Prakticky z donucení a ne úplně střízlivý jsem shlédl tento snímek. Japonský snímek.
Představte si situaci, kdy se mládež vymkne kontrole, neexistuje autorita dospěláků a parchanti si dělají prakticky, co chtějí a do školy chodí jenom proto, aby dělali zle učitelům. A japonské elity neví, jak vrátit společnost do starých dobrých kolejí (kdy liskanec děcku byl vždy OK a hlavně výchovný, kdy názory dětí nemají žádnou váhu - jsou to děti, jejich myšlenky a city nejsou skutečné), tak vymyslí speciální zákon, který nazvou vyloženě idiotsky - anglický překlad je Battle Roayal Act. Zákon sám je idiotský stejně jako jeho název, neklade si za cíl situaci vyřešit, ale spíš selektivním (místo plošným) omezením některých lidských práv včetně "práva" na život (toto by mělo být spíše zásluhovou privilejí) situaci konzervovat.
Konkrétně se to děje zhruba tímto způsobem: náhodně (!?) vybraná třída je odvezena na ostrov, kde hraje hru, nazvěme ji třeba Přežij!, ve které je cílem přežít jako jediný na omezeném prostoru a v omezeném čase. Nelze toho dosáhnout schováváním v úkrytu, je třeba aktivně likvidovat protihráče/exspolužáky. Průvodcem hrou je bývalý učitel a shodou okolností nám film ukazuje kolo hry, kdy soutěží jeho bývalá třída. Hodně nápadité je široké spektrum zbraní (každý má jinou), nemyslete si, že poklička je úplně k hovnu - naopak je to super zbraň pokud bojujete proti naprostým nemehlům, zamilované holce, nebo blbečkům, co nepochopili vážnost situace a věří tomu, že kamarád kamaráda nezabije. K dané třídě jsou přidaní evidentně dva starší chuligáni.
To je tak na úvod filmu, v podstatě na diváka čeká přes hodinu více či méně brutálního zabíjení a sentimentálněromantických canců - i na to si hráči najdou čas. Situace dojde tak daleko, že v naprosté neúctě k principu hry děti utvoří několik spojenectví (x bab + zraněný synek, kterého by chtěly nebo milenecký pár + vítěz minulého kola, apod.).
Film je poměrně napínavý a na začátku si můžete vybrat své favority a čekat, kdy zemřou, v několika případech budete nejspíše překvapeni. Krom vyložených hloupostí hned na začátku filmu (děti chodí prakticky dobrovolně do školy a ještě dodržují ústrojovou kázeň + náhodné vybrání třídy, místo nejzlobivější - neexistuje motivace pro děti nezlobit, stejně je můžou vylosovat) je film sledovatelný a plus je, že si nemusíte pamatovat jména postav (stejně to nejde - zaprvé vypadají +- všichni stejně, akorát baby mají sukně, zadruhé japonská jména znějí všechna stejně), stačí si pamatovat holčička č.3 apod.
Soundtrack odpovídá ději a prostředí ještě více než to - ostrov s džunglí, opuštěným majákem, pravděpodobně opuštěnými kasárnami. Psssssycho. Délka skoro dvě hodiny, respektive přes dvě hodiny (režisérovo střih - dodatečné pornoscény, asi), moc keců málo akce a velice nepravděpodobný závěr a vlastně i průběh hry mě nutí filmu nedat více než 6,5/10.
Na břehu Seiny bylo nalezeno tělo mladé dívky, nezemřela na následky utonutí, byla zbavena krve, ale zranění nejsou vidět. Policie tápe, není to první podobný případ a do toho všeho přijde senzacechtivý novinář posedlý myšlenkou, že v Paříži řádí upír. Takhle nějak začíná film Riccarda Freda a Maria Bava. Film se nachází na pomezí mezi detektivním a mysteriosním žánrem s klasickými hororovými prvky, které film řadí nejspíše mezi horory.
