Lucio Fulci jako správný Ital nemohl nenatočit film, který by nesmrděl giallem. Však je taky s Bavou a Argentem jedním z nejvýznamnějších tvůrců v žánru. V italsko-jugoslávské (!?) koprodukci realizoval film s hrubě zavádějícím názvem Aenigma. Film jsem dlouho odkládal, v domnění, že jde o nějaké sci-fi. Chyba.
Holky z internátu si ve spolupráci s tělocvikářem vystřelí z prostoduché spolužačky Kathy, dcery šílené uklízečky Marry. Nejapný a krutý žert se zvrhne v nebezpečnou a hloupou zábavu, při které je Kathy zle zraněna a končí v komatu v nemocnici. Ve škole ji shodou okolností nahradí nová studentka Eva, která nedávno prodělala nervový kolaps. S jejím nástupem se začínají dít ve škole ošklivé příhody. Hlavně lidem, kteří si nemístně pobavili na účet Kathy. Tu někdo zemře, tam někdo zemře, ... Kathyin stav se nijak nemění, krom zvláštní aktivity v mozku, které si všimne sestra a doktor Andersson, který pečuje i o Evu, která má podle všeho rozdvojenou osobnost ...
Proč umírají ve škole lidé? Je Marry čarodějnice (vypadá na to)? Probere se Kathy z komatu? Jsou výčitky svědomí a strach podpořené touhou po pomstě nejmocnějšími emocemi?
Fulci vyrobil hororově laděné drama, které má snad všechny atributy gialla. Vizuálně i hudebně podpořený
atmosférický mysteriosní krimi příběh s patřičnou dávkou násilných scén o přijatelné stopáži (85 minut) sice nenadchne, dlouho se rozjíždí a když se zdá, že by mohl nabýt svižnějšího tempa, tak končí, ale rozhodně není zklamáním, což se o spoustě Fulciho filmech říct nedá. 6/10
