Máte rádi, když ve filmu teče krev, barva a semeno? A když vidíte obrazy, které předbíhají děj a do smysluplného celku se spojí až v samém závěru filmu? Nejste na intelektuální dialogy plné patosu? Nejste na diaolgy skoro vůbec? Jste dobytci? Možná je Schramm pro vás, možná ne. Zároveň dojde na opravdové nechutnosti. Ačkoliv ne do té míry jako třeba v Cannibal Holocaustu (sex s brazilskými indiánkami) nebo Pornoholocaustu (všechno). A možná hned po shlédnutí půjdete do dílny pro kladivo a hřebík.
Jedná se o dílo trojlístku Buttgereit, Rodenkirchen, Jelinski. Buttgereit proslul ponejvíce jako autor (dělal témeř vše) nejlepších německých bijáků posledního čtvrtstoletí (Nekromantik, Nekromantik II, Der Todesking) a jako režisér kultovního, leč nepříliš dobře přijatého sci-fi seriálu LEXX. Ostatní dva pak spoluprací s Buttgereitem.
Tentokrát je nám předložen obraz mírně zvráceného sériového vraha, který je navenek normální (jaké překvapení!), je hodný na sousedy, hlavně pak na sousedku - děvku, kterou hraje hvězdná Monika M. (znáte ji z Nekromantiku II). Mimochodem ta role jí neskutečně sedne - vypadá na to a když má kostým hitlerjugend, oko diváka plesá (osobně bych uvítal možná i dospělejší kostým včetně nezbytných doplňků). Náš hlavní hrdina se cítí být pravděpodobně seuxálně frustrován a koupit si sousedku ho ani nenapadne. Předem vám prozradím, že si s ní přece jen užije, ale jinak, než byste čekali. Krom toho, že bojuje se svými libůstkami - no vlastně se jim poddává - jezdí taxíkem a to je vše, co se o něm dozvíme. Pokud nedáváte pozor hned od začátku, může vám utéct podstatný rozdíl mezi skutečností a fikcí odehrávající v hlavě našeho "hrdiny". A pak třeba zubatou piču (rekvizita hned několika světově proslulých zhovadilých filmů) budete považovat za nesmysl.
Až po 63 minutách zjistíte, že konec vám byl prozrazen během filmu (několikrát) a že to vlastně ani není konec, pochopili jste správně! Jestli Buttgereit chystal pokračování netuším, ale chybějící peníze asi nebyl důvod proč nepokračovat. Film doprovází hodně dobrý minimalistický soundtrack, který k daným scénám sedne jako prdel na hrnec. A poučení z filmu: fotografování není žádná věda! Pro mě 8/10.
