Suspiria (1977)

Tento horror/thriller netočil nikdo menší než Dario Argento (viz též Dvě ďábelské oči).

Do baletní školy někde v německu přijíždí prý talentovaná mladá (?!) Američanka Suzy, aby se naučila umění bavorského baletu. Ve stejnou doby, kdy přijíždí, ze školy utíká jiná studentka a je zabita ve svém bytě něčím neznámým. Že by jí ten balet šel nějak od ruky, to moc ne. Ani do kolektivu hned nezapadá a navíc se zdá, že baletní škola není jen baletní školou.

Film je po audiovizuální stránce povedený, bohužel nijak zvlášť neodsýpá. Ba přímo až nudí. Ale to už je divák blízko velkého finále, které mu (skoro) vše vynahradí. Doporučuji neprospat poslední cca čtvrthodinu z celkových 98 minut. 6/10

Deus Irae (2010)

Hm, krátkometrážní (13 minut, z toho 3 minuty titulky) exorcistická hříčka argentiského převážně scénáristy než režiséra Pedra Cristianiho (mj. scénář k filmu Moebius - luxusní počin).

Dívku posedne démon, matka objedná úderný vymítačský tým a jde se na věc! Podaří se?

Krátké, atmosférické, leč humorné, technicky ženiální a hlavně krátké. 9/10

Za horâ kaiki gekijô: Kaiki! Shinin shôjo aka Dead Girl Walking

Mladá Sayuri (Ayaka Maeda) umírá na zástavu srdce během zalévání pokojového kvítka. Lékař vyplní úmrtní list, rodina truchlí. Ale ne! Sayuri se vůbec nechová jako mrtvá! Myslí a hýbe se.

Smíří se její rodina s takovou ostudou? Pokusí se Sayuri přesvědčit, že když je někdo mrtvý, tak by měl koukat, aby byl mrtvý a nepotloukat se po ulicích? Uspěje ve světě tanečnic volnějších mravů? Jak dlouho vydrží Sayuri formaldehyd? Bude ho mít vždy dost na udržení své tělesné integrity nebo se začne rozpadat?

Tento krátkometrážní (44 min) avantgardní film Kôji Shiraishiho z roku 2004 (prakticky černobílý s mezititulky pro dívčiny myšlenky) není úplně snadné dokoukat. Děj se vleče (stejně jako Sayuri) a pokud usnete, může se stát, že si na konci budete myslet, že film běží podruhé. Ale klid, má to opravdvý závěr. 6/10

Clerks aka Mladí muži za pultem (1994)

Úsvit režijní kariéry Kevina Smithe (Zack a Miri točí porno, Dogma, Chasing Amy, Clerks 2, seriál Reaper,...) a podařený - zamračený a jakoby nikdy nemělo vyjít slunce.

Dante Hicks (Brian O´Halloran) pracuje jako prodavač v malém krámku. Nedaří se. Místo dne volna bere záskok, a to má hrát odpoledne hokej! Práci mu notně ztěžuje jeho kamarád/kolega Randall Graves (Jeff Anderson), který pokud neuráží zákazníky ve videopůjčovně, kde shodou okolností pracuje, uráží zákazníky v krámku, kde taky pracuje. Dante neocení ani odhalení sexuální historie své současné dívky, ani svatbu své bývalé dívky a ani pohřeb jiné bývalé dívky ho nerozveselí. Do toho Randall a jeho zhovadilé názory na všechno. A ještě musí hrát hokej! A to jsou ještě jenom drobnosti mezi mnoha jinými, které Dante zažije během jednoho velice, velice špatného dne.

Zadaří se mu aspoň v něčem? Překazí svatbu své ex? Pokazí pohřeb své jiné ex? Pořídí si novou ex? Nakope konečně do zadku drogové dealery Jaye a Silent Boba/Mlčenlivého Bobše? Proč Silent Bob nemluví? Mluví vůbec? Stihne Dante hokej? Je v alespoň v něm dobrý? Špatný den? Bude komu facku dát?

U tohoto nízkorozpočtového debutu Kevina Smithe užijete kopec srandy. Nečekejte nic intelektuálského, spíš přímočarou zhovadilost Randalla v ostrém protikladu se seriózním a Dantem, z nichž ani jeden nemá odvahu měnit svůj život. Co kdyby si ho ještě víc pokazili. Pozor na scény s Jayem (Jason Mewes) a Bobem (Kevin Smith), mohli byste dojít k závěru, že fetovat je správné, ááno. 9/10

Evilenko (2004)

Velice volně na motivy skutečného Rudého rozparovače A.R.Čikatila byl natočen v italské produkci Davidem Griecem film s názvem Evilenko. Hlavního hrdinu A.R.Evilenka ztvárnil Malcolm McDowell, jeho hlavní protivníky pak Martin Csokas jako vyšetřovatel Lesjev a Ronald Pickup jako psychoanalytik.

Evilenko pracuje jako učitel ve škole. Dělá dětem zle (zabavil kopací míč s odkazem na komunistické ideály). Jednou se pokusí znásilnit děvčátko přímo ve třídě po vyučování, nepovede se mu to a dostává se do potíží - ředitel zastrašen členstvím Evilenka ve straně nepodniká nic než vynucení Evilenkovy rezignace, který doma svůj konec ve školství vysvětluje antisocialistickým spiknutím. začíná pracovat jako úředník a díky svému vyhrocenému konzervatismu si vyslouží naverbování do služeb KGB a získá tím perfektní krytí pro nicnedělání a cesty po všech čertech. Během nich si vyhlíží další a další oběti. Podle všeho je geniální hypnotizér a našeptávač. Vyšetřovatelé kupí chybu na chybu než je angažován Lesjev a než se během výslechu podezřelých seznámí s psychoanalytikem, který pomáhá i vyšetřuje na vlastní pěst ze zájmu o zkoumání vrahovy osobnosti. Smyčka kolem Evilenka se stahuje.

Vysvětlení motivů Evilenkovy série (53 dětí a žen během let 1984-1990) zní krajně nepravděpodobně a se skutečností nemá nic společného. Spíše bylo třeba v knižní předloze určené nejspíš pro americký trh ukázat, že být stalinistou je špatné, ááno. Stejně tak angažování Lesjeva má podivné pozadí, jako by si mohl vyšetřovatel vybírat, co bude dělat. Krom samotného Evilenka nikdo pořádně nehraje. V reáliích SSSR za Gorbačovovy krutovlády se příliš nevyznám, ale že by měli pornočasopisy? Glasnosť jak má být. Hlavně, že existence vražedného maniaka se veřejně odhalit nesměla. A ve škole, mezi milicionáři a vůbec už se neříkalo soudruhu, ale pane? V 88. roce už byly běžné igelitky?

111 minut kriminálního dramatu, který skončí tak, jak očekáváte a ne jinak. Mimochodem hudební doprovod vytvořil Angelo Badalmenti (film+seriál Městečko Twin Peaks, Mullholand Drive), takže očekávejte solidní audiozážitek, když už neuvidíte žádnou hrůzu a ječet překvapením a popadat dech po dějových zvratech asi nebudete. 6/10

Lepším uměleckým ztvárněním se mi zdá tato píseň od Inferna.

The Call of Cthulhu (2005)

Andrew Leman se s malým rozpočtem pustil do zpracování této slavné povídky z pera H.P.Lovecrafta a docela se mu to povedlo.

Vypraveč příběhu získává jako dědictví po prastrýci složku s materiály o podivných událostech. Navzdory instrukcím se do nich ponoří a v pátrání a rozplétání záhad pokračuje a není to nic snadného. Klasická Lovecraftova zápletka - člověk se nořením do skutečností zahrnující cosi, co ani není bytostí, přesahující lidskou zkušenost, prokousává za hranici té nejdivočejší reality. Vypravěč vypráví o událostech, které se udály v rozmezí několika generací a kterým sám na kloub řijít nedokázal, načež tedy předává štafetový kolík dál.

Film byl celý natočen černobíle s filtry vytvářejícími iluzi starého filmu a je němý. Krom hudebního doprovodu neuslyšíte nic. Mluvené dialogy jsou tedy po vzoru filmů 20. let minulého století nahrazovány mezititulky. Na počátku je jich možná zbytečně mnoho, ale pokud nezná divák předlohu, tak se hodí. Za odvahu pustit se do Lovecrafta, "autenticky dobové" zpracování, sympatickou délku (47 minut) 8/10.

Martyrs (2008)

Hodně ujetá záležitost od Pascala Laugiera. Celé to trochu připomíná kuřimskou kauzu.

V 70. letech ve Francii ze soukromého hobby vězení/mučírny utekla mladá dívka Lucie (Mylène Jampanoï). Po 15 letech najde své věznitele a vykydlí je u nich doma včetně syna flákače a dcery plaveckyně. Její kamarádka Anna (Morjana Alaoui) z dětského domova to neschvaluje, ale přesto přichází Lucii na pomoc před útoky nějakého monstra v podobě milionem jizev poznamenané ženy (?!), ošetřuje ji a uklidňuje. To by normálně vystačilo na celý film, tady jsme teprve na začátku.

Nic není tak jednoduché a prosté, jak se zdá. Všechno je jinak. To diváka napadne už na začátku, kdy něžná polovička věznitelského páru opravuje vodovodní přípojku, zatímco manžel kuchtí snídani. Je jasné, kdo tam nosí kalhoty. Děj a stupeň zhovadilosti se stává s postupem času absurdnějším a nesmyslnějším.

Řemeslné provedení snímku je dobré, jako by se člověk díval na nějaký dokument o fyziologii a psychologii tortury. Vše snižuje snaha o racionální zdůvodnění. I překročení fyziologických limitů člověka se dá v rámci žánru snést. Oceňuji samotný závěr. Vlastně ani nevím, co se nakonec s hlavní hrdinkou Annou stalo. Ale přesto se snaha o vážnost nepovedla. Kdyby film zůstal v rovině "pojďme věznit a mučit mladé dívky , protože je to sranda" a trval třeba o 20 - 30 minut míň, mohl to být docela fajn exploitation relax.

97 minut vycpaných mimořádným blbstvím hlavních hrdinek, "genialitou" věznitelů a logickými chybami v metodách věznění a mučení. Za vizuální zážitek především 7/10.