Dracula contre Frankenstein a.k.a. Dracula: Prisoner of Frankenstein a.k.a. Screaming Dead (1971)

Týden Jesse Franca pokračuje! Měl jsem ve vlaku dlouhou chvíli a tak jsem shlédl další kousek tohoto nadmíru (i v tom negativním slova smyslu) plodného režiséra. 

Dr. Seward se rozhodne zabít hraběte Draculu jednou pro vždy a učiní tak. Jako na potvoru ovšem na místo dorazí Dr. Frankenstein s asistentem a se svým monstrem, a rozhodne se naopak Draculu využít k vytvoření neporazitelné armády. Jako na potvoru se v okolí poflakuje cikánská tlupa a její vůdkyně Amyra se rozhodne ...

Bude Dracula zabit a znovu oživen? Uspěje Dr. Frankenstein ve svém ďábelském plánu? Jaký bude důsledek cikánské kletby? K čemu je dobrý vlkodlak?

Film o délce 78 minut natáčený tradičně v krásných interiérech a exteriérech je doprovázen hudbou Bruna Nicolaie, což mu dodává na atmosféře. Stejně jako fakt, že se v něm moc nemluví a je třeba se na film opravdu soustředit, protože některé scény vypadají zdánlivě nesouvisle s příběhem, který se může jevit jako slátanina několika klasických hororových předloh, ale co taky vymýšlet nového v 70. letech, když nemáte kopec prachů a ve stejném roce jste natočili ještě 8 filmů (viz též Robinson a jeho divoké otrokyně nebo Drakulova dcera). 4/10

Cecilia a.k.a. Diary of a Desperate Houswife a.k.a. Sexual Aberrations of a Housewife (1983)

Protože nedávno uběhl rok od smrti Jesse Franca, napadlo mě podívat se na nějaký jeho film. Náhodný výběr padl na francouzsko-belgický "erotický" film Cecilia. Pro jistotu v ruském dabingu s originální francouzštinou na pozadí a anglickými titulky. 

Cecilia (Muriel Montossé) je ne zcela šťastná manželka velvyslance v Brazílii (nebo někde v jihovýchodní Asii). Vztah s manželem nakopne až její znásilnění dvěma bratry bývalého řidiče, se kterým měla milenecký vztah. Po znásilnění následuje společné cachtání v rybníce s lekníny. Vzrušená událostí Cecilia se vrhá na doma na manžela a po aktu lásky se mu svěřuje se svým "zážitkem". André (Antonio Mayans) je nasrán. Cecilia navrhuje volnější manželství...

Pomstí se André bratrům Kana? Přijme tezi, že sex s jinými neznamená, že že jej manželka nemiluje? Ví Cecilia, co vlastně chce? Vyspí se s "dědečkem"? Je opravdu schopnější erotická tanečnice než štětky v místním klubu? 

Franco opět natočil něco mezi kurevsky nudným erotickým filmem a melodramatem. Tolik keců naprosto neodpovídajících situaci je moc i na něj. Samozřejmě práce s kamerou je "francovská" čili dobrá, ale v kontextu zhovadilého příběhu zbytečná námaha. Přeskakování v čase a místě děje taky moc nepřidá na pochopitelnosti díla. Tentokrát bídné 3/10

Venuše v kožichu a.k.a. Venus im Pelz a.k.a. Vénus à la fourrure (2013)

S dílem Romana Polanského jsem se již setkal a bylo to příjemné překvapení, jeho Bůh masakru byl na kecací komedii odehrávající se v jednom bytě ve čtyřech lidech slušný komediální počin. Nyní jsem narazil na jeho adaptaci románu Venuše v kožichu. 

Chystá se divadelní adaptace Venuše v kožichu a zoufalá, nezaměstnaná herečka Vanda se přijde do divadla ucházet o roli Vandy von Dunayevové. Cca dvě hodiny po konci konkursu. Autor scénáře a režisér Thomas ji chce vyhodit, ale nemá šanci - Vanda si za pomoci dobového kostýmu, absence kostýmu, psychologických keců a podobných ženských zbraní vynutí šanci se předvést. Postupně procházejí některé pasáže hry. Vanda střídavě hraje na Thomasovo ego, podvědomou submisivitu vštípenou nejspíše v dětství a Thomasovu intelektuální změčilost (používá slova jako city-pocity apod.).

Dostane Vanda roli? Bude Thomas hrát Severina nebo Vandu? Bude Vanda hrát Severina? Bude někdo penetrován do análu hrabětem?

Luxusní zpracování knižní předlohy ve formě napůl divadelní, napůl filmové, kdy v divadelní části jeden neví, kdy se ještě hraje divadlo a kdy se postavy jenom baví. Skvělá Emanuelle Seigner v roli Vandy Jourdain a možná ještě lepší Mathie Amalric v roli Thomase dokazují, že při dobrém scénáři stačí dva, aby 90 minut bavili. Zde musím přiznat, že pár slabších scén se najde, ale pořád je to v rámci mainstreamu přijatelné. 9/10

Černobílá Sylva (1961)

V reakci na budovatelské agitky padesátých let vznikl studentský film Jana Schmidta Černobílá Sylva. Je sice krátký, ale o to lepší.

Sylva (Zuzana Stivínová) je zednicí z party Máni Wolfové, nemá příjmení a oplývá budovatelským nadšením. Přinejmenším jako hrdinka filmu Láska mezi panely,  při jehož promítání vypadne z plátna přímo mezi diváky v sále. Přirozeně se chce co nejdříve vrátit ke své práci, k té ve filmu, pročež se vypraví za svými stvořiteli - scénaristou (Jiří Lír), režisérem (Lubomír Lipský). Po prvotním zděšení a záměně s herečkou Zuzanou Stivínovou, se pokouší vyřešit její situaci. Nápady vyniká především studenti filmařského řemesla (Václav Sloup, František Němec, jan Přeučil). Ovšem její umístění na rekonstrukci Valdštejnského paláce nedopadne dobře ("reliéfní období už dávno skončilo, soudruzi" a "vždyť to je melouch!") a čím dál více se ukazuje, jak strašné může být zhmotnění myšlenky, nedejbože ideálu.

Poradí si pánové od filmu se Sylvou? Vrátí se Sylva ke své partě na stavbu? Vyloučí pány študáky z ČSM? Postaví Sylva další barák z nekvalitních cihel? Vezme si nějakého intelektuála za muže? Napíše ježatý student (Sloup) seminární práci o Sylvě?

27 minut klasických ideologických klišé neskutečně zhuštěných a ve výsledku opravdu komických. Jak obecně považuji československou tvorbu 60. let za hodně přeceňovanou, tohle stojí za vidění. 9/10

P.S. Tentokrát bez plakátu, protože film je hodně opomíjený. Při hledání jsem ovšem narazil na článek, kterýžto si za pakatel (18 dolarů) můžete přečíst, který dílem (a snad i jinými) byl inspirován:

Hanáková, Petra: From Mařka the Bricklayer to Black and White Sylva. Images of women in Czech visual culture and the Eastern European visual paradox. Studies in Eastern European Cinema, Volume 2, Number 2 (2011. July), pages 145–160.

Психоз (2010)

Záliba v amatérských hororech mě po nějakých těch kraťasech jako je Bílá krev 2, Chodba smrti nebo Hrůza z brdských lesů, z nichž obzvláště ten poslední je vskutku slušným počinem, přivedla k filmu Kirilla Chrestinina Psychóza, který je prý inspirován pravými událostmi někde v Saratovské oblasti dnešního Ruska.

Aljošova vesničanská babička umřela a zůstalo po ní dědictví v podobě domu na vsi. Žádná chatrč, ale slušný domek. Aljoša není první na řadě dědit, ale postupně došla řada i na něj - o dům nikdo nestál, protože se v něm nikomu nelíbilo. Aljošův strýc jej dopisem varuje před prokletím, které je spojeno s domem v podobě dávno mrtvé babičky, která měla být čarodějnicí. Aljoša jako pravý geroj naláká na příjemný prodloužený víkend svoji holku a její sestru.

Pobryndá strýčkův dopis čajem ve vlaku? Podaří se trojici strávit tři dny a tři noci v domě hrůzy? Dojde na trojku Aljoši, Leny a jeho sestry? Vyplatí se Leně být línou lemrou? Kým byla doopravdy babička? Proč Aljošova matka vypadá mladší než on? Kdo páchal anglické titulky s tolika chybami?

Chrestinin v hlavní roli zároveň režíroval podle svého scénáře sebou samým produkovaný film. Jak se dnes říká: dobře on! Film je amatérský, ale tím dobrým způsobem: nemám peníze, možnosti, ale snažím se a nepáchám 10-15 minut dlouhé hovadiny 3x do roka, ale když už tak už. Výsledkem je 85 minut velice atmosférické zábavy s příjemnou hudbou evokující klasické horory 50.-70. let minulého století. Hudbu složil samozřejmě Chrestinin. Škoda je anglických titulků, resp. ne úplně přesného překladu. Škoda, že autor neodolal použít jeden jediný gore efekt v závěru. Vzhledem k tomu, jak laciný byl, tak těch efektů bylo moc. 8/10

The Children of Ravensback a.k.a. Toxické děti (1980)

Dneska flák od nechvalně známého studia Troma, které stojí za filmy jako jsou Surf Nazis must Die, Rabid Grannies, Killer Condom, Tromeo and Juliet a kupou dalších s méně lákavými názvy. Z těch známějších stojí za zmínku Den matek z roku 1980, který se dočkal o 30 let později remaku. Konkrétně za režii tohoto filmu stojí Max Kalmanowicz, který víc než jako režisér sklízel úspěchy jako zvukař.

Poblíž Ravensbacku je jakési nukleární zařízení, o které pečují dělníci, pro které je pivo důležitější než nějaká mrzutá netěsnost, co by je stála nějaký ten přesčas. Za onoho času se vrací děti školním autobusem domů a jsou uniklým potvorstvem zasaženy. Autobus domů nikoho nepřiveze...

Vyřeší šerif záhadu nezvěstných dětí z autobusu? Je náhoda, že byl odstaven před hřbitovem? Ubrání šerif pořádek ve městě s bandou svých neschopných pomocníků? Dostanou nesvědomití dělníci po kulách za neopravenou závadu potrubí a zařízení pokutu za prasení životního prostředí?

Film kromě atmosféry (hlavně tma se povedla) nemá lautr nic. Smysluplný příběh, rozumné dialogy, spád, napětí jaksi chybí. Dvěma slovy: kurevská nuda. Takřka celých 93 minut. Tohle fakt ne. Ačkoli jeden dobrý nápad tam je, ale originální taky není. 2/10

Savage Streets a.k.a. Divoké ulice (1984)

Dnes se podíváme na polozapomenutý klenot z osmdesátek od Dannyho Steinmanna. Natrefil jsem na něj náhodou a předem prozradím, že jeho shlédnutí bylo pro mne pobídnutím k shlédnutí řady dalších exploitation/revenge filmů, ať už klasických nebo jejich nových verzí.

Brenda (Linda Blair známá z Vymítače Ďábla) má na střední škole jakýsi rasově pestrý dívčí gang. Děvčata se baví (toulají se po setmění městem, pijí alkohol a shánějí tištěnou pornografii - klasika). Hezký večer jim naruší setkání s tlupou místních výrostků vedených Jakem (typově skvělý Robert Dryer). Brendina tlupa se rozhodne jako odpověď na ne úplně nejromantičtější pozvání k sexu, ujet Jakevi s autem. Jake, Fargo, Red a Vince (Johny Venocur - opět skvělá volba) se zlobí.

Možnost pomsty se naskytne docela brzo. Jakeova parta načapá hluchoněmou Brendinu sestru Heather v tělocvičně samotnou, načež ji zatáhnou na toalety a znásilní ji (ale fakt ošklivě). Vincovi se moc nechce, ale chce zapadnout do party. Roztáčí se kolotoč pomsty. 

Přežije Heather nepěkný zážitek? Zapadne Vince do party? Dostane se někdy ze spárů pedntského otce, aby nemusel žít dvojí život? Dostane Brenda ředitelskou důtku? Budou šaty na svatbu hotové včas? 

Film se svými 93 minutami docela svižně ubíhá, nejspíš i díky mnoha komickým situacím a vtípkům z ranku středoškolských komedií, které kontrastují s jinak nechutnými scénami (punker balí hluchoněmou, večer na diskotéce, příprava na svatbu). Jestliže tvrdím, že 80. léta byla módním peklem, tak tady je důkaz, tenhle film atmosféru doby přímo zvrací. Ocenil bych pak herecké výkony Heather (Linnea Quigley) a Vince, na béčko fakt dobré. 8/10