Funshutsu kigan - 15-sai no baishunfu a.k.a. Gushing Prayer: A 15-Year-Old Prostitute a.k.a. Ejakulationsgebet: Die fünfzehnjährige Hure (1971)

Zajímavě znějící titul mě zlákal k tomu, abych se podíval na tento japonský film - ve volném českém překladu "Dojemná modlitba patnáctileté prostitutky", který natočil Masao Adachi (poté nic nerežíroval cca 35 let a dobře udělal).

K obsahu/ději není moc co napsat. Dva mladí japonští chlapci a dvě dívky řeší "problémy" spojené se sexem. Jedna je dokonce těhotná s učitelem. Pro lepší zážitek se postupně obě stanou prostitutkami a chlapci klienty prostitutek. Pokud nesouloží, nekecají o souloži nebo nešmírují někdo při souloži, tak ... eh vlastně nic.

Jak vyřeší děvče těhotenství s učitelem? Je těhotná opravdu s ním? Miluje ji? Ona jeho?

72 minut slušné nudy plné filosofujících odhalených mladičkých a bezbožně plochých Japonek. K tomu jako bonus mimořádně otravné brnkání na kytaru. Upřímně 70 % na imdb nerozumím.

Funny Games (1997)

Po zklamání z Hanekeho Času vlků, který mi nijak asociálně nepřipadal a o nějaké kontraversi taky nemůže být řeč, jsem se rozhodl dát jeho tvorbě ještě jednu šanci.

Georg, Anna a Georg ml. přijíždí na dovolenou do svého domu u jezera. Potřebují pomoc s lodí a tak se seznámí s Peterem a Paulem, kteří jsou na návštěvě u sousedů. Paul později přichází vypůjčit pár vajíček pro sousedku, ale jako rozený nešika je rozbije. Pak rozbije další, které si vyprosí. To už s ním přichází i Peter a žádá o vajíčka. Anna se začíná zlobit. Georg nakonec taky. Ale není to nic proti tomu, když se nazlobí Peter s Paulem. Dostanou už ty pitomé vajíčka? Přestane Anna hysterčit? Vzpomene si Georg ml. na své vychování?

To, co začíná jako příjemná variace na film Poslední dům nalevo, se zvrhne v rodinnou tragikomedii. Peter srší humorem, dobírá si Paula, čas od času udeří Georga do zraněné nohy. Tohle se Hanekemu povedlo. Tak moc, že o 10 let později vznikl americký remake! 104 minut promyšlené zábavy, sice místy předvídatelné, ale nic není dokonalé. 8/10

Le Temps du Loup a.k.a. Wolfszeit a.k.a. Čas vlků (2003)

V plátku Českých drah jsem našel rozhovor s chlápkem, který natočil dokument o ve Francii žijícím rakouským režisérem jménem Michael Haneke, který prý točí docela kontraversní filmy. Hm, říkal jsem si a rozhodl se na jeden podívat - Čas vlků.

Táta, máma, dcera a syn přijíždí na chalupu v lesích. nic nenasvědčuje mimořádným okolnostem. Uvnitř jsou ale nezvaní hosté, kteří rodinu oberou o zásoby a návdavkem zastřelí otce. Matka a děti jdou doslova o dům dál, vyžebrat něco k jídlu, najít nocleh. Seník se zdá být příhodným, než syn, který není ani trochu na výši situace (nespecifikovaná apokalypsa vedoucí k exodu městského obyvatelstva na venkov), uteče, prochladne a zavleče k ruinám seníku otrhaného chlapce. Dcera v něm nalezne nepochopitelné zalíbení. Společně se vydají vstříc chiméře vlaku, který by je mohl odvézt někam, kde je lépe.

Dostane se rodina na nádraží včas? Bude mít čím zaplatit za cestu vlakem? Je syn opravdu takový pitomec a otrhaný chlapec takový zmrd? Dostane dceru do potíží? Budou vrazi otce potrestáni? Zvrhne se soužití tlupy na nádraží v sérii znásilnění, loupeží a vražd? Co způsobilo apokalypsu?

Haneke nešetří statickými záběry na neživé předměty, bez hudebního doprovodu a náznaku akce vyloženě nudí na ploše 110 minut. Nikdy jsem nechápal k čemu je dobrý širokoúhlý záběr, kde vidíte malou hlavní postavu zato vše na kilometr kolem. Haneke učebnicovým záběrem na rodinu, která jde po silnici na horizontu, dokazuje, že opravdu na nic jiného ta technika není. 3/10 a to nejspíš jenom za koule zabít tolik zvířat při natáčení.

Kárate a muerte en Torremolinos (2003)

První film mladého Pedra Tembouryho (tehdy mu bylo 22), nadějného španělského režiséra/herce, který našel zalíbení ve filmech Jesuse Franca se stal objektem mého zájmu naposled.

Dr. Malvedades se rozhodne ovládnout svět. Potřebuje k tomu vyvolat z hlubin příšeru, která se objevuje v dávných bájích z oblasti Torremolina (nějaká přímořské etovisko ve Španělsku). K tomu potřebuje provést magický rituál, který zahrnuje prolití krve 5 čerstvě/nedávno odpaněných dívek. Aby je získal vyvolá z hlubin několik zombie karatistů. Rozpoutané peklo v městečku se snaží zažehnat mladý katolický surfař Jess, toho času stále držící panictví, neschopný starosta a Dr. Orloff (sám režisér). Na pomoc přijde i duch mistra Mijagiho (Jess Franco).

Sežene Dr. Malvedado pět čerstvě osdpaněných dívek? Naučí se katoličtí surfaři karate od mistra Mijagiho? Sežene duch mistra Mijagiho dost hulení? Zahraje starosta na greenu birdie?

79 minut nenáročné legrace odkazující na slavná díla a tvůrce minulosti. Mimochodem Temboury stojí i za filmem "Ukradli péro Hitlerovi", takže podobný humor lze očekávat. Je to sice slabší, ale koukatelné. I díky hudbě z dílny místních punkových kapel. 6/10

Dracula contre Frankenstein a.k.a. Dracula: Prisoner of Frankenstein a.k.a. Screaming Dead (1971)

Týden Jesse Franca pokračuje! Měl jsem ve vlaku dlouhou chvíli a tak jsem shlédl další kousek tohoto nadmíru (i v tom negativním slova smyslu) plodného režiséra. 

Dr. Seward se rozhodne zabít hraběte Draculu jednou pro vždy a učiní tak. Jako na potvoru ovšem na místo dorazí Dr. Frankenstein s asistentem a se svým monstrem, a rozhodne se naopak Draculu využít k vytvoření neporazitelné armády. Jako na potvoru se v okolí poflakuje cikánská tlupa a její vůdkyně Amyra se rozhodne ...

Bude Dracula zabit a znovu oživen? Uspěje Dr. Frankenstein ve svém ďábelském plánu? Jaký bude důsledek cikánské kletby? K čemu je dobrý vlkodlak?

Film o délce 78 minut natáčený tradičně v krásných interiérech a exteriérech je doprovázen hudbou Bruna Nicolaie, což mu dodává na atmosféře. Stejně jako fakt, že se v něm moc nemluví a je třeba se na film opravdu soustředit, protože některé scény vypadají zdánlivě nesouvisle s příběhem, který se může jevit jako slátanina několika klasických hororových předloh, ale co taky vymýšlet nového v 70. letech, když nemáte kopec prachů a ve stejném roce jste natočili ještě 8 filmů (viz též Robinson a jeho divoké otrokyně nebo Drakulova dcera). 4/10

Cecilia a.k.a. Diary of a Desperate Houswife a.k.a. Sexual Aberrations of a Housewife (1983)

Protože nedávno uběhl rok od smrti Jesse Franca, napadlo mě podívat se na nějaký jeho film. Náhodný výběr padl na francouzsko-belgický "erotický" film Cecilia. Pro jistotu v ruském dabingu s originální francouzštinou na pozadí a anglickými titulky. 

Cecilia (Muriel Montossé) je ne zcela šťastná manželka velvyslance v Brazílii (nebo někde v jihovýchodní Asii). Vztah s manželem nakopne až její znásilnění dvěma bratry bývalého řidiče, se kterým měla milenecký vztah. Po znásilnění následuje společné cachtání v rybníce s lekníny. Vzrušená událostí Cecilia se vrhá na doma na manžela a po aktu lásky se mu svěřuje se svým "zážitkem". André (Antonio Mayans) je nasrán. Cecilia navrhuje volnější manželství...

Pomstí se André bratrům Kana? Přijme tezi, že sex s jinými neznamená, že že jej manželka nemiluje? Ví Cecilia, co vlastně chce? Vyspí se s "dědečkem"? Je opravdu schopnější erotická tanečnice než štětky v místním klubu? 

Franco opět natočil něco mezi kurevsky nudným erotickým filmem a melodramatem. Tolik keců naprosto neodpovídajících situaci je moc i na něj. Samozřejmě práce s kamerou je "francovská" čili dobrá, ale v kontextu zhovadilého příběhu zbytečná námaha. Přeskakování v čase a místě děje taky moc nepřidá na pochopitelnosti díla. Tentokrát bídné 3/10

Venuše v kožichu a.k.a. Venus im Pelz a.k.a. Vénus à la fourrure (2013)

S dílem Romana Polanského jsem se již setkal a bylo to příjemné překvapení, jeho Bůh masakru byl na kecací komedii odehrávající se v jednom bytě ve čtyřech lidech slušný komediální počin. Nyní jsem narazil na jeho adaptaci románu Venuše v kožichu. 

Chystá se divadelní adaptace Venuše v kožichu a zoufalá, nezaměstnaná herečka Vanda se přijde do divadla ucházet o roli Vandy von Dunayevové. Cca dvě hodiny po konci konkursu. Autor scénáře a režisér Thomas ji chce vyhodit, ale nemá šanci - Vanda si za pomoci dobového kostýmu, absence kostýmu, psychologických keců a podobných ženských zbraní vynutí šanci se předvést. Postupně procházejí některé pasáže hry. Vanda střídavě hraje na Thomasovo ego, podvědomou submisivitu vštípenou nejspíše v dětství a Thomasovu intelektuální změčilost (používá slova jako city-pocity apod.).

Dostane Vanda roli? Bude Thomas hrát Severina nebo Vandu? Bude Vanda hrát Severina? Bude někdo penetrován do análu hrabětem?

Luxusní zpracování knižní předlohy ve formě napůl divadelní, napůl filmové, kdy v divadelní části jeden neví, kdy se ještě hraje divadlo a kdy se postavy jenom baví. Skvělá Emanuelle Seigner v roli Vandy Jourdain a možná ještě lepší Mathie Amalric v roli Thomase dokazují, že při dobrém scénáři stačí dva, aby 90 minut bavili. Zde musím přiznat, že pár slabších scén se najde, ale pořád je to v rámci mainstreamu přijatelné. 9/10