Повесть о настоящем человеке aka Příběh opravdového člověka (1948)

Film Alexandra Stoppera Příběh o opravdovém člověku podle literárání předlohy Borise Polevého je bezesporu legendárním kouskem mezi sovětskou poválečnou tvorbou. O filmu jsem mnoho slyšel, tušil jsem, o čem asi je, ale byl jsem po shlédnutí překvapen, a to mile.

Někdo by mohl tvrdit, že je to film propagandistický a měl by jistě pravdu, ale copak Zdivočelá země (hlavně 2. a 3. série - sověti zastřelil maminku dítěte, dítě, už chybělo jen zastřelit psa do němé tváře) nebo Vyprávěj nejsou (fakt? ani jeden komunista v rodině, a že ta rodina je tam velká!). Ve filmu je méně propagandy než by jeden čekal, zároveň jsem čekal, že tam bude více boje. Hlavní hrdina Alexej Meresjev (Pavel Kadochnikov) je sestřelen nad Němci okupovaným územím, podle svého odhadu 50 km od linie fronty. Brzy zjišťuje, že má nohy jaksi dojebané, nejprve při pokusu vstát upadne, pak se nakonec rozhodne to rozchodit a dá si pěkný socialistický závazek, že ujde 10 000 kroků denně. S tím závazkem to myslím doslova, protože jednou z jeho prvních starostí bylo zapsat do deníčku odkaz své organizaci strany, vč. závazku. Předtím ještě střelí medvídě do němé tváře. No je toto možný, takový hajzl! Dneska by tak brutální scéna nikoho nenapadla.

Jde do tuhého, když už nejde, ani se neplazí, ale válí sudy skrz černý les. Když se takhle dokoulí k místu střetu partyzánů s okupanty, má vyhránou. Začne hulákat a je "zajat" dvěma chlapci, kteří jej velice správně mají za špiona a odzbrojí ho. V horečkách pak leží v zemljnce dokud jej nenechají odvézt do nemocnice. To měl za sebou přes dva týdny plazení, kdy baštil ponejvíce semínka šišek a byl stíhán krutými šelmami. A máme za sebou třetinu filmu a zdá se, že drama skončilo, Meresjev je zachráněn. Au contraire! V nemocnici Meresjevův boj s vůlí teprve začíná. Po amputaci nohou se dostává do deprese, ze které ho dostane plukovní komisař od jezdectva (hvězdný Sergej Bondarčuk), se kterým sdílí cimru. Tento vtipálek a opravdový člověk dokáže Meresjeva přimět k nové chuti do života a Meresjev započne s rehabilitací. Když získá protézy, věří už, že se vrátí do života a navrch do kokpitu stíhačky. Nikdo tomu nevěří (nejspíš ani jeho ošetřovatelka v sanatoriu Zinočka) jen Meresjev. Uspěje?

Ve filmu podle opravdové události (viz Alexej Petrovič Maresjev) - tak to tenkrát bylo - se vykresluje boj člověka s přírodou a vůlí (Stařec a moře hadra). Podle osudu tohoto pilota složil Prokofjev dokonce operu, chtěl bych slyšet. Jeden tomu i věří, ale všemu zas ne: opravdu Meresjev v nejtěžší hodince myslel na stranu, byla by za války nemocnice tak prázdná, tancoval Meresjev kozáčka lépe než zdraví vojáci? Je to sakra dobrý film a kdo ho neviděl, měl by to napravit.

Podtrženo, sečteno, strhující podívaná po přiměřený čas (96 minut) 9,5/10.
P.S. Kdyby nehrál Meresjeva Kadochnikov, navrhl bych jako druhou možnost Borise Karloffa.