Genuine aka Tale of a Vampire

Film Roberta Wieneho z roku 1920 Genuine vypráví příběh ženy, která mužům přináší jen zkázu.

Genuine (běloška?) je cosi jako šamanka kmene poraženého v kmenové válce kdesi v severní Africe a jako taková je prodána do otroctví. Jej nový majitel ji drží v docela útulné isolaci hluboko pod zemí ve svém sklepení (až to připomíná kuřimskou kausu). Jeho sídlo vypadá jako po nájezdu sprejerů a jiné alternativně-kulturní verbeže. Majitel je docela podivín, krom Genuine s ním bydlí již jen jeho černý otrok a v kontakt s lidmi na povrchu vstupuje jen když se nechá každodenně holit (přesně v poledne). Tak by mohli žít až do smrti, kdyby se Genuine nenudila tak moc.
Shodou okolností se majiteli domu začnou kupit nesnáze: má přijet na návštěvu jeho synovec, jeho oblíbený holič za sebe pošle náhradníka, a Genuine prchá ze své komnaty do pokoje, kde je pán holen. Pán mimochodem při holení vždy usne (odvážné). Genuine nedá moc práce obloudit holičského učedníka, a pánovi je odřezáno hrdlo. Po učedníkovi je na povrchu sháňka, ten zatím obcuje s Genuine, s nalomeným duševním zdravím se vrací domů. V tom přijíždí pan synovec. Nasraný starý holič dává dokupy trestnou výpravu na "čaroděje". Bude Genuine zachráněna. Umře Negr při obraně sídla svého nového pána? Přežije z osádky domu bezbožníkova
někdo, najde Genuine klid a mír?
Film je natočen vizuálně naprosto úžasně, podivné exteriéry, ještě podivnější interiéry. Genuine nosí oblečky jako dnes Lady Gaga (akorát vkusné a není škaredá jak cesta do školy). Film jsem viděl s pravděpodoně novým zvukovým hudebním doprovodem Larryho Marotty. Úžasných 44 minut tohoto improvizátora (dělal soundtracky i k jiným němým filmům). Nedlouhý film s milou atmosférou doby, kdy bylo ještě správné vlastnit a kupovat otroky ... 7/10.

Хвъзда aka Hvězda (1949)

První filmová adaptace knižní předlohy E. Kazakeviče Hvězda vznikla v roce 1949 rukou Alexandra Ivanova. Zatím jsem viděl jen tuto a toto jsou mé dojmy z ní. Samotná předloha je poměrně útlá knížka, která na malém rozsahu ukazuje život rozvědčíků za války, přesněji jaké úkoly plní při zjišťování zámyslů nepřítele.
Hlavním hrdinou je velitel čety (hraje Vasilij Merkurjev), jehož jméno mi neutkvělo v paměti, stejně jako jména většiny ostatních hrdinů. Je tak fanaticky zažraný do plnění svých povinností, že si ani nevšimne, že se do něj zamilovala radistka Káťa. Do té je zase zamilovaný Mamočkin a myslí, že ona ho taky miluje. Když zjistí, že tomu tak není, snaží se dát Káťu s velitelem dohromady ... Takového dobráka, aby svět pohledal. I v knížce je Mamočkin dobrák až to bolí, když jde o jednotku a velitele především (V knize se chová hrubě nesocialisticky a rekvíruje jídlo, koně, pití pro svoji jednotku a nedává potvrzení, za což je po zásluze vyplísněn a je hned napravený).
Divizní průzkum má za úkol zjistit, k čemu se chystá nepřítel a když se první družstvo z nepřátelského týlu nevrátí, nastupuje do akce naše jednotka (volací znak hvězda) složená z velitele, tří zkušených (Mamočkin, radista a navrátilec z nemocnice) a nováčků (politický zástupce velitele a clapec, který jako !jediný! v průzkumu umí německy). Družstvo nemá štěstí a když najde místo, kde jejich předchůdci byli pobiti Němci, máme možnost vyslechnout si tirádu o spravedlivé pomstě. To už Hvězda ví, že v prostoru operují tankové divize SS Viking, Totenkopf (v českém dabingu "mrtvá hlava", bože!). Bohužel nestihli zprávu odeslat Zemi (volací znak Káti v divizním štábu). Hvězda si nadále počíná dost neopatrně a nechá se překvapit jednotkami nepřítele, když se povaluje na seně v seníku. Během přestřelky je poškozena radiostanice. Scéna, kdy se probojovávají ven je mimořádně směšná a řekl bych, že uráží německou brannou moc, takhle by jistě seník nedobývali.
Zranění a úmrtí se množí a jednotka je čím dál slabší a nakonec se rozdělí v zájmu doručení informací. Někteří se dokonce obětují, aby dotírajícího nepřítele zdrželi. Přežije misi alespoň někdo? Splní hvězda svůj úkol včas? Spojí se Země s Hvězdou? Dostane Mamočkin po hubě od Káti?
Film má délku necelou půldruhou hodinu, z níž velkou část hrdinové prokecají, prozpívají za zvuků kytary v táboře nebo jinak prozevlují. Napínavým film začne být v posledních 20 minutách. Poučným moc není, protože si nemyslím, že by průzkumníci (ti nejlepší v divizi) chodili vzpřímeně volným krokem přes otevřené prostory pasek a luk nebo dokonce kouřili cigarety! Co je třeba pochválit je fakt, že je tam méně propagandy než bych čekal na film z oné doby. Kde se to hrabe na Zdivočelou zemi. Nenudil jsem se, ale že bych to potřeboval vidět dvakrát? 5/10.

Ještě dodatek: závěr filmu se kurevsky liší od závěru knihy, abyste nebyli pak zbytečně smutní.