Rudá záře nad Kladnem (1955)

Film podle románu Antonína Zápotockého s hudbou od Ludvíka Podéště, stál za to už jen proto, že nýčko vím, kdo to byl ten Podéště, že má u nás svoji ulici. Jupí.

Z války (první, světové) se vrací Toník (Josef Bek) domů a ne aby šel za svou milou, napřed jde na stranický výbor (otázky priorit), kde dostává první liskanec - socializace se v nové republice odkládá. Soudruzi socialističtí poslanci nejsou asi tak socialističtí, jak tvrdili. Za buržoasní republiku bojoval na ruské frontě? Je zhnusen. Konečně se Toník setkává s Mařkou (Vlasta Chramostová?!?) a dojde na první z mnoha erotických scén. Pár let po válce začíná být na Kladně horko, dělnictvo i rolnictvo se bouří proti starým buržoasním pořádkům. A buržousti ještě víc nasírají. Dostanou přes držku? Dostane vzápětí dělnictvo přes držku? Co se naučil Toník na výletě na sjezd Kominterny? Kroutit krky?

Film je klasické politické drama s romantickým nádechem (to byste se divili, na co se tehdy dalo sbalit babu). Ve své době jistě filmový hit roku. Nenechte si ujít Vlastu Chramostovou, později prý disidentku, jak deklamuje bolševické agitky. Člověku s takovým charakterem to holt musíte uvěřit. I já uvěřil! Inu, když se něco dělá z pravého přesvědčení...

Prostě se to vidět musí. Film je natřískaný hvězdami (Bek, Vojta, Deyl ml., Brodský, Besser, Kurandová, Willig, Beyvl, Leraus, Růžek) a i po letech je aktuální. Vzpomeňte si, jak proti doktorům vláda chtěla povolat armádu a jak chtěla odborárské předáky soudit. Teď ji jistě mrzí, že už není zákon na ochranu republiky nebo něco podobného. 8/10 jak vyšitých.

Poučení z filmu: pochopení ženské duše a citů tkví v zakoupení červeného, plyšového kanape s velkým zrcadlem.

Psychotica (2006)

Mladá dívka se ocitá "v péči" lékařského pokusníka s krutou mocí. Přirozeně ne dobrovolně. Pokusník sleduje obrazy v její hlavě vyvolané nějakým bezva fetem. Dívka zažívá opakovaně svou smrt. Naštěstí pokaždé jiným způsobem.

Tento film, ve kterém hrají toliko 3 herci (Carolin Meyer - dívka, Kay Petzold - pokusník/vrah a sám režisér Sebastian Radtke) se zdá být pokračováním ve šlépějích mladého Jorga Buttgereita. A že jsou to dobré šlépěje. Amatérství z toho nekape, ale přímo teče, stejně jako nadšení a zdravý mladý duch. Oproti Buttgereitovi se můžete těšit na technicky mnohem dokonalejší snímek, především vlivem technického pokroku, který se udál od dob, kdy Buttgereit dělal své nejlepší kousky. Vizuální stránka je tedy v pořádku. Scény jsou propracované až do absurdních detailů. Nedokážu si představit, kolik času do toho ti lidé museli investovat.

Ve filmu se moc nemluví, což je rozhodně plus. Navíc ani němčina není dostatečně zvrhle znějící jazyk pro takovou lahůdku určenou bezesporu náročným divákům. Z hereckých výkonů bych vyzdvihl permanentně prasácký výraz Kaye Petzolda.

Postaví se hrdinka v některé z "nočních můr" na vážnější odpor? Bude jí to něco platné? Proč dělá mladý pokusník tento experiment? Potřebuje zápočet z předmětu "Pokusy na lidech I"? Získá jej? A medaili od Nobelova výboru? Proč vlastně byl tento film natočen? Je to poselství o tom, že, co je dotaženo do extrému, nemusí nutně být dobré, navzdory tvrzení některých zenových guru?

Na některou z těchto otázek, nebo možná na všechny, nebo na žádnou, dostanete odpověď, když toto zhruba hodinové dílko shlédnete do konce.

Myslím, že 9/10 není příliš pro film s přijatelnou stopáží, solidním řemeslným provedením a soundtrackem na míru. Pak že Němci neumí natočit film (jeden by soudil podle titulů Bazén, Holky to chtěj taky a Pták Ohnivák). Ještě mě zajímá jestli bude druhý díl. Mohl by. Předpokládám, že by se mi líbil ještě víc. Během titulků běží cosi jako teaser/trailer, bohužel ve stylu série Saw.

La Noche del Terror Ciego aka Tombs of the Blind Dead (1971)

Zápletka tohoto díla režiséra Amanda de Ossoria je docela obyčejná. Hned od počátku se rýsuje milostný trojúhelník Bet-Virginia-Roger a podle všeho půjde o pěknou letní crazy komedii.

Virginia žárlí na Bet, Roger chce Bet a neví, že Virginia chce Rogera. Takže o trjúhelník ani nejde. Bet a Virginie prožívají náhodné setkání po mnoha letech (na internátu byly nejlepšími kamarádkami) a teď je mezi nimi těžko utajovaná zloba. K tomu se z čiré nudy vydávají na venkov. Přímo do pustiny. Když Virginia vyskočí z vlaku v prostoru nedaleké zříceniny, strojvedoucí ani na záchrannou brzdu nezastaví a jede dál a přiloží pro jistotu uhlí, co se do kotle vejde. Virginia je asi v pěkné rejži.

Najde si úkryt do setmění. Bude vhodný ke spaní? přepadnou ji nějací pobudouvé? Znásilní ji ošklivě? Znásilní někdo Rogera? Ošklivě? Tak, ve třetině filmu je víceméně vše hotové. Zbytek je setříhán z mixu polonahé krásky, odfláknutého vstávání z hrobu, oblečené krásky, dívčího křiku, zombie v kutnách (takovou bych chtěl, plesnivou!).

Lhal jsem! Naopak je to teprve začátek. Pravá hrůza teprve přichází.

Pro mě ženiálně natočený film, přestože se vnucuje otázka: opravdu musí být všechny důležité ženské postavy zrzky? Statisticky nesmysl (zvlášť v portugalsko-španělském filmu). Druhá otázka: Opravdu si vesnické děvečky ve středověku holily podpaží? Nemyslím.

Ještě bych dodal, že film má přijatelnou délku a pokud jste si doteď mysleli, že nějaký jazyk na světě je nejvíc sexy, zapomeňte. Je to španělština ... nebo portugalština, nejsem lingvista, spíš ale ta španělština. 8/10

P.S. má to ještě tři další díly. To jsem zvědav.

Olověný chléb (1953)

V režii Jiřího Sequense vznikl kouzelný politický thriller pro děti z prostředí chudobné mládeže/dětí na okraji průmyslového velkoměsta.

Ústředním motivem je, jak bystřejší mohlo napadnout z roku vzniku a názvu, útisk proletariátu kapitalisty. Zde síly zla, rozuměj kapitalismu representuje pan Kodyma (skvělý Miloš Nedbal). Síly dobra pak jedenáct statečných dětí+pár dospělých. Kodyma chce dělat ve fabrice pořádek. První na řadě jsou samozřejmě komunisté Nečas a Vaněk. Kodyma nepropouští hned, ale ... Vaňkův synovec Toník vede pionýry, kteří hrají divadlo o draku Fabrikanciovi, poměrně buřičský kousek. Pionýři však dovedně maskují svou činnost jako tělocvik, k čemuž jim napomáhá mimo jiné i Kodymova sekretářka, která vynáší z kanceláře důležité informace. Toník věru nemá lehký život, každou chvíli po něm pase parta kadeřavého Ferryho a uštědří mu výprask, který ovšem Toníka nemůže odradit. Jednou ho před výpraskem zachrání jiný výrostek a Toník se z něj snaží udělat slušného člověka. Podaří se?

Situace v Kodymce se přiostřuje a schyluje se k bouři, eh stávce. A je tu stávka. Kodyma zuří. Povolává četnictvo, policii (pod nelaskavým velením Miloše Kopeckého), není mu to však nic platné. Dělníky z Kodymky podpoří stávkou i dělníci jiných fabrik. A když se najdou stávkokazi, tak jsou to měkkosrdcatí saláti, které ukecá i malá holka (druhá nejdojemnější scéna).

Stávka ještě není skončena a jsou tu "rudé letnice", nějaká oslava komunistické mládeže. Přirozeně pod dohledem policie a četnictva. Když na akci vystoupí poslanec Koutecký (Otomar Krejča), je zle. Budou četníci a policisté po právu spráskáni jak psi? Bude spráskán Koutecký? A co udavač Ferry? Zasouloží si v lese? A toníkova parta? Přežije bez úhony zásah elitního komanda četnictva? A vyhrají stávkující svůj spravedlivý boj s hajzlem kapitalistou?

Skvěle obsazený film, který byl natočen z mně neznámého důvodu. Nenudil jsem se. Rozhodně zajímavější než Kolja. Možná jako startovací líheň pro dětské hvězdy (Píďalka - Jana Brejchová, Pepík - Hynek Bočak, Fiškus - někdo s brýlemi a další).

Nejlepší hláškou filmu je asi toto: Jsi chlapík, Jířo!

P.S. Jířa je holka.