Повесть о настоящем человеке aka Příběh opravdového člověka (1948)

Film Alexandra Stoppera Příběh o opravdovém člověku podle literárání předlohy Borise Polevého je bezesporu legendárním kouskem mezi sovětskou poválečnou tvorbou. O filmu jsem mnoho slyšel, tušil jsem, o čem asi je, ale byl jsem po shlédnutí překvapen, a to mile.

Někdo by mohl tvrdit, že je to film propagandistický a měl by jistě pravdu, ale copak Zdivočelá země (hlavně 2. a 3. série - sověti zastřelil maminku dítěte, dítě, už chybělo jen zastřelit psa do němé tváře) nebo Vyprávěj nejsou (fakt? ani jeden komunista v rodině, a že ta rodina je tam velká!). Ve filmu je méně propagandy než by jeden čekal, zároveň jsem čekal, že tam bude více boje. Hlavní hrdina Alexej Meresjev (Pavel Kadochnikov) je sestřelen nad Němci okupovaným územím, podle svého odhadu 50 km od linie fronty. Brzy zjišťuje, že má nohy jaksi dojebané, nejprve při pokusu vstát upadne, pak se nakonec rozhodne to rozchodit a dá si pěkný socialistický závazek, že ujde 10 000 kroků denně. S tím závazkem to myslím doslova, protože jednou z jeho prvních starostí bylo zapsat do deníčku odkaz své organizaci strany, vč. závazku. Předtím ještě střelí medvídě do němé tváře. No je toto možný, takový hajzl! Dneska by tak brutální scéna nikoho nenapadla.

Jde do tuhého, když už nejde, ani se neplazí, ale válí sudy skrz černý les. Když se takhle dokoulí k místu střetu partyzánů s okupanty, má vyhránou. Začne hulákat a je "zajat" dvěma chlapci, kteří jej velice správně mají za špiona a odzbrojí ho. V horečkách pak leží v zemljnce dokud jej nenechají odvézt do nemocnice. To měl za sebou přes dva týdny plazení, kdy baštil ponejvíce semínka šišek a byl stíhán krutými šelmami. A máme za sebou třetinu filmu a zdá se, že drama skončilo, Meresjev je zachráněn. Au contraire! V nemocnici Meresjevův boj s vůlí teprve začíná. Po amputaci nohou se dostává do deprese, ze které ho dostane plukovní komisař od jezdectva (hvězdný Sergej Bondarčuk), se kterým sdílí cimru. Tento vtipálek a opravdový člověk dokáže Meresjeva přimět k nové chuti do života a Meresjev započne s rehabilitací. Když získá protézy, věří už, že se vrátí do života a navrch do kokpitu stíhačky. Nikdo tomu nevěří (nejspíš ani jeho ošetřovatelka v sanatoriu Zinočka) jen Meresjev. Uspěje?

Ve filmu podle opravdové události (viz Alexej Petrovič Maresjev) - tak to tenkrát bylo - se vykresluje boj člověka s přírodou a vůlí (Stařec a moře hadra). Podle osudu tohoto pilota složil Prokofjev dokonce operu, chtěl bych slyšet. Jeden tomu i věří, ale všemu zas ne: opravdu Meresjev v nejtěžší hodince myslel na stranu, byla by za války nemocnice tak prázdná, tancoval Meresjev kozáčka lépe než zdraví vojáci? Je to sakra dobrý film a kdo ho neviděl, měl by to napravit.

Podtrženo, sečteno, strhující podívaná po přiměřený čas (96 minut) 9,5/10.
P.S. Kdyby nehrál Meresjeva Kadochnikov, navrhl bych jako druhou možnost Borise Karloffa.

Comet Impact aka Futureshock: Comet aka Srážka s kometou (2007)

Hola, hola! Další z nekonečné řady filmů, které přežvykují nějakou katastrofu. Speciálně o srážce Země s vesmírným tělesem jste jistě už nějaký viděli (Drtivý dopad, Armaggedon). Tentokrát kometa dopadne a ne jedna (přišli byste na to sami, když po 15 minutách a pádu komety do moře u Irska s celosvětovým skóre 10 000 mrtvých není konec filmu, škoda). Hlavní hrdina je mladý vědecko-výzkumný pracovník (prý profesor, je mu cca 30) organizace se zkratkou NEO, ne, nejedná se o neonacisty, taky možná škoda. Klade si za vinu, že před kometou nevarovali svět. Bezprostředně po katastrofě potká na místě činu lásku, jak jinak. Ve zbytku filmu se pak rozvíjí jeho posedlost nebezpečím plynoucím z kosmických těles. Bingo! Jeho varování je vyslyšeno a na Zemi se řítí kupa dalších komet! Výtečně. Prokáže hrdina osobní integritu a zničí si kariéru odmlouváním šéfovi? Ztrapní ho před šéfy NASA a armády? Zachrání svět, USA nebo aspoň část USA před zničením? Bude se do poslední chvíle chovat jako idiot? Zcela jistě stojí za to obětovat cca 100 minut, abyste viděli jak to se světem dopadne.
Nelze si neodpustit poznámku: má-li tlaková vlna rychlost 1000 km/h, a máte k dispozici vrtulník, tak nečekejte v očekávaném epicentru do poslední chvíle. Ani hodina náskoku před dopadem nemusí stačit. Poznámka druhá: máte-li zbraně a rozhoduje se, kdo bude evakuován, tak neignorujte hlášení rozhlasu o posledním letu. Poznámka třetí, kdy konečně ukáží ve filmu realitu a přestanou přednostně evakuovat domovy důchodců, postižené na úkor zdravých a silných jedinců při omezené kapacitě dopravních prostředků a času stojí-li před národem otázka přežití? Průšvih Titanicu nemusel být tak velký, kdyby oslové nedávali přednost seniorům. Kdo má větší šanci na přežití, mokrý v člunu: stařec nebo silný mladík? Mladík. Stařec pravděpodobně stejně zemře podchlazením. Naopak mladík ve vodě zemře stopro. Čili dva mrtví místo jednoho pravděpodobně živého. Bingo! Atomový výbuch humanity. Ale to jsem odbočil od tématu. Na televizní film ještě k tomu britský to není zlé a dávám 4/10.

Гитлер капут! aka Gitler kaput! (2008)

Co na to říct? Strašné. Nejenže si film dělá srandu z legend (Sedmnáct zastavení jara - samo o sobě parodie, Hitler, 50cent). To se musí vidět. Sice je to škoda času, ale zážitek nezkazím, když řeknu, že je to kupa parodických skečů, meni nimiž je velice těžké najít příběh.

Ruské špionské eso Šulenberg má v svém konspiračním bytě barevnou televizi s dálkovým ovládáním a instrukce z ústředí dostává skrze předpovědi počasí ruské televize a facebook. Pozor je přelom dubna a května 1945! Podobných anachronismů je film plný, evidentně záměrně. V příběhu bych doporučoval nehledat logiku a možná ani příběh. Kdo tvrdí, že se u toho ani jednou nezasměje, lže, ale že by to bylo tak dobré, abych to viděl ještě někdy znova, tak to kurva ani omylem! To už spíš doporučují film Můj vůdce nebo Kameňák 3 a to jsem ho ani neviděl. Pro někoho důvodem k dokoukání může být ruská radistka s velkýma balónkama, ale vězte, že jakýkoli film Lloyda A. Simandla ukáže víc a dokonce s dějem navrch. Jak se na moderní ruské a ukrajinské komedie sluší je třeba na soundtrack nacpat, co nejvíce negerských písniček, případně zkarikovat klasiku (Kalinka v němčině). Strašné. 2,5/10 a to proto, že si nechávám reservu na Porno Holocaust a Odcházení.

Сволочи (Svolochi) aka Parchanti (2006)

Měli jste jako děti rádi příběhy, ve kterých vítězí slušnost nad hrubostí a které jsou plné čisté dětské nevinnosti? Kde děti mohou být jen obětí zkaženosti dospělých? A hrdinství a láska k vlasti je motivací silnější krvavé msty? Tak toto je film pro vás!

Píše se rok 1943, vývoj WWII se definitivně obrátil ve prospěch Sovětského svazu, ale na jeho území se potulují statisíce dětí bez domova (rodiče padli ve válce, jsou na frontě, zůstali na evakuovaném území pod německou okupací,..) a živí se nejčastěji krádežemi. V oněch slavných časech bylo možné soudit i chuligány ve věku 14 let a trest srmti přirozeně nebyl zapovězen. Naneštěstí spousta malých gangsterů byla ještě příliš mladá na regulérní soud. Výsledkem bylo, že si z pobytu v cele, výchovném táboře nic nedělali, naopak získávali další zkušenosti.

Ve stejné době bylo třeba mobilizovat a mobilizovat další a další zálohy až došlo na zrození mistrovského plánu využít nezvladatelných parchantů k diverzním akcím v nepřátelském týlu. Představte si tucet špinavců školou povinných. Výcvikový tábor dostal na starost podplukovník Anton Višněvskij (hvězdný Andrej Panin), t.č. host gulagu a jeho podobně postižení kolegové (pravděpodobně údajnými represemi konce 30. let, prý to tak tehdy bylo). Hlavním hrdinou však není, jsou jimi Tiapa a jeho starší kamarád Kot. Zařazení do výcviku berou jako možnost k útěku. Ve filmu nečekejte příliš akce, té se dočkáte až v závěru, a to ještě v naprosto zhovadilém podání mimo hranice reality). Ani tak se nudit nebudete, protože sledovat tábor, kde není jasné, jestli velí Anton nebo banda dětí, a kde se schyluje k protižidovskému pogromu, může být taky zábava. Všechno podstatné se však stane v cca posledních 10 minutách. Tvrdit však, že film je zbytečně dlouhý (90 minut) nelze, dobrák Anton, ještě větší dobrák Paša, hajzl Studer, malý Tiapa (asi ruský Tomáš Holý) vás svými dialogy jistě nadchnou. Škoda jen toho konce. Hudební doprovod k filmu je dobrý, ale pozor samostatně vydaný soundtrack začíná rapovou "písní", která naštěstí ve filmu nezazní, aspoň jsem si nevšiml. Čili 7,5/10.

Sur un arbre perché aka Na stromě (1971)

Málokdy se dívám na filmy v televizi, ale tentokrát jsem udělal výjimku. Dávali starou komedii s Louisem de Funès, na kterou jsem si nemohl upamatovat, jednalo se o film Na stromě režiséra Sergeho Korbera.

De Funès hraje ve filmu velkostavitele dálnic Henri Roubiera (úspěšného) s ambicemi v politice. Při cestě za obchodem se mu přihodí nepříjemná věc, na okamžik uvázne v koloně, čehož využije mladý stopař (Funèsovo syn Olivier) a doslova se mu vnutí do auta. Roubier je postava nerudná (koho by také mohl de Funès hrát) a cholerická navrch. Mladý stopař navíc na dálničním přivaděči uvidí dívku/ženu v nesnázích (porouchané auto, kterým jela se společníky) a rozhodne se, že Roubier v rámci pokání za svou aroganci sveze i ji, a to kamkoliv si bude přát (kasíno v Itálii, ve Francii je zbavena svéprávnosti a má zákaz vstupu do kasín). Roubierův odpor je zlomen vydíráním mladíka. Již na začátku se nám pěkně profilují postavy: Roubier - ctihodný občan, takřka oběť únosu, nezodpovědná flundra se závislostí na hazardu s oblibou škaredých psů (malý kundolízek) a žebravý mladík bez důstojnosti (stopuje) a jakýchkoli zábran (vydírá Roubiera, svádí vdanou ženu a vůbec).

V okamžiku, kdy auto díky Roubierově jízdě rychlostí nepřizpůsobenou stavu a povaze vozovky (ne vlivem vysoké rychlosti) a zlobivéme psovi v autě, spadne z útesu* a zůstane viset na stromě** rostoucím z pobřežní skály (téměř kolmá stěna), je o zbytek děje postaráno. Ve zbytku času můžeme sledovat drama tří uvězněných lidí po několik dní. Přirozeně nemají jak získat pomoc (doba předmobilně-telefonová), nemají co jíst***, pít**** a pekelně se nudí. Zatímco zbožný Roubier se smiřuje s Bohem, flundra se opaluje, mladík slintá. Pokusy zachránit se se obvykle přeměňují ve frašku***** a když konečně naleznou způsob, jak na sebe upozornit, můžeme se dosyta zasmát nad hloupostí četníků.

Velká záchranná operace je celá od začátku až do konce snůška nesmyslných operací vedených četnictvem. Nabízí se otázka, jestli ve Francii mají hasiče a k čemu asi jsou. Kočky a jinou havěť na stromech vždy zachraňovali hasiči. Ve filmu je přirozeně více postav: věčně najebaný kněz, Roubierova manželka, která nestojí o jeho záchranu, ale o jeho smíření s bohem (přesvědčena televizí o Roubierově nevěř), flundřin ex-manžel plukovník "zabiju všechny i bez důvodu", televizní reportér, ale většinou nejsou tak komické jak by mohly být.

Inu, nemůžu říci, že jsem se nepobavil,ale na hodinu a půl, je toho málo. Naprostá absence reality (viz poznámky) a předvídatelný děj, ovšem se zajímavým závěrem nezávěrem, o hudbě použité ve filmu nemohu nic říci, protože mi nijak neutkvěla v paměti, řekněmě 5,5/10.

* Téměř celou silnici lemují svodidla (i podél skalních stěn), v kritické zatáčce jsou jen patníky.
** Takhle by auto nepřistálo ani omylem.
*** Nevěřím, že by 5. dne nedošlo na psí pečínku pečenou na motoru.
**** Jejich plus, alespoň nemuseli řešit otázky vyměšování. Málo naturalistické dílo.
***** Co je rozumnější? Slézt třetinu délky lana dolů nebo vylézt 2/3 délky lana nahoru?