídá ději a prostředí ještě více než to - ostrov s džunglí, opuštěným majákem, pravděpodobně opuštěnými kasárnami. Psssssycho. Délka skoro dvě hodiny, respektive přes dvě hodiny (režisérovo střih - dodatečné pornoscény, asi), moc keců málo akce a velice nepravděpodobný závěr a vlastně i průběh hry mě nutí filmu nedat více než 6,5/10.

Schramm

Máte rádi, když ve filmu teče krev, barva a semeno? A když vidíte obrazy, které předbíhají děj a do smysluplného celku se spojí až v samém závěru filmu? Nejste na intelektuální dialogy plné patosu? Nejste na diaolgy skoro vůbec? Jste dobytci? Možná je Schramm pro vás, možná ne. Zároveň dojde na opravdové nechutnosti. Ačkoliv ne do té míry jako třeba v Cannibal Holocaustu (sex s brazilskými indiánkami) nebo Pornoholocaustu (všechno). A možná hned po shlédnutí půjdete do dílny pro kladivo a hřebík.

Jedná se o dílo trojlístku Buttgereit, Rodenkirchen, Jelinski. Buttgereit proslul ponejvíce jako autor (dělal témeř vše) nejlepších německých bijáků posledního čtvrtstoletí (Nekromantik, Nekromantik II, Der Todesking) a jako režisér kultovního, leč nepříliš dobře přijatého sci-fi seriálu LEXX. Ostatní dva pak spoluprací s Buttgereitem.

Tentokrát je nám předložen obraz mírně zvráceného sériového vraha, který je navenek normální (jaké překvapení!), je hodný na sousedy, hlavně pak na sousedku - děvku, kterou hraje hvězdná Monika M. (znáte ji z Nekromantiku II). Mimochodem ta role jí neskutečně sedne - vypadá na to a když má kostým hitlerjugend, oko diváka plesá (osobně bych uvítal možná i dospělejší kostým včetně nezbytných doplňků). Náš hlavní hrdina se cítí být pravděpodobně seuxálně frustrován a koupit si sousedku ho ani nenapadne. Předem vám prozradím, že si s ní přece jen užije, ale jinak, než byste čekali. Krom toho, že bojuje se svými libůstkami - no vlastně se jim poddává - jezdí taxíkem a to je vše, co se o něm dozvíme. Pokud nedáváte pozor hned od začátku, může vám utéct podstatný rozdíl mezi skutečností a fikcí odehrávající v hlavě našeho "hrdiny". A pak třeba zubatou piču (rekvizita hned několika světově proslulých zhovadilých filmů) budete považovat za nesmysl.

Až po 63 minutách zjistíte, že konec vám byl prozrazen během filmu (několikrát) a že to vlastně ani není konec, pochopili jste správně! Jestli Buttgereit chystal pokračování netuším, ale chybějící peníze asi nebyl důvod proč nepokračovat. Film doprovází hodně dobrý minimalistický soundtrack, který k daným scénám sedne jako prdel na hrnec. A poučení z filmu: fotografování není žádná věda! Pro mě 8/10.

Frankenstein (1931)

Příběh románu Frankenstein neboli moderní Prométheus (Frankenstein; or, The Modern Prometheus) napsaný Mary Shelley by měl znát každý, kdo měl český jazyk na střední škole. Jeho prvním z řady filmových zpracování je snímek Jamese Whalea. Ze záhadného důvodu v titulcích filmu je jako autor románové předlohy uveden Percy B. Shelley (manžel Mary S.). Je to zároveň první z řady filmů s Borisem Karloffem, kde se objevuje jako Frankensteinovo monstrum.

Jak moc se film odlišuje od knihy nechť každý posoudí sám. Dílo je klasikou žánru zvaný horror, ale je otázkou zda zaslouženě. Možná nejstrašidelnější část filmu je úvodní varování před strašidelným příběhem. Dialogy postav jsou kýčovité a vesměs směšné. Výkony herců jsou na zvukový film přinejlepším průměrné, výjimku tvoří Boris Karloff, jak moc mu ovšem pomáhá maska nedokážu posoudit. Postava Henryho Frankensteina (tvůrce monstra) ničím neevokuje šílenství, do kterého se zvrtly jeho vědecké ambice, jak se polovinu filmu snaží diváky přesvědčit jeho okolí. Trochu uvěřitelnou postavou je pak jeho otec baron Frankenstein, který filmu dodává špetku humoru (záměrně), větší část tam dodal autor scénáře neúmyslně. Nejsměšnější je pak legendární scéna, kdy se Monstrum setkává s děvčátkem u jezera. Nejprve do něj hází kvítky a Monstrum je evidentně rozradostněné, když dojdou, vrhá tam první věc, kterou má po ruce - děvčátko. Placák.

Filmu chybí hudební doprovod, exteriéry točené v ateliérových kulisách jsou ucházející, ale s kulisami filmů Karla Zemana nejde srovnávat. Nadbytek scén zaobírajících se psychickým stavem Henryho a naopak nedostatek scén, kde se opravdu něco děje a nekecá se je další vadou filmu. Možná, že v době svého vzniku mohl být zajímavý, ale určitě je spousta i méně známých hororů z té doby, které tento film strčí hravě do kapsy. 4/10