The Afterman (1985)

Skutečný poklad belgického filmu, pod kterým je režijně podepsán Rob Van Eyck. Lhal jsem, je to odpad z největších.

Že prý post-apokalyptický thriller. To by si možná režisér byl býval přál. O apokalypse se dozvíte možná z recenze, plakátu, obalu videokazety, ale rozhodně ne z děje. Eyck se nenamáhal ani naznačit, kam a proč zmizeli lidé, a dokonce ani jediný obraz všeobecné zkázy nenabídne. Hlavní "hrdina" opustí bunkr a jde na vandr, potkat nějaké nové fajn lidičky. Cestou je análně zneužit partou mladých a neklidných, zotročen farmářem, milován farmářovou otrokyní. Po smrti famáře pokračuje se svou dívkou, kterou pro změnu témeř naservíruje tlupě kanibalů.

Podaří se mu ji osvobodit? Nalezne hrdina někde na zemi místo k životu? Dosáhne alespoň na chvíli pocitu štěstí?

Budiž Eyckovi ke cti, že neurážel diváky hloupými dialogy k hloupému ději a herci tak prakticky nemají, co zkazit. Postavy maximálně čas od času něco kvičí a ječí (vlámština to snad není). Malé, lehce smazatelné plus. Velkým mínusem jsou náhodné nadbytečné sexuální scény, které nejdou do hloubky. K tomu dvě kratičké gore scény a nekrosex - (takové minimum správného post-apa), ale na 90 minut zoufale málo. 0/10

Gusha no bindume aka Hellevator aka The Bottled Fools aka Výtah do pekla (2004)

Podzemní svět tunelů s autoritářským systémem, kde i cigarety patří k přísně zakázaným drogám. Co si má počít středoškolačka Luchino než jít za překupníkem drog. Shodou okolností se jí do cesty připlete nějaký potížista a upoutá pozornost policisty. Luchino utíká, odhazuje hořící cigaretu a povede se jí přitom zapálit rozlité kapalné palivo. Výsledkem je přes 100 mrtvých a pátrání po ní. Výtahem jede do školy, jako by se nic nestalo. Krom obsluhy výtahu je tam ještě mladík "mám všechno v paži", stará paní, mladá matka s kočárkem a nějaký intelektuál. Když navíc přistoupí agenti Úřadu pro dohled a sledování s 2 kriminálníky (násilník a atentátník), cesta se změní v zajímavou. Nejspíš poteče krev. Luchino navíc vidí takříkajíc každému do žaludku až na mladíka se sluchátky a brýlemi, který okolí ignoruje.

Zajímavý sci-fi horor Hiruki Yamaguchiho. Trochu nevyrovnaný, první polovina je dobrá, ale druhá trochu vázne přestože formálně se v ní odehrává vlastní drama a veškerá akce. Postavy se chovají krapet nelogicky, ale to je nejspíš důsledek společenského uspořádání tunelů, jak naznačují prostřihy do minulosti postav a do budoucnosti některých z nich. Ve filmu je poměrně dobře oddělen děj současný od minulých a budoucnosti, takže by divák neměl být příliš zmaten. Na japonský film jsem čekal více prasáren, ale možná je dobře, že tam nebyly prakticky žádné. Překvapivý konec, dobré vizuální vyobrazení (včetně detailů mechanicky řízeného a poháněného výtahu v kontrastu s mobilními telefony), příhodný soundtrack pro postapokalypsu a přijatelná délka 96 minut, . 7/10

Salon Kitty (1976)

Že prý jeden z 10 nejvýznamnějších nazi-sexploitation filmů (přesněji číslo 6). Hm. A kde byl prosím ten sexploitation? Tinto Brass v italsko/západoněmecké produkci natočil pěknou hovadinu na motivy legendy o německém luxusním armádním nevěstinci, kde byly z klientů tahány rozumy o válce, náladě mezi vojskem (Ia) a drby.

Kitty (Ingrid Thulin*) má luxusní nevěstinec (jako výletní podnik Riviéra v Andělovi s ďáblem v těle), pak přijde svinská válka (s Polskem) a budova je konfiskována pro potřeby nějakého štábu. Ale ambiciozní esesman Wallenberg (Helmut Berger) je uznalý a nabízí Kitty společný podnik. Kitty dá know-how, SS prostory a výrobní prostředky (rozuměj pravé nordické děvky). Wallenbergovu pozornost upoutá Margherita (Teresa Ann Savoy), která má zppočátku blbé řeči ohledně nedostatečného národně sociálního Wallenbergova přesvědčení. Při práci se seznámí s pilotem, který má vyloženě pacifistické názory.

Bude ho hlásit? Udělá to někdo jiný? Dostane se její milý do trablů? Prokoukne Margherita zrůdnost podniku a udělá nějakou nepředloženost? Zatáhne do svých trápení i Kitty? Udrží Wallenberg pořádek ve svém domě a stane se mocným mužem?

Velice přeceňovaná záležitost. Nevím, co na tom bylo šokujícího v té době. Prostě podprůměrný erotický film v kostýmech. Velice podprůměrný. Velice černobílé dělení dobro/zlo, pacifismus/národní socialismus. Dementní dialogy. Otravné pěvecké vystoupení Kitty na začátku, které nebylo ani uměním ani erotikou, ba spíše urážkou a výsměchem. 125! minut života pryč. Nahaté holky a holky v uniformě jsou dost málo. Teď teprve oceňuji sérii s Ilsou. Fix. 1/10

*hvězda filmů Ingmara Bergmana

Eden Log aka Jeskyně smrti (2007)

Muž se probouzí v kaluži v nějaké tmavé jeskyni. Špinavý a mokrý. Vedle leží jiný muž, mrtvý muž. Neví, kdo a kde je a jak se do té situace dostal (Copak je idiot? Sám se dostal do téhle situaci). Tak tedy jde, plazí se, někam. Ha světlo. Víc světla. Projekce nějakých tváří. Debilní pokyny/poselství z reproduktoru. Nerozumí ničemu. Turniket. Ještě jeden. A zase tmavé chodby jeskyně/šachty/podzemního bunkru. Další projekce. Furt netuší kdo, kde a proč je. Ale jde.

Přijde hrdina (Clovis Cornillac) na to, kdo, kde a proč je? Co všechno se mu přihodí po cestě za eventuálním prozřením?

Nuda. Prostředí fajnové, jako nějaký Vault po nájezdu pankáčů a hipíků, ale tmavé. Zbytečně tmavé, často nevidíte nic než siluetu. Střihy příliš časté a rychlé. Kamera otřesná, doslova. Ve vzácných okamžicích akce se třese jako ratlík. Atmosféru solidní tmy dokresluje soundtrack z dílny Seppuku Paradigm* (viz též L´Interieur). Děj prakticky žádný, pravděpodobně totiž předcházel vyobrazenému. Kolem a kolem, docela nuda s možným poučením v závěru, ale taky možná bez jakéhokoli smyslu. Záleží asi na vnímání diváka. Mě to neřeklo vůbec nic. Že bych tento vědecko-fantastický horor musel vidět dvakrát, asi ne. Oceňuju, že ve filmu je prakticky jen jedna postava. Aspoň si nemusí člověk pamatovat, kdo je kdo a navíc odpadají debilní dialogy, které v kritických chvílích člověk může čekat: "sluší ti to," "ty jsi mě nikdy nemilovala!", "tolik toho chci ještě stihnout." 4/10

* Opět volně ke stažení na jejich stránkách.

L'isola dei morti viventi aka Island of the Living Dead aka Zobie: Ostrov smrti (2008)

Hm. Bruno Mattei (Krysy, Holocausto Porno) se na stará kolena pokusil natočit zombie horor. Pomlouvači tvrdí, že je to jeden z nejsračkovějších autorů všech dob. A možná mají pravdu.

Loď s lovci pokladů nalezne bednu s mincemi z potopené lodi. Svým lemplovstvím o ni hned přijdou (rozsype se při vatahování na palubu). Krizi se snaží zažehnat pitím. Navrch se rozzuřila bouře. A rozbil se jim motor. A rozlilo pitíčko. Když se sere, tak se sere. Naštěstí ráno zjistí, že jsou na dohled neznámého ostrova, který ani na mapě není. Nechají mechanika opravovat loď a vydávají se na průzkum. Kapitán Kirk (Gaetano Russo), Sharon (Yvette Yzon), nějaká buchta (Ydalia Suarez), prostoduchý Snoopy, asiatský kuchař Tao a Fred. Bingo! Našli rozvaliny kláštera/chrámu po španělských kolonizátorech. A mrtě zlata! A jako bonus se ostrov a katakomby hemží živými mrtvými. A zásoba munice je omezená a rozumové schopnosti týmu rovněž. Ke všemu se zase na noc rozzuří bouře. Dostanou se hrdinové z ostrova? Budou z nich milionáři? Nezblázní se z tolika peněz? Co udělá vidina peněz s jejich vztahy?

Mňo, úplná blbost to není. Nic originálního, ale některé scény jsou ženiální. Kritizovat čas od času odfláklé detaily masek a soundtrack, který evokuje film třídy MEGAFILM podle klasifikace tv nova (smyčce, dramatické nástupy, žádné klávesy z kauflandu za 200 peněz) spíš než béčkový horor je jistě na místě. Opravdu ty smyčce působí nepřístojně. Samozřejmě dialogy jsou hloupé, ale nezapomeňte, že hrdinové se dokázali smířit s existencí zombies během minut. Dojde i na klasické klišé - sebeobětování s patřičnou dávkou slovní agrese vůči nebohým zombie, které je nesměle a nedůrazně odmítáno kolegy, leč marně. Připravte se atomové výbuchy nelogična.

Nečekejte inteligentní zábavu, a možná ani zábavu. Zombi Holocaust to není. Ale spíš takový flashback o dvě desetiletí nazpět s technikou, o které by si mohli nechat v osmdesátých letech zdát. 91 minut pěkné přírody, fajnových rozvalin, hezkých ateliérových katakomb a krve a vnitřností místy futrovaných filozofickými pojednáními. 5/10